Projekt Darién
Projekt Darién, aneb neúspěšný pokus Skotska založit kolonii na území Panamy.
Na konci 17. století fungovalo Skotské království dosti nezávisle na Anglii a oba celky spojovala osoba panovníka - ze skotského rodu Stuartovců. Šlo tedy o personální unii, ale ještě však ne politickou. Právě skotští obchodníci a bankéři s velkou nelibostí přihlíželi, jak se Světové mocnosti předhánějí v zakládání zámořských kolonií a inkasující nebývalé zisky. Probíhaly sice výnosné obchody na kontinentu (s Nizozemím a Francií), ale to bylo zkrátka málo, pro velké ambice "malého národa". Skotská ekonomika byla tehdy relativně malá, její rozsah vývozu byl omezený a žádané zboží muselo být zakoupeno z Anglie za šterlinky. Rovněž Skotské námořnictvo bylo relativně malé. Aby to nebylo všechno, tak velkou část Evropy tehdy postihl katastrofický hladomor - Skotsko přišlo o 10-15% populace, a všichni se vzpamatovávali z náboženských válek. Celkově byli obyvatelé Skotska vyčerpaní. Zajímavostí ale je, že přesto se lidé dokázali semknout a došli k jedinému řešení - Skotsko se musí stát úspěšnou koloniální mocností, tak jako sousední Anglie!
Skotský parlament tedy roku 1695 schválil zřízení centrální banky (v rámci příklonu k merkantilismu) a byla založena Skotská společnost pro obchod s "Afrikou a Indiemi", do které začali nadšení skotští občané vkládat majetek, množství osob se rovněž hlásilo jako budoucí osadníci. Nyní vám asi vrtá hlavou, kam vlastně chtěli jít, když byl v podstatě celý svět již rozdělen mezi hlavní mocnosti. Skotské ambice se zaměřily na Panamskou šíji, jejíž strategická poloha pro světový obchod (mezi Atlantickým a Tichým oceánem), mohla v budoucnu znamenat více než vítaný zdroj nemalých příjmů. Zajímavostí je, že král Vilém III. Oranžský (1650-1702) poskytl jen vlažnou podporu celému skotskému koloniálnímu úsilí. Anglie byla totiž ve válce s Francií, a proto nechtěla urazit Španělsko, které si nárokovalo zmíněné území jako součást Nové Granady. Kola dějin se ale již roztočily a Skotská společnost za několik týdnů vybrala na projekt 400 000 liber šterlinků - dnešní ekvivalent zhruba 66 milionů liber (2 mld Kč). Pro Skotsko to bylo obrovské množství kapitálu - v celkové výši asi pětiny bohatství celého království (!)
V červenci 1698 vyplulo z Leithu pět lodí (Saint Andrew, Caledonia, Unicorn, Dolphin a Endeavour), na jejichž palubě bylo dohromady okolo 1300 osob. Mezi nimi bylo mnoho bývalých důstojníků a vojáků, kteří měli jen malou naději na další zaměstnání. Mnozí z nich byli známí ze služby v armádě a několik - například Thomas Drummond - proslulo svým zapojením do masakru v Glencoe. Již tohle vyvolávalo jisté podezření a pochybnosti mezi ostatními členy expedice. Po strastiplné cestě přistála 2. listopadu skotská výprava na pobřeží Dariénu, kde v příhodném zálivu založila opevněnou vesnici New Edinburgh a okolní kraj pojmenovala New Caledonia podle starověkého názvu Skotska Kaledonie (melanéský ostrov Nová Kaledonie získal stejné pojmenování až roku 1774), zábor zahrnoval i ostrov Golden Island. Zabrán byl i Krabí ostrov, kde se v minulosti pokusili dříve neúspěšně uchytit Dánové. Do čela kolonie se postavila jmenovaná rada, která se skládala z majora Jamese Cunninghama of Eickett, Daniela Mackaye, Jamese Montgomerieho, Williama Vetche, Roberta Jollyho, Roberta Pinkertona a kapitána Roberta Pennecuika (komodora expediční flotily). Zajímavostí je, že skotský obchodník a finančník William Paterson, který dlouho prosazoval plán kolonie na Panamském šíji, byl z rady vyloučen a upadl v nemilost poté, co jeho podřízený zpronevěřil finanční prostředky společnosti. Ještě dodám, že nešlo o nijak romantický plán na vybudování nějaké "rovnostářské společnosti" v Zámoří. Kupříkladu vévoda z Hamiltonu, hlavní zastánce projektu, plánoval dovážet otroky, kteří se měli upracovat k smrti v místních zlatých dolech. Historik Stephen Mullen dokonce uvádí, že cílem bylo zlepšit osobní bohatství a skotskou rovnováhu obchodu prostřednictvím kolonizace a vykořisťování.
Původní cíl Skotů napodobit Východoindickou společnost se začal pomalu zadrhávat. Osadníci narazili na mimořádně nepříznivé podmínky: půda byla bažinatá a neúrodná, klima velmi nezdravé, místní Indiáni se k novým příchozím chovali nepřátelsky. Byť byli domorodci nepřátelští i vůči Španělsku, nebyli ochotni obchodovat za hřebeny a další cetky, které jim skotští kolonisté nabízeli. Angličané a Španělé, kteří Skoty pokládali za vetřelce ve své zájmové oblasti, uvalili na osadu obchodní embargo. Král Vilém instruoval holandské a anglické kolonie v Americe, aby nedodávaly skotské osadě zásoby, aby tím nevyvolaly hněv Španělska. Kolonie byla navíc potenciální hrozbou pro Španělskou říši tím, že se nacházela v blízkosti jejich tras pro transport stříbra. Jedinou odměnou, kterou mohli kolonisté získat, byl alkohol - opilost se stala běžnou, i když jen urychlila smrt mužů již oslabených úplavicí, horečkou a hnijícím, červy zamořeným jídlem. V důsledku hladu a malárie zemřely tři čtvrtiny obyvatel New Edinburgh, zbylí se v červenci 1699 rozhodli odplout zpátky do vlasti. Zmíněný iniciátor projektu William Paterson ztratil v Dariénu manželku a syna, sám se vrátil s podlomeným zdravím. Přežilo jen 300 skotských kolonistů. Většina zoufalých lidí se usadila v New Yorku (tehdy malém městě o 5 000 obyvatelích). Ti co se rozhodli vrátit do Skotska, si vysloužili jen hanbu a dokonce byli svými rodinami zavrženi.
V srpnu 1699 dorazilo do opuštěného Dariénu dalších 300 osadníků. Našli zde jen hroby, ruiny a zmar. Když jednu z lodí zachvátil požár, uprchli přeživší na Jamajku, kde však nesměli vstoupit na břeh a přeplněnou loď zasáhla nemoc. Zpráva o první expedici se do Skotska nedostala včas, aby se zabránilo vyplutí další výpravy, čítající více než 1000 lidí. Dne 30. listopadu 1699 dorazili k cíli a pokusili se o obnovení osady, ale ta opět trpěla tropickými nemocemi, nedostatkem potravin a špatnou morálkou, navíc byla v lednu 1700 napadena španělskými vojáky. Po měsíčním obléhání Fort St Andrew se zbytek přeživších rozhodl vydat pevnost útočníkům a definitivně místo opustit. Po jednání bylo Skotům umožněno odejít se zbraněmi. Do Skotska se vrátila jen hrstka z druhé expedice. Z celkového počtu 2500 osadníků, kteří vyrazili, přežilo jen několik stovek.
Selhání kolonizačního projektu vyvolalo obrovskou nespokojenost v celém Lowlandu ve Skotsku, kde byla postižena téměř každá rodina. Někteří pokládali za odpovědné Angličany a jiní věřili, že mohou a měli by pomoci v dalším úsilí o to, aby projekt fungoval. Společnost požádala krále Viléma, aby potvrdil své právo na kolonii. Odmítl však s tím, že i když mu bylo líto, že společnost utrpěla tak obrovské ztráty, znovuzískání Dariénu by znamenalo válku se Španělskem. Pokračující marná debata o této otázce posloužila k dalšímu zvýšení hořkých pocitů. Nenávratná investice do koloniálního projektu vedla ke krachu Skotské společnosti, která v té době akumulovala čtvrtinu kapitálu v zemi. Odhaduje se, že 15-40% veškerého kapitálu ve Skotsku bylo investováno do tohoto projektu. Ve Skotsku proto nastala těžká ekonomická krize, jejímž důsledkem bylo přijetí Zákonů o unii a zánik samostatného Skotska v roce 1707. Dle zákona o unii poskytla Anglie Skotsku sumu 398 085 liber šterlinků - ekvivalent 100 milionů liber (3 mld Kč), aby kompenzovala budoucí odpovědnost vůči anglickému státnímu dluhu. Místo, kde se Skotové pokusili usadit, je dosud známo jako Puerto Escoces (Skotský přístav). V roce 1979 zde byl proveden archeologický výzkum, který v džungli odhalil trosky bývalé pevnosti.
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Darien_scheme
https://cs.wikipedia.org/wiki/Projekt_Dari%C3%A9n
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9 ... BEsk%C3%BD
