Gaius Iulius Caesar
Čtrnáctá legie byla zřejmě založena římským generálem Gaiem Juliem Caesarem v r.57 př. nl, během války v Galii. Caesar zmiňuje existenci čtrnácté legie v jeho zápiscích o boji proti Nervianům v pozdním létě toho roku. O tři a půl roku později byla tato legie zničena belgickými Eburony,na příkaz Ambiorixe, v prvních týdnech roku 53. Byla okamžitě rozpuštěna a vojáci z nové čtrnácté si museli své ostruhy získat během obléhání Alesie (r.52).Během občanské války proti Caesarovu rivalovi triumvirovi Pompeyovi Magnovi, legie bojovala v Hispanii v bitvě u Ilerdy (r.49). Na jaře roku 48, přešla z Itálie do Dyrrhachia (Durrës v dnešní Albánii). Byla téměř jistě přítomna v bitvě u Farsálu, kde Caesar rozhodně porazil Pompeya. V pozdním roce 48,byli vojáci posláni zpět do Itálie, aby zde byli propuštěni, ale v r.46, se podíleli na Caesarově africké kampani.
Náhrobek Lucia Aemilia
Jednotka s názvem čtrnácté legie je uvedeno po r.41,ale to byla buď nové vytvořená legie (což by vysvětlovalo proč má ve znaku Kozoroha-Octavianovo znamení) nebo se jedná o rozpuštěnou starou legii. Možné vysvětlení je to,že za nástupce Julia Caesara Octaviana,ukončil oddíl XIII. Legie strážní službu na Sicilii, kterou chránil před Sextem Pompeiem, který ohrožoval přísun dodávek obilí do Říma. Pompeius poté, co byl poražen Octavianovým generálem Markem Vipsaniem Agrippou v r.35,propukla mezi Octavianem a jeho kolegou triumvirem Markem Antoniem válka, která vyvrcholila v námořní bitvě u Actia (r.31). Octavian,porazil svého soupeře a získal nadvládu ve Středozemním moři. Od této chvíle byl znám světu, jako císař Augustus. Veteráni od Actia bylise ctí propuštěni a odměněni půdou v Ateste v Itálii.
Čtrnáctá, která byla posílena o vojáky z rozpuštěných legií Marka Antonia, byla nyní známa jako „Gemina“ a převelena byla do Illyrica. Nelze vyloučit její velmi krátký pobyt v Gallii Aquitanii nebo Gallii Transpadaně. V r.6 n.l., měl Tiberius vést nejméně osm legií (VIII. Augusta a XIII. Gemina z Pannonie, XV. Apollinaris a XX. Valeria Victrix z Illyrica, XXI. Rapax z Raetie, Gemina XIV. a XVI. Gallicu z Germanie Superior + neznámou jednotku) proti králi Marobodovi z Markomanie. Ve stejnou dobu, se I. Germanica, V. Alaudae, XVII., XVIII. a XIX. Přestěhovali na výchozí čáru podél Labe. To byla nejvelkolepější operace, která byla kdy vedena v Římskou armádou (nejméně 66000 mužů), ale nepokoje v Pannonii znemožnili její provedení. Po tři roky Římané bojovali, než vzpouru potlačili.
Poté,co byli Římané poraženi a poníženi fatálním výsledkem v bitvě v Teutoburgském lese (září r.9 n.l.), během přerozdělení funkcí v římských silách po katastrofě, byla legie převelena do Mainzu v Germanii Superior, kde sdílela základnu s XVI. Legio Gallica. Náhrobek Gnaea Musia, pochází z první poloviny prvního století. Na náhrobku je viditelně zobrazen orel XIV. Legie.Muž zemřel ve věku 32 let po 15 letech služby. U jeho pravé ruky je standarta, v jeho levé ruce je štít, který je ozdobený blesky. Četné jiné náhrobky dokládají přítomnost legie v Mainzu a v blízkosti Wiesbadenu.
Náhrobek Gnaea Musia
V r.21, oddíl XIV. Legio Gemina, (ne-li celá legie), byl vyslán k potlačení vzpoury Turonů v Galii, kteří se vzbouřili proti těžkým římským daním. O dvacet let později, čtrnáctá bojovala v průběhu germánské války vedené Caligulou. Podle dostupných zdrojů,nebyla Caligulova kampaň na východním břehu Rýna příliš důležité, ale poslední archeologické nálezy naznačují, že to není pravda. V této válce pokračoval Servius Sulpicius Galba (budoucí císař), který porazil Chatty nedaleko Mainzu, v zimě r.40/41.
V r.43 císař Claudius II napadl Británii se I. Legio Augusta, VIIII. Hispana, XIV. Gemina a XX. Valeria Victrix. V první etapě po dobytí,byl XIV. Gemina dislokována v Mancetteru v Midlands. Byla to jediná legie, která byla soustředěna na jednom místě, ostatní tři měly více než jednu základnu. Guvernér Ostorius Scapula, čtrnáctou legii poslal nejprve proti Cornovianům v severozápadním a později proti Deceangům, kmeni v severním Walesu. Další obětí byl kmen Brigantů v severní Anglii. Čtrnáctá byla poté převelena do Lincolnshiru.
V příštím desetiletí XIV. Gemina bojovala proti Welšským kmenům (jižním Silurům,Ordovikům a Deceangům) na severu. Byla nyní posádkou ve Viroconiu (Wroxeter na řece Severn). Tady nějaký čas zůstala. Když legie potlačila povstání královny Boudiccy v r.60, legiebyla za svou statečnost odměněna zdvořilostním titulem Martia Victrix ( „vítězná, požehnaná Marsem“). Císař Nero si myslel, že to je nejlepší legie kterou má.
Nero naplánoval tažení proti Parthské říši a legie byla následně odeslána na východ v r.67, ale tažení bylo zrušeno a legie zůstala někde na Balkáně, když dorazili novinky, že Nero spáchal sebevraždu v létě r.68 a po něm následoval na trůnu-Servius Sulpicius Galba. On přikázal XIV. Legio Gemina zůstat na Balkáně.
V lednu r.69, vypukla občanská válka „čtyř císařů“. Guvernér Germania Inferior Vitellius povstal. Galba zpanikařil, byl lynčován a na trůn nastoupil Otho. Legie si nyní musely vybrat kandidáta a XIV., stejně jako ostatní legie na Balkáně, preferovala Othu. Bohužel, legie nebyly schopny dorazit včas do první bitvy u Cremony. Oddíl legie bojoval za císaře, ale byl poražen s ostatními Othoniovými legiemi. Vitellius byl však milosrdný a poslal čtrnáctou zpět do Británie, bez dalšího potrestání. Ve druhém kole občanské války Vitellius versus Vespasian (velitel expedičních sil v Judei), XIV. Legio Gemina zůstal nezůčastněná a nestranila žádnému z kandidátů.
Nicméně, v r.70, je již zapojena do expedičních sil generála Petillia Cerialise, který potlačil Batavianské povstání. Čtrnáctá legie pochodovala z Boulogne přes celou zemi, na Nerviany,Tongereny a Cologny. Bojovala pak v rozhodující bitvě u Xanten.
Poté se nevrátila do Velké Británie, ale pochodovala k Mohuči, kde rozbila svůj tábor s I. Legio Adiutrix. Možná, že velmi staří veteráni si vzpomněli, že castrum opustili na dvacet sedm let. Nejprve ovšem museli vojáci opravit castrum, které bylo obležené během Batavianského povstání.
XIV. Legio Gemina se pravděpodobně zúčastnila v každé kampani na východním břehu Rýna v průběhu příštích let. V r.73/74, a dále pak o deset let později, kdy se zapojili do Domitianovi je germánské války. (V těchto letech také postavili most přes Rýn.) Mezi jejich další mírové aktivity na východě byla rekonstrukce římského opevnění ve Wiesbadenu. Nápisy zmiňující tuto jednotku byly objeveny v lázeňském domě.
Když v r.89 guvernér Germanie Superior, Lucius Antonius Saturninus, povstal proti zákonnému císaři Domitianovi, Gemina XIV. a XXI. Rapax ho podporovaly. Nicméně, povstání bylo k ničemu, a obě jednotky byly následně odděleny.XXI. Rapax je poslána do Pannonie.
V r.92 XXI.Legio Rapax byla zničena v Dacii a XIV.Legio Gemina byla převelena do Pannonie, aby ji nahradila.Legie byla umístěna nejprve v Osijeku a později i ve Vindoboně (dnešní Vídeň).Zde bojovala proti Suebům a Sarmatům. Tato válka pokračovala během panování Nerva a přerostla ve velkou Trajánovu Dáckou válku(r.101-106), která vyústila v dobytí dnešního Rumunska. Váleční veteráni ze čtrnácté byli se ctí propuštěni a obdarováni půdou v Sarmizegetuse, hlavním městě dobité provincie.Po této válce, čtrnáctá legie zůstala v Carnuntu, východně od Vídně na Dunaji. Zůstala tam déle než tři staletí, i když oddíly byly aktivní ve válkách proti Maurům během panování Antoninuse Pia, a účastnili se Parthské války Lucia Vera. Válka Marka Aurelia proti Markomanům byla vybojována jen přes Dunaj, a Carnuntum bylo jeho velitelství.
Po zavraždění císaře Publia Helvia Pertinaxe r.193, Lucius Septimius Severus, místodržitel Pannonie Superior, byl vyhlášen císařem v Carnuntu. XIV. Legio Gemina byla mezi jeho nejvěrnějšími stoupenci a značná část legie,se zúčastnila v jeho pochodu na Římm, proti Didiovi Julianovi, který se na krátkou dobu chopil trůnu. Na Dunaj se nevrátila okamžitě. Oddíly se zúčastnily občanské války proti jinému Severovu rivalovi, Pescenniovi Nigerovi. Je také možné, že se zúčastnila Severovi kampaně proti Parthské říši, která vyvrcholila v Ctesiphonském pytli (r.198).
Jednotku musela být aktivní při několika příležitostech během třetího století, často spolu s X. Legio Gemina (Vindobona), ale důkazů pro toto tvrzení je málo. Víme, že válčila během panování Gordianus III (r.238-244) nebo Philippuse Arabuse (r.244-249), dále je známo, že jednotka podporovala uchvatitele jménem Regalianus v r.260-261. V konfliktu mezi císařem Gallienem (r.260-268) a jeho rivalem Postumusem z Galského císařství, naše legie podporovaná prvního uvedeného, za což jí byl udělen přídomek Pia Fidelis VI VI ( 'šestkrát věrná a loajální'). To dokazuje, že byla před tím oceněna tituly Pia Fidelis II. II. až Pia Fidelis V. V., ale nemáme ponětí, kdy se to stalo. Na konci čtvrtého a začátku pátého století čtrnáctá legie stále stráží Carnuntum na Dunaji. Z hranice zmizela kolem roku 430 n.l., když se zhroutila Římská říše.
Mince se znakem legie
Jedním ze znaků legie byl kozoroh.Byla užívána i orlice. Na konci třetího století, byl používán pouze Kozoroh .
