Rakousko-Uhersko_před WW1

[kacermiroslav]

Rakousko – Uhersko před WW1

Rakousko-Uhersko
Státní útvar v Evropě v letech 1867 až 1918, vzniklý po prohrané válce s Pruskem v roce 1866 a po vyrovnání s Maďarskou menšinou. Roku 1867 tak vznikl z rakouského císařství stát dvou státních celků (dualismus); Předlitavska (Rakousko) a Zalitavska (Uhersko), který byl spojen osobou panovníka z dědičného habsbursko-lotrinského rodu, dále osobou min.zahraničí, války, říšských financí a společným nejvyšším účetním dvorem. Každý z obou výše uvedených celků měl vlastní parlament a vládu (Vídeň a Budapešť).


Rakousko-Uhersko v roce 1910

Před válkou byl Balkán díky směsicí národů, zájmům velmocí a stoupajícímu národnímu uvědomění nejvýbušnější oblastí Evropy. Vzhledem k tomu, že ne nepodstatnou část svého území na Balkáně mělo Rakousko-Uhersko, bylo i nejsilněji zainteresovanou zemí v tomto regionu. Některé národy v Rakousku-Uhersku patřily k etnickým skupinám, které na Balkáně vytvářela svá království poté (například Srbové a Rumuni), co byl dostatečně oslaben vliv Osmanské říše, které po dlouhá léta ovládala celý Balkán. Rakousko-Uherská monarchie byla říše, která se rozkládala na rozsáhlé ploše střední a východní Evropy a které měla přibližně padesát milionů obyvatel, kteří si však nebyli dle svých vlastních etnik rovni. Jediné co celou říši spojovalo byla jejich podřízenost vládnoucímu rodu Habsburků, jako jednoho z nejvýznamnějších rodů Evropy. V srpnu 1914 byl hlavou tohoto soustátí císař František Josef I.

V 19.století utrpěla monarchie řadu porážek od Francie (1859) a Pruska (1866), což vedlo prakticky k ukončení expanze a ztrátě vlivu v Itálii (kterou však porazila roku 1866) a Německu. Z Rakouska se tak stala pouze východoevropská velmoc, která ztratila svůj kdysi velký celoevropský vliv (v 18.století byla téměř poloviny Evropy pod vlivem dynastie Habsburků). Nicméně ztráta vlivu v Evropě nebyla natolik pro monarchii dramatická jako narůstající národnostní uvědomění jejich různých národů (Čechů, Slováků, Maďarů, Italů, Poláků, Rumunů, Srbochorvatů, Slovinců, Ukrajinců…). Z těchto etnik pak bylo nejsilnějším a nejnepoddajnějším národem Uhersko (Maďarsko). Habsburská říše tyto Uherské snahy řešila narovnáním v roce 1867, přeměnou na dualistickou monarchii. Tím byli Uhři přijati jako partneři rakouského (německého) živlu a říše byla rozdělena. Ovšem toto narovnání vyvolalo řadu dalších separastických tendencí u ostatních národů, které se svého vyrovnání v říši nedomohli.

I když si monarchie uvědomovala nebezpečí, které je zevnitř hrozilo, zůstala prakticky beze změn až do příchodu Světové války v roce 1914. Sice mnozí předvídali zhroucení říše, ale věštba záhuby říše nebyla ničím novým a dynastie Habsburků za staletí vládnutí již mnohokrát prokázala svou schopnost přežít a přizpůsobit se. Určitý pocit bezpečnosti pro monarchii mohla zajišťovat i spojenecká smlouva s Německem uzavřená roku 1879. Tím de facto vznikl dvojspolek, po čase rozšířen o Itálie na známější Trojspolek, což bylo uskupení států, které nebylo spokojeno se svou roli v Evropě (kolonie atd.).

Vláda Rakousko-Uherska se mimo jiné bála existence nově vznikajících států jako Srbska, jehož samotná existence mohla vyvolat nepokoje mezi ostatními menšinovými skupinami lidí se stejným jazykem a kulturou, sevřenými v hranicích říše. Ale monarchie se i přesto nevzdávala svých ambiciózních plánů na ovládnutí Balkánu a to možná i ve spolupráci s Ruskem. Směsice expanzionistických a obranných motivů dohnala Rakousko-Uherskou říši k anexi Bosny a Hercegoviny v roce 1908, což byly původně turecké provincie, které Rakušané spravovali od roku 1878. Většinu obyvatelstva Bosny a Hercegoviny tvořili Srbové a jejich anexe byla Srbskem odsouzena. V tomto je podpořilo i Rusko, tradiční to Srbský spojenec. Srbsko a Rusko však bylo nakonec nuceno ustoupit, když se Rakousku dostalo podpory z Německa.

Rakousko-Uhersko však nebylo jediným, kdo narušoval rovnováhu na Balkáně. Také Srbsko, Bulharsko, Řecko a Černá Hora se snažili urvat něco ze zbytků tureckého území v Evropě. Spojily tedy své síly a podařilo se jim dosáhnout jistých rozporných cílů. Nicméně Rakousko a Itálie byli nuceny zasáhnout, aby zabránily vytvoření příliš silného Srbska u Jaderského moře. Místo toho tedy byla vytvořena Albánie pod přímým zásahem výše uvedených mocností. Spory mezi Bulharskem a Srbskem nakonec vedly později ke vzniku první i druhé balkánské války. V té druhé pak mezi červnem a červencem 1913 připravil spolek států Bulharsko o územní zisky získané v první válce.

I v roce 1914 stále trvaly nepřátelské vztahy mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem, přičemž Bulharsko v sobě živilo zášť po druhé, prohrané balkánské válce. Balkánem tak bylo zmítané napětí již dávno před tím, než do Sarajeva zavítal rakouský následník trůnu, jemuž se tato návštěva stala osudnou a atentát na jeho osobu ze dne 28.června 1914 pak odstartoval První Světovou válku.


Rakousko-Uherský státní znak


Složení Rakousko-Uherska _ v roce 1910
Počet obyvatel v roce 1910:… 51.390.223
Rozloha:………………………….............676.615 km2
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Království České………………………............Praha (224.000 obyvatel)..…….……...........51.948 km2…………..6.769.000 obyvatel
Království Dalmatské…………………..........Zadar (14.000 obyvatel)…………….............12.833 km2………….…..646.000 obyvatel
Království Haličsko-vladiměřské………....Lvov (206.000 obyvatel)………………...........78.493 km2…………..8.025.000 obyvatel
Arcivévodství Rakousy pod Enží………....Vídeň (2.031.000 obyvatel)……...…...........19.822 km2………..…3.532.000 obyvatel
Arcivévodství Rakousy nad Enží………....Linec (71.000 obyvatel)……….…….............11.981 km2………..…….853.000 obyvatel
Vévodství Bukovinské………………….........Černovice (87.000 obyvatel)……….…........10.442 km2…………..….800.000 obyvatel
Vévodství Korutanské…………………..........Celovec (29.000 obyvatel)…………...........10.327 km2……………….396.000 obyvatel
Vévodství Kraňské………………………..........Lublaň (47.000 obyvatel)…………..…...........9.955 km2……………….526.000 obyvatel
Vévodství Salzburské…………………….........Salzburg (36.000 obyvatel)………..….........7.153 km2………………..215.000 obyvatel
Vévodství Slezské………………………............Opava (31.000 obyvatel)……………............5.147 km2………………..757.000 obyvatel
Vévodství Štýrské………………………............Štýrský Hradec (152.000 obyvatel)........22.426 km2…………….1.444.000 obyvatel
Markrabství Moravské…………………............Brno (126.000 obyvatel)………………........22.222 km2…………….2.622.000 obyvatel
Okněžněné hrabství Tyrolsko…………........Innsbruck (53.000 obyvatel)………….......26.683 km2………………..946.000 obyvatel
Přímoří (Terst, Gorice, Gradiška, Istrie)…Terst (161.000 obyvatel)………………...........7.969 km2………………..895.000 obyvatel
Vorarlbersko……………………………...............Bregenz (9.000 obyvatel)……………….........2.601 km2………………...145.000 obyvatel
Království Uherské………………………...........Budapešť (882.000 obyvatel)…………....282.297 km2…………...18.265.000 obyvatel
Království Chorvatsko-slavonské……......Záhřeb (80.000 obyvatel)……………….......42.534 km2……………...2.622.000 obyvatel
Rijeka……………………………………..................Rijeka (39.000 obyvatel)……………………..........21 km2………………......48.800 obyvatel

Jazyky Rakousko-Uherska
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Němčina…………….…….........24%
Maďarština……………….........20%
Čeština…………………….........13%
Polština…………………….........10%
Ukrajinština a rusínština…….8%
Rumunština………………….......6%
Chorvatština………………........5%
Slovenština………………….......4%
Srbština…………………….........4%
Slovinština…………………........3%
Italština……………………..........3%

RAKOUSKÁ HYMNA
---------------------------------------------------------------------------------------------------
1. Zachovej nám, Hospodine, Císaře a naši zem!
Dej, ať z víry moc Mu plyne, ať je moudrým vladařem! Hajme věrně trůnu Jeho
proti nepřátelům všem;
|: osud trůnu Habsburského Rakouska jest osudem! :|

2. Plňme věrně povinnosti, chraňme právo počestně,
a když třeba, s ochotností v boj se dejme statečně!
Na paměti vděčně mějme slávu vojska vítěznou;
|: jmění, krev i život dejme za Císaře, za vlast svou! :|

3. Čeho nabyl občan pilný, vojín zbraní zastávej;
uměním i vědou silný duch se zmáhej, jasně skvěj!
Bože, račiž slávy příti, žehnej vlasti milené;
|: slunce Tvé nechť v míru svítí na Rakousko blažené! :|

4. Stůjme k sobě každou chvíli: svornost jenom moci dá;
spojené kde vládnou síly, snadno vše se vykoná.
Když se ruka k ruce vine, pak se dílo podaří;
|: říš Rakouská nepomine: sláva vlasti Císaři! :|

5. Císaři po boku vládne, rodem, duchem spřízněná,
v kráse, kteráž neuvadne, Císařovna vznešená.
Bože, račiž rozkvět nový Habsburskému domu dát!
|: Františkovi Josefovi, Alžbětě rač požehnat! :|





Zdroje:
J.M.Winter – První Světová válka - 1990
www.kamenice.wz.cz
www.wikipedia.org

[sa58]

Solidní přehled situace, já například kdysi dlouho hledal proč Předlitavsko a Zalitavsko. Najít říčku Litava byl celkem problém...

Ještě pár postřehů - phpBB neumožňuje vkládat tabulky, možná je lepší si je napsat v excelu, převést do jpg a potom vložit na palbu. Snažit se dosáhnout nějakého tvaru tečkami je většinou marná práce, nikdy to nevyjde na 100 %.

[kacermiroslav]

Docela dobrej nápad, protože ta nemožnost úpravy tabulek, mě tady úplně dostává "do varu":-)

Ještě taková menší poznámka. Rakousko - Uhersko ač nemělo příliš velký přístup k moři v porovnání s mnoha dalšími evropskými zeměmi (Španělsko, Portugalsko, Řecko, Dánsko, skandinávské státy...atd) mělo jedno z nejsilnějších námořnictev na světě. Ve výši celkových nákladů na válečné námořnictvo v letech 1906-1913 bylo Rakousko-Uhersko osmým státem na celém světě.

Výše celkovách nákladů na válečné námořnictvo v letech 1906 - 1913
---------------------------------------------------------------------------------
Velká Británie.............1491,4 Mio USD
USA...........................1007,6 Mio USD
Německo.....................733,3 Mio USD
Francie........................580,1 Mio USD
Rusko..........................519,1 Mio USD
Itálie...........................328,9 Mio USD
Japonsko.....................318,5 Mio USD
Rakousko-Uhersko.......171,8 Mio USD

[Johan]

Jako nástřel beru. Celkem dobré a i přínosné. Už halt budu muset zase něco o staré monarchii sesmoliti Ale pár doplnění:

1) Jednak život (i politický) v R-U zaznamenal bouřlivý vývoj právě v 2.pol.19.st. Je zde vyrovnání Uhersko-chorvatské; Rakousko-polské a Česká sněmovní reforma. Ta byla, v podstatě, vyrovnáním Rakousko-českým, ale zhora (na české politické scéně se nedařilo najít shodu, tedy vnitřní shodu; nejednalo se problém centrální vládnoucí struktury, ale sporů uvnitř Čech). Jednalo se, v zásadě o zrovnoprávnění (českých a německých) hlasů ve volbách (což prakticky ovšem znamenalo definitivní oslabení "Sudeťáků"/tehdy ten pojem ještě použít nelze/ v rámci království) a uznání Češti za úřední jazyk-rozuměno v Čechách. Perlička na okraj-v R-U byla Čeština často vnímána, jako 2.jazyk říše, tedy nikoliv Maďarština-jak by mělo vyplývat z ústavního uspořádání.

2) R-U "hvězda", zvláště po porážce Turků ve válce o Bosnu 1878 (chci později popisovat), opět stoupá. Netoliko, že posiluje hospodářství, ale rozrůstá se i R-U sféra zájmů a vlivu. Pozornost Vídně směřuje předně k Egejskému moři a k tureckému pobřeží Malé Asie. Do 80-tých let má R-U základny v celé této oblast a řadí se ke 3 nejvýznamnějším obch.partnerům Osm.říše (dokonce před /často tolik opěvaným/ Německem). Proto takový zájem o námořní zbrojení. To navíc směřovalo i proti Itálii.

3)Konečně 3-oj spolek byl hodně zaměřen na obranu. Předně požadavek R-U, a to vůči hrozbě z RUS. Není jistě bez zajímavosti, že R-U nehodlalo přijmout (a nepřijalo) žádné závazky k Německu vůči F a GB. S GB bylo navíc i spojence a členem v tkzv. Středomořských dohodách. Tolik k častému klišé, že R-U bylo plně ve vleku Německa a svou vlastní politiku již vůbec nedělalo

[Elliminator]

Pridavam se take ke kritice te hrozne tabulky. A jeste jedna vec, bylo by vyborne, kdyby mapka sla zvetsit a byla tak citelna. Tyto formalni nedostatky snizuji kvalitu jinak moc zajimaveho clanku!

[kacermiroslav]

V úvodním článku jsem kromě jiných obrázků vložil i obrázek velkého Rakousko-Uherského státního znaku. Možná by někoho zajímalo, ze čeho všeho je složen a v jaké souvislosti k habsburské monarchii.

Znak vznikl po rakousko-uherském vyrovnání v roce 18967, kdy vznikla Rakousko-Uherská monarchie, jakožto pokračovatel rakouského císařsví. Rakouský znak je tvořen žlutým štítem s černým orlem ve zlaté zbroji. Orel pak nese v pravém pařátu meč a žezlo, v levém říšské jablko. Na prsním štítu má umístěn znaky korunních zemí. Nad ním je pak rakouská koruna. Druhá polovina velkého znaku je složené z Uherského. Ten má dva štíty. Zadní z nich zobrazuje znaky Dalmacie, Slavonie, Chorvatska, Sedmihradska, Bosny a Rijeky. Na předním je malý znak Uherska. Na úrovní rakouské koruny je na uherskou částí umístěna svatoštěpanská královská koruna. Velký znak je doplněn Řádem zlatého rouna, Vejenským řádem Marie Terezie, Královským řádem sv.Štěpána a císařským znakem císaře Leopolda. Nad znakem je arcivévodská koruna. Zlatá ratolest za štíty je obtáčena stuhou s heslem "Indivisibiliter ac inseparabiliter" (Neoddělitelně, neoddělitelný). Rakouský znak pak ještě drží griffin (zvíře s tělem lva a křídky a hlavou orla). Uherský znak je anděl v bílém oděvu. Českého lva a Moravskou orlici pak najdeme ve znaku dvouhlavé rakouské orlice pod císařskou korunou.

[950]

Elliminator: Chceš-li opravdu podrobnou mapu předválečné dvojjediné monarchie, pak je tu A Monarchia III. katonai felmérése / 3rd Military Mapping Survey of Austria-Hungary, kterou najdeš na adrese:
http://lazarus.elte.hu/hun/digkonyv/topo/3felmeres.htm

Pokud jde o rakouskou hymnu nejen textem, ale i hudbou pak viz:
http://www.youtube.com/watch?v=P62RWPOpuz4

[950]

K tomuto tématu pochopitelně patří i peníze čili měna rakousko-uherské monarchie.
Platidly jsou mince i bankovky, kdysi zvané bankocedule.
Mincovny byly ve městech Wien (značka A) a Körmöcbánya (německy Kremnitz, nyní slovensky Kremnica), (značka B nebo KB).

Emisním bankovním ústavem se od roku 1875 (tzv. cedulovou bankou) stala Österreichisch-ungarische Bank s centrálami Wien a Budapest. Tato banka mohla za stanovených podmínek a pod dohledem říšského (společného) ministerstva financí vydávat nové série bankovek a regulovat sdtav oběživa v celé monarchii.

Tehdejší měnou byl florin, německy Gulden, česky zlatník či zlatka, maďarsky forint. Guldenová soustava byla 1 Gulden = 100 Kreutzer.
Papírové bankovky se vydávaly v nominálech 1, 5,10, 50, 100, 1000. Mince pak byly tyto:
1 (stříbro), 2 (stříbro), 4 (zlato jakosti 900/1000), 8 (zlato téže jakosti). Mimo ně byl ražen i tzv. císařský dukát (o hmotnost 3,04g zlata o 23 a 2/3 karátu) jež se = 5,1 Guldenu.
Byly tu také drobné mince zvané německy Kreutzer, maďarsky krajczár a česky krejcar.
25 krejcar neboli čtvrťák (čtvrtzlatka) byl z postříbřeného bronzu, 10 a 20 krejcar byly z niklu a ½, 1, 2, 4 a 6 krejcar byly z mědi.
Na základě mincovní smlouvy ze dne 2.VIII. 1892 pro Rakousko a Uhersko č. 126 a č.127 říšského zákoníku nastoupila v platnost nová zlatá měna (myslí se tím ale zlatem podložená), jejíž základní jednotkou se stala koruna, čili německy Krone, maďarsky Korona.
Za 1 starý Gulden (zlatku), které se nestáhly hned a platily ještě několik let, byly 2 koruny.

Nová korunová soustava znamenala že 1 Krone = 100 Heller. Ke dne 2.VIII. 1892 platilo, že za 1 kg 24 karátového zlata bylo 3 280 korun.
Korunové bankovky byly vydávány cedulovou Österreichisch-ungarische Bank v nominálech 5, 10, 20, 25, 50, 100, 200, 500 a 1000 K. V roce 1916 pak začaly být vydávány malé bankovky v nominálech 1 a 2 K a v roce 1918 velká bankovka v nominálu 10 000 K.
Chcete-li vidět, jak staré rakousko-uherské bankovky vypadaly, pak jděte na:
http://kulinov.rajce.idnes.cz/BANKOVKY_ ... 62_-_1918/

Mince se razily tyto: 1, 2, 5 K (stříbrné), dále 10 a 20 K(obě zlaté) a příležitostně i 100 K (také zlatá). Drobnými mincemi byly haléře (německy Heller, maďarsky fillér). Ty se razily v nominálech 1 a 2 (bronz, od r. 1916 železo), 10 a 20 (nikl, od r. 1916 železo).
Chcete-li vidět, jak staré rakousko-uherské mince vypadaly, pakk jděte na:
http://tr.aukro.cz/numismatika-rakousko ... 3wodfRIr1w

Říšské ministerstvo financí čili Reichsfinanzministerium ve Vídni nerozhodovalo o společných financích zemí na říšské radě zastoupených (Předlitavsko) a uherského království (Zalitavsko)... O tom rozhodovala ministerstva financí vlád obou částí dvojjediné monarchie. Říšští ministři financí registrovali výdaje na společné náklady, vyúčtovávali je státním dodavatelům v poměru 70% : 30% (do roku 1907( a pak v poměru 63,6% : 36,4% na vrub vlád Předlitavska a Zalitavska. Evidovali rovněž státní dluh vůči zahraničním věřitelům a každý rok sestavovali plán rozpočtu společných výdajů – pro společné Reichskriegsministerium, pro své vlastní ministerstvo a pro K.u.K. Außenministerium, na splácení státního dluhu zahraničním bankám (nebo alespoň úroků) a na správu Bosny-Hercegoviny.
Správnost těchto plateb a společných výdajů kontroloval a revidoval C.K. Společný nejvyšší účetní dvůr jehož president měl postavení společného říšského ministra.

A jen tak pro zajímavost všem, kteří označují Rakousko-Uhersko za zkostnatělé a prohnilé
Např. v roce 1901 byl stav zahraničního obchodu takovýto:
Výdaje za import – 1 652 641 692 K
Příjmy za export – 1 885 457 544 K
Aktivní saldo tedy činilo 232 815 852 K

Import – suroviny: 972 902 000 K
polotovary: 230 955 000 K
hotové výrobky: 448 785 000 K

Export - suroviny: 818 805 000 K
polotovary: 269 260 000 K
hotové výrobky: 797 397 000 K

V obchodním ohledu tvořily obě poloviny dvojjediné monarchie jednotné celní a obchodní území na základě rakousko-uherské celně-obchodní smlouvy ze dne 3.XII.1876. Od 1.I. 1880 k této dohodě přistoupila také Bosna-Hercegobina (tehdy ještě jen rak.-uh. okupovaná turecká provincie a 1.VII. 1891 byly do této unie zahrnuty do té doby svobodná přístavní města Triest a Fiume.

V roce 1891 byly takovéto ceny:
Za libru (0,56 kg) hovězího masa – 30 krejcarů
Za libru vepřového masa – 32 krejcarů
Za pecen chleba – 6 krejcarů
Za žejdlík (asi 0,5 litru) mléka – 5 krejcarů
Za máz (asi 1 a ½ litru) piva - 14-18 krejcarů
Za cent (asi 56 kg) uhlí – 50 krejcarů

[Bleu]

jestli můžu přihodím se ještě nějakou tu literaturu


Na rozcestí; Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie
http://www.kosmas.cz/knihy/152000/na-rozcesti/

Vztahy Rakousko-uherska a Spojených států amerických v období první světové války
http://www.kosmas.cz/knihy/139024/vztah ... ove-valky/


Rakousko-uherská politika vůči sovětskému Rusku 1917-1918
http://www.kosmas.cz/knihy/127085/rakou ... 1917-1918/

Císařská politika: Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice v letech 1906–1914
http://www.databazeknih.cz/knihy/cisars ... 914-100728

[Stuka]

Když už tady bylo zmíněné i námořnictvo , tohle je oficiální služební odznak pro posádku ponorky Kaiserliche und Königliche Kriegsmarine.

[Stuka]

[align=justify]Vyhledala jsem pár informací o "podivínech" v toskánské linii rodu Habsburků z období před WW1 a během ní.

Toskánská linie Habsburků se stala v 19. století linií „černých ovcí“, protože většina příslušníků této linie vystoupila z rodu. Několik příslušníků této linie však dosáhla úspěchů na jiném poli. Arcivévoda Karel Salvátor (1839-1892) jehož otcem byl velkovévoda toskánský Leopold II. (1797-1870) se věnoval vojenskému a technickému studiu. Zaujala ho především technologie střelných zbraní. Spolu s kapitánem von Dormusem navrhl kulomet. Zbraň byla pojmenována kulomet M1893. Patent zakoupila firma Škoda v Plzni a zbraně se používaly v armádě, převážně na lodích. Postupně byly nahrazeny kulometem Schwarzlose.

Karlúv nejstarší syn arcivévoda Leopold Salvátor (1863-1931) podporoval rakouské letectví, reorganizoval a modernizoval rakouské dělostřelectvo. Byl také velmi technicky zdatný. Vynalezl pohon na všechna kola pro vojenská nákladní vozidla (Daimler-Salvator) a navrhl další zlepšení dopravních prostředků. Postavil vůz s hnacím hřídelem, který podle jeho plánů vyrobily v plzeňské Škodovce a byl využit v armádě. Díky svým vynálezům se stal tak bohatým, že mohl po r. 1918 žít naprosto bezstarostně.

[align=justify]Čtvrtý syn velkovévody toskánského Leopolda II. arcivévoda Ludvík Salvátor (1847-1915) byl velkým cestovatelem, uznávaným vědcem, výzkumníkem, který nedbal na žádné formality ani svůj zevnějšek. Uměl asi 10 jazyků a různé nářečí. V Praze studoval přírodní vědy na Karlo-Ferdinandově universitě a kresbu u prof. Lhoty na Akademii. Značnou část svého života prožil na Mallorce. Měl zálibu v plavbě na moři. Udržoval úzké kontakty s pacifisty a o válku neměl žádný zájem. Dotáhl to v hodnosti pouze na plukovníka – což byla pro příslušníka rodu Habsburků ostuda, na rozdíl od ostatních však zůstal až do své smrti členem rodu. Cestoval na Baleáry, kde nejdřív sbíral materiál pro svou knihu, později zde strávil i část svého života. Zemřel na svém zámku v Brandýse nad Labem. Významné jsou jeho knihy. Napsal jich více než 70. Popisuje v nich svoje cesty a opatřil je krásnými ilustracemi. Vycházely v malém nákladu a anonymně a věnoval je převážně svým známým jako dárky. Některé vyšly v překladu. Vrcholem jeho díla je několikasvazkový spis o Baleárech. Ludvík Salvátor se jako první Habsburk ocitl v Austrálii a neplánovaně obeplul svět.



Jedna z knih Ludvika za pouhých 2.600 eur.


Zdroj:
Karl Vocelka, Lynne Heller, Soukromý svět Habsburků, nakl. Plejáda, rok 2011 a další

[jmodrak]

Habsburgovci boli celkom chytrí ľudia, len posledný a predposledný vládca z tohto rodu boli tí najmenej schopný. Možno osud chcel, aby ako vládnúci rod odišli do histórie. Iba boh vie, čo by sa stalo, keby dvorná kľuka okolo Žofie nespáchala štátny prevrat a panoval by ďalej posledný legitimní a rozumný panovník Ferdinand I. Dobrotivý, ( o ktorom vyššia šľachta rozširovala že je mešuge) ktorý za pár rokov svojej vlády pozdvihol úroveň priemyslu na vyššiu úroveň, ako je ho nehodný nástupca nedokázal ani za 20 rokov svojej vlády. Taktiež je ho politický rozhľad a pochopenie doby a jej problémov bolo na omnoho vyššej úrovni ako je ho nástupcu.
Ďalší Habsburgovci, ktorý ale nemohli hovoriť do vlády, ale boli výnimočný nielen v podpriemerných Rakúskych J.F.I. pomeroch bol arcivojvoda Albrecht- Albrecht Fridrich Rudolf Rakúsko - Tešínský. Narodil sa v roku 1817, bol synom arcivojvodu Karola, jediného rakúskeho veliteľa, ktorý dokázal poraziť Napoleona. Učňovské roky si odbil u Radeckého v Taliansku a niečo sa aj naučil. V roku 1866 porazil Talianov u Custozzy. Bol v permanentnom spore ohľadne armády s J.F.I. a je ho generálskou bandou diletantov. Kde mohol, tam im dával najavo svoje opovrhnutie, čo by gen. inšpektor. Robil to pravidelne od roku 1875, až roku 1880 naštval samého J.F.I. Bol jeden z mala rakúskych generálov, ktorý rozumeli taktike a stratégii. Svoj marný boj o modernú armádu ukončil v roku 1895 v Arku - Taliansko. Okrem toho, že rozumel vojenským veciam, rozumel aj priemyslu a hospodárstvu. Bol zakladateľ a rozumný majiteľ (popr. mal dobrých správcov)baní a hutí na Ostravskú a Sliezsku, slovenskom Spiši a inde. Zaslúžil sa aj o Košicko - Bohumínsku železnicu, trate v slov. Rudohorí a mnoho iných prospešných podnikov.
Ďalší z radu výnimočných je aj Johann Nepomuk Salvátor atď. von Habsburg z Toskánskej vetvi. Medzi súčasníkmi známy ako Ján Ort. Narodil sa v roku 1852 v Florencii a v roku 1876 už bol plukovník. Čo u arcivojvodov zase nebolo nič neobvyklé. Dotiahol to až na poľného podmaršálka a veliteľa divízie v Bratislave. "Sľubnú kariéru" v armáde J.F.I. ukončil svojou prácou na spise Drill oder Erziehung ? (Dril alebo výchova) , ktorý aj vydal a tým sa dostal do nemilosti vojenských kruhov "starorakušanov". Spis so zájmom čítali a je ho myšlienky rozvíjali nielen pruský militaristi, ale aj ruský boľševici. Čo jemu osobne bolo ale nebolo nič platné. Stal sa čiernou ovcou klanu a po ďalšej roztržke ohľadne bulharského nástupnictva bol J.F.I. zbavený funkcii a vyhodený z armády. Ťažkú hlavu si z toho nerobil, vyštudoval na námorného kapitána, v roku 1889 sa vzdal titulov a klanu, prijal meno Johann (Jan) Ort a odplával na svojom škunery do Južnej Ameriky. Oficiálne stroskotal v Magellanovej úžine a spolu s 24 námorníkmi zahynul. J.F.I. mu vo Viedni so zle skrývanou radosťou usporiadal tryznu, rád že sa zbavil nepohodlného člena rodiny. Neoficiálne žil údajne v Punta Arenás v Čile, skúmal tamojšiu prírodu a geografiu.

[Stuka]

[align=justify]Aby sme zde nehovořili jenom o mužích z Habsburského rodu, podívejte se na dceru Leopolda Salvatora, o kterém jsem psala výše. Jmenovala se Assunta Alice von Habsburg (1902-1993) a chtěla být jeptiškou. V r. 1924 opravdu vstoupila do kláštera sv. Terézie v Barceloně, ale během španělské občanské války byla nucena v r. 1936 opustit klášter a uprchnout. Ve věku 37 let se provdala za lékaře J. Hopfingera, a protože byl Žid, raději emigrovali do USA. Assanta měla dvě dcery a v r. 1950 se rozvedla. Dožila svúj dlouhý život v Texasu.

Na Palbu její osud sice nepatří, ani neučinila nic vyjímečného, ale potěšte se pohledem na ni, protože byla opravdová krasavice a byl by hřích ji tady nepředstavit (v té řadě fousatých Habsburkú)

[Rase]

Mapa návrhu Federálních Spojených států Velkého Rakouska, publikovaná v Berlíně roku 1912.