pjaro77 píše: ↑15/5/2025, 20:21
Ako vyzerali boje v praveku a u prírodných národov aj dnes ?
Vňčšinou nešlo o vyhladzovacie boje. Viacmenej to bolo zastrašovanie s tým, že útočiace strany narobili hlavne veľa kriku a bojových póz, padlých a ranených nebolo percentuálne moc.
Potm čo si vysvetlili, kto je na ktorom území pán a kde sú jeho hranice sa rozišli domov

.
Záleží, jestli to jsou boje jako bitvy, nebo boje jako války.
Vzhledem k tomu, že tyto společnosti měly (mají) omezený přístup k čemukoli, z čeho by se dala vyrobit kvalitní a spolehlivá zbroj, nejsou jejich otevřené bitvy až tak krvavé. Další věcí je to, že mnoho bojovníků je vyzbrojeno luky nebo oštěpy, takže staví velmi volné formace a snaží se krýt ze terénními překážkami nebo třeba stromy, protože kombinace střelných zbraní a jen omezené ochrany znamená, že cokoli jiného skončí velkými ztrátami na životech, což v podmínkách malých komunit není moc dobré.
Zajímavé je v tomto ohledu i to, že archaické společnosti většinou neměly (nemají) vyvinutý mechanismus jak své členy přinutit zúčastnit se války, takže bojovníci se na válečné výpravy vydávají dobrovolně. Příliš vysoké ztráty potom odrazují ostatní, a tak se velitelé snažili vyhýbat se otevřeným střetnutím, kde by mohli přijít o své následovníky a pověst dobrého vůdce schopného přivést muže k vítězství a kořisti. Výsledkem je, že i když k otevřenému střetnutí dojde, vypadá jako to ve videu.
Neznamená to ale, že by války jako takové nebyly krvavé. Násilí se ale kvůli tomu, že nikdo nechce riskovat velké ztráty, přesouvá do oblasti nájezdů na osamělé usedlosti, noční útoky a přepady. Je to tady, kde archaické válečnictví dokáže být dost brutální – z větší části proto, že příliš nerozlišuje mezi bojujícími a nebojujícími členy nepřátelského kmene.
Tohle je přitom obecný vzorec: docela dobře ho rozebírá Wayne Lee v
Cutting-off Way nebo Alexandr Nafjodkin v
Военное дело чукчей, přičemž geografická vzdálenost mezi Čukotkou a Eastern Woodlands ve Spojených státech ukazují, že i velmi odlišné kultury s podobnými možnostmi organizace a s podobnou výzbrojí volí podobná řešení konfliktů.
Je to podobne ako ked Indoeuropania vyhubili väčšinu polnohospodarov - mužov od Karparskej kotliny po Irsko a vedecki "chicimiíri" mudruju, že to bol skôr mor apritom nevedia, prečo nevymrali ženy. No a nič by sme to vraždeni nevedeli, nebyť genetickeho vyskumu ludskych ostatkov. Bola by to len taka klasika: "V roku 1800 BCE ludi napadlo vyrabat iny druh hlinenych hrncov!"
Nepřichází potom ještě třeba v úvahu možnost, že se nově příchozí stali příslušníky společenské elity, která dokázala jako jediná předat své geny dál? Něco podobného navrhovali
Papac et al (2021) pro jedno období v českém pravěku, v jehož průběhu vymizely všechny mužské linie kromě několika málo vybraných.
Ked použijem Danikänovu poučku: Neexistencia dôkazov, nie je dôkazom neexistencie!

Překvapivě je těch důkazů docela dost a shrnuje je Lawrence Keeley ve
War before Civilization. Na té knize je asi nejpřekvapivější to, že vyšla už v devadesátých letech, ale v českém prostředí jsem se prakticky ještě nesetkal s tím, že by ji nějaký archeolog citoval nebo používal. V Archeologii pravěkých Čech je v jednom z dílů dokonce naprosto geniální tvrzení, že lidé stavěli svá sídliště na kopcích ne proto, že by se báli nepřátel, ale proto, že byli fascinováni vertikalitou krajiny.
Každopádně, Keeley dává dohromady důkazy o násilí v pravěku, počínaje kosterními nálezy a konče jeskynními vyobrazeními bitev. Jedním z jeho argumentů (pokud si to dobře pamatuju) je také to, že například i Aboriginci, kteří jinak žili do příchodu Evropanů na úrovni doby kamenné, vyrábí štíty, které se nedají použít při lovu, ale jen v boji, takže prakticky jakákoli společnost, u které jsme schopni v pravěku štíty doložit, byla mnohem násilnější než jak se většinou tvrdí.