Druhoválečné statické plamenomety
Pokud jde o ty plamenometné fugasy (miny), tak ty se vyráběly v SSSR ještě před druhou světovou válkou na posílení obrany stálých a polních opevnění. Byly tvořeny nádobou s hořlavinou, směrovým vývodem a pyrotechnickou výmetnou náplní iniciovanou minovou rozbuškou nebo řízené dálkově elektrickou jiskrou. Šlo vlastně o jednoduchý plamenomet na jedno použití. Během druhé světové války bylo v SSSR vyrobeno přes 15 000 těchto zařízení a používaly je především speciální palebné jednotky. Sovětské těžké statické plamenomety (фугасные огнеметы) FOG-1 a FOG-2 se používaly ještě dlouho po válce (dostaly se i do ČSLA). Starší zmíněný typ byl ukořistěn Wehrmachtem během operace Barbarossa. Překvapivě na Němce asi učinil dojem, jelikož jej okopírovali a sami zavedli jako
Abwehrflammenwerfer 42 (obranný plamenomet 1942). Zbraň tvořila válcovitá nádoba o výšce cca 53 cm, do které se vešlo maximálně 29,5 litrů směsi lehkých, středních a těžkých olejů. K němu byla připojena druhá, menší láhev obsahující pohonnou látku – obvykle černý prach nebo směs dusičnanu celulózy a diethylenglykolu. Vedle něj byla uprostřed palivového válce zakřivená plamencová trubice o průměru 50 mm a délce asi 50 cm; Pokud byla nádoba zakopána, pouze tato část vyčnívala nad povrchem země. Pokud byla mina odpálena elektrickým signálem nebo nástražným drátem, výbušný detonátor zapálil pohonnou látku, která vytlačila palivo z nádrže. Druhé malé výbušné zařízení zapálilo palivo. Plamen byl asi 4,5 m široký a 2,7 m vysoký s dosahem necelých 30 metrů. Zásoba hořlaviny vydržela na zhruba 1,5 sekundy. Tyto protipěchotní zbraně se obvykle zakopávaly ve vzdálenosti 10 až 27 metrů k obraně silničních blokád, výsadkových ploch na plážích, přístavních zdí a dalších protipěchotních překážek. Byly obklopeny buď dalšími minami, nebo ostnatým drátem. Dodejme, že po druhé světové válce se ke stejnému účelu používaly napalmové miny.
Sovětský statický plamenomet
FOG-2 se dostal i do výzbroje poválečné ČSLA (spolu s kořistními Abwehrflammenwerfery 42). Dosah činil 100–150 metrů a nádrž měla objem 25 litrů zápalné směsi. Náplň byla volitelná dle použití, pro válečné se počítalo s napalmovou nebo pyrogelovou směsí, takticky pak pro umístění na komunikacích a k ochraně objektů. Pro výcvik se jako náplň používala obvykle jen nafta zahuštěná kaučukem, ale v praxi se do něj lilo vše, co bylo tekuté a hořelo. Byly k dispozici dvě verze – se zahnutou výmetnicí/sifonem (plamenomet) a rovnou (pro simulaci jaderného výbuchu při výcviku). Výmetnou (již modernizovanou) náplň tvořilo pouzdro se čtyřmi dutými válečky z nitrocelulosového materiálu (raketové palivo) cca 400 g, žárová slož termátového typu (cca 100 g) s obsahem hořčíku a elektrický palník. Vkládala se do příslušného otvoru v tlakové nádobě a uzavírala šroubovacím uzávěrem s malým otvorem pro vývod elektrického palníku. Hlaveň byla uzavírána hliníkovým těsněním (2 mm plech), které umožnilo po odpálení výmetné slože dosáhnout vhodného tlaku v nádobě – po jeho překročení došlo k protržení těsnění a výstřiku silně předehřáté náplně. Účinek na nekrytou živou sílu nebo lehká vozidla byl enormní, ale plamenomet si dokázal poradit i s lehčími typy tanků. Použití však vyžadovalo jisté zkušenosti a praxi. V roce 1957 zavedla ČSLA do výzbroje plamenometných jednotek těžký pěchotní ohňomet
TPO-50 (ТПО-50), který byl zkonstruovaný v SSSR koncem války. Určení bylo obdobné jako u předchozích modelů a zdárně tak nahradil doposud používané kořistní těžké plamenomety i sovětské statické plamenomety FOG-2. Zde již však šlo o mobilní zařízení (dvoukolý vozíček). Vyřazená statická zařízení následně používaly pouze jednotky chemického vojska a ženisté právě v roli fugasu pro ženijní zátarasy (na což byl vhodnější). Po zrušení plamenometných jednotek zůstal ve výzbroji ČSLA jen zmíněné FOG-2.
https://www.armedconflicts.com/FOG-2-FOG-2-t187407
https://www.valka.cz/Tezky-pechotni-pla ... -50-t87832
https://de.wikipedia.org/wiki/Abwehrflammenwerfer_42
Americký voják s německým statickým plamenometem Abwehrflammenwerfer 42.
