Není to tak dávno co jsem na Palbu psal něco málo o obrněných automobilech BA vyzbrojených 45 mm kanonem. Jednalo se ale o obrněné automobily (dále OA) postavené na podvozku sériových nákladních automobilů. Ve výzbroji Rudé armády se uchytili i OA postavené na podvozku osobních automobilů, vyzbrojené pouze kulomety, například typy FAI a BA-20. Tyto stroje se měly uplatnit při průzkumu a případně podporovat pěchotu kulomety. Problémem byl podvozek, jednalo se o typy s poháněnou pouze jednou nápravou. Ta sice vyhovovala jízdě po zpevněné komunikaci, problémem byla jízda v terénu. Ideální by bylo použití podvozku 4x4, ten však v Sovětském svazu žádná automobilka nevyráběla.
Na počátku války se ukázaly problémy strojů s jednou poháněnou nápravou v plné nahotě. Stroje konstruované ve 30. letech již nevyhovovaly požadavkům pro vedení moderní války, jejich slabá výzbroj a nevyhovující pasivní ochrana se mohla postavit maximálně pěchotě. Jakýkoliv střet s modernějším OA nebo tankem končil pro tyto OA katastrofálně.
Situace na frontě ale vyžadovala nasazení lehkých OA při průzkumu. Automobilka GAZ v roce 1941 zavedla do výroby terénní automobil GAZ-61 s pohonem přední nápravy, později GAZ-64 s pohonem všech kol. Toto vozidlo se již dalo použít jako základ pro malý obrněný automobil. Pod označením BA-64 se v Gorkovském závodě zrodil moderně pojatý OA, dle vzhledu asi inspirován německými OA, například typem SdKfz 222. Pancéřování boků bylo svařeno pod ostrými úhly, což mělo zvýšit odolnost vozu při zásahu. Prototyp byl dokončen na podzim 1941, v březnu 1942 byl pod označením BA-64 zaveden do výzboje.
BA-64 měl „klasickou“ sovětskou koncepci – motor byl umístěn vpředu (GAZ-MM o výkonu 50 HP), vzadu byla umístěna jednoduchá osmiboká věž s kulometem. V ní byl umístěn kulomet DT ráže 7,62 mm obsluhovaný velitelem vozu. K dispozici bylo 1071 nebo 1260 nábojů 76,2x54R. Řidič seděl v přední části bojového prostoru, pro výhled vpřed měl k dispozici odklopný průzor se štěrbinou. Do vozu se nastupovalo dvířky na bocích. Necelá polovina produkce byla vybavena radiostanicí RB (12PR).
K jednotkám Rudé armády se první BA-64 přišly v polovině roku 1942 a sloužily až do konce války v Evropě. První verze trpěly ještě různými poruchami a konstrukčními nedostatky, například špatnou stabilitou v terénu. Problémy byly v průběhu výroby postupně odstraňovány, v roce 1943 přichází do výroby nová verze označovaná BA-64B. Tato verze používala nový podvozek z typu GAZ-67 který měl zvětšený rozchod o cca 200 mm. Výroba pokračovala až do roku 1946 a bylo vyrobeno více než 3500 kusů tohoto OA. Po válce byl ještě bojově použit v korejském konfliktu armádou KLDR.
Ještě něco krátce k prototypům a úpravám. Jako prototyp se zrodily verze BA-64V a G, což byly železniční verze určené k jízdě po kolejích. BA-64D byl vyzbrojen kulometem DŠK ráže 12,7 mm. Stejné označení nese i přestavba BA-64 na obrněný transportér pro šestičlenné družstvo. Nejbizarnější úprava byla určena pro jízdu na sněhu, místo zadního kola byl namontován pásový podvozek a vpředu byly namontovány řiditelné lyže....
Spousta úprav probíhala v polních dílnách nebo stylem co dům dal. Wehrmacht používal BA-64 opatřené kulomety MG34 nebo MG42, americké armáda v Korei použila i úpravu bez věže s kulometem ráže 12,7 mm.
technická data BA-64:
hmotnost – 2,42 t
délka – 3,66 m
šířka – 1,69 m
výška – 1,9 m
výkon motoru – 50 HP
max. rychlost silnice – 80 km/h
dojezd silnice – 500 km
osádka – 2
---------------------------------------------------------------
Použité zdroje:
Pejčoch / Spurný – Obrněná technika 4
http://rkkaww2.armchairgeneral.com/index.htm
http://armor.kiev.ua/index.php
časopis ATM
BA-64 z přehlídky v roce 1945
