Stanislav Čeček (1886-1930)
Stanislav Čeček (1886-1930)
Stanislav Čeček
Stanislav Čeček (1886-1930) byl československý generál, jeden z nejvýznamnějších představitelů Československých legií v Rusku. Vynikal neobyčejnou osobní odvahou, velitelskými i taktickými schopnostmi. Postupně velel rotě (1916), praporu (1917), pluku, divizi Husitské, Povolžské frontě a nakonec všem československým jednotkám na Dálném východě (vše během roku 1918). Zúčastnil se vítězně bitev u Zborova (1917) a Bachmače (1918), u Lipjag i Bezenčuku. Bojoval na Volze a na Sibiři. Mimo jiné byl zakladatelem Československého letectva, jelikož právě pod ním vznikl i letecký oddíl našich legií. Lásku k letectví si nesl celý život a velmi se tak zasloužil o jeho budování v ČSR.
Narodil se 13. listopadu 1886 v Líšně na Benešovsku. Vystudoval gymnázium v Táboře a následně studoval na Vysoké škole obchodní v Lipsku. Vojenskou službu absolvoval u c. k. pěšího pluku č. 102 a do zálohy odchází jako poručík. Pak nastupuje k firmě Laurin a Klement a kolem roku 1911 je vyslán jako úředník do její zahraniční obchodní pobočky v Moskvě. Když začíná velká válka je jedním ze zakladatelů České Družiny cca 700 dobrovolců, kteří tvoří počátek budoucího Československého vojska na Rusi. Do jednotky vstoupil 30. srpna 1914 a od té doby se držel na špici českého důstojnického sboru. Za statečnost a vynikající smysl pro vedení bojových operací si vysloužil celou řadu vyznamenání, včetně nejvyššího ruského válečného řádu – svatojiřského kříže (velkokříže svatého Jiří). Byl jedním z nejlepších velitelů rozvědek. Krom neobyčejné odvahy, velitelských a taktických schopností vynikal skvělým úsudkem i vynalézavostí. Známé jsou například jeho "agitační balony", šlo zmenšené horkovzdušné balony, na které dobrovolci psali různá hesla, kterými se snažili přimět Čechy a Slováky v rakousko-uherské armádě, aby přeběhli k Rusům. Později vynalézal i různé ochranné součástky výstroje. Legendární bitva u Zborova byla Čečkovým dílem a to jak nápadem, tak i provedením. Do boje osobně vedl I. prapor 1. střeleckého pluku. Po fenomenálním úspěchu odsouhlasil premiér Alexandr Kerenskij (1881-1970) neomezený nábor dobrovolníků do čs. jednotek. Během pár týdnů se tak 3 500 vojáků, rozrostlo na 40 000. S počátkem bojů proti Bolševikům se Stanislav Čeček stal velitelem nejzápadnější tzv. Penzenské nebo též Samarské skupiny. Skupina stála proti přesile skvěle vyzbrojeného nepřítele. Pod jeho velením tak vznikl improvizovaný obrněný vlak Orlík a vedl své muže do bitvy u Lipjag. Zde jeho 2 000 legionářů (s obrněným vlakem), čelilo téměř dvojnásobné přesile. Díky obchvatu se podařilo nepřítele zaskočit a zničit. Ztráty činily méně než 50 mužů, zatímco bolševici přišli o 1 500. Šlo o fenomenální úspěch. Čeček byl ustanoven velitelem Povolžské fronty, od podzimu 1918 fungoval velitel pro Dálný východ a organizoval návrat československých legionářů do vlasti. Osobně vyprovázel každý transport a pro svůj přístup k vojákům byl považován za jednoho z nejoblíbenějších velitelů. Do vlasti se vrátil jako generálmajor v roce 1920. Od prosince do října 1921 působil ve funkci prvního zástupce náčelníka Hlavního štábu branné moci. Poté se vydal na studia na École Supérieure de guerre ve Francii, kterou absolvoval v roce 1923. V roce 1924 se stal náčelníkem Vojenské kanceláře prezidenta republiky, v roce 1926 pak přednostou leteckého odboru ministerstva národní obrany. Byl spoluzakladatelem Masarykovy letecké ligy v Praze. V roce 1929 byl jmenován vojenským velitelem Českých Budějovic a zde dislokované 5. pěší divize. Hrál významnou roli při založení letiště v Plané a rozvoji českobudějovického letectví, byl úřadujícím předsedou Jihočeského aeroklubu. Během dvacátých let se postupně zhoršoval jeho zdravotní stav, který byl poznamenán následky strádání a zranění z bojů na východní frontě a v Rusku (trpěl těžkým onemocněním kůže na hlavě). Divizní generál Stanislav Čeček zemřel krátce po operaci 29. května 1930 ve věku 43 let. Pohřben je v Bystřici u Benešova. V Českých Budějovicích je po něm pojmenována ulice.
Zdroj:
Lukáš Janda - Válečná historie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_%C4%8Ce%C4%8Dek
https://en.wikipedia.org/wiki/Stanislav_%C4%8Ce%C4%8Dek
https://www.vhu.cz/exhibit/divizni-gene ... lav-cecek/
http://www.karelvasatko.cz/zivotopisy-l ... -stanislav
https://www.databazeknih.cz/knihy/diviz ... del-379590

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Re: Stanislav Čeček (1886-1930)
Jeden z Čečekových agitačních balónů.
Stanislav Čeček se svým největším (br. Strnad) a nejmenším (br. Kosťa) vojákem.
Podle generála Stanislava Čečka je pojmenována i jedna z čepic. Jedním z důležitých problémů pro legionáře se totiž stávalo, že vlivem občanské války měly všechny strany prakticky identické uniformy, aby se tak od bolševiků legionáři odlišili, začaly vznikat různé nové pokrývky hlav. Pro 4. pluk adoptoval Čeček původní srbskou čepici šajkaču, kterou drobně upravil, čímž vznikla lodička zvaná "čečenka".
Stanislav Čeček se svým největším (br. Strnad) a nejmenším (br. Kosťa) vojákem.
Podle generála Stanislava Čečka je pojmenována i jedna z čepic. Jedním z důležitých problémů pro legionáře se totiž stávalo, že vlivem občanské války měly všechny strany prakticky identické uniformy, aby se tak od bolševiků legionáři odlišili, začaly vznikat různé nové pokrývky hlav. Pro 4. pluk adoptoval Čeček původní srbskou čepici šajkaču, kterou drobně upravil, čímž vznikla lodička zvaná "čečenka".

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Re: Stanislav Čeček (1886-1930)
"Tak včera večer přijel jsem z Lipska do Děčína. Ubytoval jsem se v hotelu a za přenocování zaplatil 1 zlatník. Ráno jsem si přivstal a byl již po 7.hodině u odvodního hostince, netrpělivý, jak vše dopadne. Náhoda tomu chtěla, že jsem byl v první desítce a jako čtvrtý na pořadu. První rekrut, zřejmě dítě protekce, byl uznán "untauglich" a taktéž i druhý. Třetí, můj předchůdce, také z Lipska, chtěl si pomoci tím, že křivil nohu, ale to nepomohlo. 'Udělejte dva kroky,' vyzval ho lékař. Když se tak stalo, slyšel jsem: ,Tauglich mit kleinem Kniegebrechen.' - ,Nynčko' jsem přišel pod míru já. , Einjährigfreiwilliger Čeček, 165 cm hoch. - Vidíte? Slyšíte? - Ruce nahoru. - Ústa otevřít. - Also tauglich, ohne Gebrechen. - Abtreten.' A už jsem byl v tom. Venku se shromažďovali všichni odvedení Češi. Napočítal jsem jich 49; sestoupili se všichni kolem mne. Byl jsem tam jediný jednoročák Čech. Měl jsem radost z toho počtu, ne proto, že nás tolik Čechů odvedli, ale proto, že je nás tolik Čechů v Děčíně. Než brzy jsem se přesvědčil, že jsem se v tomto počtu přepočítal. Když nás zavolali k přísaze, abychom přísahali věrnost na suchu a na vodě, a když zazněl povel: ,Die Deutschen vortreten', vystoupil z našich řad Černý, Konopka, Doleschal atd. a tak z 49 Čechů nás na konec zbylo pouhých 14. Abych nezapomněl, také se mne ptali, ke ,kterejm' chci. Povídám ,ke sto dva', bude to blízko matičky, a myslím si, kdybych se snad později chtěl dát přeložit, mohu to vždy učinit."
Stanislav Čeček, jednoroční dobrovolník v roce 1907, později ruský legionář a bratr generál, velitel 5.pěší divise v Českých Budějovicích.
https://www.facebook.com/share/p/1GJcay ... tid=wwXIfr
Stanislav Čeček, jednoroční dobrovolník v roce 1907, později ruský legionář a bratr generál, velitel 5.pěší divise v Českých Budějovicích.
https://www.facebook.com/share/p/1GJcay ... tid=wwXIfr

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
