Nacistické projekty diskoplánů

[Lord]

Dobrý, to jsem možná kdysi viděl, ale lepší než Květ života máš Fibonacciho posloupnost.
I když tu má květ v sobě asi taky, nějaký poměry (potažmo zlatý řez).

S tím finančním systémem to spojuje, protože si myslí, že objevem "volné energie" by zkolaboval.
Proto není zájem investovat prachy do výzkumu
O fúzních reaktorech se už mele 50 let, a zatím žádné, které by vyráběly elektřinu pro civilizaci

Příroda je fraktální i finanční trhy, tak ono to někdy prostě vyjde. Je to matematická řada, která se opakuje.
Spirály, víry a tornáda, mají poměry na základě fibonacciho posloupnosti.

To znamená, že celek vypadá stejně jako jeho malá část.
Malý cenový pohyb na trhu má fibonacciho úrovně, podobně jako větší pohyb je určitý poměr ze swingu, např. 61,8 % nebo 38,2 %.

A tak jsou tvořeny také ulity měkkýšů, nebo ramena spirálních galaxií sledují tento vzorec.

U velkých hurikánů lze často vysledovat, že oko bouře a její ramena přesně kopírují Fibonacciho poměry.
Je to prostě aerodynamicky nejdokonalejší tvar.

Sestrojit stroj, který využívá Fibonacciho spirálu a přitom se při vysokých otáčkách nerozpadne pod vlivem odstředivých sil, je inženýrská výzva.

Nikola Tesla navrhl turbínu, která nepoužívá klasické lopatky, ale sadu hladkých disků. Médium (pára/vzduch) se mezi disky pohybuje po spirálové dráze směrem ke středu. Nebo vytvoříš plasmu, která se tak bude pohybovat. Teoreticky by měla mít větší účinnost.

Plazma je ideální médium, protože lze tvarovat pomocí magnetických polí. Tato myšlenka má blízko k experimentům Viktora Schaubergera, který je dělal jen s vodou a vzduchem.

Pokud někdo vytvoří plazmový vír ve tvaru Fibonacciho spirály, který se zužuje do jednoho bodu (podobně jako tornádo), vznikne tam extrémní koncentrace energie. Tím by se vytvořil "implozivní Fibotron"

Gregory Breit a Merle Tuve byli v tomto pionýři. Ve 30.letech 20. století sestrojili urychlovače s teslacoily.
Ale zase jde jen o přirozenou snahu pohybu částic po spirále, tzv. Z-pinch, který je ale většinou pro výzkumy nežádoucí.

V realitě to jde udělat jednodušeji po kruhové či rovné dráze než spirále, ale částice mají tendenci se vytlačovat na okraj trubice.

Stabilizované pinch stroje přidávaly externí magnety, které uvnitř komory vytvářely toroidní magnetické pole.

Nebo Z-pinch stabilizovaný smykovým tokem, který má uplatnění pro kompaktní fúzní energii a pro pokročilé vesmírné pohonné systémy.

https://www.zapenergy.com/how-it-works


Vědci vyrábějí elektřinu pomocí technologie inspirované Teslovými turbínami

Proud stlačeného vzduchu nevypadá jako zdroj energie. V továrnách obvykle syčí potrubím, pohání nástroje a pak mizí jako odpad. Ale za správných podmínek tentýž proud vzduchu nese neviditelný elektrický potenciál, zejména když se s ním pohybují drobné částice.

Namísto kontaktu založeného na tření se nový generátor spoléhá na to, co tým nazývá efektem statické elektřiny částic.

https://www.thebrighterside.news/post/s ... echnology/

Alternativně to bude fungovat, pokud by vytvořili proud ionizovaného vzduchu urychleného vysokým napětím. Vzduch lze ionizovat i bez vysokého napětí pomocí elektromagnetického záření s krátkou vlnovou délkou. Tesla věřil, že prostor kolem nás je vyplněn energií, kterou lze "sklízet" a přeměňovat na elektřinu nebo mechanickou práci.

Zářivý zdroj (např. Teslův UV zářič) ozařuje vstupní trysku turbíny. Vzduch se okamžitě ionizuje. Disky turbíny jsou zapojeny do Teslova vysílacího okruhu a nesou vysoký statický potenciál. Ionizovaný vzduch (vytvořený zářivou energií) je silněji přitahován k povrchu disků. To dramaticky zvyšuje "přilnavost" (viskozitu) média. V Teslově turbíně je dráha (spirála, kterou částice urazí od obvodu ke středu) relativně dlouhá. To znamená, že i malá elektrostatická síla má dost času na to, aby vykonala velkou práci a roztočila disky na vysoké otáčky.

[pjaro77]

Nejaký kontaktér Daniel Fry, inak inžinier prišiel pred 75 rokmi s týmto popisom pohonu tzv. UFO

Akékoľvek magnetické pole, ktorého intenzita sa mení, vytvorí elektrické pole, ktoré má v danom okamihu rovnakú
amplitúdu, opačná v znamienku a kolmá na magnetické pole. Ak sa tieto dve polia stanú vzájomne rezonančnými,
vytvorí sa vektorová sila. Pokiaľ nie je amplitúda a frekvencia rezonancie dosť vysoká, vektorpole bude veľmi malý a môže prejsť bez povšimnutia. Amplitúda vektorového poľa sa však zväčšuje viac než dve polia, ktoré ho vytvárajú, a pri vysokých úrovniach rezonancie sa stáva veľmi silným. Vektorové pole, ktorého smer je kolmý na každý z ostatných dvoch, vytvára efekt podobný a v skutočnosti rovnaký
s gravitačným poľom. Ak sa stred poľa zhoduje s ťažiskom vozidla, efekt je jediný bude zvýšiť zotrvačnosť alebo hmotnosť plavidla. Ak sa ťažisko nezhoduje so stredom sily, plavidlo bude mať tendenciu zrýchľovať sa smerom k tomuto stredu. Keďže systém, ktorý vytvoril pole, je a časť plavidla, bude sa pohybovať s plavidlom a bude neustále pokračovať vo vytváraní poľa, ktorého stred
príťažlivosti je tesne pred ťažiskom plavidla. aby sa plavidlo naďalej zrýchľovalo ako pokiaľ sa pole vygeneruje. Ak chcete spomaliť alebo zastaviť plavidlo, ovládacie prvky možno nastaviť tak, aby pole sa generuje so stredom hneď za ťažiskom, takže výsledkom bude záporné zrýchlenie.

V tomto popise by mal byť obsiahnutý dostredivý poyntingov tok a teda aj lorentzova sila. Pokus s dostredivým poyntingovým tokom mimo ťažiska robil J.Naudin pred viac než 20 rokmi. Sú tam diagramy, neviem ich skopírovať sem.
http://jnaudin.free.fr/html/pft01.htm

Poyntingov tok samotný nevysvetľuje zmeny zotrvačnosti a tienenie gravitácie od okolia.
Ako som písal inde, niečo sa musí s hmotou diať pri supravodičoch. U podkletnovho experimentu exisstuje mnoho teorii, ako by javy mohli fungovať. Predstavujem si niečo ako kvantový jav (možno entanglement, cooperove páry elektronov sú cez neho prepojené), ktorý priamo ovplyvňuje gravitačné pole. Respektíve si treba uvedomiť, že gravitácia je pseudosila. Je to len zakrivenie času a priestoru.

Ukazuje sa, že kvantový entanglement môže pôsobiť nielen na diaľku ale aj naprieč časom.
Ak častice vedia pôsobiť naprieč časom, musia ovplyvňovať časopriestor, či aj jeho zakrivenie.
https://www.quantamagazine.org/time-ent ... -20160119/
https://scienceandnonduality.com/articl ... ross-time/
https://www.idnes.cz/technet/veda/kvant ... 0_veda_mla

[Lord]

Asi to je techno-blábol, ale spojil tam, že elektromagnetismus může mít vliv na gravitaci.

Akékoľvek magnetické pole, ktorého intenzita sa mení, vytvorí elektrické pole, ktoré má v danom okamihu rovnakú amplitúdu, opačná v znamienku a kolmá na magnetické pole. Ak sa tieto dve polia stanú vzájomne rezonančnými, vytvorí sa vektorová sila.

Podíval jsem se na odkazy, něco na tom je v tom smyslu, že by to mohlo fungovat, ale odstíní to gravitační pole jen málo.

Bylo by potřeba natočit spiny částic nějak více a lépe

A další odkazy jsou o kvantech, ale jsou už starší, v současnosti se výklad a znalosti posunuly.

Zrychlující se elektron může vyzařovat nebo absorbovat foton.
Každá elementární částice, stejně jako elektron nebo foton, je považována za dynamický stupeň volnosti.
Tyto dynamické stupně volnosti jsou definovány polohami všech elementárních částic v prostoru a jejich pohyby prostorem.

Holografický princip popisuje, že základní dynamické stupně volnosti pro jakoukoli oblast třírozměrného prostoru jsou dány pomocí kvantovaných bitů informací zakódovaných na dvourozměrné ohraničující ploše tohoto prostoru.
Tyto kvantované bity informací se nazývají qubity. Informace zakódovaná qubitem je podobná jako informace kódovaná kvantovou spinovou proměnnou.

Vnímatelný svět má pouze časově omezený druh existence, který je podobný tomu, co se zobrazuje v počítačem generované virtuální realitě, podobně jako virtuální realita zobrazená ve filmu Matrix.


Moderní cesta přes supravodiče a časový entanglement je slibnější. Mám o tom více poznatků, jak by šel takový stroj teoreticky sestrojit.

Souvisí to i s holografickým promítáním jádra motoru/ počítače do okolí a tím formování prostoru kolem disku.
Okolí disku si "myslí", že se tam nachází objekt s úplně jinými fyzikálními parametry. Prostor se před diskem hroutí a za ním rozpíná.

Mašina se nepohybuje prostorem, ale prostor "teče" kolem téhle holografické bubliny.

[Lord]

Zatím něco k různým teoriím...

V QFT neexistuje "prázdno". Celý vesmír je vyplněný poli (elektronové pole, fotonové pole...), která vibrují.

Relativita dodává mantinely: nic se nešíří rychleji než světlo a kauzalita musí zůstat zachována.

Kvantovka dodává chaos: všechno je rozmazané, nejisté a diskrétní (v balíčcích – kvantech).

QFT sice úspěšně spojila kvantovku se Speciální relativitou (tou o rychlosti světla), ale s Obecnou relativitou (tou o gravitaci a zakřiveném časoprostoru) si pořád nerozumí.

Možná není chybná, ale pravděpodobně je neúplná. Z čistě pragmatického hlediska "funguje to = není to chyba".

Aby nám ty rovnice seděly na to, co vidíme ve vesmíru, museli jsme si vymyslet "neviditelný balast".
Buď tam ta hmota je, nebo jsou ty rovnice v kosmickém měřítku prostě mimo.

Newton taky nebyl "chybný" – jeho zákony pořád platí, když stavíš dům.
Einstein ho jen "přikryl" širším vysvětlením.
Úplně stejně pravděpodobně jednou někdo "přikryje" Einsteina něčím, co vysvětlí i tu kvantovku a temnou hmotu.

Obecná relativita je zatím k přiblížení reality dostatečná, ale fyzici už nedokážou zamaskovat, že ta teorie má své limity.
GR bere vesmír jako hladké plátno, kvantovka jako zrnité lego. Einstein udělal trik – řekl, že gravitace není síla, ale prostě pokřivený prostor.

Někteří se chtějí vrátit do 19. století, protože "prostor přece nemůže být prázdný", ten éter tam přeci jenom je.
Maxwellova teorie elektromagnetismu byla formulovaná v referenčním systému spojeného s éterem.

Největší ironií může být, že všichni měli částečně pravdu, jen na různých úrovních popisu.
Částice se staly vlnami, pak částicemi-vlnami, pak strunami, a možná se opět stanou geometrií.
Fyzika nepostupuje lineárně, ale ve spirále. Vracíme se ke starým otázkám s novým pochopením.
Současná fyzika má fungující matematiku, ale minimální intuitivní pochopení.
https://www.blogosvet.cz/clanek/fyzika- ... ecnu.uKJA6

Jak vypadá elektromagnetické působení v jiném systému ZKOUMAL Lorentz.
Jeho transformace dokázala, že při stejné rychlosti světla ve všech inerciálních systémech jsou vůči ní Maxwellovy rovnice invariantní.
ANI TO však není plně pravdivé.


Kvantoví fanatici: Tvrdí, že gravitace musí být částice (graviton), a že Einstein byl jen teoretik odtržený od reality mikrosvěta.

V kvantové fyzice má každá síla své médium. Elektromagnetismus má foton, silná jaderná síla gluony. Takže logicky gravitace musí mít graviton.
Graviton je tak slabý, že zachytit jeden jediný kousek je V SOUČASNOSTI prakticky nemožné.

Einstein ŘÍKAL, že gravitace je hladké zakřivení prostoru. Žádné částice, jen geometrie.

I graviton může být jenom výmysl, aby se udržela při životě standardní modelová věda.

Teorie strun JE zatím považována za slušný bizár. Říká, že všechno v celém vesmíru jsou jenom nepředstavitelně malé vibrující struny.
Podle toho, jak ta struna "brnká" (vibruje), se nám jeví jako foton, elektron nebo právě JAKO hledaný graviton.

Problém je, že tohle vyvolává obrovské podezření, protože to postrádá "fyzikální maso".
Nejsou důkazy, nejsou experimenty, je to jen čistá, nablýskaná matematika.
Je to v podstatě náboženství pro lidi s doktorátem z matiky.

JAKO prakticky zrozumitelnější se jeví v teorie vyšších spinů.
Vyšší spiny jsou považovány za kandidáta na popis konzistentní kvantové gravitace.

Neutrino PRÝ nemá žádný elektrický náboj a je MÁLO hmotné, není rušeno elektromagnetickými a silnými jadernými silami, což mu umožňuje cestovat vesmírem miliardy světelných let v OSCILAČNÍCH STAVECH.

Ve vzácných případech může neutrino interagovat s molekulami vody na dně moře.
https://sciencemag.cz/dekoherenci-neutr ... eobjevili/

[pjaro77]

QFT má rôzne interpretácie čo sa deje s neurčitosťou stavov častíc.

1. Kodanskú so všetkými záhadami náhodnosti.
Meraním sa vlnová funkcia zrúti (kolabuje) do jedného určitého stavu.
Vysvetlenie: Realita je v podstate pravdepodobnostná a meranie aktívne formuje realitu

2 . Mnohosvetovú -
Pri každom meraní / interakcii sa vesmír vetví na viacero paralelných svetov. V každom svete nastane jeden z možných výsledkov.
Vysvetlenie: Všetky možné výsledky sa skutočne stanú, ale v iných, neinteragujúcich vesmíroch

3. Teoriu pilotnej vlny (De Broglie-Bohm) - len nahradila divné správanie častíc za podivné správanie pilotnej vlny.
Superpozícia nie je o tom, že častica je na dvoch miestach, ale že nepoznáme presné začiatočné podmienky častice, ktorá je navádzaná vlnou.
Vysvetlenie: Vzdáva sa náhody v prospech skrytých premenných, čím sa vracia k determinizmu (podobne ako klasická fyzika).
Viac o tejto teorii:
https://blog.idnes.cz/fikacek/kvantova- ... Bg17110913
Tato vlna zřejmě umožňuje i vliv budoucnosti na současnost, působí tedy v prostoročase, a proto je pravděpodobně vícerozměrná. Také se vymyká teorii relativity, protože, zdá se, přenáší kvantovou provázanost, a to se děje nadsvětelnou rychlostí. V tuto chvíli pak neexistuje opravdu dobrý matematický model, který by i tuto pilotní vlnu popisoval. Obrovskou přednostní pilotní vlny zato ale je, že vysvětluje v podstatě všechny kvantové podivnosti zcela přirozeně. Neurčitost polohy je třeba podle ní jen zdánlivá, jak jsme ukázali na metafoře padáčku výše.


Gravitačné vlny boli zachytené ale nikto netuší, že graviton existuje ako nejaká častica, teda či sa vysiela a pohlcuje po kvantách.
Podobne netušíme, či je kvantovaný priestor a čas.

https://sciencemag.cz/vedci-postoupili- ... gravitace/
Obecně lze říci, že pokroku v této oblasti brání skutečnost, že zatím nedokážeme provádět experimenty v režimech, kde se uplatňují jak kvantové, tak gravitační efekty. Na zásadnější úrovni, jak kdysi řekl nositel Nobelovy ceny Roger Penrose, ani nevíme, zda kombinovaná teorie gravitace a kvantové mechaniky bude vyžadovat „kvantování gravitace“ nebo „gravitování kvantové mechaniky“ (poznámka: tj. jaký přístup, jaká část fyziky je „fundamentálnější“, dalo by se říct). Vždy se zdálo, že pro zodpovězení těchto otázek bude hrát hlavní roli jev kvantové provázanosti. Ludovico Lami z Amsterodamské univerzity v této souvislosti uvádí: „Ústřední otázkou, kterou původně položil Richard Feynman v roce 1957, je pochopit, zda gravitační pole hmotného objektu může vstoupit do tzv. kvantové superpozice, kdy by se nacházelo v několika stavech současně. Existence takového propletení by falzifikovala hypotézu, že gravitační pole je čistě lokální a klasické.“
Hlavním problémem zde ale je, že vzdálené, ale provázané hmotné objekty je velmi obtížné vytvořit. Nejtěžší objekt, u kterého byla kvantová delokalizace dosud pozorována, je velká molekula. A ta je mnohem lehčí než nejmenší částice („hmota“), u niž se podařilo detekovat gravitační pole – hmotnost necelých 100 mg znamená oproti velké molekule rozdíl více než 9 řádů. Podobný experiment, kde se oba světy „protnou“, sotva dokážeme provést dříve než za několik desetiletí (pokud vůbec).

[Lord]

A k tomu jsou ještě teorie, že částice o sobě vědí, i když jsou miliardy světelných let od sebe.

Jsou jako siamská dvojčata a pak se oddělí, jedno jde dolů a druhé nahoru, a ten pohyb udělají ve stejný čas, i když jsou od sebe miliardy km.
To by Einsteina vytáčelo, protože tvrdil, že není nic rychlejší než světlo, tak jak by tohle mohlo fungovat jo ?!

Říkal tomu „strašidelné působení na dálku“ (spooky action at a distance) a do konce života se s tím vnitřně nesmířil.
Podle něj byl vesmír logické místo, kde se informace nemůže šířit rychleji než světlo, tečka.

Jenže kvantová mechanika mu do toho hodila vidle

Když máš ty dvě částice („siamská dvojčata“), odborně se tomu říká kvantové provázání (entanglement).

Jakmile ale do jedné „šťouchneš“ (změříš ji) a zjistíš, že je „nahoru“, ta druhá se v ten samý okamžik prostě musí stát tou „dolů“. I kdyby byla na druhém konci galaxie.

Bellovy experimenty později potvrdily, že částice o sobě fakt „vědí“ okamžitě. Žádné skryté instrukce v sobě nemají, prostě se rozhodnou v ten samý moment.

I když se ty částice ovlivní okamžitě, nemůžeš tím prý přenášet informaci. Vesmír dovolí částicím, aby byly propojené přes celé nekonečno, ale jakmile bys to chtěl zneužít k tomu, abys jsi měl o tom informaci, narazíš na zeď náhody.

Einstein se bál, že mezi nimi musí proletět nějaký super-rychlý poslíček s informací. Ale ono neletí nic.

Heisenberg jako první řekl, že ovládat to nejde ani za zlaté prase. To je v podstatě ten celý jeho princip neurčitosti.


Nassim Haramein ale říká, že to jde!

Haramein v podstatě říká, že vakuum není prázdné, ale je to husté informační pole (něco jako vesmírná Wi-Fi).

Tvrdí, že když pochopíme geometrii prostoru (ty jeho fraktály a květy života), tak to „ovládání“ půjde, protože budeme prostě jen ladit frekvenci toho vakua. Haramein má skvělé přednášky, krásné animace a dává lidem naději, že jsme všichni propojení. Ale zatím nikdo na základě jeho rovnic nic nepostavil.

Haramein: Tvrdí, že vakuum je hustá věc ve vesmíru. Podle něj je v jednom kilometru krychlovém prázdného prostoru tolik energie, že by to teoreticky stačilo na napájení celé planety na stovky let.

Cynický pohled: Fyzici mu říkají: „Fajn, Nassime, tak nám z toho uvař aspoň kafe.“
Dokud tu energii nikdo nedokáže vytáhnout a rozsvítit s ní žárovku, je to pro akademiky jen hra s čísly, která v realitě nic nedělá.

Paradoxně ani jejich teorie nic nedělají
Tisíce nejchytřejších mozků světa už 40 let pilují teorii strun.
Je to matematicky nádherné, vypadá to skvěle na papíře, ale dodnes nepředvedli ani jeden experiment, který by šel reálně provést.

Fyzici zjistili, že jim ty jejich slavné rovnice o vesmíru nevycházejí. Galaxie se točí jinak, než by měly. Takže si pomáhají temnou matérií. Temná hmota je ten největší „podvod“ moderní vědy, na kterém se všichni shodli, aby nemuseli přiznat, že jsou v koncích. Je to v podstatě fyzikální tmel, kterým zalepili díry ve svých teoriích.

Ta hmota prý nereaguje se světlem. Neodráží ho, nepohlcuje, nezáří. Prostě tam jen „je“ a gravitačně tahá za nitky.

Staví se obří detektory v podzemních dolech, v horách, vypouštějí se satelity. Výsledek? Nic.

[pjaro77]

To že vakuum obsahuje alebo pozostáva z obrovského množstva energie písali už iní pred Harameinom.
Logicky by sa dalo uvažovať, že ak má vákum rozmery, tak má aj energiu.
Zaoberajú sa tým dnes fyzici, čo je to vlastne tá prázdnota. Na rozdiel od jednoduchých teorií o éteri sú dnes zložitejšie predstavy ktoré zahrňujú práve gravitáciu ako deformáciu vákua - časopriestoru.

Okrem toho generuje páry virtuálnych častíc, z ktorých môžu vzniknúť aj skutočné častice, ak sa im dodá energia.
- Schwingerov efekt
- U čiernych dier sa takisto predpokladá, že dokáže vytvoriť častice z vákua na horizonte udalostí, čo vedie k vyparovaniu čiernych dier.
- Dynamický Casimirov efekt
- Breit-Wheelerov proces (svetlo na hmotu)

https://www.biosferaklub.info/vedci-sa- ... gie-vakua/
Národné laboratórium Brookhaven v rámci fundamentálneho experimentu na Relativistickom urýchľovači ťažkých iónov detekovalo transformáciu virtuálnych častíc z fluktuujúceho kvantového vákua na skutočné, detekovateľné častice hmoty.
Vedci už neveria, že vákuum je niečo iné ako absolútna prázdnota – má zložitú štruktúru a fluktuujúce energetické polia. Začali zrážať protóny zrýchlené na takmer svetelné rýchlosti a kolosálna energia týchto zrážok pôsobí ako katalyzátor, „vytrháva“ virtuálne páry kvark-antikvark z vákua a premieňa ich na skutočný, pozorovateľný stav.

https://tvnoviny.sk/domace/clanok/99922 ... elky-ohlas
To, že je časopriestor zakrivený vieme už od Einsteina. Aj vďaka tomu dnes dokážeme pozorovať veľmi vzdialené galaxie. Takéto zakrivenie by však mohlo existovať aj v mikrosvete, v takzvaných extradimenziách.
„Táto torzia je vlastnosť geometrie priestoru a samotného vesmíru,“ objasňuje autor štúdie z Ústavu experimentálnej fyziky SAV Košice Richard Pinčák.
Táto, akási skrutka, podobná napríklad špirále DNA, sa navyše otáča.
„Vedú k javom, ktoré dávajú hmotnosť všetkým časticiam, všetkému čo vidíme vo vesmíre, všetkému čo môžeme chytiť,“ dopĺňa Pavol Bobik, astrofyzik z Ústavu experimentálnej fyziky SAV Košice.
https://zive.aktuality.sk/clanok/NDtwR8 ... -rozhovor/

Dokonca predpokladajú, že náš vesmír sa môže nachádzať v metastabilnom energetickom stave – vyzerá stabilne, no nemusí byť na najnižšej možnej energetickej úrovni. Teoreticky hrozí Rozpad kvantového vákua.
https://www.stoplusjednicka.cz/teorie-f ... cit-vesmir
https://www.osel.cz/13303-podivuhodny-e ... vakua.html
Podle kvantové teorie pole mohou existovat různé typy vakua s minimální možnou energií. Jedno z nich je „pravé“ vakuum, které představuje globální minimum energie.

[Lord]

Dobrý, to jsou poslední poznatky, tak max. rok staré.
Pročtu si to pořádně, ale vidíš, že ten slovenský vědec Richard Pinčák to říká.

Výskum navyše predpovedá existenciu úplne novej častice, ktorú nazvali Torstone.

Předpokládá, on už každý výzkum i v minulosti něco předpokládal, nějakou speciální částici

A nakonec nevěděli, jak jí třeba uchopit.

Naše práce pojednává o tom, že jsou-li tyto dimenze propojeny geometrickou torzí, už mohou klást odpor částicím a tím jim dodávat hmotnost.

Tuto torzi si lze představit tak, že v každém bodě se samotný prostor zkroutí jako šroub.

FURT SE PLÁCAJÍ V TÉ TEORII strun, ale má na to zajímavý pohled, který jsem dosud nečetl.

Torstone nepochází z Higgsova pole, ale přímo z geometrie vesmíru.

Přijít teď s tím, že je to možná jinak a že za vším stojí nějaký „Torston“ ze skrytých dimenzí, je buď geniální průlom, nebo pořádná dávka teoretické drzosti.

Nicméně to odpovídá našemu vortexu, ale na mikroúrovni, o které jsme se v tomto tématu bavili.
Ten Torston (nebo Torstonova částice) je v téhle teorii v podstatě geometrický vír v časoprostoru.


A to potřebujeme.
Když chceš pohnout vírem ve vodě, musís překonat odpor té rotace.
Torston je v podstatě matematický popis toho, jak tenhle časoprostorový vír klade odpor – a ten odpor my vnímáme jako hmotnost.

Místo toho, aby částice "plavaly v medu" (Higgsovo pole), tak jsou to podle Pinčáka samy o sobě malá tornáda v geometrii vesmíru.

Je to elegantní, protože to dělá z vesmíru čistou geometrii. Žádná "magická hmota" navíc, jenom hodně složitě pokroucený prostor.

Problém je, že dokázat existenci takového "vortexu" v urychlovači je sakra těžký, protože se to maskuje za věci, které už známe.

V CERNu z toho mají nejspíš mírně orosené čelo, protože Richard Pinčák tam není žádný „týpek z ulice“, ale člověk, co tam reálně léta funguje.
A teď jim tam hází vidle do jejich největšího úspěchu – Higgsova bosonu.

Pinčákův model s těmi extra dimenzemi a torzí (kroucením) jim dává návod, co hledat.

Problém je, že tenhle vortex/Torston se v datech z urychlovače (LHC) může tvářit jako úplně obyčejná částice, kterou už znají.
Takže musíš mít sakra dobré statistiky, abys mohl říct: „Tohle není Higgs, to je geometrický uzel.“

Zatím je to pro ně „zajímavá alternativa“, což je vědecký eufemismus pro „sledujeme to, ale doufáme, že se to nepotvrdí, protože bychom museli přepsat úplně všechno“.