Naše armáda po celou svoji existenci za první republiky, v Československém armádním sboru v SSSR a taktéž po válce vždy preferovala kvalitní a početnou dělostřeleckou výzbroj. V 80. letech tomu nebylo jinak. Dělostřelectvo se dělilo na:
- divizní
- armádní a
- frontové
Na jeho základní organizaci a počty hlavních zbraní se podíváme v tomto tématu. Začlenění do ČSLA v útoku mi nepřipadlo vhodné - je to poměrně rozsáhlé a navíc se jedná spíše o druh vojska než o taktické a operační poznatky.
A/ divizní dělostřelectvo
a1/ dělostřelecký pluk motostřelecké divize - v 1. polovině 80. let
- baterie velení a dělostřeleckého průzkumu
- 2 oddíly houfnic 122 mm po 18 ks houfnic 122 mm
- 1 oddíl houfnic 152 mm 18 ks houfnic 152 mm
- 1 protitankový oddíl 12 ks protitankových kanónů 100 mm a 6 ks PTŘS Maljutka-P na BRDM 1
a2/ dělostřelecký pluk motostřelecké divize - ve 2. polovině 80. let
- baterie velení a dělostřeleckého průzkumu
- 2 oddíly houfnic 122 mm po 18 ks houfnic 122 mm
- 1 oddíl samohybných kanónových houfnic 18 ks ShKH 152 mm
- 1 protitankový oddíl 12 ks protitankových kanónů 100 mm a 6 ks PTŘS Maljutka-P na BRDM 1
Pár upřesňujících dat ohledně protitankových oddílů.
Jak je vidět byla v nich začleněna jedna protitanková baterie samohybných odpalovacích zařízení PTŘS a celkově jejich rozšíření v ČSLA vypadalo takto:
V letech 1975 až 1989 bývalá ČSLA zavedla BRDM-2 s PTŘS Maljutka-P (9P133) do výzbroje následujících útvarů:
- motostřelecké pluky 20., 19. a 2. motostřelecké divize (9 baterií o 9 vozidlech),
- motostřelecké pluky 1., 9., 4., 13. a 14. tankové divize (5 baterií o 9 vozidlech),
- motostřelecké pluky na BVP 15. a 3. motostřelecké divize (2 baterie o 9 vozidlech),
- protitankové oddíly 20., 19. a 2. motostřelecké divize (3 baterie o 6 vozidlech),
- motostřelecké pluky na BVP u válečně vytvářených divizí (5 baterií o 9 vozidlech),
V souhrnu se jednalo o 24 baterií s 207 vozidly. Další vozidla se nacházela u vojenských škol a výcvikových útvarů celkově šlo asi o10 ks
a3/ dělostřelecký pluk tankové divize - v 1. polovině 80. let
- baterie velení a dělostřeleckého průzkumu
- 2 oddíly houfnic 122 mm po 18 ks houfnic 122 mm
- 1 oddíl houfnic 152 mm 18 ks houfnic 152 mm
a4/ dělostřelecký pluk tankové divize - ve 2. polovině 80. let
- baterie velení a dělostřeleckého průzkumu
- 2 oddíly houfnic 122 mm po 18 ks houfnic 122 mm
- 1 oddíl samohybných kanónových houfnic 18 ks ShKH 152 mm
Je zde jasně vidět že tankové divize neměli ve svých dělostřeleckých plucích protitankové oddíly. Bylo to dáno stále přetrvávající filozofií že nejlepší zbraní proti tankům jsou opět tanky.
Dále byl u každé vševojskové divize zařazen:
a5/ samostatný raketometný oddíl motostřelecké a tankové divize ve složení
- velitelské baterie tvořenou četou ochrany, obvazištěm a družstvy – chemického a radiačního průzkumu, automobilním, hospodářským),
- spojovací baterie tvořenou rádiovou četou a spojovací četou,
- baterie technického zabezpečení tvořenou četou týlového zabezpečení, dělostřeleckou dílnou a automobilní dílnou) a
- tří palebných baterií tvořených palebnou četou, topogeodetickým družstvem, povětrnostním družstvem a družstvem počtářů.
Baterii velení a dělostřeleckého průzkumu dělostřeleckých pluků divizí a dělostřeleckých brigád vševojskových armád - bude uvedeno dále vždy tvořily tyto složky:
- průzkumná četa,
- radiová četa,
- spojovací četa,
- četa týlového a technického zabezpečení s družstvem technického zabezpečení a hospodářským družstvem, - -
- družstvo fotografického průzkumu,
- průzkumná ústředna a –
- pracoviště náčelníka dělostřelectva divize.
Pár upřesňujících poznámek pokrytí útvarů a svazků výzbrojí:
1) U motostřeleckých divizí na snížených počtech (15. a 3. msd) byly všechny baterie vyzbrojeny 100 mm kanóny, tedy 18 ks 100 mm kanónů v oddílu.
2) U motostřeleckých a tankových divizí na snížených počtech (15., 3. msd a 4., 13., 14. td) byl místo oddílu samohybných kanónových houfnic 152 mm zařazen oddíl 100 mm kanónů, tedy 18 ks v oddílu. U 13. tankové divize došlo později k přezbrojení tohoto oddílu na samohybné kanónové houfnice 152 mm. Opět 18 ks v oddílu.
3) V průběhu 2. poloviny 80. let došlo u tankových divizí na plných počtech (1., 9. td) k postupnému přezbrojení jednoho oddílu 122 mm houfnic na samohybné kanónové houfnice 152 mm, a zase obligátních 18 ks v oddílu.
Z mého pohledu nejpěknější a nejsympatičtější byl dělostřelecký samohybný systém, kterému se říkalo Gvozdík. Takže pár slov k tomuto systému.
Samohybné houfnice 122 mm 2S1 „Gvozdika“ byly do výzbroje čs. armády zařazeny v roce 1976. První přezbrojenou jednotkou byla baterie u 49. msp, která obdržela 4 vozidla. Původně se v roce 1973 předpokládalo, že nahradí dosavadní tažené 122 m houfnice vz. 38 a budou jimi přezbrojeny vždy dva dělostřelecké oddíly dělostřeleckých pluků celkově deseti tankových a motostřeleckých divizí, společně s dělostřeleckými oddíly motostřeleckých pluků uvedených tankových a motostřeleckých divizí. Toto by společně s vytvořením příslušné zálohy představovalo pro potřeby čs. armády licenční výrobu 640 kusů samohybných houfnic.
V roce 1977 byly původní plány změněny a nadále se předpokládal z BLR dovoz pouze 340 samohybných houfnic, které by byly zařazeny jen u jednoho oddílu dělostřeleckých pluků 10 tankových a motostřeleckých divizí, zatímco u motostřeleckých pluků zmíněných tankových a motostřeleckých divizí se kalkulovalo pouze s dělostřeleckou baterií. K 1.1.1981 bylo v ČSLA pouze 6 ks ShH-122, z toho 4 u vojsk a 2 u škol. Nakonec bylo dovezeno pouze 148 kusů, které byly zařazovány u dělostřeleckých oddílů motostřeleckých pluků na BVP-1 motostřeleckých a tankových divizí na plných počtech – přezbrojeny byly 49., 57., 10. a 3. motostřelecký pluk a u dělostřeleckých oddílů tankových pluků již přezbrojených nebo určených k přezbrojení na T-72 motostřeleckých a tankových divizí na plných počtech. Z této kategorie byly přezbrojeny 1., 2., 21., 11., 12., 18. tankový pluk. Jako náhradní řešení bylo u ostatních útvarů v roce 1981 zvoleno přezbrojení zbývajících houfnic vz. 38/74 dovezenými sovětskými taženými 122 mm houfnicemi D-30. Prostředek je dálůe popsan jako zbraňový systém.-
B/ armádní dělostřelectvo
b1/ kanónová dělostřelecká brigáda vševojskové armády - v 1. polovině 80. let
- baterie velení a dělostřeleckého průzkumu
- 2 oddíly kanónů 100 mm po 18 ks kanónů 100 mm
- 2 oddíly kanónů 122 mm po 18 ks kanónů 122 mm
- 1 oddíl kanónů 130 mm 18 ks kanónů 130 mm
b2/ kanónová dělostřelecká brigáda vševojskové armády - ve 2. polovině 80. let
- baterie velení a dělostřeleckého průzkumu
- 3 oddíly samohybných kanónových houfnic po 18 ks ShKH 152 mm
- 2 oddíly kanónů 130 mm po 18 ks kanónů 130 mm
b3/ protitankový pluk vševojskové armády - v 1. polovině 80. let
- baterie velení a dělostřeleckého průzkumu
- 3 oddíly kanónů 100 mm po 18 ks kanónů 100 mm
b4/ protitankový pluk vševojskové armády - ve 2. polovině 80. let
- baterie velení a dělostřeleckého průzkumu
- 2 smíšené protitankové oddíly po 12 ks kanónů 100 mm a 6 ks PTŘS KONKURS na BRDM-2
- 1 smíšený protitankový oddíl po 12 ks kanónů 100 mm a 4 ks PTŘS KONKURS na BRDM-2
b5/ Raketometné pluky vševojskových armád byly v bývalé čs. armádě vytvořeny v letech 1985 (pro 1. armádu) a 1986 (pro 4. armádu). Vzhledem k nedostatku osob pro jejich personální naplnění se ale jednalo pouze o válečně vytvářené útvary. Pro každý pluk bylo připraveno 54 ks raketometů 122 mm.
C/ frontové dělostřelectvo
c1/ dělostřelecká divize - v 1. polovině 80. let
- kanónová dělostřelecká brigáda tvořená: baterií velení a dělostřeleckého průzkumu a 4 oddíly kanónů 130 mm po 18 ks kanónů 130 mm
- těžká houfnicová dělostřelecká brigáda tvořená: baterií velení a dělostřeleckého průzkumu a 4 oddíly kanónových houfnic po 18 kusech houfnic152 mm
c2/ dělostřelecká divize - ve 2. polovině 80. let
- kanónová dělostřelecká brigáda tvořená: baterií velení a dělostřeleckého průzkumu a 4 oddíly kanónů 130 mm po 18 ks kanónů 130 mm
- těžká houfnicová dělostřelecká brigáda tvořená:baterií velení a dělostřeleckého průzkumu a 4 oddíly samohybných kanónových houfnic po 18 ks ShKH 152 mm a jako novinka
- dělostřelecký oddíl velké mohutnosti tvořený:
+ baterií velení a dělostřeleckého průzkumu
+ 2 bateriemi samohybných kanónů po 4 ks ShK 203 mm
+ 1 baterií samohybných minometů 4 ks ShM 240 mm
Dělostřelecký oddíl velké mohutnosti dislokovaný v Žamberku disponoval nejmohutnější dělostřeleckou výzbrojí bývalé ČSLA, představovanou 203 mm samohybnými kanóny 2S7 Pion a 240 mm samohybnými minomety 2S4 Tulpan. Byly zde dislokované v letech 1984 až 1993. Pár údajů o této netypické technice:
Samohybný kanón 2S7 PION
Samohybný kanón 2S7 PION sovětské výroby a byl velkou raritou v ČSLA. V svém konstrukčním pojetí shrnul vše co se dalo jednoduše spolu spojit - námořní kanón ráže 203,2 mm s dostřelem cca 37,6 km a prodloužený tankový podvozek. Celková hmotnost 46 tun už nikoho moc nepřekvapí. Jeden kousek je uložen v muzeu v Lešanech.
ZÁKLADNÍ TTD
- celková hmotnost 46 t,
- délka 13,2 m, šířka 3,38 m, výška 3,0 m,
- max. rychlost 50 km/h, max.
- dojezd 650 km,
- délka hlavně 11,24 m,
- náměr 0 až 60 stupňů a odměr 15 stupňů na každou stranu,
- max. dostřel se standardním střelivem - hmotnost střely 110 kg) 37,5 km, s municí s přídavným
pohonem 47,5 km,
- rychlost střelby 1,5 až 2 výstřely/min.,
- osádka 7 + 7 osob - velitel, řidič a operátor v tzv. velitelské sekci v přední časti kabiny, čtyři osoby v tzv. sekci obsluhy za motorem a dalších sedem osob v doprovodném muničním vozidle.
Samohybný velkorážový minomet 2S4 Tulpan
Byl či je sovětský, resp. ruský 240mm samohybný minomet určený k ničení bodových cílů nepřítele. V SSSR se vyráběl od roku 1975. Bojově byl užit v Afganistanu a v Čečensku. Stroj byl do roku 1991 i ve výzbroji ČSLA.
Základní TTD:
- délka 8,5 m, šířka 3,2 m a výška 3,2 m
- hmotnost 27,5 tuny
- hlavní zbraň minomet ráže 240 milimetrů, pomocná zbraň kulomet DŠK ráže 12,7 mm
-osádka 5 osob
- výkon motoru V-59U 382 kW
- maximální rychlost60 km/hodina
- dojezd 500km
- maximální dostřel trhavou minou F-864: 9 650 m
- maximální dostřel reaktivní minou: 18 000 m
- počáteční rychlost miny F-864: 362 m/s
Dělostřelecké zbraně ČSLA v 80 letech mimo uvedené speciály byly tato:
122mm houfnice D-30,
označovaná též jako 2A18 je sovětská, resp. ruská houfnice, která byla vyvinuta v 60. letech 20. století jako náhrada za houfnici M 30.
Houfnice je opatřena speciální tříramennou lafetou, která umožňuje snadnou manipulaci a střelbu prakticky do všech stran pod různými úhly náměru. Zbraň byla používána v přibližně 60 armádách světa, v současné době je ve výzbroji 18 armád. Houfnice měla ve výzbroji i Česká armáda,
Základní TTD:
-ráže: 122 mm
- délka: 4,8 m
- délka v přepravní poloze: 5,4 m
- výška v přepravní poloze: 1,9 m
- hmotnost: 3.210 kg
- náměr: -7 až +70 stupňů
- odměr: 360 stupňů
- dostřel: 15.400 m
- dostřel s raketovou municí: 21.900 m
- rok zavedení: 1963
- počet členů obsluhy: 5 - 6
- přepravní rychlost: 60 km/h
- rychlost střelby: až 8 ran za minutu
100 mm protitankový kanón vz.53
Vývoj této dělostřelecké zbraně byl zahájen roku 1948 ve Škodě Plzeň. Nová zbraň měla ve výzbroji sborového dělostřelectva československé armády nahradit kanóny vz.18N. Problémy s unifikací munice vedly v roce 1950 k zastavení příprav na náběh sériové výroby. Po překonání problému se produkce nakonec rozeběhla a první kanóny byly zaváděny u protitankových pluků a brigád od roku 1953. Kanóny vz.53 se v Československu používaly až do počátku devadesátých let.
Základní TTD:
- ráže: 100 mm
- délka hlavně: 6 727 mm s úsťovou brzdou
- počáteční úsťová rychlost: 955 m/s
- dostřel: 16 200m
- hmotnost střely: 14,7 kg
- náměr: - 6 do +42 stupňů
- odměr: 60 stupňů
- hmotnost v palebném postavení: 4 210 kg
-hmotnost v pochodové poloze: 4 280 kg
- rychlost střelby: 10 ran za minutu
- obsluha: 6 mužů
- délka děla při přepravě: 8 534mm, šířka při přepravě:2 179 mm, přepravní výška: 2 606 mm
Tahač: Tatra 138 6x6
152 mm kanónová houfnice vz. 37
152 mm tažená kanónová houfnice ML-20 (vz. 1937/1985) je umístěna na jednoosém dvoukolovém podvozku, podstavu má s dvojramennou lafetou.
Základní TTD:
- odměr 58 stupňů
- náměr je v rozsahu od -2 do +65 stupňů
- obsluha 9 vojáků
- bojová hmotnost 7.27 tuny
- ráže hlavně 152 mm
- minimální dostřel 4000 m
- maximální dostřel 17 230 m
- rychlost střelby 2-4 ran/min
130 mm kanón M-46
M-46 - 130 mm bylo polní dělo, které se vyznačovalo dlouhou štíhlou hlavní, s cylindrickou perforovanou úsťovou brzdou a hydropneumatickým tlumičem nacházejícím se pod i nad hlavní. Mělo pouze ruční ovládání, používalo dělenou munici a bylo vybaveno i nočními zaměřovacími prostředky.
Samotná zbraň byla usazena na jednoosém podvozku a při přepravě se doplňovala odnímatelnou pomocnou nápravou.
Zbraň M-46 se používala v 80 letech dělostřeleckých oddílech brigád na úrovni armády a frontu.
Velkou předností byl daleký dosah při nepřímé střelbě a to až 27,5 kilometru. Byla možnost i přímé střelby na pevné i pohyblivé cíle a to zejména protitankové.
Používá tříštivé granáty, náboje s raketovým pohonem, dýmové, osvětlovací a protipancéřové (230 mm na vzdálenost 1000 m).
Základní TTD:
- počet členů obsluhy: 9 osob
- ráže: 130 mm
- hmotnost zbraně: 8 450 kg
- hmotnost náboje: 33,4 kg
- délka hlavně: 7,6 m
- rychlost palby: 6 nábojů / min
-dostřel: 27 150 m
152 mm samohybná kanónová houfnice vzor 77
Je dělostřelecká zbraň s automatickým nabíjením, schopna zabezpečit účinnou palebnou podporu činnosti pozemních vojsk. Je určena k boji s dělostřelectvem a minomety protivníka, umlčování a ničení míst velení, palebných a radiotechnických prostředků a živé síly protivníka, boření trvalých obranných staveb a polních obranných objektů. Může vést přímou i kruhovou a nepřímou palbu. Houfnice je vyzbrojena 152mm kanónem, 12,7mm protiletadlovým kulometem vz. 38/46 a pancéřovkou RPG-7.
Základní TTD
Ráže: 152,4 mm
Počáteční rychlost střely: 693 m/s
Maximální dostřel dálkovým granátem: 20 000 m
Maximální dostřel: 18 700 m
Minimální dostřel: 4 600 m
Rozsah náměru: -4 až + 70 stupňů
Rozsah odměru: 220 stupňů
Bojová rychlost střelby:
- při automatickém nabíjení: 5 výstřelů/min
- při ručním nabíjení: 2 výstřely/min
Počet vezených nábojů: 40 – 60 ks
Délka houfnice s hlavní vpřed: 11 156 mm
Šířka houfnice: 3 000 mm
Světlá výška nad terénem: 410 mm
Výška houfnice (s kulometem): 3 530 mm
Hmotnost houfnice:
- včetně 40 nábojů: 28 100 kg
- včetně 60 nábojů: 29 250 kg
Maximální rychlost
- na zpevněných komunikacích: 80 km/h
- na polních cestách: 35 km/h
- v terénu: 25 km/h
Jízdní dosah: až 740 km
Brodivost: 1 400 mm
Maximální úhel stoupání: 60°
Maximální úhel bočního sklonu: 30°
Počet členů osádky: 4 + 1
Data jsou podrobná protože není problém je sehnat.
122 mm samohybná houfnice 2S1 (Gvozdika)
Samohybná houfnice 2S1 je dělostřelecká zbraň schopná překonávat vodní překážky. Je určená k ničení a umlčování živé síly nepřítele, k boji s dělostřelectvem a mechanizovanými prostředky nepřítele, k boření obranných objektů, vstřílení průchodů v minových polích a další činnosti. S vývojem se začalo v šedesátých letech. Do výzbroje ČSLA byly zařazeny v roce 1976 a celkový počet samohybných houfnic byl 148 kusů.
Houfnice má klasickou konstrukci s nízkou siluetou. Ve věži je použito dělo 2A31. Věž je umístěná v zadní části prodlouženého podvozku transportéru MT-LB. Houfnice 2A31 je vybavena zařízením na profukování hlavně a dvoukomorovou ústňovou brzdu. Ve věži je umístěno mechanické nabíjecí zařízení, díky kterému se rychlost střelby pohybuje okolo 4 – 5 ran za minutu. Ke střelbě se používá: - tříštivo-trhavá munice o hmotnosti 21,76 kg s maximálním dostřelem 15 300 m,
- zadymovací a
- kumulativní munice o hmotnosti 18,2 kg , která je stabilizována rotací.
Kromě toho je možné používat náboje s přídavným raketovým pohonem s dostřelem do 21 900 m, agitační, kazetové a osvětlující. GVOZDIKA může střílet pouze při zastavení a z okopu je schopna vystřílet 100 střel za 60 min. Při plavbě je nutné snížit zásobu na 30 ks.
Osádku tvoří velitel, střelec, nabíječ, mechanik-řidič.
Základní TTD:
- rozměry: délka 7,26m, šířka 2,85m a výška 2,73
- rychlost maximální 62 km/hodina
- rychlost v terénu do 32 km/hodina
- rychlost plavby 4,5 km/hodina a dokáže překonat vodní překážku širokou až 300 metrů
- hmotnost 15,7 tuny
- úsťová rychlost kolísaá podl sdruhu munice od 276 do 740 m/sec.
- náměr -3 až + 70 stupňů
- odměr je plně kruhový
- maximální dostřel 15,2 kilometru
Tolik takto. Prosím vás o spolupráci. Pokud by někdo z vás mohl, zkuste sem vložit pár obrázků citované techniky. Já ve své databázi žádné nemám a navíc to zatím neumím.
