Tento text z nich čerpá...
Jiné zdroje tedy uvádějí, že stroj vzlétl, poháněný lehkými raketami po odvodu, a to činilo dojem, že celý disk svítí.
Dále Rudolf Schriever popsal v podstatě jakýsi druh vrtulníku, kde kolem centrální kabiny (3,6 m v průměru a 3,2 m vysoké), se v prstenci otáčí vrtule s měnícím se úhlem náklonu.
Průměr disku byl 14,4 metrů. Pohonem byly 3 reaktivní motory z Messerschmittu Me 262. Rychlost otáčení lopatek měla být 1650 – 1800 otáček za minutu.
Němci vyráběli tzv. Flugscheibe, či Flugkreisel, což byly létající talíře s kolmým startem.
Jak uvádí video nebo Motl ve své pořadu na předchozí stránce, tak Rudolf Schriever odjel po válce do Ameriky v rámci operace Paperclip, podobně jako von Braun.
Nicméně se poté vrátil a pracoval jako řidič pro americkou okupační správu Německa.
V tomto výkladu však dodnes panují rozpory. Místo vědecké kariéry v USA prý od začátku zůstal v Evropě. Nebo se jeho nápady ukázaly jako neefektivní.
Schriever byl skutečně německý konstruktér a zkušební pilot, ale nejvíce se proslavil především svými poválečnými tvrzeními pro média.
Existovaly další nacistické projekty, které by dokázaly řešit spojeneckou nadvládu ve vzduchu efektivněji
Raketové motory té doby (např. od Walter nebo řady HWK) měly extrémní spotřebu a velmi explozivní charakter.
Což by v té době bylo asi nestabilní pro delší lety talíře, ALE pro start dobrý řešení. Urychlovací motory Němci používali i u jiných projektů.
Messerschmitt Me 163 bylo německé záchytné letadlo proti bombardérům.
Továrna Walter Werke KG, kterou vedl kielský chemik Ing. Helmuth Walter, vyvíjela od roku 1936 nový raketový motor R I-203 o tahu 4 kN, který byl zamýšlen jako motor pro Heinkel He 176, nebo jako pomocná pohonná jednotka pro usnadnění startu přetížených bombardovacích a transportních letounů.
Bachem Ba 349 Natter
Natter byl poprvé koncipován v srpnu 1944 jako BP-20 Erichem Bachemem uprostřed naléhavé vojenské potřeby čelit spojenecké strategické bombardovací ofenzívě vedené proti nacistickému Německu.
Původní plán byl pohánět letadlo raketovým motorem Walter HWK 109-509 A-2; k dispozici však byl pouze 109-509A-1, jaký byl použit v Me 163.
Za operačních podmínek by Natter, jakmile by opustil odpalovací zařízení, byl naváděn do blízkosti spojeneckých bombardérů autopilotem s možností dodatečného paprskového navádění, podobného tomu, které se používá u některých odpalů raket V-2.
Teprve poté by pilot převzal řízení, zaměřil a odpálil výzbroj, která byla původně navržena jako salva devatenácti 55mm raket R4M.
Natter měl létat nad bombardéry, do té doby by jeho motor Walter pravděpodobně vyčerpal palivo.
Poté by se kvůli záchraně pilota a zbytku trupu s cenným raketovým motorem Walter HWK aktivovaly padáky Natteru.
Zpomalení by vymrštilo pilota ze sedadla směrem ven z trupu. Pilot by se bezpečně vzdálil od padajícího trupu, otevřel svůj osobní padák a bezpečně přistál. V praxi to však bylo extrémně nebezpečné.
Předtím už byly z období 50. a 60. let známy projekt Saucer, nebo Project Sign.
Kdybych to měl vzít doslovně.
