Taktické úkoly první republiky

[Heiss]

V prvorepublikovém odborném vojenském tisku se objevovala rubrika nazývaná tehdy Taktické úkoly. Obsahovala cvičení určená pro velitele, která se skládala z popisu situace, v níž se jejich jednotka nacházela, rozkazu nadřízeného důstojníka a otázky, kterou měli čtenáři vyřešit. Smyslem této rubriky bylo umožnit velitelům procvičit si taktické znalosti prakticky zadarmo, přičemž cvičení bylo často doprovázeno výzvou k zaslání řešení redakci, která nejlepší z nich odměnila.

Jedná se o velmi zajímavý pramen k dobovému vojenství a řešení těchto úloh může být velmi poučné a užitečné pro pochopení toho, jak měla a jak také nakonec bojovala československá armáda v letech 1938 a 1939. Zároveň jejich řešení může být docela zábavné, takže zakládám toto vlákno, kam budu dávat úkoly, které se mi podaří najít, a po pár dnech také jejich řešení. Pokud má někdo zájem, může zkusit odpovědět na otázky z každého úkolu a uvidíme, kdo by obstál jako teoretik předválečné armády.

---

Vojenská výchova

1/1937- Družstvo v obraně v pásmu hlavního odporu, ve svazu a mimo dotyk s nepřítelem (řešení).
2+3/1937- Družstvo ve svazu mimo dotyk s nepřítelem v obraně v pásmu hlavního odporu. (řešení)
4+5/1937- Družstvo v obraně v pásmu hlavního odporu, ve svazu a mimo dotyk s nepřítelem & Družstvo v obraně v pásmu hlav. odporu, ve svazu (řešení)

[Heiss]

První úkol z Vojenské výchovy z roku 1937. Při hledání řešení jsem si ho nakonec prošel, takže svoje řešení tentokrát nebudu přidávat, nicméně kdo má zájem, je vítán.

TAKTICKÉ ÚKOLY
Úloha 1.
Pěchota.
I.
Družstvo v obraně v pásmu hlavního odporu, ve svazu a mimo dotyk s nepřítelem.
(Pro velitele družstev.)

Námět. (Výtah z rozkazu velitele čety):
1) Naše četa ve svazu má se připravit k obraně v pásmu hlavního odporu po obou stranách udržované vozové cesty, s úkolem zabránit nepříteli projít Vrutickým sedlem. Je zajištěna PS. ve Vruticích a na sousedících výšinách před námi. Nepřítel je v boji s naším jezdectvem asi 10 km před námi.

2) Druhé družstvo (řešené) se zařídí k obraně u hájovny a zabrání nepříteli postupovat do Vrutického sedla v úseku od bílého domku až po polní cestu vpravo. Kulomet zahájí palbu, jakmile by nepřítel chtěl přejít čáru: hnědé pole — strom — skupina keřů (600 m). Vlevo na rohu lesa je prvé družstvo. Brání úsek oč bílého domku vlevo. Do jeho úseku bude na polní cestu podle potřeby střílet na rozkaz velitele družstva kulomet 2. družstva. Vpravo v příkopech na okraji lesa je 3. družstvo, které brání úsek až po polní cestu.

3) Do krytů před námi u bílého domku bude střílet granátnické uskupení 1. a 3. družstva z okraje lesa. Těžké kulomety a dělostřelectvo mají připravit palbu na hřbety před námi, na okraj vesnice a na Vlkavu.

4) Velitel čety bude u 2. družstva na okraji lesa. Jeho pozorovatel u 3. družstva pozoruje smluvená znamení PS. v Ben. Vrutici a na kupě vlevo od vesnice.

Vypracujte:
a) Činnost velitele družstva po vydání rozkazu velitele čety.
b) Rozkaz velitele družstva pro umístění družstva a rozvrh palby.

[Heiss]

Řešení prvního úkolu:

Pěchota
Řešení úlohy 1.
I.
Družstvo v obraně v pásmu hlavního odporu, ve svazu a mimo dotyk s nepřítelem.

1) Činnost velitele družstva po vydání rozkazu velitele čety:

Velitel družstva provede krátkou obhlídku úseku (družstvo zůstane vzadu v úkrytu) a v duchu si stanoví:
nejprve linii, kterou má družstvo obsadit,
pak určí na této linii několik míst pro lehký kulomet a ostatní zbraně tak, aby celý úsek byl střelami a granáty úplně přehrazen, dbaje při tom, kam mají zbraně pálit a kde se mohou krýt.

Po obhlídce dá paží smluvené znamení skrytému družstvu, to přijde k němu a on pak vydá postupně, ukazuje v terénu:

a) Rozkaz celému družstvu poblíž stanoviště kulometu pro umístění a palbu kulometu:
Naše družstvo má se připravit k obraně u hájovny vpravo od cesty a bránit úsek od bílého domku až k polní cestě vpravo a nedovolit nepříteli překročit čáru: hnědé pole — strom.
Vlevo je 1. družstvo, které střílí od bílého domku vlevo; naše družstvo má je podle možnosti podporovat palbou na polní cestu.
Vpravo je 3. družstvo, které střílí do prostoru vlevo od výběžku lesa a chrání nás zprava.
Družstvo se umístí pod stromy mezi hájovnou a okrajem lesa takto: kulomet se umístí k palbě zatím zde u stromu, s úkolem připravit palbu do úseku od bílého domku až po polní cestu vpravo a zahájit palbu, jakmile se ne- přítel ukáže v těchto místech. Pak připraví palbu před první družstvo na polní cestu, ale zahájí ji na můj rozkaz.
1. pomocník vpravo od kulometu, 2. a 3. vlevo; připraví si materiál a náčiní k maskování a úpravě stanoviště pro kulomet.
Kulometný hlouček provede ihned úpravu bojových stanovišť a odhad vzdáleností k bílému domku, k rohu pole a ke skupině stromů; vzdálenosti přezkoušejte odkráčením.

2) Rozkaz pro umístění a úkol granátníků:
1. granátník se umístí na rohu zahrádky, 2. granátník 5 kroků od něho vpravo. Připravte palbu do příkopu podél cesty a do úžlabin při skupině keřů u udržované vozové cesty, palbu zahájíte, jakmile tam nepřítel vnikne. Pak připravte palbu do krytů před levé družstvo a do kotliny před námi. Konečně připravte palbu na překážku proti ÚV. (jakmile bude zřízena) na udržované vozové cestě. Na rozkaz zástupce velitele čety budou na ni střílet všichni granátníci čety.
Proveďte úpravu stanovišť a přesný odhad vzdáleností ke skupině keřů, k jamám a k překážce.

3) Rozkaz pro úderníky:
Úderníci s mým zástupcem se umístí vpravo od kulometu k lesu; 1. a 2. úderník zde, s úkolem zabránit nepříteli v postupu po zeleném a hnědém poli, 3., 4., 5. úderník a zástupce zde, s úkolem položit palbu od hnědého pole napravo až k polní cestě.
Proveďte úpravu stanovišť a předpolí a odhadněte (odkráčejte) vzdálenosti k určeným místům.

4) Rozkaz pro úpravu bojových stanovišť:
Jakmile velitel družstva umístí zbraně a dá jim úkoly, ihned nařídí »Zakopat!« a hlásí veliteli čety zaujetí úseku. Je-li čas, hlásí napřed zaujetí úseku a zakopat se nařídí družstvu až po prohlídce velitelem čety, aby snad vojíni zbytečně nepracovali.

5) Rozkaz pro doplnění rozvrhu paleb a smluvená znamení:
Zatím co vojíni upravují svá bojová stanoviště i předpolí a odhadují vzdáleností, jde velitel družstva od jednoho k druhému a nařizuje: Kulomet zahájí palbu ve dne na můj rozkaz, jakmile nepřítel dosáhne této vlny (ukáže v terénu); pušky zahájí palbu od meze podle rozkazu mého zástupce, granátníci na rozkaz 1. granátníka.
V noci se zahájí palba na vystřelení červené rakety, trvání palby 3 minuty, 3 zásobníky za jednu minutu; opakování na novou raketu.

Smluvená znamení: Na zvolání »Do zbraně!« zaujmou všichni svá bojová stanoviště, ať jsou kdekoliv. Na několik krátkých hvizdů píšťalkou se všichni kryjí proti letectvu. Na zelenou raketu z Ben. Vrutice se připraví kulomet k palbě proti ÚV. Při tlučení na lopatku na SV. čety všichni nasadíte plynové masky. Po odkráčení vzdáleností připraví můj zástupce náčrtek vzdáleností pro kulomet.

[Heiss]

Pár věcí k tomuto cvičení:

Je zajímavé, jak se tam najednou objevuje skupina stromů, která na mapě není. Snad to má odpovídat skutečné situaci, ve které se mapa a krajina mohou značně lišit, ale všechny ty bílé domky, skupiny stromů a hnědá pole jsou pro mě docela matoucí.

Zajímavější je ale boj proti útočné vozbě. V této době byla obrana pěchoty proti tankům hodnocena jako velmi obtížná, i když ne nemožná, a tento taktický úkol ukazuje jednu z možností, kterou předválečné armády měly a kterou byly překážky proti ÚV. V prostoru obrany naší čety měla být postavena na udržované silnici a kryta palbou granátníků všech družstev, přičemž zajímavé je, když se celá situace doplní do poskytnuté mapy:

Oranžově jsem vyznačil udržovanou vozovou cestu, zeleně postavení čety, červené kruhy ukazují vzdálenost od tohoto postavení – 500, 1000 a 1500 metrů.

Z toho vyplývá, že krycí palba na překážku proti útočné vozbě (tj. prakticky čehokoli od sovětských tančíků přes německé obrněné automobily po francouzské těžké tanky řady B) měla být vedena na necelých 1000–1500 metrů, a to z ručních zbraní. Cílem bylo patrně vozidla zastavit, nechat posádku nebo pěchotní doprovod sesednout a následně jej zasypat střelbou. O tanky by se pak postaralo dělostřelectvo, což není až tak špatný plán.

Problém je i přes příhodný terén vzdálenost, na kterou je palba vedena. V těchto podmínkách by bylo lepší umístit jedno družstvo do prostoru lesa v oblasti ZAKOUTÍ a nechat ho krýt silnici odtud. Primárním úkolem čety je však bránit Vrutické sedlo a obrana silnice je možná úkolem jiné jednotky.

Zajímavá je také spotřeba munice pro kulomet při boji v noci: pokud to chápu správně, na tři minuty palby připadá devět zásobníků.

[Heiss]

Druhý a třetí úkol navazují na předchozí: odehrávají se ve stejném prostoru krátce po vydání prvních rozkazů rozebíraných výše.

TAKTICKÉ ÚKOLY
Úloha 2.
Pěchota
II
Družstvo ve svazu mimo dotyk s nepřítelem v obraně v pásmu hlavního odporu.
(Pro velitele družstev.)

Námět. 2. družstvo (řešené) ve svazu zaujalo obranné postavení podle rozkazu vel. družstva (viz I. cvičení v minulém čísle Voj. výchovy). Vojíni upravují svá bojová stanoviště, schválená velitelem čety. Pozorovatel velitele čety na okraji lesa střeží východy z Ben. Vrutice, okolní výšiny a přístupy od nich, zvláště cestu od Ben. Vrutice. Strážný u 3. družstva na špici lesa vpravo, u 1. družstva u skládky dřeva vlevo za domkem.

Vypracujte: Jaká opatření učiní velitel družstva, jaké vydá rozkazy a co zvlášť bude kontrolovat?

TAKTICKÉ ÚKOLY
Úloha 3.
(Pro nižší důstojníky děl., aspiranty, četaře střelby, rtm. děl. a p.)

Jest určiti bezpečnostní pásmo:
a) vlastní pěchota je kryta,
b) nekryta.

Podmínky:
Nepřátelská pěchota je vzdálena od baterie Dt = 4200 m. Vlastní i nepřátelská pěchota jsou asi ve výši úrovně ústí. Obě linie pěchoty jsou kolmé na výstřelnou. Vzdálenost pěchoty vlastní a nepřátelské 320 m. Tabulky střelby nejsou po ruce. Řešení provede každý pro svou ráži.

Řešení sem dám ve čtvrtek dopoledne.

[Heiss]

Můj pokus o řešení:

Velitel družstva vydá rozkaz vykopat okop pro ležícího střelce pro postavení kulometů, granátníků i úderníků. Pokud nepřítel nenaváže v průběhu přípravy pozic kontakt, budou tyto okopy prohloubeny na úroveň okopů pro klečícího střelce.

Velitel také určí hlídku sledující oblohu a přítomnost nepřátelských letadel a dohlédne, aby byla příprava pozic náležitě maskována proti leteckému průzkumu zejména odnošením vykopané zeminy mimo prostor obranného postavení.

[Heiss]

Se zpožděním, ale řešení je tady.

Řešení úlohy 2.
Pěchota
II.
Družstvo ve svazu mimo dotyk s nepřítelem v obraně v pásmu hlavního odporu.

a) Opatření velitele družstva: zařídí ihned strážní a spojovací službu.

b) Zvláštní rozkaz pro strážní službu: 1. úderník jako strážný na svém stanovišti: střezte úsek od bílého domku k polní cestě; zvláště pozorujte okraj vesnice Ben. Vrutice a hlaste mi znamení PS. a nájezd OA. Střelec jako hotovost u kulometu: připravte si průbojné střelivo a střezte svůj úsek (vizte náčrt u I. cvičení).

Střídání strážných i hotovosti provádím sám; střídání hotovosti u kulometu z pomocníků.

Zvláštní rozkaz pro spojení: Moje místo zde u stromu. 1. granátník udržuje spojení zrakem s velitelem levého družstva a s pozorovatelem čety. — 5. úderník se strážným 3. družstva.

Všichni mi hlaste dávaná znamení.

Smluvená znamení: viz I. cvičení.

c) Bude kontrolovat hotovost a činnost strážných (zda nespí po únavě a zda znají smluvená znamení), pozorují-li určení vojíni sousedy a zda každý zná své povinnosti.

Poznámka:
Provedení: 1. úderník si připraví prostředky, lehne si, maskuje se, střeží úsek... Zůstává na místě, ježto vidí stejně, jako kdyby se umístil více vpředu. Střelec pozoruje strážného a velitele a je připraven k okamžité palbě z kulometu; maskuje se

Proto, když velitel zabezpečil obranu úseku palbou, musí upravit službu strážní a spojovací, aby nebyl překvapen a mohl včas uvést v činnost zbraně.

Úkolem strážných je neustále střežit veškerou činnost nepřítele i vlastních jednotek před námi a vedle nás, zvláště úsek, kam má družstvo střílet a dávat poplach odpočívající nebo pracující jednotce. Strážný je stále připraven užít své zbraně k sebeobraně nebo k poplachu a hotov zajistit činnost kulometu, je-li na bojovém stanovišti, až do příchodu střelce. Umístí se na místech s dobrým výhledem, avšak nenápadných a dobře chráněných proti úlomkům střel, obyčejně v úseku družstva.

Je-li družstvo skryto (nebo kryto) dále od strážného, takže ho nemůže dobře pozorovat anebo slyšet, určí velitel družstva ještě návěstného (strážného), který stojí u vchodu do krytu a přejímá znamení strážného a volá do zbraně. Je připraven nahradit strážného, kdyby byl raněn. Strážný musí být častěji vystřídán (asi za 2 hod.), za bombardování po 10 minutách. Velitel družstva se musí sám častěji přesvědčit, zda strážný dobře koná svou službu. (Třeba upozornit, že zvláštní pozorovatel je až u čety a ten, že zároveň pozoruje pro všechna družstva čety; u družstva provádí pozorování strážný.)

Spojovací služba. Velitel družstva si vyhledá stanoviště asi uprostřed družstva v blízkosti lehkého kulometu a granátníků, a to tak, aby byl ve spojení zrakem s pozorovatelem velitele čety a se sousedy.

Styk uvnitř družstva a se sousedy se provádí zrakem, hlasem a smluvenými znameními, jež musí všichni dobře znát. Smluvená znamení mezi družstvy a mezi veliteli družstev a čet určuje velitel čety, pro spojení v družstvu velitel družstva.

Je-li pozorování k sousedním družstvům anebo k pozorovateli čety nesnadné, určí velitel družstva jednoho vojína, který se umístí tak, aby mohl přijímat a dávat dále smluvená znamení.

Úprava strážní a spojovací služby.

Ač je strážní a spojovací služba tak důležitá, přece se organisuje jen tehdy, když je jí třeba, t. j. když družstvo upravuje terén anebo odpočívá za krytem (ve skrytu), a není připraveno k boji.

Je-li celé na bojových stanovištích, není strážní služby zapotřebí, protože každý střeží svůj úsek; je však třeba určit pozorovatele letounů.

Pracuje-li družstvo o úpravě terénu, má lehký kulomet na stanovišti, ale vojíni nestřeží svého úseku. Tu je třeba zařídit strážní a spojovací službu. Strážný je obyčejně v blízkosti kulometu, aby mohl ihned z něho střílet; není-li to možné, je u kulometu určen jeden vojín jako hotovost.

Jestliže je družstvo skryto v blízkosti bojových stanovišť anebo odpočívá-li v úkrytu a podobně, je strážní služba nezbytná. Tehdy je strážný v přímé blízkosti úkrytu (skrytu), kde je i kulomet, tak daleko, aby ho vojíni viděli nebo slyšeli. U skrytu nebo vchodu do úkrytu je ještě návěstný strážný.

Řešení úlohy 3.

[Heiss]

Začíná jít do tuhého. Kopeme zákopy, stavíme hlídky a čeká nás náročná noc. Řešení nahraju zase (a tentokrát už opravdu) ve čtvrtek.

TAKTICKÉ ÚKOLY
Úloha 4.
Pěchota.
III.
Družstvo v obraně v pásmu hlavního odporu, ve svazu a mimo dotyk s nepřítelem*)

Námět: 2. družstvo (řešené) zaujalo obranné postavení (úsek) podle rozkazu velitele družstva (vizte I. cvičení) a upravilo si okopy pro ležícího střelce. Strážní a spojovací služba je zařízena.

Velitel družstva si prohlédl vykonané práce a nařídil:
»Do setmění si každý vybuduje a zamaskuje okop pro klečícího střelce. V noci se bude pokračovat v opevňovacích pracích. Každé družstvo dostane 2 krumpáče a 3 lopaty; 1. úderník je ihned převezme u zástupce velitele čety. Můj zástupce s 4. úderníkem prohledá hájovnu a použije nalezeného tam nářadí. 2. úderník se hlásí u velitele čety k pracím na pozorovatelně.«

Vypracujte:
1. Rozkaz velitele družstva jednotlivým skupinám.
2. Nakreslete, jak bude vypadat úsek družstva:
a) po 2 dnech práce o úpravě terénu,
b) asi po týdnu,
c) po 10—15 dnech,
d) při pohledu shora.

Poznámka: Opevňování a zastírání v obraně je právě tak důležité jako palba. Proto každá jednotka, jakmile umístí své zbraně, začne ihned opevňovat svá bojová stanoviště.

Má-li pak družstvo ještě čas k dalšímu opevňování, zdokonaluje své postavení tak, že se vykopou okopy pro klečícího střelce a pak se vzájemně spojují, až vznikne zákop. Zákop se stále prohlubuje na normální střelecký zákop. Na každých 10—12 m se nechává místo pro budoucí traversu. Při tom se zároveň stavějí drátěné překážky a začínají budovat úkryty. Práce se musí řídit tak, aby v kteroukoliv dobu bylo družstvo schopno obrany.

Připravuje-li se družstvo k obraně mimo dotyk s nepřítelem a má-li dosti času a prostředků k opevňování, zahájí práce ihned, jakmile velitel roty určí trasu hlavní linie odporu.

K provedení použije mužstvo lopat, krumpáčů a všech prostředků, které mohou práci urychlit a usnadnit.

Aby družstvo bylo stále schopno obrany, bude se pracovat v tomto pořadí:
okopy pro klečícího střelce,
vzájemné spojování těchto jam,
okopy pro stojícího střelce,
prohlubování zákopů mezi sebou,
překážky,
normální střelecký zákop,
úkryty,
stanoviště pro strážné,
výklenky pro munici,
latriny.

*) Náčrty k tomuto cvičení jsou v 1. čísle XIV. roč. Voj. výchovy.

TAKTICKÉ ÚKOLY
Úloha 5.
Pěchota.
IV.
Družstvo v obraně v pásmu hlav. odporu, ve svazu*)
Provádění obrany (bojové situace) — před bojem.
1. námět.

a) 2. družstvo (řešené) obsadilo úsek v opevněném postavení pod ochranou předních stráží na výšinách vpředu (na západ). Vpravo (na sever) je 3., vlevo (na jih) je 1. družstvo.
b) Všichni vojíni jsou na bojových stanovištích; pozorovatel je u velitele čety u lesa.
c) Nepřítel zahájí útok pravděpodobně až zítra za svítání, ale jeho dělostřelectvo a letectvo může střílet na družstvo již dnes.

Vypracujte:
1. Činnost 2. družstva.
2. Rozkazy velitele družstva.

2. námět.

Družstvo odpočívá stále v úkrytu; strážní služba je za dne zařízena. Za 2 hodiny nastane noc. Nepřítel se zmocnil postavení předních stráží na výšinách po obou stranách Ben. Vrutice a je možné, že k ránu zahájí útok.

Vypracujte:
Jaká opatření na noc učiní vel. družstva?
Vydejte rozkazy!

3. námět.

Družstvo si upravilo bojová stanoviště pro klečícího střelce a pracuje v nich dále. Nepřítel se zmocnil B. Vrutice a jeho dělostřelectvo silně střílí na Vrutické sedlo. Vypracujte: Jak se zachová družstvo?

4. námět.

Družstvo provádí opevňovací práce. Silnice je ve vzdálenosti 200 m přehrazena překážkou proti útočné vozbě. Před tuto překážku nařídil vel. čety soustředění palby průrazným střelivem a skupení granátníků. Strážný hlásí: »Fialová raketa na sev. okraji B. Vrutice«.

Vypracujte:
Rozkaz a činnost velitele družstva.

*) Náčrty k tomuto cvičení jsou v 1. čísle XIV. roč. Voj. výchovy.

[Heiss]

Moje řešení části úloh:

Úloha 5

1. námět: každý si vyhloubí okop pro ležícího střelce a pokud do soumraku zbude čas, prohloubí ho na okop pro střelce klečícího. Při kopání je potřeba podniknout kroky k maskování pozic (odnošení zeminy, zakrytí okopů) a jeden muž z družstva bude vždy sloužit jako hlídka proti letadlům. Objeví-li se na obloze, přesune se celé družstvo do krytu v lese.

Se soumrakem se družstvo stáhne do krytu v lese a na bojových pozicích zůstane pouze stráž u kulometu (střídaná po dvou hodinách) varující zbytek jednotky. Pro palbu z kulometu platí předešlý rozkaz (na červenou raketu palba třemi zásobníky na tři minuty).

2. námět: Se soumrakem se družstvo stáhne do krytu v lese a na bojových pozicích zůstane pouze stráž u kulometu (střídaná po dvou hodinách) varující zbytek jednotky. Pro palbu z kulometu platí předešlý rozkaz (na červenou raketu palba třemi zásobníky na tři minuty).

3. námět: družstvo začne kopat své opevnění vleže a se soumrakem se stáhne do krytu v lese.

[Heiss]

Řešení úlohy 4.
Pěchota.
III.Družstvo v obraně v pásmu hlavního odporu, ve svazu a mimo dotyk s nepřítelem.

Za 1): Rozkaz velitele 2. družstva jednotlivým skupinám:

»Připravit zastírací materiál. Při leteckém poplachu hoďte větve (příslušný zastírací materiál — podle okolí) na vykopanou hlínu, okopy a sebe zakryjte stanovým dílcem (pláštěm)!«

Pomocníci vybudují palebná stanoviště pro kulomet a okopy pro sebe; k tomu dostanou 1 lopatu a 1 krumpáč. 1. a 2. granátník si upraví okopy pro granátomety a odstraní keře u vozové cesty; použijí nářadí nalezeného v hájovně.

3. úderník kope okop pro mě; k tomu má 1 lopatu. (Jakmile má velitel družstva čas, kope si okop sám!)

Ostatní úderníci použijí 1 lopaty a 1 krumpáče; nejprve jich použije 4. a 5. úderník, pak 1. úderník, po vystřídání 3. úderník — (jakmile upraví mé stanoviště);

4. a 5. úderník pak upraví stanoviště 2. úderníkovi. Kdo nemá zatím nářadí s dlouhou násadou, pracuje s lopatkou. Vykonané práce ihned postupně zastírejte!

Zítra v 8 hodin přehlédne náš letec zastření provedených prací.

Střelec se přemístí za tuto hromádku i s kulometem (aby pomocníci mohli pracovat na stanovišti pro kulomet).

Za 2): Náčrt úseku družstva:
a) po 2 dnech (obr. 1),
b) asi po týdnu (obr. 2),
c) po 10—15 dnech (obr. 3),
d) při pohledu shora (obr. 4)

Poznámka:

Vojíni pracují v poloze stoje a kleče (při leteckém poplachu se kryjí). Strážní služba je nyní bez výminky nutná.

V dotyku s nepřítelem byly by podmínky pro budování zákopů ovšem horší; část vojínů by střílela a část by se leže zakopávala. Nářadí s dlouhou násadou nedalo by se použít; pracovalo by se hlavně v noci.

Okopy pro klečícího střelce se spojují mezi sebou tak, aby se vojín plížením mohl přemístit z jednoho okopu do druhého. Spojování okopů je vedeno podle budoucí traversy. Jakmile je toto počáteční spojení provedeno, okopy se prohlubují. Zůstává-li družstvo v obraně, neustále opevňuje své postavení, neboť opevňovací práce nejsou nikdy skončeny. Za 10—12 dní mohou se opevňovací práce v družstvu zdokonalit asi takto:

Mohou být vybudována střelecká stanoviště, pozorovatelna (vel. čety), stůl pro kulomet, jednoduchý úkryt pro obsluhu kulometu, překážky a lehké úkryty. Pak souvislé střelecké zákopy, střelecký stupeň, výklenky pro náboje a granáty, částečně spojovací zákopy a naslouchací zákopy (do překážek) a stanoviště se střílnou pro strážné.

K vypočítání časového postupu technických prací slouží přibližně tyto údaje:

Střelecký zákop úplný: délka 100, hloubka 180 . . . je 100 dv (»dv« je 1denní výkon, t. j. práce, kterou vykoná 1 pracovník za 10 hodin — (k tomu 14 hodin na odpočinek). — Družstvo má šířku 50 m — potřeba je 50 dv, neboli práce 50 mužů po dobu 10 hodin, nebo práce 1 muže po dobu 50 dní),

spojovací zákop: hloubka 110, délka 60 je 35 dv.
překážka dvoustěnná kolíková v délce 100 m je 10 dv,
boj. stanoviště pro kulomet a leh. úkryt . . je 20 dv,
úkryt pro družstvo-lehký s 1 vrstvou kulatin je 50 dv,
s 2 vrstvami kulatin je 70 dv,
štolový s 2 východy je 1200 dv,
pozorovatelna s 2 vrstvami kulatin je 40 dv.

Jsou-li po ruce pouze lopatky, trvá práce 2krát tak dlouho — rovněž tak, pracuje-li se jen v noci.

Drátěné překážky: jsou mnohdy lepší než zákopy, a proto se kladou současně, často i dříve než zákopy. Mají udržet útočníka v nejúčinnější palbě obránce. Jejich vytyčení závisí především na umístění kulometů resp. na rozvrhu paleb.

Při vytyčování překážek je třeba: vésti je ve směru palby a zajistit je bočnou palbou, umístit je tak blízko, abychom je mohli pozorovat, ale zase tak daleko, aby nás nepřítel nemohl zasáhnout ručními granáty a aby překážky nebyly ničeny současně s boj. jednotkami; tedy asi 40—100 m před zákopem. Dále je třeba překážky
opatřit průchody,
udělat je tak nízké, aby nebránily výstřelu a průstřelu,
skrýt je před pozorováním a tím i před ničením (maskováním a rozvětvováním).
udělat je tak, aby neprozrazovaly umístění zbraní.

Překážka, která nemůže být udržována pod palbou, není překážkou.

Stavíme vždy nejprve jedno pásmo před celým úsekem, pak je teprve rozšiřujeme.

Čím nebezpečnější je místo, tím širší děláme překážky (více řad překážek).

V překážkách umísťujeme naslouchací stanoviště pro strážné za noci.

Úkryty: Pro každé družstvo má býti co možná vybudován aspoň 1 úkryt v blízkosti kulometu. Buduje jej celé družstvo. Silný a dobře maskovaný úkryt je lepší než zákopy.

Řešení úlohy 5.
Pěchota.
IV.
Družstvo v obraně v pásmu hlav. odporu, ve svazu.
Provádění obrany (bojové situace) před bojem.
1. námět.

Za 1): Činnost 2 družstva:
Družstvo i se zbraněmi bude odpočívat v úkrytu. Na stanovišti zůstane jen strážný, u vchodu do úkrytu návěstný strážný.

Za 2): Rozkazy vel. družstva:

a) pro strážní službu: 2. pomocník jako strážný, pozorujte úsek družstva a sousedy; kdyby se nepřítel objevil na návrší u bílého domku, zahajte palbu z kulometu.

3. úderník jako návěstný u vchodu do úkrytu; přejímejte a hlaste mně znamení strážného; poplach družstva zvoláním »Do zbraně!«

b) pro družstvo: Zbytek družstva se zbraněmi za mnou — do úkrytu, v chod!«

Poznámka:
Vel. družstva ukryl družstvo v úkrytu, aby bylo uchráněno ztrát a lépe si odpočinulo. Zbraně si vzalo s sebou, aby byly chráněny před účinkem plynu a palby a aby neprozradily obranné postavení.

V úkrytu se družstvo uloží k odpočinku podle směn strážných tak, aby první směna ležela u vchodu. Pušku má každý po pravé, masku po levé ruce.

Vel. družstva se přesvědčí, zda závěs proti plynům dobře přiléhá a je řádně napuštěn asanační směsí.

2. námět.

Rozkazy velitele družstva:
a) pro zajištění paleb (na noc): »Střelec a 1. pomocník připravte zajištěnou palbu z kulometu, granátníci zamiřte granátomety pro palbu do příkopu a zajištěte ji!«

b) pro strážní službu: »Strážný (2. úderník) obsadí úkryt u průchodu v překážkách; vystřelte na poplach, jakmile zjistíte příchod nepřítele, uzavřete průchod rozsocháčem a ustupte ihned do zkopu. Střelec — zůstane jako hotovost u kulometu na bojovém stanovišti. Návěstný strážný — u vchodu do spojovacího zákopu k strážnému vyhlásí ihned poplach družstvu v úkrytu, jakmile strážný dá znamení nebo vystřelí.

Za dělové palby na zákopy se střelec s kulometem skryje v úkrytu. Strážný ustoupí do zákopu a neustále pozoruje drátěné překážky (naslouchá). Vojíni v úkrytu se připraví u vchodu k vyražení na bojová stanoviště. V 3 hodiny ráno všichni pohotovost!«

Poznámka:
Velitel družstva zesílil zajišťovací opatření na noc, ježto se nepřítel přiblížil a může v noci podnikat menší výpady. Proto strážní musí býti zdvojeni a jejich služba přesně upravena, zvláště za dělové palby. Družstvo odpočívá nebo pracuje, ale vždy aspoň kulomet musí být připraven a zajištěn k palbě na bojovém stanovišti. K ránu, kdy se očekává útok, musí být celé družstvo v pohotovosti připraveno k boji.

Strážní službu na noc upraví vel. družstva takto:

Za noci potřebuje 3 vojíny na stanovištích, kteří mohou konat službu nejdéle 2 hodiny — za palby 10 minut — proto rozdělí vojíny na 3 směny a nařídí zástupci jich střídání.

Strážný může dát znamení na poplach také jinak. Mohl by se vést drát od strážného k návěstnému nebo až do úkrytu, zakončený na př. konservou, jíž by se dal poplach; ale při dělové palbě na zákopy je to nespolehlivé, neboť drát může být prostřelen.

V noci musí velitel družstva kontrolovat zvláště: zda jsou zbraně zajištěny, jsou-li na stanovištích, zda strážný nespí, zda vojíni určení na práce pracují, zda jsou k ránu všichni připraveni k boji.

3. námět

Jak se zachová družstvo?

Družstvo zůstane na místě a co nejlépe se kryje. Jakýkoliv ústup bez rozkazu byl by považován za zběhnutí. Avšak, je-li to předvídáno nebo dán rozkaz, může se družstvo přemístit dopředu, aby uniklo palbě, buď tak, že vykoná současný přískok najednou, nebo jednotlivě a uspořádá se v dosažených granátových jamách. Také se může přemístit do strany (t. j. do sklepa hájovny), trpí-li zvlášť palbou. Dozadu se může přemístit jen dočasně, když naše dělostřelectvo střílí krátce a když je k tomu dán rozkaz velitelem čety!

4. námět.

Rozkaz a činnost vel. družstva: překážka Vel. družstva velí: »Nájezd OA. — směr připravit zákulomet k palbě průrazným střelivem — sobníky; ostatní krýt se na místě!« Pak hlásí smluvené znamení veliteli čety.

[Heiss]

Pár komentářů:

Zítra v 8 hodin přehlédne náš letec zastření provedených prací.

Z dnešního pohledu to působí trochu naivně: v případě války s Německem by tento luxus nejspíš neměli a letectvo by muselo operovat jednak v podmínkách špatného počasí a jednak vzdušné převahy protivníka.

Drátěné překážky: jsou mnohdy lepší než zákopy, a proto se kladou současně, často i dříve než zákopy.

Jak bylo prakticky řešeno toto? Měly prapory nebo pluky vlastní zásobu drátu, který na žádost nižších velitelů rozdělovaly, nebo tam byl jiný mechanismus? Stejně tak má někdo tušení jak to bylo s krumpáči a lopatami z minulého úkolu, které si muži měli vyzvednout u velitele čety? Měla na ně četa vlastní káru, nosili je "vybraní dobrovolníci" na zádech, nebo zase byly přiřazené vyšší jednotce a níže se dostávaly když se jednotka zakopávala?

Rozkaz a činnost vel. družstva: překážka Vel. družstva velí: »Nájezd OA. — směr připravit zákulomet k palbě průrazným střelivem — sobníky; ostatní krýt se na místě!« Pak hlásí smluvené znamení veliteli čety.

Nakonec ta situace vypadá trochu jinak než jak jsem si ji představoval v prvním komentáři:

Zeleně je postavení družstva, oranžově překážka 200 m od něj.

Na tuto vzdálenost se už dá něco dělat i s lehkým kulometem s průrazným střelivem a i palba z pušek na osádku nebo doprovod snažící se zničit překážku, dává smysl.

[Zemakt]

Jen doplním:

Autor: Glynwed | Datum: 12. 1. 2007
Československá armáda používala v roce 1938 pro své pěchotní zbraně mimo standardního protipěchotního střeliva (vz. 23, vz. 34) také tzv. speciální střelivo r. 7,92mm. Mezi toto speciální střelivo patřil mimo jiné také náboj vz. 31 (průbojný) určený pro ostřelování lehce pancéřovaných vozidel. Měl stejnou hmotnost jako náboj vz. 23 (10g) a skládal se ze špičatého ocelového jádra, olověné košilky a ocelového poniklovaného pláště. Hmotnost prachové náplně se pak lišila podle zbraně pro kterou byl náboj určen - 1 g pro pušku vz. 24, 1.5 g pro LK vz. 26, TK vz. 37 a 2.2 g pro TK vz. 24.

Co se týká průbojnosti tohoto náboje, můžeme vycházet z tzv. nastřelovacích zkoušek, kterými procházela všechna obrněná vozidla zařazovaná do výzbroje čs. armády - a to průbojným nábojem vystřeleným z pušky nebo z kulometu. Výsledky jsou následující:
OA vz. 27
- tl. pancíře 5,5 mm - odolává průbojným střelám na vzdálenost 150 m (z pušky i kulometu)

LT vz. 35
- tl. pancíře 8 mm - odolává průbojným střelám na vzálenost 125 m (z kulometu)
- tl. pancíře 12 mm - odolává průbojným střelám na vzálenost 100 m (z kulometu)
- tl. pancíře 16 mm - odolává průbojným střelám na každou vzálenost (z kulometu)

Vezmeme-li tedy v úvahu výše uvedené skutečnosti, teoreticky bylo možné s tímto nábojem ohrozit cíl s max. tloušťkou pancíře cca 8 mm na vzdálenost cca 100 m. Je však znám případ z února 1934, kdy při nastřelování tančíku vz. 33 bylo dosaženo průstřelu bočního pancíře tl. 8 mm ze vzdálenosti 75 m pouze puškou! To však byla spíše výjimka hovořící spíše o nekvalitě provedení pancíře u tohoto tančíku než o kvalitě pušky vz. 24.

Tímto delším úvodem sa dostáváme k jádru vašeho dotazu - mohly ohrozit čs. pěchotní zbraně německé tanky a v případě že ano, s jakou účinností? Nejprve je samozřejmě třeba připomenout si typy německých tanků a jejich pancéřování. V září 1938 měla německá Panzerwaffe k dispozici následující tanky:

PzKpfw I Ausf. A, B - tl. pancéřování 13 mm na všech svislých plochách
PzKpfw II Ausf. a-c, A-C - tl. pancéřování 14.5 mm na všech svislých plochách
PzKpfw III Ausf. A-D - tl. pancéřování 14.5 mm na všech svislých plochách
Pzpfw IV Ausf. A, B - tl. pancéřování 14.5 mm na všech svislých plochách vany, 20 mm na všech svislých plochách věže

Jak již bylo výše naznačeno na případu tančíku vz. 33, důležitým kritériem pro dosažení průstřelu je mimo tloušťky pancíře také jeho kvalita. Bohužel, přesné složení čs. a německé oceli neznáme. Je pouze známo že obě dvě armády používaly válcované ocelové plechy povrchově upravené tzv. "cementací", tedy vytvrzení povrchu nauhličením. Můžeme tedy předpokládat, že kvalita německého a čs. pancíře byla velmi podobná. Při kvalitě a tloušťce pancíře výše zmíněných německých tanků je tedy jasné, že čs. jednotky vyzbrojené průbojným nábojem vz. 31 mohly sice německé tanky ohrozit, ale pouze na vzdálenost kratší než cca 75, spíše však 50m! Použití tohoto střeliva jako primární obrana proti německým tankům se tak ve světle těchto zjištění jeví jako značně problematické a pohybuje se spíše v teoretické rovině. S větším úspěchem by se však dalo použít proti německým obrněným automobilům SdKfz 221 a 231, které by byly se svým pancéřovaním o tl. 8 mm zranitelné na celkem přijatelnou vzdálenost 100 m.

Možná by ale bylo zajímavé porovnání jak by na tom byla německá armáda v opačném gardu. Německá armáda používala samozřejmě také průbojné střelivo r. 7,92 mm, označované jako S.m.K.. Tento náboj měl trochu vyšší hmotnost (11.5 g) než čs. náboj a podle německých údajů dokázal při střelbě z kulometu MG 34 prostřelit na vzdálenost 100 m pancíř o tl. 8 mm, na vzdálenost 500 m pancíř o tl. 3 mm. Při pancéřování čs. tanku LT vz. 35 (25 mm čelo věže a korby + 16 mm svislé plochy věže a korby) by tak na tom byly německé jednotky úplně stejně, resp. ještě hůře než jednotky československé v podobné situaci.

Závěrem tedy můžeme konstatovat, že pěchotní průbojné střelivo všeobecně mohlo být efektivně využíváno pouze ke střelbě na krátké vzdálenosti (do cca 100 m) a na opravdu slabě opancéřované cíle (do tl. cca 8-10 mm). Proti tankům zůstavalo hlavní zbraní protitankové dělostřelectvo.

https://www.fronta.cz/dotaz/prubojne-st ... oti-tankum

[Heiss]

Cool, díky za doplnění.

Pro úplnost (protože se Vrutice mohly nacházet i na Těšínsku nebo maďarské hranici) sem ještě dám sílu pancíře vozidel polské, maďarské a rakouské armády:

7TP: Věž 13 mm u dvouvěžové verze, 15 u jednověžové; Trup 17 mm zepředu i z boku u obou verzí
TK: 3–7 (pozdější verze 6–8)
OA Wz. 29: 9/6–9/9 (Věž/Čelo/Boky)
OA Wz. 34: 8/8/8 (Věž/Čelo/Boky

CV 33: 13,5/8,5 (Čelo/Boky)
CV 35: 14,5/9 (Čelo/Boky)

OA Steyer ADGZ: 11 mm

S Poláky by to bylo dost náročné, pokud by nasadili své plnohodnotné tanky: na 7TP je kulomet s protipancéřovými náboji krátký. S jejich tančíky a obrněnými automobily (s nimiž ostatně taktický úkol počítá) by si ale čs. pěchota poradila a stejně tak z boku s Maďary v italských CV. Zepředu by to už bylo mnohem náročnější (50 m?) nebo zcela nemožné. Rakouský OA ADGZ by měl jít probít na 100 m ze všech stran.

Celkově jsou možnosti obrany proti ÚV v tomto ohledu dost nejednoznačné a záleželo by na nasazené technice protivníka. Efektivní pokrytí překážky palbou na 200 metrů je za těchto podmínek nemožné a jediné, co by zakopané 2. družstvo mohlo dělat, je střílet na osádky vysednuvší z vozidel s cílem zátaras odstranit. Zároveň i pokud by ta překážka byla o sto metrů blíže, stále by stříleli do čelního pancíře. Lepší postavení by mělo 1. družstvo střílející zboku z prostoru hájovny.

Zajímavý je potom i druhý komentář na Frontě: palba na 200 m byla doporučována i velitelům LO, takže tato vzdálenost byla zřejmě považována za standard. Nerozumím tomu jak na ni ale přišli: i proti čs. tankům to bylo plýtvání municí a ještě riskovali odvetnou palbu.

---
Údaje o síle pancíře jsou z:
PEJČOCH, Ivo a Oldřich PEJS, 2004. Obrněná technika 5: Střední Evropa (I. část). Praha: Jan Vašut, Ares. ISBN 80-7236-317-4.
PEJČOCH, Ivo, 2012. Lehké tanky. Cheb: Svět křídel. ISBN 978-80-87567-18-0.