Zatím se neřeklo, že dluhy se vlastně nemusí splácet, astronomické dluhy se ani nikdy nesplatí, leda se z toho budou platit úroky.
Státní dluh dosáhl ponurého milníku 40 bilionů dolarů. Zde je důvod, proč je to důležité
Spojené státy se zabořují do stále hlubší dluhové díry.
Federální dluh v úterý podle ministerstva financí dosáhl rekordních 40 bilionů dolarů. Je to neblahý milník, který bude mít v nadcházejících letech důsledky pro Američany, firmy i vládu.
https://edition.cnn.com/2026/08/19/econ ... ollars-vis
Účet v posledních letech roste rychleji; úrokové platby z dluhu se s růstem úrokových sazeb a půjček prudce zvýšily; a to vše se děje v relativně příznivých ekonomických časech.
Ruský výrobní potenciál a ekonomika
Re: Ruský výrobní potenciál a ekonomika
Schodok rozpočtu USA je každoročne 6 percent HDP. Pred covidom to boli 3 percentá. Načo míňajú tie peniaze ma fakt zaujíma.
Já bych všechny ty internety a umělý inteligence zakázala.
Re: Ruský výrobní potenciál a ekonomika
Je to všude podobný - tisk peněz primárně v Americe, potom se rostoucí inflace i kvůli tomu rozleje do celýho světa.
Drahé energie, rostoucí sociální výdaje, dost jde i do obrany. Splátky dluhů jsou větší. Je to prostě nekonečná a zrychlující se spirála.
Už jsou v tom a potom se lidi diví, že si nepořídí ani bydlení nebo něco, co dříve nebyl žádný problém.
V Rusku roste inflace
Ruská meziroční inflace se v červenci 2026 pohybovala na hodnotě 6 %. Inflaci táhnou zejména ceny pohonných hmot a dopravy kvůli výpadkům v rafineriích, a také rostoucí ceny potravin.
https://tradingeconomics.com/russia/inflation-cpi
Cílem centrální banky zůstává návrat inflace ke 4 %, reálně se ho však daří dosahovat jen pozvolna kvůli vysokým vojenským výdajům a dopadům sankcí.
Zřejmě ukrajinské nálety na rafinérie tomu přidávají.
Drahé energie, rostoucí sociální výdaje, dost jde i do obrany. Splátky dluhů jsou větší. Je to prostě nekonečná a zrychlující se spirála.
Už jsou v tom a potom se lidi diví, že si nepořídí ani bydlení nebo něco, co dříve nebyl žádný problém.
V Rusku roste inflace
Ruská meziroční inflace se v červenci 2026 pohybovala na hodnotě 6 %. Inflaci táhnou zejména ceny pohonných hmot a dopravy kvůli výpadkům v rafineriích, a také rostoucí ceny potravin.
https://tradingeconomics.com/russia/inflation-cpi
Cílem centrální banky zůstává návrat inflace ke 4 %, reálně se ho však daří dosahovat jen pozvolna kvůli vysokým vojenským výdajům a dopadům sankcí.
Zřejmě ukrajinské nálety na rafinérie tomu přidávají.
Re: Ruský výrobní potenciál a ekonomika
Velmi rádi bychom právě teď viděli, jak ruská ekonomika vstupuje do fáze rychlého úpadku. To by donutilo ruské úřady válku ukončit. Pravděpodobně si však budeme muset počkat až do roku 2027–2028. Rychlý úpadek nastává, když se současně prolínají dva nebo tři otřesy. Nejrealističtější scénář vypadá takto: další snížení exportu ropy se prolíná s nucenou monetizací deficitu, což urychluje inflaci a spouští odliv vkladů. A v tom bodě je již bankovní systém zatížen problematickými firemními dluhy. K tomu přidejte problémy na trhu práce. Právě tehdy se kontrolovaný úpadek může během několika měsíců změnit v nekontrolovaný pád.
Podívejme se, kde ruská ekonomika právě teď stojí. Je již jasné, že její problémy nabývají systémového charakteru. Vojenské výdaje již nezajišťují nezbytný růst. Civilní výroba se snižuje, investice klesají, podniky hromadí dluhy a nedostatek pracovní síly se prolíná se skrytou nezaměstnaností. Vláda krizi zvládá, ale přenáší její břemeno na podniky, veřejnost, regiony a banky.
Stimul spojený s válkou je téměř vyčerpán. Po růstu o více než 4 % v letech 2023–2024 vzrostlo ruské HDP v roce 2025 přibližně o 1 %. Pro rok 2026 Centrální banka Ruska předpovídá růst v rozmezí 0–1 % při inflaci 6–7 %. Hrubé investice mohou klesnout o 1,5–3,5 %. To signalizuje přechod od vojenského přehřívání k stagnaci doprovázené vysokou inflací.
Ruská ekonomika se rozdělila na obranný a civilní sektor. Podle ruské ekonomky a demografky Natalji Zubarevičové pokračuje růst především v sektorech, které dostávají vládní obranné zakázky. Civilní strojírenství, hutnictví, dřevařství, výroba stavebních materiálů a doprava se všechny smršťují. Na počátku roku 2026 klesl stavební sektor zhruba o 10 % a dokončování bytů o 28 %.
Více než polovina regionů zažila průmyslový pokles. Regiony s nejlepšími výsledky byly převážně ty s velkými obrannými podniky. Obranný sektor již celou ekonomiku nepodporuje – odvádí zdroje pryč z civilního sektoru. Civilní podniky s ním nemohou soutěžit, pokud jde o mzdy a vládní záruky. Sektory zajišťující bydlení, dopravu, zdravotnictví, zemědělství a veřejnou infrastrukturu slábnou.
Dnes čelí trh práce rostoucímu počtu problémů souvisejících s krizí. Nezaměstnanost v Rusku činí pouze necelých 2 % (což je rekordně nízká hodnota), ale tato číslice není jen indikátorem vysoké zaměstnanosti, ale také znamením, že zásoba pracovní síly je téměř zcela vyčerpána. Podle odhadů expertů činí současný nedostatek pracovní síly přibližně 1,5–2,5 milionu pracovníků.
Válka zároveň zvyšuje poptávku po lidech a snižuje jejich počet. Armáda neustále rekrutuje kontraktové vojáky a obranné podniky rozšiřují výrobu. Zároveň mobilizace, vojenské ztráty a invalidita, emigrace a nízká porodnost snižují zásobu pracovní síly. Na trh práce vstupuje malá generace narozená v 90. letech, zatímco početnější starší generace z něj odchází.
Paradoxem je, že obecný nedostatek pracovní síly v Rusku koexistuje se skrytou nezaměstnaností. Natalja Zubarevičová upozorňuje, že do konce roku 2025 pracovalo na částečný úvazek 4,6 milionu z 33 milionů pracovníků ve velkých a středních podnicích. V civilních průmyslových regionech se běžnými stávají odstávky a zkrácené pracovní týdny. Podle různých odhadů klesla využitelnost kapacit celkově na 77 % a ve výrobním sektoru na 69 %.
Je to proto, že problém nespočívá jen v počtu lidí, ale také v jejich kvalifikaci a v tom, kde se nacházejí. V sektorech a regionech, kde poptávka klesá, jsou pracovníci, ale chybí tam, kde jsou potřeba inženýři, technologové, mechanici, řidiči a operátoři složitého vybavení.
Migrace zůstává hlavním externím zdrojem pracovní síly pro Rusko. Rusko však samo tento zdroj omezuje prostřednictvím antimigrační politiky. Počet regionů omezujících zaměstnávání migrantů vzrostl z 15 v roce 2023 na 51 do konce roku 2025. Petrohrad zakázal migrantům pracovat jako kurýři, přestože tento sektor trpí nedostatkem pracovní síly. Deportace a omezení návštěv rodin a vzdělávání dětí se zpřísňují.
Mezi lednem 2025 a lednem 2026 klesl počet cizinců v Rusku zhruba o 10 %, zatímco počet migrantů ve stavebnictví klesl o 15–20 %. A opět vidíme paradox: uvalením omezení na Střední Asii přitahuje Moskva lidi z Indie, Afriky, Severní Koreje a dalších částí globálního Jihu. Pravděpodobně proto, že tyto lidi je snazší oklamat a přesvědčit, aby podepsali smlouvu s ruskou armádou.
Nedostatek pracovní síly zvyšuje inflaci. Armáda a obranné podniky navyšují vyplácené částky rychleji, než roste produktivita. Civilní zaměstnavatelé jsou nuceni zvyšovat mzdy, jinak ztrácejí zaměstnance. Náklady firem rostou a promítají se do cen.
Vysoké úrokové sazby omezují inflaci, ale zároveň oslabují domácí výrobu. Drahé úvěry snižují investice a zvyšují výdaje na dluhy, nájmy a leasing. Zároveň úrokové sazby nemohou přímo zastavit rostoucí ceny benzínu, dopravy a energií.
Problémy s firemními dluhy nabývají systémového charakteru. Podle výpočtů Centra pro makroekonomickou analýzu a krátkodobé predikce (CMASF) se podíl firem v zóně finanční zranitelnosti může zvýšit z 23,7 % celkových příjmů v roce 2025 na 32,5 % v roce 2026. Firmy vynakládaly 36–38 % svých zisků na obsluhu dluhů, oproti 15 % na konci roku 2023. Nejhorší situace je v automobilovém, strojírenském, leteckém, uhelném, textilním a nábytkovém průmyslu.
Bankovní krize je možná, ale vláda ji odkládá prostřednictvím kontroly a restrukturalizace dluhů. Moskva ovládá největší banky a může restrukturalizovat dluhy, podporovat velké podniky a skrývat část ztrát. To umožňuje krizi odložit, ale přenáší firemní problémy na banky a samotný státní rozpočet.
Ukrajinské útoky vytvářejí přímé výrobní omezení pro Rusko. Poškození ropných rafinerií, přístavů, terminálů a dopravní infrastruktury snižuje kapacitu Ruska zpracovávat a exportovat ropu. V květnu CMASF snížila svou predikci růstu HDP pro rok 2026 z 0,9–1,3 % na 0,5–0,7 %, přičemž to přímo připisuje útokům na ropovou infrastrukturu. Vysoké ceny ropy nepřinášejí úlevu, pokud Rusko nemůže zpracovávat a exportovat nezbytné objemy.
Můžeme tedy říci, že nejpravděpodobnějším krátkodobým scénářem pro ruskou válkou závislou ekonomiku není rychlý kolaps, ale stagnace. Rusko je stále schopno zabránit systémovému zhroucení, ale stále méně schopno zajistit svůj rozvoj. Každý další rok války omezuje schopnost Kremlu současně financovat válku, podporovat civilní ekonomiku a udržovat sociální stabilitu. Rostou také náklady na budoucí přechod z válečné ekonomiku zpět na civilní. Situace pro ruskou ekonomiku se tak může stát kritickou již příští rok.
https://twitter.com/gerashchenko_en/sta ... 9773892665
Podívejme se, kde ruská ekonomika právě teď stojí. Je již jasné, že její problémy nabývají systémového charakteru. Vojenské výdaje již nezajišťují nezbytný růst. Civilní výroba se snižuje, investice klesají, podniky hromadí dluhy a nedostatek pracovní síly se prolíná se skrytou nezaměstnaností. Vláda krizi zvládá, ale přenáší její břemeno na podniky, veřejnost, regiony a banky.
Stimul spojený s válkou je téměř vyčerpán. Po růstu o více než 4 % v letech 2023–2024 vzrostlo ruské HDP v roce 2025 přibližně o 1 %. Pro rok 2026 Centrální banka Ruska předpovídá růst v rozmezí 0–1 % při inflaci 6–7 %. Hrubé investice mohou klesnout o 1,5–3,5 %. To signalizuje přechod od vojenského přehřívání k stagnaci doprovázené vysokou inflací.
Ruská ekonomika se rozdělila na obranný a civilní sektor. Podle ruské ekonomky a demografky Natalji Zubarevičové pokračuje růst především v sektorech, které dostávají vládní obranné zakázky. Civilní strojírenství, hutnictví, dřevařství, výroba stavebních materiálů a doprava se všechny smršťují. Na počátku roku 2026 klesl stavební sektor zhruba o 10 % a dokončování bytů o 28 %.
Více než polovina regionů zažila průmyslový pokles. Regiony s nejlepšími výsledky byly převážně ty s velkými obrannými podniky. Obranný sektor již celou ekonomiku nepodporuje – odvádí zdroje pryč z civilního sektoru. Civilní podniky s ním nemohou soutěžit, pokud jde o mzdy a vládní záruky. Sektory zajišťující bydlení, dopravu, zdravotnictví, zemědělství a veřejnou infrastrukturu slábnou.
Dnes čelí trh práce rostoucímu počtu problémů souvisejících s krizí. Nezaměstnanost v Rusku činí pouze necelých 2 % (což je rekordně nízká hodnota), ale tato číslice není jen indikátorem vysoké zaměstnanosti, ale také znamením, že zásoba pracovní síly je téměř zcela vyčerpána. Podle odhadů expertů činí současný nedostatek pracovní síly přibližně 1,5–2,5 milionu pracovníků.
Válka zároveň zvyšuje poptávku po lidech a snižuje jejich počet. Armáda neustále rekrutuje kontraktové vojáky a obranné podniky rozšiřují výrobu. Zároveň mobilizace, vojenské ztráty a invalidita, emigrace a nízká porodnost snižují zásobu pracovní síly. Na trh práce vstupuje malá generace narozená v 90. letech, zatímco početnější starší generace z něj odchází.
Paradoxem je, že obecný nedostatek pracovní síly v Rusku koexistuje se skrytou nezaměstnaností. Natalja Zubarevičová upozorňuje, že do konce roku 2025 pracovalo na částečný úvazek 4,6 milionu z 33 milionů pracovníků ve velkých a středních podnicích. V civilních průmyslových regionech se běžnými stávají odstávky a zkrácené pracovní týdny. Podle různých odhadů klesla využitelnost kapacit celkově na 77 % a ve výrobním sektoru na 69 %.
Je to proto, že problém nespočívá jen v počtu lidí, ale také v jejich kvalifikaci a v tom, kde se nacházejí. V sektorech a regionech, kde poptávka klesá, jsou pracovníci, ale chybí tam, kde jsou potřeba inženýři, technologové, mechanici, řidiči a operátoři složitého vybavení.
Migrace zůstává hlavním externím zdrojem pracovní síly pro Rusko. Rusko však samo tento zdroj omezuje prostřednictvím antimigrační politiky. Počet regionů omezujících zaměstnávání migrantů vzrostl z 15 v roce 2023 na 51 do konce roku 2025. Petrohrad zakázal migrantům pracovat jako kurýři, přestože tento sektor trpí nedostatkem pracovní síly. Deportace a omezení návštěv rodin a vzdělávání dětí se zpřísňují.
Mezi lednem 2025 a lednem 2026 klesl počet cizinců v Rusku zhruba o 10 %, zatímco počet migrantů ve stavebnictví klesl o 15–20 %. A opět vidíme paradox: uvalením omezení na Střední Asii přitahuje Moskva lidi z Indie, Afriky, Severní Koreje a dalších částí globálního Jihu. Pravděpodobně proto, že tyto lidi je snazší oklamat a přesvědčit, aby podepsali smlouvu s ruskou armádou.
Nedostatek pracovní síly zvyšuje inflaci. Armáda a obranné podniky navyšují vyplácené částky rychleji, než roste produktivita. Civilní zaměstnavatelé jsou nuceni zvyšovat mzdy, jinak ztrácejí zaměstnance. Náklady firem rostou a promítají se do cen.
Vysoké úrokové sazby omezují inflaci, ale zároveň oslabují domácí výrobu. Drahé úvěry snižují investice a zvyšují výdaje na dluhy, nájmy a leasing. Zároveň úrokové sazby nemohou přímo zastavit rostoucí ceny benzínu, dopravy a energií.
Problémy s firemními dluhy nabývají systémového charakteru. Podle výpočtů Centra pro makroekonomickou analýzu a krátkodobé predikce (CMASF) se podíl firem v zóně finanční zranitelnosti může zvýšit z 23,7 % celkových příjmů v roce 2025 na 32,5 % v roce 2026. Firmy vynakládaly 36–38 % svých zisků na obsluhu dluhů, oproti 15 % na konci roku 2023. Nejhorší situace je v automobilovém, strojírenském, leteckém, uhelném, textilním a nábytkovém průmyslu.
Bankovní krize je možná, ale vláda ji odkládá prostřednictvím kontroly a restrukturalizace dluhů. Moskva ovládá největší banky a může restrukturalizovat dluhy, podporovat velké podniky a skrývat část ztrát. To umožňuje krizi odložit, ale přenáší firemní problémy na banky a samotný státní rozpočet.
Ukrajinské útoky vytvářejí přímé výrobní omezení pro Rusko. Poškození ropných rafinerií, přístavů, terminálů a dopravní infrastruktury snižuje kapacitu Ruska zpracovávat a exportovat ropu. V květnu CMASF snížila svou predikci růstu HDP pro rok 2026 z 0,9–1,3 % na 0,5–0,7 %, přičemž to přímo připisuje útokům na ropovou infrastrukturu. Vysoké ceny ropy nepřinášejí úlevu, pokud Rusko nemůže zpracovávat a exportovat nezbytné objemy.
Můžeme tedy říci, že nejpravděpodobnějším krátkodobým scénářem pro ruskou válkou závislou ekonomiku není rychlý kolaps, ale stagnace. Rusko je stále schopno zabránit systémovému zhroucení, ale stále méně schopno zajistit svůj rozvoj. Každý další rok války omezuje schopnost Kremlu současně financovat válku, podporovat civilní ekonomiku a udržovat sociální stabilitu. Rostou také náklady na budoucí přechod z válečné ekonomiku zpět na civilní. Situace pro ruskou ekonomiku se tak může stát kritickou již příští rok.
https://twitter.com/gerashchenko_en/sta ... 9773892665
"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček