Pátrač: To jo, ponorka to byla každopádně.
A teď k těm slíbenejm ponorkám.
Za občanské války v Americe obě strany dost zajímavě s ponorkami experimentovaly. Pravda, obvykle to nebyly ponorky v přímém slova smyslu, protože nějaká jejich část vždycky čouhala nad hladinu - takže se o nich dá mluvit i jako o torpédových člunech - ale v podstatě je to tak, jak mi kdysi napsal kolega Norad:
vše záleží na definici.
Nejdřív začnu s Konfederací, protože byla v tomto ohledu přece jen aktivnější. Tak tedy nejdřív ta říční ponorka. Jednalo se samozřejmě o řeku Mississippi, ale možná se s ponorkou počítalo i s transportem na oceánské pobřeží – těžko říct. Každopádně se v loděnici Basin v New Orleansu koncem roku 1861 rozeběhla stavba ponorky Pioneer, materiál dodala slévárna v Leedsu. Posádku tvořili tři muži – dva točili hřídelí lodního šroubu a třetí kormidloval. Výzbroj tvořila nálož na dlouhé tyči, tedy „torpédo“. Stavba rychle pokračovala a v březnu 1862 dostala Pioneer korzárský patent, podle kterého měla posádka nárok na vyplacení prémie ve výši 20 % z odhadované ceny každé potopené nepřátelské lodi. Ale dříve než došlo k jakékoli akci, byl New Orleans obsazen Seveřany a Pioneer byla těsně před jejich příchodem potopena. Vrak v přístavu ale asi dost překážel, protože byl v roce 1878 vyzdvižen a ponechán svému osudu. Teprve v roce 1952 se ho ujalo muzeum státu Luisiana, kde je k vidění dodnes.
TTD:
Výtlak: 4 tuny
Rozměry: 10,3 x 1,2 x 1,2 metru
Pohon: 1 lodní šroub poháněný lidskou silou
Výzbroj: 1 výbušná nálož
Spuštěna na vodu: únor 1862
Pioneer po rekonstrukci v r. 1953
A teď k mořským ponorkám. Od počátku války Seveřané uzavřeli většinu přístavů blokádou. Ponorky možná mohly tuto blokádu narušit, a proto vznikla celá řada nápadů a dokonce i prototypů. Souhrnně se jim říkalo „David“ - to si vymyslely noviny podle reklamního prospektu na (mě blíže bohužel neznámou) německou ponorku. Původně se tedy nejednalo o narážku na biblický příběh, ale tehdejší veřejnost to tak chápala a chápe to tak v podstatě dodnes.
Jeden z „Davidů“ byl nasazen v říjnu 1863 k útoku na lodě blokující charlestonský přístav. Člun byl poháněn parním strojem a mohl po hladině uhánět až rychlostí kolem sedmi uzlů. Výzbroj tvořilo obligátní tyčové torpédo. Velení bylo svěřeno poručíku Glassellovi, strojník se jmenoval Tombs, jména dalších námořníků jsou mi bohužel neznámá. Ponorka 5. října zaútočila na loď New Ironsides vyzbrojenou cca dvacítkou děl. Glassell k útoku zvolil soumrak a dobře udělal. Posádka New Ironsides si nejdřív myslela, že je to jen nějaký strom, a když zjistila svůj omyl, bylo už pozdě – dělostřelci nedokázali sklonit hlavně svých kanónů dostatečně nízko. Vypukla panika a někteří námořníci ostřelovali ponorku z pušek, posádka Davida palbu opětovala. Glassell se tím ovšem nijak nenechal vyrušit a připravil torpédo k odpálení. New Ironsides výbuchem poskočila zpět, David byl odmrštěn, potopil se, a pak se znovu vynořil. Posádka až na dva muže byla přesvědčená, že se David potápí, naskákala do moře a byla vzata do zajetí. Na palubě zůstal jen chladnokrevný Tombs a jeden námořník. Ti znovu nastartovali stroj a odpluli do bezpečí. Útok však svůj účel nesplnil - škody na New Ironsides nestály ani za to, aby loď odplula do oprav.
TTD:
Výtlak: ???
Rozměry: 15 x 2,7 x ??? metru
Pohon: lodní šroub poháněný parním strojem
Výzbroj: 1 x tyčové torpédo
Maximální rychlost: 7 uzlů
První David
Útok však ukázal jistou použitelnost ponorek a dodal odvahy k dalším více či méně šíleným pokusům. Z několika návrhů se nakonec prosadila koncepce kapitána Horace Hunleyho. Ten začal svůj člun stavět ještě v New Orleansu, ale před dobytím města jej stačil zachránit a dokončil ho v Mobile. Pak se však při vlečení z Mobile do Fort Morganu nedaleko Charlestonu David potopil v bouři. Hunley se vrátil do Mobile a postavil ponorku novou, jejím velitelem se stal poručík Paine. Ale již při první plavbě se i tento nový David potopil. Na vině byly jednak vlny z nedaleko proplouvajícího kolesového parníku a jednak otevřené poklopy, kudy vnikla dovnitř voda. Ty otevřené poklopy však byly víceméně nutností, protože člun pohánělo osm mužů ručně a při zavřených poklopech se při těžké práci uvnitř rychle vydýchal vzduch. Každopádně následky byly tragické – osm mužů zahynulo, zachránil se jen Paine, který jediný stihl vyskočit ven. Po několika týdnech se Davida podařilo vylovit a záhy dostal novou posádku, samozřejmě opět čistě dobrovolnickou. A historie se opakovala – při první plavbě vnikla voda poklopy dovnitř, zachránil se zase jen Paine a tentokrát i dva námořníci, šest zbývajících tam zůstalo. David byl opět vyzdvižen, nebožtíci pohřbeni a Paine dostal další posádku. Tentokrát se ale ponorka nijak nežinýrovala a potopila se ještě na kotvě. Paine se opět obligátně zachránil a s ním tentokrát ještě tři další muži. Není divu, že potom byl jaksi problém sehnat další dobrovolníky. Paine byl považován v horším případě za vrahouna, v tom lepším za biblického Jonáše. Proto byl Paine zbaven velení, což mělo ten následek, že nějací dobrovolníci se opět našli. Při příští plavbě však zahynuli všichni i s novým velitelem. Znovu Davida vyzvedli a znovu dostal novou posádku. Při dalším pokusu se ale opět potopil ještě v přístavu a tentokrát přežili dva muži.
To už měli ponorky plné zuby jak námořníci, tak velení, které bylo toho názoru, že je na čase, aby H.L Hunley (tak se ten vrah námořníků jmenoval) začal potápět i něco jiného než sám sebe. Novým velitelem se stal poručík pěchoty (!!!) Dixon. Ten nějak sehnal jen šest dobrovolníků - patrně životních ztroskotanců a zoufalců se sebevražednými sklony - zbývající dva muže už splašit nedokázal. A to se ve finále možná ukázalo jako osudné.
Podobné pokusy v té době ale dělalo i námořnictvo Unie, a protože i jejich špionážní síť o jižanských pokusech věděla, byli na útok duševně připraveni i námořníci na korvetě Housatonic, která se stala cílem H.L. Hunleye. Dixon byl však všemi mastmi mazaný. 17. února 1864 nechal svůj člun vyvézt na tyči z přístavu a zaútočil ze strany od moře, odkud se dal útok sotva očekávat. Teprve krátce před devátou večer uviděl ponorku poručík Crosby. Sice okamžitě vyhlásil poplach, ale bylo už pozdě. Torpédo explodovalo na pravoboku poblíž skladiště střeliva, které vyletělo do vzduchu. Housatonic podélně praskl jako ořech a okamžitě šel ke dnu. Zahynul jeden důstojník a tři námořníci, zbytek posádky hbitě vyšplhal do ráhnoví – Housatonic byl zakotven v mělké vodě a stěžně zůstaly trčet nad vodou.
Mezitím se naplnil i osud ponorky. Ačkoli posádka zcela jistě dělala, co mohla, aby se dostala před výbuchem co nejdál, přece jen jí chyběli dva muži. A to byl konec. Vodní vír strhl Davida do otvoru lodi, kterou zničil a všichni se utopili.
Další pokusy s ponorkami již Konfederace radši nepodnikala, protože už na nich zkrátka nikdo sloužit nechtěl.
TTD H.L Hunley:
Výtlak: asi 2 tuny
Rozměry: 12 x 1 x 1,2 metru
Pohon: jeden lodní šroub poháněný lidskou silou
Maximální rychlost: asi 2,5 uzlu
Výzbroj: 1 x tyčové torpédo
Do služby: 1883
Ztracena: 17. února 1864
Hunley
TTD Housatonic:
Výtlak: 1 964 tun
Rozměry: 62 x 11,5 x 5 metrů
Pohon: 1 x lodní šroub poháněný bezkřižákovými parními stroji
Maximální rychlost: 10 uzlů
Hlavní výzbroj: 1 x 280 mm dělo, 1 x 100 liberní dělo, 3 x 30 liberní děla
Do služby: 1861
Ztracena: 17. února 1864
Zajímavost: v r. 1862 se Housatonic krátce střetla s pancéřovou lodí Chicora
Housatonic
Jak jsem se již zmínil, podobné pokusy s ponorkami prováděli i Seveřané. Zajímavým hybridem byla pancéřová loď Keokuk, která se mohla částečně ponořit po naplnění balastních nádrží. V roce 1863 byl Keokuk vyslán k ostřelování přístavu v Charlestonu a pevnosti Fort Sumter, kterou chtěli Seveřané dobýt. Pobřežní dělostřelci však nespali, nízké plavidlo odhalili a asi devadesátkrát zasáhli. Keokuk se v mělké vodě potopil, jeho děla Jižané vylovili a nadále vesele používali.
TTD:
Výtlak: 687 tun
Rozměry: 48,6 x 10,9 x 2,6 metru
Pohon: dva lodní šrouby poháněné kondenzačními parními stroji
Hlavní výzbroj: dvě 280 mm děla
Pancíř: 102 mm pásy na bocích
Posádka: 100 mužů
Keokuk
Jiným pokusem námořnictva Unie byla ponorka s podivným názvem Intelligent Whale (inteligentní velryba). Tentokrát se nejednalo o ponorku vyzbrojenou torpédem, její zbraní měly být miny. Zkoušky proběhly skvěle. Generál Sweeney si osobně oblékl potápěčský oblek a upevnil nálož pod kýl obětované lodě, která se po odpálení miny rychle potopila. Poté byla Intelligent Whale zařazena do námořnictva a – záhy začala vraždit vlastní námořníky. Do roku 1872 na ní zahynulo 39 mužů, což byly tři kompletní posádky! Pak ji vytáhli na břeh a umístili na trávník loděnice ve Washingtonu. Těžko říct jestli jako památník mrtvým nebo jako výstrahu pro živé.
TTD:
Výtlak: není znám
Rozměry: 9,4 x 2,6 x 2,6 metru
Pohon: jeden lodní šroub s ručním pohonem
Maximální rychlost: 4 uzly
Posádka: 13 mužů (šest ponorku pohánělo, ostatní opouštěli trup horním poklopem a kladli miny)
Do služby: 1862
Vyřazena: 1872
Intelligent Whale
No a to je asi tak všechno. Myslím, že jsem se k tomuhle tématu naspamoval ažaž, tož končím. Ale jestli chce kolega El Diablo pokračovat – rád si počtu. Člověk si vždycky rád přečte něco, co vychází z knížek a není to jen přes google přeložená internetová encyklopedie...
(David na rozdíl od Huleye nebyl schopen ponoru! V podstatě se jednalo o nízkosiluetový člun, taková praverze technologie stealth 
) Hunley výbuch nepoškodil ani nebyla stržena potápějícím se Housatonicem, kdyby ano byla by nalezena někde v blízkosti vraku neboť ten byl poměrně brzy vyzdvižen, ohrožoval totiž plavební koridor. V místě potopení není velká hloubka a posádka se zachránila na stožárech které zůstali trčet nad hladinou. Hunley mezitím odplula do bezpečné vzdálenosti a vyčerpaná posádka se rozhodla odpočinout si, přistáli tedy na dně, nejspíš aby je proud neodnesl na širé moře. Bohužel v ponorce nebylo zařízení na obnovu vzduchu a jeho dýchatelnost hlídala hořící svíčka, člen posádky který byl pověřen její kontrolou však nejspíše usnul také a posádka se udusila ve spánku. To že se posádka neutopila dosvědčují krápníky vytvořené na stropu ponorky které se v podmořských jeskyních nemohou vytvořit, kvůli chybějící skapávající vodě. Tohle dokazuje že ponorka byla nezatopena po mnoho měsíců... Také kostry námořníků byli nalezeny na svých místech, což značí že se nepokusili o únik z potápějící se ponorky.
)
