Rozvoj europy v kontraste s ázijskými civilizáciami

[Koba]

A chvíli trvalo než se k moderním zbraním dopracovali.

Jo, ale co osmanská říše, která v roce 1453 dobyla Konstantinopol pokročilým dělostřelectvem (které jí prý konstruoval nějaký Maďar)?

[Dzin]

Jo, ale co osmanská říše, která v roce 1453 dobyla Konstantinopol pokročilým dělostřelectvem (které jí prý konstruoval nějaký Maďar)?

Pořád velká puška na kolech.

[Ataman]

(které jí prý konstruoval nějaký Maďar)?

Né prý, ale opravdicky, byl to Urban z Brašova, nenávistý složitomyšlenče.

[skelet]

Atamane prosím tě odpusť si své dětinské výpady

[Koba]

Jo, ale co osmanská říše, která v roce 1453 dobyla Konstantinopol pokročilým dělostřelectvem (které jí prý konstruoval nějaký Maďar)?

Pořád velká puška na kolech.

Máš pravdu. Navíc jim ten náskok vydržel jenom nějakých 400 let, už 1816 je rozstřílelo lepší dělostřelectvo admirála Pellewa. Holt Evropa se neflákala a vynalézala. Podle industriálních historiků byl kromě mechaniky textilních strojů rozhodující vynález mechanických hodin a jejich soustavná miniaturizace - to ani čínská, ani arabská civilizace nedokázaly. A vzhledem ke způsobu života ani nepotřebovali.

Viz: Clock-spring lock a Flint lock s pružinami

[Zemakt]

No, co se týče dělostřelectva, tak to bylo poněkud složitější. Nebylo to jen o industriálním náskoku. Z našeho pohledu to byl rovněž kontinuální vývoj zakládající se mj. na posledních válečných zkušenostech. Tohle je mnohem obsáhlejší téma a sahá to do doby o pár století dozadu. Doporučím k tomuto tohle a sorry, mlátímto furt do mobilu
https://www.megaknihy.cz/dejiny-ceskeho ... BgQAvD_BwE

[Heiss]

Holt Evropa se neflákala a vynalézala.

Jenom pro zajímavost a doplnění – Turci začali za evropským dělostřelectvem zaostávat už ve druhé polovině 17. století, kdy se museli potýkat s bastionovými pevnostmi. Evropané to většinou řešili kombinací dělostřelecké palby a hromadných šturmů; Turci přistoupili tuším poprvé při obléhání Candie ke kopání zákopů a štol.

Z určitého pohledu se to může zdát jako solidní znouzectnost, ale o generaci později na vylepšení jejich techniky postavil část své školy obléhání i Vauban. Nekopíroval je úplně zcela, ale základ systému zákop-sapa-paralela leží v tureckém vojenství (Wohlmuth 2015, s. 179–180).

Takže i když zaostávali v technologiích, tak stále dokázali některé problémy řešit pomocí inovací taktických postupů. Ne, že by se to nějak přímo týkalo vynalézání a tak, ale taková ta představa, že někdy po patnáctileté válce to šlo s tureckými armádami jenom z kopce, také úplně neplatí.

---
WOHLMUTH, Petr, 2015. Bastionové pevnosti a vojenská revoluce. Praha: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy. ISBN 978-80-87398-49-4.

[Dzin]

Jenom pro zajímavost a doplnění –

Tohle mi zase evokuje "čínský problém", kdy Číňanům totálně ujel vlak rozvoje dělostřelectva. A jeden čas populární teorii o tom, že to bylo protože stavěli příliš tlusté obvodové městské hradby, vlastně valy, které nedokázalo dělostřelectvo, ani to západní, prostřelit. Už v době, kdy jsme se s touhle teorií seznámil mi to přišlo jako naprostá pitomost, protože v Evropě a přilehlém okolí se s tím také setkali ("neprůstřelné" bastiony) a taky to dokázali vyřešit a to různými způsoby a ani jeden neznamenal pozastavení vývoje a rozvoje dělostřelectva.

Navíc jim ten náskok vydržel jenom nějakých 400 let..

V rámci válečnictví je podle mě klíčová poslední čtvrtina 19. století, kdy se začnou masově zavádět (konstrukčně) moderní dělostřelectvo a třeba i kulomety. A samozřejmě další vymoženosti jako motorizace. Od té chvíle už státům a celkům, které tímto nedisponují doslova ujede vlak. Před tím se nůžky mezi západním vojenstvím a ostatními státy rozevíraly, ale nebylo to stále tak propastné. Zde je dobře vidět, jak si to uvědomili Japonci a zahájili rozsáhlé reformy, které je měli dostat do stavu, kdy budou schopni sami vyrábět, vyvíjet a obsluhovat tyto moderní zbraně. A povedlo se jim to.

[Heiss]

Tohle mi zase evokuje "čínský problém", kdy Číňanům totálně ujel vlak rozvoje dělostřelectva. A jeden čas populární teorii o tom, že to bylo protože stavěli příliš tlusté obvodové městské hradby, vlastně valy, které nedokázalo dělostřelectvo, ani to západní, prostřelit.

Já jsem to teda chápal vždy tak, že čínské hradby zamezily rozvoji dělostřelectva řekněme v 14.–16. století, protože je raná děla nedokázala prostřelit, zatímco Evropané se věnovali vývoji děl, protože s nimi dokázali udělat z hradeb hromadu sutin. Teprve v šestnáctém století po skutečně masovém nasazení těžkých kusů na italském válčišti začali vyvíjet trace itelienne, ale v té době už ta technologie byla mnohem dál než ve 14. století a ten rozdíl mezi palebnou silou a pevností zdí byl mnohem menší než v Číně o dvě stě let dříve.

Ale jestli někdo přinesl dobré argumenty proti této teorii, tak to klidně také odsunu do říše vyvrácených interpretací.

[pjaro77]

Delostrlectvo sa dá využiť aj inak, než rozstrieľaním hradieb. Strieľalo sa aj mažiarmi v 40 a viac stupňovom uhle (predchodcovia minometov), gule padali zhora za hradby.

[Heiss]

Prošel jsem si ospreyovku Apache Warrior versus US Cavalryman 1846–86* a našel v ní pár zajímavostí ohledně obchodu se zbraněmi mezi Apači a Američany. Obchod byl zakázán zákonem, nicméně někteří lidé byli ochotní tento zákaz porušit, protože z něj byly snadné a rychlé peníze. Pro Apače to však byl velmi nejistý zdroj, a tak nákup pušek doplňovali nájezdy vyloženě zaměřenými na jejich získání. Když už ale pušky měli, museli vyřešit problém s dodávkami munice, kterou se pokoušeli odlévat sami. Protože na jejich území bylo olovo vzácné, uchylovali se k použití jiných materiálů; např. zlata, stříbra nebo podle některých zpráv v extrémních případech i kamenů (s. 16).

Na počátku válek se Spojenými státy byla situace taková, že apačští válečníci byli vyzbrojeni i puškami, které za americkou výzbrojí zaostávaly o generaci, s tím, jak se boje prodlužovaly, se ale situace zlepšovala a v sedmdesátých letech byli válečníci vybaveni stejnými modely Winchester a Springfield jako jejich protějšky v americké jízdě (s. 24).

Na tomto místě si ale zaslouží poznámku to, že indiáni prakticky vždy bojovali v menšině (pronásledování Geronima se zúčastnilo na 5000 amerických vojáků a pouhých 38 Apačů), takže obchod nikdy nenabyl podoby masivního prodeje zbraní ze strany vypočítavých bělochů. 100% vybavenost puškami Winchester je sice poměrově významná, nicméně v absolutním počtu zbraní je u skupin, jejichž velikost se i v dobách největší apašské slávy pohybovala maximálně v nižších stovkách jedinců, v podstatě zanedbatelná.

Jinými slovy: Evropané, resp. Američané byli v některých případech ochotni prodávat palné zbraně i skupinám, které s nimi byly v nepřátelském vztahu, ale i u amerických indiánů na Pláních byl tento obchod v 19. století jen velmi malý co do objemu.

---
* MCLACHLAN, Sean, 2016. Apache Warrior versus US Cavalryman 1846–86. Oxford: Osprey Publishing. ISBN 978 1 4728 1246 9.