KULOMETY PUŠKOVÉ RÁŽE
Armádní letectvo
Ještě na začátku války byl ve střelištích starších letounů používán dvojkulomet typ 89 ráže 7,7 mm, vyvinutý na bázi těžkého pěchotního kulometu typ 11 (typ 3 ?) ráže 6,5 mm jeho zdvojením a úpravou pro ráži 7,7 x 58 SR (britská 0,303). Z pěchotního kulometu bylo převzato i podivné řešení zásobníku munice s náboji v nad sebou umístěných páscích po pěti nábojích. To mělo v případě potřeby umožnit doplnění munice od řadových pěšáků. Samo o sobě bylo toto řešení problematické pro vysokou poruchovost, jeho použití u letecké zbraně pak bylo vysloveně absurdní. Není to však zdaleka poslední podivnost ve výzbroji Japonska. V roce 1937 byl zaveden typ 89 (speciální) s municí v plochých zásobnících s pásky po pěti nábojích spojenými za sebou.
Typ 89 
Typ 89 speciálníVzhledem k problémům se zástavbou a ovladatelností zdvojených zbraní vznikl typ 89 (upravený), který byl jednohlavňový s diskovým zásobníkem na 69 nábojů. Tato zbraň se stala zdaleka nejrozšířenější. Její modifikace označená Te-1 byla použita v dálkově ovládaném ocasním střelišti bombardéru Ki-21. Dalším vývojem vznikl kulomet typ 1 se sedlovým zásobníkem.
Typ 89 upravený 
Typ 1Zaveden byl ještě jeden kulomet puškové ráže, typ 98, což byl licenční německý MG 15 (více ZDE). Proč byla vybrána zbraň s nestandardní ráží lze stěží soudit. Mnohé další podivnosti však ještě přijdou.
Pro pevnou vestavbu byl určen kulomet typ 89 model 2, což byla licenční kopii britského Vickersu E ráže 7,7 x 58 SR. Označení model 2 bylo pro odlišení od typu 98 pro pohyblivou zástavbu, který byl odlišnou zbraní. Šlo o osvědčenou, nicméně již poměrně zastaralou zbraň. Žádný nástupce však za ni nepřišel, ačkoli byly vyvíjeni, armáda přešla u pevné zástavby v převážné míře na velkorážné kulomety.
Typ 89Námořní letectvo
Kulomet typ 92 ráže 7,7 x 58 SR, určený pro montáž do střelišť, byl licenční kopií britského Lewisu. Munice byla v diskových zásobnících s 47 a později 97 náboji. Šlo o zastaralou ale spolehlivou zbraň, takže byl používán až do konce války.
Typ 92Náhradou za něj byl zaveden kulomet typ 1, což byla obdoba armádního typu 98, tedy licence MG 15.
Pro pevnou zástavbu byl určen kulomet typ 89. Jednalo se o stejnou zbraň jako armádní typ 89 model 2, což bylo velmi mimořádné, jak dále uvidíme. Jeho vylepšením vznikl typ 97, používaný až do konce války.
V kulometech puškové ráže bylo dlouho dobu vše celkem v pořádku, byla používána jednotná ráže a dokonce společný typ pro pevnou zástavbu. Zavedení typu 98 u armády respektive typu 1 u námořnictva však, přes to, že se alespoň obě složky shodly (ovšem pouze náhodou!) na stejné zbrani, nelze hodnotit jinak než jako podivné. Takto byly vedle sebe používány kulomety dvou různých puškových ráží, někdy dokonce i na jednom letounu!
TYP: typ 89 / typ 89 (upravený) / typ 89 model 2 (= typ 97) / typ 92 / typ 98 (= typ 1)
Hmotnost (kg): 12 /9,3 / 12 / 8,5 / 7
Délka (m): - / 1,06 / 1,14 / o,99 / 1,08
Rychlost palby (ran/min): 900 / 670 / 900 / 600 / 1000
Úsťová rychlost (m/s): 750 / 810 / 810 / 760 / 755
VELKORÁŽNÉ KULOMETY
Armádní letectvo
Předem je nutno říci, že zbraně s ráží nad 11 mm byly v Japonsku označovány jako kanony. Zprvu se uvažovalo o zavedení italského Breda-SAFAT ráže 12,7 mm, ale nakonec byla dána přednost bezlicenční kopii amerického Browningu Model 1921 upraveného pro munici Breda 12,7 x 81 SR. Zbraň označená Ho-103 (také typ 1) se velmi rozšířila jak v pevné tak i pohyblivé zástavbě. Jejím jediným záporem, ovšem podstatným, byla špatná synchronizovatelnost, zděděná po Browningu, ztráty na rychlosti palby překračovaly až 60 %!
Ho-103Námořní letectvo
U námořnictva byly velkorážné kulomety zavedeny o něco později a v podstatně menší míře. Vliv mělo zřejmě větší použití 20 mm kanonů. Na rozdíl od kulometů puškové ráže byly zvoleny jiné typy i ráže než v armádě. Množné číslo skutečně není omylem, námořnictvo zavedlo rovnou dva různé typy velkorážných kulometů dvou různých ráží!
První, označený typ 2, byl licenční německý MG 131 (více ZDE) ráže 13 mm. Jako obranný byl použit ke konci války u většího počtu typů.
Druhý byl typ 3, což byl podobně jako armádní Ho-103 okopírovaný Browning Model 1921, předělaný na munici Hotchkiss 13,2 x 99 mm použité u protiletadlového kulometu typ 93. Použit byl v pevné zástavbě.
Japonci tedy používali naprosto nesmyslně tři různé velkorážné kulomety tří různých ráží! A to ještě není nic oproti 20 mm kanonům!
TYP: Ho-103 / typ 2 / typ 3
Hmotnost (kg): 23 / 20 / 31 (28?)
Délka (m): 1,24 / 1,14 / 1,55
Rychlost palby (ran/min): 900 / 900 / 800
Úsťová rychlost (m/s): 780 / 750 / 795
KANONY RÁŽE 20 mm
Armádní letectvo
Kanonová výzbroj byla armádou zavedena ve srovnání se světem velmi pozdě a zpočátku jen v malých počtech. Zato však byly postupně zavedeny hned tři různé typy-a každý s odlišnou municí!
Prvním zavedeným byl Ho-1 (také typ 97) s municí 20 x 125 v sedlovém zásobníku pro 15 nábojů, použitý jako obranný ve hřbetním střelišti bombardéru Ki-49. šlo o adaptaci protitankové pušky typ 97, vyvinuté na bázi francouzské Hotchkiss. Úpravou Ho-1 vznikl kanon Ho-3 se sedlovým zásobníkem pro 50 nábojů, použitý u těžkého stíhače Ki-45.
Ho-3 
Ho-3 v Ki-45Druhým armádním typem 20 mm kanonu byl německý MG 151/20 (více ZDE), kterých bylo do Japonska v srpnu 1943 ponorkou dopraveno nejméně 800 kusů spolu s 400000 kusy munice. Byly použity pouze u části stíhačů Ki-61. 500 nábojů na hlaveň bylo ovšem málo...následovaly další dodávky nebo zavedení vlastní výroby pro tak malé množství zbraní?
Třetí armádní kanon ráže 20 mm vznikl zvětšením kulometu Ho-103 pro munici 20 x 94 (zkrácená Hispano-Suiza 20 x 110). Kanon označený Ho-5 (také typ 2) byl velmi povedenou zbraní, jediným problémem byla opět špatná synchronizovatelnost, a doznal velkého rozšíření jak v pevné tak i pohyblivé zástavbě.
Ho-5Námořní letectvo
Oproti armádě byly kanony u námořnictva zavedeny dříve a podstatně velkoryseji. Jednalo se o licenční výrobu osvedčené švýcarské zbraně, Oerlikonu FF, zavedené jako typ 99 model 1. Používán byl v pevné i pohyblivé zástavbě. Munice 20 x 72 RB byla v bubnu, používány byly se 45 náboji pro pohyblivé kanony a s 60 a později 100 náboji pro pevnou instalaci. Provedení typ 99 model 2 bylo zásobováno municí z pásu.
Typ 99 model 1 
Upravené provedení pro pohyblivou zástavbuDalším vývojem FF vznikl dlouhohlavňový FFL s municí 20 x 101 RB neboli typ 99-2 model 3. Používán byl rovněž v pevné i pohyblivé zástavbě. Verse s náboji v pásu byla označena typ 99-2 model 4.
Typ 99 model 4Ani v kanonech ráže 20 mm se tedy nepodařilo překonat řevnivost mezi armádou a námořnictvem, naopak počet zavedených se zastavil dokonce až u čísla pět, každý z nich s jiným typem munice!
TYP: Ho-3 / Ho-5 / MG 151 / typ 99 model 1 / typ 99-2 model 4
Hmotnost (kg): 43 / 35 / 42 / 24 / 38
Délka (m): 1,76 /1,47 / 1,76 / 1,33 / 1,89
Rychlost palby (ran/min): 400 / 850 / 800 / 520 / 750
Úsťová rychlost (m/s): 820 / 750 / 760 / 600 / 750
KANONY RÁŽE 30 mm
Armádní letectvo
Boj s těžkými bombardéry přinesl zjištění, že ani kanony ráže 20 mm nedisponují dostatečnou účinností pro jejich spolehlivé zničení. V těžkých stíhačích začaly být používány kanony ráže 37 mm (viz. níže), ty však byly pro jednomotorové stroje nepoužitelné. Zvolena proto byla ráže 30 mm. Zvětšením kanonu Ho-5 pro munici 30 x 114 vznikl kanon Ho-105 a dále pak vylepšený Ho-155 respektive Ho-155 model 2, kterým byly vybaveny Ki-84 I Hei a počítalo se s ními pro mnoho dalších typů.
Ho-155 model 2Námořní letectvo
Stejný problém v boji s těžkými bombardéry samozřejmě zaznamenalo i námořnictvo, které vyvinulo dvě zbraně ráže 30 mm. První byl typ 2, odvozený z typu 99 pro munici 30 x 92 RB, počítalo se s ním především pro J2M, nicméně zaveden byl typ 5, vyvinutý na bázi kulometu typ 3 pro munici 30 x 122. Měl být masově použit ve většině stíhačů, ale dostal se již jen na menší počet J2M a některé prototypy.
Typ 5A opět: nekoordinovaný vývoj a zavedení více zbraní velmi podobných parametrů.
TYP: Ho-155 model 2 / typ 5
Hmotnost (kg): 50 / 70
Délka (m): 2,02 / 2,19
Rychlost palby (ran/min): 450 / 350
Úsťová rychlost (m/s): 715 / 750
KANONY RÁŽE NAD 30 mm
Zde již bude řeč pouze o armádním letectvu (s jednou vyjjímkou). U těžkých stíhačů byly dosti rozšířené kanony ráže 37 mm. Nejprve byl použit upravený ručně nabíjený tankový kanon typ 94, to však bylo nouzové opatření do doby, než byl k dispozici poloautomatický kanon Ho-203, vyvinutý na bázi pěchotního kanonu typ 11, s 15 náboji 37 x 112 R v bubnu (některé zdroje hovoří i o jiných počtech munice). Již jen málo byl využit účinnější plně automatický Ho-204, který vznikl na bázi kanonu Ho-5.
Ho-203 v přídi Ki-45 Kai HeiVelice zvláštní zbraní byl kanon Ho-301 ráže 40 mm, použitý na části Ki-44 II. Jednalo se de facto o raketomet. Zbraň byla velmi lehká, avšak s velmi malou úsťovou rychlostí. Neseno bylo pouze 10 střel.
Ho-301Ve stejné ráži, ovšem pro normální munici, byl pro námořnictvo (ona jedna vyjjímka) vyvíjen kanon "17 Shi". Nasnadě je otázka proč nebyly raději použity již existující armádní kanony ráže 37 mm.
Některé bitevní letouny byly vyzbrojeny automatickým kanonem Ho-401 ráže 57 x 121 R se 16 náboji v bubnu. Zbraň vznikla zvětšením Ho-203. Dalším vývojem vznikl Ho-402 s delší hlavní, byl již jen zkoušen.
Ho-401 v přídi Ki-102 Kai Otsu 
Ho-402 v přídi Ki-102Vůbec největší ráží použitou na japonském letounu byl upravený protiletadlový kanon typ 88 ráže 75 mm (byl označen jako 8 cm kanon, skutečná ráže pak byla 76,2 mm čili 3 palce), což byla upravená kopie protiletadlového Vickersu vz.1920.
Typ 88TYP: typ 94 / Ho-203 / Ho-204 / Ho-301 / Ho-401 / typ 88
Hmotnost (kg): 122 / 90 / 130 / 49 / 150 / 2450
Délka (m): 1,37 / 1,8 / 2,5 / 1,48 / - / 3,21
Rychlost palby (ran/min): 15 (praktická: 2) / 120 / 400 / 475 / 80 / 20
Úsťová rychlost (m/s): 610 / 570 / 710 / 245 / 495 / 720
ZDROJE
Prakticky všechny tištěné i elektronické prameny související s japonským druhoválečným letectvem.
