Obrněné automobily řady Autoblinda AB 40
Obrněná technika Italského království je většinou přehlížena a je označována za podřadnou. V mnoha případech je to jistě pravda, nicméně i zde se dají najít vozidla velmi dobré úrovně. Italové vyráběli celé spektrum obrněné techniky, počínaje obrněnými automobily a konče těžkým tankem P.40. Najdeme zde tančíky, lehké tanky i velmi solidní samohybné děla. Dnes se ale zaměřím na na svou dobu moderní obrněný automobil , označený Autoblinda AB 4x.Italská armáda používala obrněné automobily již v průběhu WW1. Jednalo se o upravené vozidla s kulometnou výzbrojí, schopné jízdy pouze na zpevněných komunikacích (např. Lancia IZ). Ani jejich následovníci z meziválečného období (Fiat 611) se nedají soustavně používat v terénu. V roce 1937 je proto rozhodnuto o vývoji obrněného vozu, schopného rychlejší jízdy i v těžkém terénu. Dále je požadován velký akční rádius a spolehlivost. Vozidlo mělo být primárně určeno coby průzkumný prostředek obrněných divizí, používat se měli v koloniích i u četnictva (karabiniéři).
Lancia IZ
FIAT 611Původně se uvažovalo o šestikolovém podvozku, nakonec byla ale vydána specifikace Nr.3505, požadující obrněný automobil s kulometnou výzbrojí, hmotnosti 5,5 tuny, schopný dosáhnout rychlosti 70 km/h a dojezdu 350 km. Byl zvolen dvounápravový stroj s pohonem všech kol (4x4). Maketa vozu byla předvedena armádě v dubnu 1938, prototyp měla firma Fiat-Ansaldo dodat do konce roku 1938. Z první série měla armáda dostat 32 vozidel, dalších 16 mělo obdržet ministerstvo vnitra. Koloniální policie navíc požadovala úpravu kabiny. Prototypy byly předány 15.5.1939, ten pro koloniální policii se dal velmi lehce rozeznat podle pancéřové ochrany rezervních kol a velkého světlometu na věži. Policejní prototyp absolvoval mezi červencem a zářím 1939 test v Africe, bez větších problému ujel 13000 km.
Obrněný automobil se vyznačoval moderní konstrukcí, na obdélníkovém rámu byly nanýtovány pancéřové plechy o síle 8,5 mm, strop a dno měly sílu 6 mm. Příď byla zaoblená, bočnice byly zešikmeny. Po obou stranách bočnic byly umístěny rezervní kola. Pohonná jednotka byla vzadu, vozidlo poháněl vodou chlazený řadový šestiválce Fiat o výkonu 80 HP. Zásoba 186 litrů benzínu dovolovala dojezd až 320 km po silnici.
Na trupu byla umístěna osmiboká věž s čelním pancířem o síle 18 mm, bočním 10 mm a stropním 6 mm. V čela byly umístěny dva kulomety Breda 38 ráže 8 mm. Další kulomet byl lafetován v zadní stěně bojového prostoru. Pro kulomety činila zásoba munice 4080 nábojů ráže BREDA 8x59. Osádku tvoří čtyři muži – dva řidiči (vozidlo má dvojí řízení vpředu i vzadu. Vedle zadního řidiče seděl střelec-radista, velitel-střelec-nabíječ seděl na sedačce ve věži. Věží se otáčelo ručně.
Obrněné vozidlo je v listopadu 1939 přijato do výzbroje, v březnu získává vojenské označení Autoblinda 40 R.E, zkrácené označení je AB 40. Problémem je určení celkového počtu objednaných a dodaných AB 40, uvádí se objednávka na 176 strojů pro armádu, dodáno je ale asi jen 24 vozidel. Jugoslávská armáda podepsala kontrakt na 54 vozidel AB 40, ty však již nebyly dodány díky válce.
AB 40 Verze AB 40 byla vyzbrojena pouze kulometnou výzbrojí a to mohlo vyhovovat pouze koloniální policii. Armáda požadovala přezbrojení AB 40, vozidlo mělo být schopno souboje s jinými pancéřovými stroji. V roce 1941 vzniká verze Autoblinda 40 noc cannone 20, později označená jako Autoblinda 41. Vozidlo dostalo novou věž, v jejím čele byl lafetován 20 mm kanón Breda 35 společně s kulometem Breda 38. Zadní kulomet v trupu zůstal zachován. Palebný průměr kanónu byl 456 nábojů ráže 20x138 B, pro kulomety se nakládalo 1992 nábojů ráže 8x59.
AB 41Autoblinda 42 měla být vylepšenou průzkumnou verzí se zvýšeným dojezdem. Na levém boku bylo vypuštěno rezervní kolo a místo něj zde byly umístěny závěsy pro pět 20 l kanystrů. Věž zůstává stejná jako u AB 41, je rozšířeno radiovybavení na úkor zrušeného místa pro zadního řidiče. Byl vyroben pouze prototyp.
Vrcholem řady AB 4x se stála verze Autoblinda 43. Kanón ráže 20 mm se po nasazení AB 41 na frontě ukázal již nedostačující, bylo proto rozhodnuto o zabudování účinnější výzbroje. Vozidlo dostává novou věž s kanónem 47/40 ráže 47 mm. Věžový kulomet již nebyl namontován, zadní kulomet zůstal zachován. Pro kanón se nakládalo 63 střel ráže 47 mm, pro kulomet 756 nábojů 8x59. U některých vozidel byl místo 47 mm kanónu montován opět 20 mm kanón Breda 35 (vozidla vyráběná pro Němce)
Vzhledem k nárůstu hmotnosti nové výzbroje byla u této verze použita výkonnější pohonná jednotka. Upravený motor nyní dával 108 HP, byla rovněž zvýšena zásoba PHM.
AB 43Existovalo ještě několik dalších verzí vozů AB 4x, většinou však vznikly jen jako prototypy.
Autoblinda 40 feroviaria – železniční verze s ocelovými koly
Autoblinda carro commando mod. 42 – velitelská verze bez výzbroje, asi postaveno několik exemplářů pro Němce
Autoblinda da con cannone da 47 – stíhač tanků s kanónem 47 mm, kanón byl umístěn místo věže
Problematické je dohledání přesného počtu vyrobených vozidel. Celkem bylo vyrobena do záží 1943 asi 624 vozidel všech verzí, po tomto termínu asi 102-114 vozidel. Němci ukořistili při obsazení Itálie 57 provozuschopných vozidel, další vozidla byly pro ně postaveny. Používali je u policejních a protipartyzánských jednotek v Itálii a Jugoslávii. Po válce byla řada AB 41 a 43 stále používaná italskou armádou a policií
TD Autoblinda 40//41//43
délka – 5,2 m
šířka – 1,92 m
výška – 2,34//24,48/2,48 m
hmotnost – 7,7//7,8//8,0 t
výkon motoru – 80/80/108 HP
max. rychlost – 75/75/81 km/h
dojezd – 320/320/400 km
zásoba PHM – 186/186/218 litrů
osádka – 4
Použité zdroje:
časopis HPM
Chris Ghant - Tanky
