německé těžké tanky – díl 2
V prvním díle minisérie věnované německým těžkým tankům jsme se zběžně podívali na první německý těžký tank Neubaufahrzeug. Jeho vícevěžová koncepce však nebyla šťastným řešením, vnikl tak velký, ale poměrně „chudě“ pancéřovaný tank. Wehrmacht však se zařazením těžkých tanků nadále počítá a tak vzniká postupně několik prototypů ři technologických demonstrátorů. Tento díl bude právě o nich. Nenajdete zde však aktivity profesora Porscheho, ty si nechám do příštího dílu.
Startovním bodem pro další vývoj německých těžkých tanků bylo vypracování zadání na moderní těžký tank, na počátku roku 1937 jej formulovalo oddělení Waffenprüfung 6. Mělo se jednat o průlomové vozidlo, německy Durchbruchwagen.. Jediný prototyp, postavený dle této specifikace, dodala firma Henschel. Jeho označení bylo velmi jednoduché – DW 1. Nešlo vlastně ani o plnohodnotný prototyp, místo věže bylo pro zkoušky na korbu umístěno závaží o odpovídající hmotnosti. Tank o hmotnosti 30 tun měl podvozek podobný první verzi středního tanku Pz III, na každé straně ho tvořilo pět větších, zdvojených pojezdových kol s gumovou bandáží, samostatně zavěšených, na první a posledním je hydraulický tlumič.. Nahoře byl pás podepírán třemi kladkami, pohon zajišťovalo přední hnací kolo, vzadu se pak nacházelo napínací kolo. Pohon zajišťoval benzinový dvanáctiválec Maybach HL 120 o výkonu 280 HP společně s převodovkou Maybach Variorex se systémem předvolby rychlostí Cletrac. Maximální rychlost vozidla se pohybovala okolo 35 km/h.
I když prototyp DW 1 neměl věž, počítalo se s převzetím věže ze středního tanky Pz IV. Ta by byla samozřejmě osazena krátkohlavňovým kanonem ráže 75 mm KwK 37 L/24.
DW 1Na vozidlo DW 1 navazuje vzápětí dokonalejší projekt DW 2. Ten samozřejmě vychází ze svého předchůdce, liší se jen v některých detailech. Asi největším je na první pohled oválný přístupový panel na boku vany nad druhým a třetím pojezdovým kolem. Hmotnost vozidla je 33 tun, pohon zůstává stejný. Pancéřování má sílu od 35 do 50 mm, věž měla být opět použita z tanku Pz IV. Po testech tohoto vozidla je projekt DW zastaven, přednost dostávají jiné projekty.
DW 2U firmy Henschel nahrazuje projekt DW nový projekt, označený jako VK 3001 (lze narazit i na na označení VK 30.01). U tohoto projektu se již coby soupeř objevuje profesor Porsche a jeho verze VK 3001. Proto jsou projekty firmy Henschel označovány písmenem H a jejich soupeři písmenem P. Ale jak už jsem uvedl, projekty Porsche budou popsány v dalším díle této série.
VK 3001 (H)VK 3001 (H) se již na první pohled od předchozího projektu liší. Jeho podvozek tvoří sedm překrývajících se zdvojených pojezdových kol, nahoře je pás podepírán třemi kladkami, ozubené hnací kolo je vpředu a napínací vzadu. Nad druhým pojezdovým kolem je opět oválný přístupový panel (možná dvířka). Pohon zajišťuje řadový šestiválcový motor Maybach Hl 116 o objemu 11044 ccm, jeho výkon je 300 HP při 3000 ot/min. Převodovka Maychach Variorex umožňovala vozidlu dosahovat rychlosti 35 km/h, vozidlo bylo řízeno pomocí systému řízení L320C
Síla pancéřovaní se u VK 3001 (H) pohybuje od 30 do 50 mm, celková hmotnost vozidla se pohybuje okolo 30 tun. Opět se jedná pouze o prototyp bez věže, tu nahrazuje betonové závaží o přibližné hmotnosti věže. Tou měla být opět věž středního tanku Pz IV s kanonem KwK 37 L/24.
Byly vyrobeny 4 prototypy, ty po ukončení testů slouží školní a testovací stroje. Dva stroje jsou přestavěny na stíhače tanků 12,8 cm Selbsrfahrlaffete L/61, jejich výzbroj tvoří vysoce výkonný 128 mm kanon. Ale o nich si snad něco povíme až někdy jindy.
VK 3001 (H)Technické data tanku VK 3001 (H)
délka – 5,81 m
šířka – 3,16 m
výška – 1,85 m
hmotnost – 32 t
pancéřovaní – 50-50 mm
výkon motoru – 300 HP
maximální rychlost – 35 km/h
osádka – 5
Vývoj moderního německého tanku pokračoval dále, na řadě je nyní nový projekt VK 3601 (H) (opět lze narazit na označení VK 36.01). Tento projekt byl schválen koncern května 1941, nositelem projektu se stala firma Henschel, věž měla být výtvorem firmy Krupp. Vývojové oddělení firmy Henschel pod vedením Dr. Ing. Erwina Aderse navrhlo pro tento tank nový typ podvozku, ten se již na první pohled nepodobal svým předchůdcům. Tvořilo ho na každé straně osm velkých dvojitých pojezdových kol, lichá kola měla disky kol blíže u sebe než sudá. Pás nebyl již nahoře podepíran kladkami, pás byl poháněn klasicky přes přední hnací kolo, vzadu bylo napínací kolo. Vozidlo poháněl vodou chlazený vidlicový benzinový dvanáctiválec Maybach HL 174 o objemu 19144 ccm, při 3000 ot/min. dosahoval výkonu 550 (450?) HP. Tank o hmotnosti 40 tun měl být schopen dosáhnout rychlosti 40 km/h.
VK 3601 (H)Ve věži měl být zabudován velmi zajímavý kanon, mělo se jednat o kanon s konickou vývrtem, označovaný jako Waffe 0725. Šlo o zbraň založenou na Gerlichově principu, její ráže ze udává jako 75/55 mm. Na internetu lze narazit na tankový kanon 7,5cm KwK 41, případně na protitankový kanon 7,5cm PaK 41. Problémem je ale používání wolframu pro speciální střely, celý program kanonu s konickými hlavně doplatil právě na jeho používání. Proto se posléze uvažovalo o vyzbrojení VK 3601 kanony ráže 75 nebo 88 mm.
střela do konického kanonu 75/55 mm
Podle programu „Panzerprogramm 41“ mělo být vyrobeno 116 vozidel, později byl tento počet zvýšen na 172. K sériové výrobě však nedošlo, bylo postaveno pouze šest prototypů, opět bez věží. Po zkouškách v roce 1942 byly vozidla používány vyprošťovací vozy pro tanky Tiger, jeden z nich byl osazen jeřábem se zdvihem 40 tun.
Technické data tanku VK 3601 (H)
délka – 6,05 m
šířka – 3,14 m
výška – 2,70 m
hmotnost – 40 t
pancéřovaní – 60-100 mm
výkon motoru – 550 (450) HP
maximální rychlost – 40 km/h
osádka – 5
Zde utnu vývojovou linii vedoucí k tanku Tiger, příští projekt VK 4501 byl již opravdu prototypem budoucího těžkého tanku. A o něm bude samostatný díl (díly) tohoto miniseriálu.
Mimo tuto vývojovou linii běžel vývoj stroje, který měl být hmotnostně ještě o třídu vyšší něž předchozí tanky. Počítalo se s hmotností okolo 65 tun, neměl mít vysokou rychlost a nehodil se proto k rychlým operacím. Projet byl označen jako VK 6501 (H), v případě jeho zavedení do výzbroje pro něj bylo připraveno označení Panzerkampfwagen VII.
Práce na projektu začínají u firmy Henschel v září 1938. Na projektu lze vidět určité znaky předcházejících projektů, podvozek tvoří na každé straně deset menších zdvojených pojezdových kol s gumovou bandáží, kola se navzálem částečně překrývají. Pás o šířce 80 cm je nahoře podepírán třemi kladkami, vpředu je hnací kolo bez zubů, má tvar dvanáctiúhelníku a pás do něj zapadá. Pohon obstarává benzínový, vodou chlazený dvanáctiválec Maybach HL 224 o objemu 21 353 ccm a výkonu 600 HP při 3000 ot/min.
Na silně pancéřované korbě (80-100 mm) měla být opět uložena věž z tanky Pz IV, tedy ta s krátkým kanonem KwK 37 L/24. Ve věži byl samozřejmě osazen i kulomet MG 34 ráže 7,92, další dva kulomety stejného typu byly osazeny v malých věžičkách v přídi korby.
Jako u předcházející vývojové řady se tento tank nedostal ze stádia prototypu. Byla objednána stavba dvou strojů, nakonec se byla asi dokončen jen jeden stroj a to ještě bez věže. Tu nahrazuje obligátní závaží. V roce 1942 je projekt VK 6501 zastaven.
Technické data tanku VK 6501 (H)
délka – 7,00 m
šířka – 3,20 m
výška – 2,92 m
hmotnost – 65 t
pancéřovaní – 80-100 mm
výkon motoru – 600 (450) HP
maximální rychlost – 25 km/h
osádka – 5
Tolik k prototypům tanků, příště se podíváme na vývoj těžkého tanku profesora Porscheho.
zdroje:
Ivo Pejčoch – Obrněná technika 1
Janusz Ledwoch - PzKpfw VI „Tiger“ vol.1
http://www.achtungpanzer.com
http://armor.kiev.ua/index.php
http://ww2drawings.jexiste.fr/index.htm
