Celkem 3 německé těžké tanky Neubaufahrzeug – verze firmy Krupp z Pz.Abt.z.b.V. 40 v přístavu Oslo dne 9. dubna 1940, o kterých píše, v odborném technickém článku, sa58 na Palbě zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3102

Během odpoledne, večera a noci z 9. na 10. dubna 1940 upevňuje německá branná moc své pozice ve všech přístavech Norska ( obsazuje také, pro další vývoj války prvořadě důležitá – norská a dánská letiště) a to od severu – v Narviku, Trondheimu, Bergenu, Kristiansandu a Arendalu, v Oslo a SKUPINA VI. pak v Egersundu kabelovou stanici.
To o čem také historie hovoří, a my si nyní řekneme, je spíše kuriozita, než nějak významná vojenská událost.
V hlavním městě Norska Oslo, kde se Wehrmacht vylodí 9. dubna 1940 odpoledne a večer, chce Nory, ale i západní veřejné mínění - udivit.
Právě z propagandistických důvodů a jako ukázku síly, vysadí Němci v Oslo, spolu s pěšími jednotkami i tankovou jednotku Pz.Abt.z.b.V.40, kterou sestavili jen pro tuto operaci v Oslo. Úkolem této tankové jednotky byla samozřejmě podpora pěchoty Wehrmachtu v jejím postupu Norskem od jihu. Ale právě z již řečeného důvodu - propagandy a ukázky síly - jsou do této tankové jednotky – jsou to celkem 3 roty tanků – zařazeny i experimentální, jediné 3 nejtěžší třívěžové tanky Neubaufahrzeug, které Německo má – viz. nahoře odkaz na odborný článek sa58.
Tyto experimentální těžké tanky se však bojů v Norsku neúčastní. I Němcům je totiž jasné, že bojová hodnota těchto tanků je velice nízká, a že se určitě - jak říká i sa58 - k blitzu (Blitzkrieg – rychlé tankové, obchvatné údery s využitím střemhlavých bombardérů Ju 87 - Stuka) se prostě nehodí. A tak velikost těchto tanků má Nory a Spojence jen udivit, ukázat sílu a říci všem „A to máme ještě další věci schované“.
Ještě než budeme hovořit v tomto norském tažení o pozemních bojích, musíme se vrátit na sever – k Narviku – a zpět k loďstvu.
Je tedy 9. duben 1940 a britské Home Fleet ustupuje po odpoledních těžkých náletech Luftwaffe dál na západ a sever ( zlí jazykové tvrdili, že bylo německým letectvem vyháněno), a aby se také setkalo s jedinou letadlovou lodí, kterou v Severním moři má - s „Furiousem“.
Zároveň tento den opouští němečtí námořníci potápějící se lehký křižník „Karlsruhe“ a také britská ponorka „Truant“ prožívá svůj očistec v hlubinách moře, kde jí zasypávají hlubinnými bombami pronásledující německá protiponorková plavidla. Na Orknejích v Hatstonu se také dne 9. dubna 1940, připravuje 16 palubních střemhlavých bombardérů Blackburn B.24 Skua Mk I. ke svému legendárnímu letu k potopení německého lehkého křižníku „Königsberg“, což jsme si popsali zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3160
, aby pak německý lehký křižník potopily, po střemhlavém bombardování dne 10. dubna 1940 ráno.
Toho 9. dubna 1940 se také 10 německých torpédoborců v Narviku, ze SKUPINY I., když vylodilo Dietlův 139. horský pluk, snaží připravovat na návrat do Německa. Těchto 10 německých torpédoborců, jejich námořníci, pod vedením komodora Bonteho, však vůbec netuší, jaké drama je čeká a co se zde v Narviku a okolí v několika dnech odehraje.
Mapa dramatického souboje, který se mezi 10. a 13. dubnem 1940 v zátokách Vestfjordu a Ofotfjordu a u Narviku odehraje.
Než dáme slovo tomuto dramatu, který se zde na severu, zde u Narviku odehrál, a který zde pro Palbu tak dobře popsal – Norad – později přejmenovaný na Nelson - popišme si místa, kde k tomuto dramatu dojde (odkaz na bitvu dám až po popisu).
Přístav a fjordy u Narviku, kam vpluje 10 německých torpédoborců - Vestfjord a Ofotfjord viz. mapa,

Mapa Ofotfjordu a vedlejší fjordy, při pokračování plavby k Narviku.

Pohled na Ofotfjord.
která nám poslouží k dalšímu popisu.
Těchto 10 německých torpédoborců SKUPINA I. vplouvá z širého Severního moře nejprve do širokého Vestfjordu, tj. oblastí moře sevřenou mezi dlouhou řadu Lofotských ostrovů, které vybíhají severozápadně do Norského moře na jedné straně a hluboce se zařezávající hornatou pevninou na straně druhé.
Když se Vesfjord začne zužovat, leží u východního břehu ostrov Tranöy, kde se, a to je velice důležité, naloďují norští lodivodi, kteří pak všechny lodě doprovázejí až do Narviku.
Po několika mílích plavby na východ se pak Vestfjord znovu náhle zužuje u ostrova Baröy a stává se z něho Ofotfjord.
Plavba lodí tedy vede od ostrova Baröy k Narviku tímto Ofotfjordem na východ.
V těchto místech je Ofotfjord - úzkou vodní cestou, kde nalevo i napravo od ní jsou jen příkré horské svahy, které spadají přímo do moře. Pochopitelně, že v dubnový čas jsou svahy až k moři pokryty sněhem.
V některých místech plavby na východ pak příkré skály ustupují, aby vytvořily celou řadu bočních fjordů.
Úplně prvním bočním fjordem na jižní straně, je Ballangenfjord, kde je jen malé přístaviště pro 1, či 2 malé lodě, ačkoliv zde leží malé městečko Ballangen, a které žádný velký přístav nemá. Do hloubky Ballangenfjordu pak za městečkem následuje příkrá, úzká trhlina (důležité, neboť v té trhlině budou jako maskovány německé torpédoborce „Georg Thiele“ a „Bernd von Arnim“).
Když další plavbou na východ končí Ofotfjord, jsou mezi kopci další 3 hluboké vlomy.
Je to k severu Herjangsfjord s vesničkou Bjerkvik, který má u ústí v Elvegardu, což je asi míle od moře - norský plukovní sklad zbraní a střeliva.
Při plavbě dál k východu se pak táhne hluboký a úzký Rombaksfjord, dále k jihovýchodu je to pak Beisfjord.
Mezi Rombaksfjordem a Beisfjordem, na kopcovitém výběžku, obrácen k Ofotfjordu, leží město Narvik, s přístavem, který je tvořen zátokou uvnitř úzkého vjezdu do Beisfjordu. Je tady dlouhý, omezený přístup k železnorudnému přístavu, který se sice dá snadno ubránit proti útočníkovi, ale stejně tak může být výjezd z přístavu dobře blokován útočníkem.
Jak je vidět je tato cesta Vesfjordem a Ofotfjordem do Narviku, již sama od přírody, dosti nebezpečná.
Mapa okolí Narviku.

Německý komodor Bonte měl jedinou naději jak zachránit svých 10 torpédoborců ( byla to polovina všech torpédoborců, které Německo v dubnu 1940 mělo) - rychle opustit Narvik a upalovat se svými 10 torpédoborci do Německa, což znamená, plout 900 mil vodami, které střežilo britské loďstvo připravené se na něho vrhnout. Chtělo to vyplout rychle, než ztratí výhodu překvapení.
Ale.
Právě ta rychlost v čase je to, co komodor Bonte nemohl udělat.
Neměl totiž, mimo jiné, to nejdůležitější - palivo.
Do Narviku měly připlout 2 cisternové lodě, ale připlula jen jedna velrybářská loď přestavěná na cisternovou. Byl jí „Jan Wellem“, který připlul z Murmaňska.
Těch problémů, jak si řekneme postupně, bylo však víc.
Nyní tedy ještě u toho paliva.
Každý z deseti německých torpédoborců potřeboval pro svou plavbu zpět do Německa 500 až 600 tun paliva. To samozřejmě přesahovalo kapacitu tohoto upraveného tankeru, jakým „Jan Wellem“ byl. Navíc tento „taky tanker“, byl vybaven malým množstvím pump, takže mohl najednou obsluhovat jen 2 torpédoborce a navíc ty pumpy byl pomalé i na tuto dobu!!!
Toto i další starosti vyvolávají u komodora Bonteho opodstatněné obavy.
Komodor Bonte byl rozhodnut, že jeho torpédoborce vyplují v noci 10. dubna 1940, kdy bylo podle jeho průzkumu jisté, že rychlým nočním manévrem uniknou britským hlídkám. Do Německa pak vyslal Bonte signály, že Kriegsmarine musí zařídit, aby na něho cisternové lodě čekaly na širém moři.
Mezitím hlídkují ve Vestfjordu německé ponorky, které mají Bonteho varovat před britským nájezdem, když při tom dostaly rozkaz - na britský nájezd lodí zaútočit a co možná nejvíc jich poškodit. To má dát čas jeho silně vyzbrojeným torpédoborcům, aby se připravily k boji v úzkých vodách v Ofotfjordu.
Tady Bonte litoval, že u vjezdu do Úžin (mezi Lofotskými ostrovy a norskou pevninou) nemají Norové žádné dělostřelecké baterie. Aby tento nedostatek kompenzoval, pošle jeden ze svých torpédoborců k podpoře ponorek do Ofotfjordu. Tento torpédoborec má být pak vystřídán, aby také on mohl doplnit palivo.
Další 2 německé torpédoborce „Georg Thiele“ a „Bernd von Arnim“, které také čekají až na ně dojde řada, aby nabraly palivo, kotví v Ballangenu v Ballangenfjordu – v závorce jsme to již výše řekli. Je to 10 mil západně od Narviku.
Další 3 německé torpédoborce kotví v Herjanksfordu, což je severně od hlavního fjordu.
Ostatní torpédoborce, bez jednoho torpédoborce, který je určen pro strážní službu, stojí ve vlastním Narvickém přístavu, poblíž „taky tankeru“ – „Jan Wellem“.