Francie
rok 1895

Lodě ve třídě:
- Charlemagne - (1894 – 1895 - 1899)
- Gaulois – (1896 – 1896 – 1899)
- Saint Louis – (1895 – 1896 – 1900)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
Ve stejné době jako byli ve Velké Británii stavěny bitevní lodě nového typu, přešla ke stavbě i další námořní velmoc, Francie. Ovšem v porovnání s ostrovní konstrukcí se ty francouzské dali hned na první pohled poznat. Jejich vysoké nástavby se jen hemžili velkým množstvím bojových stanovišť, mohutnými bojovými stěžni ne tolik nepodobné hradebním věžím. Jejich vzhled tak spíše připomínal středověkou pevnost, než válečné plavidlo. Taktéž podivně působily i dlouhé hlavně děl, které se jakoby tísnili v malých věžích. První francouzskou konstrukci, kterou můžeme počítat k novému typu bitevních lodí, patřilo plavidlo Brennus, a po něm následovali další více či méně úspěšné konstrukce. Za skutečně konkurence schopné můžeme považovat až tři plavidla třídy Charlemagne z roku 1895, pojmenované po císaři Svaté říše římské z 9.století, Karlu Velikém.

KONSTRUKCE
Lodě třídy Charlemagne vyprojektoval ing. Thibaudier a postavili je v arzenálu v Brestu a L´Orinetu (St.Louis). V porovnání s předchozíma francouzskýma konstrukcema prokázala třída Charlemagne velmi dobrou stabilitu a nautické vlastnosti a jako první byla vybavena dvěmi děly hlavní ráže ve věžích. Dále tu byl podstatný rozdíl v umístění děl střední ráže místo ve věžích, v kasematách. První plavidlo po kterém byla celá třída pojmenována se začalo stavět 14.7.1894. O rok později 17.října 1895 byla loď slavnostně spuštěna na vodu a dokončena v prosinci 1899. U francouzských plavidel se stavba většinou dost vlekla a lodě třídy Charlemagne nebyli výjimkou. Gaulois začali stavět v Brestu v roce 1896, ve stejném roce 8.října byla loď spuštěna na vodu a námořnictvo si ji převzalo v prosinci 1899 (v tomto případě stavba naopak probíhala velmi rychle). Poslední jednotka třídy St. Louis byla stavěna od března 1895 v arsenálu De L´Orient, na vodu loď spustili 9.září 1896 a dokončena byla v září 1900.
Jednalo se o plavidla o délce 117,5 m, šířce 20,4 m a ponoru 8,4 metrů. Standardní výtlak byl 11.287 tun. Pohon obstarávali tři tříválcové expanzní parní stroje, jejichž síla byla přenášena na tří hřídele a tři lodní vrtule. Maximální výkon pohonné jednotky byl 15.300 k a lodi dokázal udělit rychlost 18,1 uzlů (33,5 km/h). Posádka byla tvořena 695 až 725 muži (v době války.


VÝZBROJ
Hlavní výzbroj byla konvenčně soustředěna do dvou dělových věží v ose plavidla, přičemž první stála na přídi a druhá na zádi. Každá z těchto věží byla vyzbrojena dvěmi děly ráže 305mm / L40 Modéle 1893. Kadence střelby z těchto těžkých děl byla přibližně jedna rána za minutu. Projektil o hmotnosti 349 kg opouštěl hlaveň rychlostí 780 m/s a při maximální elevaci 15° byl dostřel 12.000 metrů. Stranový odměr byl standardní +150 / -150°. Vezená zásoba munice mi není známa, ale dle dalších francouzských z té doby se dá odhadovat na 40-50 střel na hlaveň.
Sekundární výzbroj představovalo 10 děl neobvyklé ráže 138,6 mm / L45 Modéle 1893 (138.6 mm/45 - 5.46"). Děla byla vždy po jednom umístěna v kasematách se stranovým odměrem +150 / - 150° a elevací –10 / +25°. Délka hlavně byla 6,927 m a hmotnost 4 tuny. Děla dokázala s kadencí 4 rány za minutu (podle sehranosti obsluhy) vystřelovat projektily o hmotnosti 36,5 kg (AP) a 31,5 kg (HE), s počáteční rychlostí střely 725 m/s (AP) – 765 m/s (HE). Maximální dostřel při elevaci 25° s AP projektilem byl 15.000 metrů, což znamenalo, že střední dělostřelectvo mělo větší dostřel než hlavní. To zcela odpovídalo tehdejším teoriím o vedení boje, kdy se předpokládalo, že střední dělostřelectvo zahájí palbu, poškodí nepřátelské plavidlo a až v závěrečné fázi se lodě k sobě přiblíží natolik, že dílo zkázy dodělají těžká děla, která nepřítele potopí.
Proti rychle plujícím nepřátelským lehkým plavidlům bylo na palubě ještě osm děl ráže 100mm /L26 Modéle 1892 (nebo Modéle 1893 L/45) a řadu lehkých rychlopalných děl ráže 65, 47 a 37mm. Jejich početní stav se lišil plavidlo od plavidla a dle doby. Standardní výzbrojí té doby na bitevních lodích byly i torpédomety. Lodě třídy Charlemagne měli celkem čtyři torpédomety ráže 450 mm.

TTD - námořní dělo ráže 305 mm
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Výrobce: Francie
* Model zbraně: Modéle 1893
* Ráže: 305 mm
* Celková délka hlavně: L/40
* Délka vývrtu hlavně: 13,588 m
* Hmotnost hlavně: 43 tun
* Hmotnost střely: 349 kg
* Hmotnost prachové náplně: 89 kg
* Počáteční rychlost střely: 780 m/s
* Pracovní tlak:
* Životnost hlavně:
* Počet ran za minutu: 1x
* Dostřel: 12.000 m
Hmotnost boční salvy:
4 x 305 mm = 1.396 kg
5 x 138 mm = 182,5 kg
Celkem: 1.578,5 kg
PANCÉŘOVÁNÍ
Důležitá místa lodí, jako strojovna, kotelny, skladiště munice a otáčecí mechanismy děl hlavní ráže byly umístěné pod dvojitou pancéřovou palubou, které měly tloušťku 90 a 40 mm. Prostor mezi oběma pancéřovýma palubama byl rozdělen řadou přepážek na oddíly, ze kterých ty ležící podél boků lodi byli buď prázdné nebo napěchované pytlovaným uhlím. To dokázalo mnohdy tlumit před účinky nepřátelské palby. V ostatních oddílech mezi oběma pancéřovýma palubama byla umístěna dynama, ventilátory, muniční výtahy a další pomocná zařízení a stroje.
Hlavní boční pancéřový pás o síle 400 mm (ke koncům lodi se zeslaboval na 250 mm) chránil boky plavidla na čáře ponoru a měl šířku 2 metr a sahal 0,5 metrů nad čaru ponoru. Nad ním byl umístěn slabší 75 mm pás, který byl v první třetině lodě vysoký 2,2 m, ve zbylých dvou třetinách plavidla již jen 1 metr. V místech umístění torpédometů byl tento pás zvýšen o 1,2 m. Kromě toho byly pancéřovány barbety dělových věží a to pancéřem o síle 400 mm, samotné dělové věže pak chránil 320 mm silný pancéř. Navíc lodě této třídy měly pancéřované i uhelné bunkry a to pancéřem o síle 75 mm. Asi se tím mělo předejít vniknutí střely do uhelných bunkrů a vzplanutí zde uskladněného uhlí nebo uhelného prachu (ten mohl být i třaskavý za určitých podmínek).
Kasematy středních děl ráže 139 mm kryl pancéř o síle 75 mm. Věže hlavních děl chránil 320 mm silný pancéř a muniční výtahy 75 mm pancéř. Hlavní velitelská věž pak byla chráněna 305 mm silným pancéřem.
TTD chráněné křižníky třídy CHARLEMAGNE
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Francie
* Délka: 117,5 m
* Šířka: 20,5 m
* Ponor: 8,4 m
* Výtlak (standardní): 11.287 t
* Výzbroj: 4x305mm (2xII), 10x138,6mm (10xI), 8x100mm (8xI), 20x47mm (20xI), 2x65mm (2xI), 2x37mm (2xI), 4x Torpédomet ráže 450 mm
* Pancéř paluba: 90 mm
* Pancéř dělové věže: 320 mm
* Pancéř boky: 400 mm
* Výkon strojů: 11.245 kW / 15.300 k
* Rychlost: 18,1 uzlů (33,5 km/h)
* Posádka: 695 (725 mužů v době války)

BOJOVÁ KARIÉRA
V době vypuknutí WW1 byla plavidla třídy Charlemagne již zastaralá, jejich rychlost nedostačovala stejně jako palebná síla na nové moderní bitevní lodě typu dreadnought. Nadále ale byla ceněna jejich palebná síla a silné pancéřování. Pro odstrašení možného nepřátelského útoku tak ještě stále postačovali, i když jejich soupeřem v průběhu války mohlo být pouze Rakousko-Uherské a Turecké námořnictvo. Proto byla všechna plavidla této třídy ve Středozemním moři zařazena do Záložní divize spolu s bitevní lodí Suffren (vlajková). Velitelem divize byl kontradmirál P.A.Guepratte. Bojová služba probíhala monotónně až do února 1915. V té době byl průběh WW1 na západní frontě již patový, armády se zakopaly a lidské ztráty jen narůstali. Proto z Velké Británie přišel návrh na vyřazení nejslabšího německého spojence, Osmanské říše (Turecko) a to námořní operací v Dardanelách. Velkým zastáncem této myšlenky byl W.Churchill, pozdější premiér Velké Británie za WW2. Za tímto účelem loďstva Velké Británie a Francie ze svých řad vyčlenili starší bitevní lodě, které se mohli pro takovou to operaci hodit a jejich případné poškození nebo ztráta by nebyla tak citelná jako u moderních lodí. Tak se tedy stalo, že lodě Charlemagne a Gaulois byly v únoru 1915 odeslány spolu s dalšími staršími plavidly do Dardanel. Bohužel ke smůle Dohody se nepodařilo zničit všechny staré turecké pobřežní pevnosti a mobilní pozemní dělostřelecké baterie a ani odstranit minová pole, která bránila vjezdu do Dardanel. Dne 18.května 1915 se bitevní loď Gaulois spolu s dalšími třemi loděmi nacházela v tureckých vodách nějakých 8 námořních mil uvnitř Dardanel. Gaulois byla ve formaci zcela vlevo a stala se terčem nepřátelské palby. Dělostřelecký souboj mezi lodí a pobřežním dělostřelectvem skončilo poškozením Gaulois, která se musela vzdálit a odplout na Maltu na opravy. V prosinci 1916 však Gaulois již takové štěstí neměla. Dne 27.prosince doprovázela spojenecký transport z řeckého ostrova Korfu do Soluně, když se konvoj stal terčem torpédového útoku německé ponorky UB-47 (Lt. Wolfgang Steinbauer). Útok byl víc než úspěšný. Ke dnu šel jeden torpédoborec, dva trawlery a řadová bitevní loď Gaulois. Exploze torpéda zabila na Gaulois čtyři námořníky, ale stará loď se dokázala ještě dalších 25 minut udržet na hladině. Zbytku posádky se tak podařilo z lodě beze ztrát evakuovat (v ten den to bylo 631 námořníků) a všichni byli vzaty na paluby doprovodných plavidel.
Zbyla dvě plavidla přečkala První světovou válku, ovšem jejich bojová hodnota již byla mizivá. Poválečné mírové smlouvy pak upravili poměr námořních sil jednotlivých mocností tak, aby nemohlo dojít k dalšímu námořnímu zbrojení. Z tohoto důvodu šla většina starých i část modernějších jednotek do šrotu. Mezi nimi i Charlemagne, která byla sešrotována po roce 1920. Sesterská loď St.Louis byla ještě dlouhá léta po válce používána jako cílová loď a sešrotována byla až v roce 1933.

Zdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
www.battleships-cruisers.co.uk
www. le.fantasque.free.fr
www.stile.coventry.ac.uk
www.naval-history.net
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org