Pěší pluk 28. - "pražské děti" v První sv. válce

[Martin Hessler]

A velká skupina těchto lidí, včetně podmáršálka Podhájského byla krátce po návratu Beneše a jeho lidí z Anglie do vlasti zatčena a bez jediného slova vysvětlení trčela více než měsíc ve vězení.... Sám Pohájský byl v roce 1946 znovu zatčen a bylo mu sděleno, že je zbaven všech dosažených titulů a hodností a musel odevzdat všechna těžce vysloužená vyznamenání. Až tehdy se dověděl důvod: měl přece vyznamenání rakouská a německá tedy od nepřátel naší země v II. světové válce.

A takto s ním zacházeli lidé kterým pomohl vyrůst ve funkcích a prezident za kterého byl generálním inspektorem československé branné moci.

To není zdaleka jen česká specialita. V předchozím příspěvku zmiňuji Josefa Šnejdárka, důstojníka c. a k. armády, cizineckého legionáře, francouzského důstojníka a nakonec československého generála.
V roce 1914, kdy působil v Tunisku, na něj kdosi poštval "inspekční komisi" (de facto kontrarozvědku), protože se mu zdál podezřelý... Byl totiž velice oblíbený jak mezi domorodým obyvatelstvem, tak mezi koloniálními vojáky, jimž velel. A ten kdosi si přečetl v jeho papírech, že je původem "Autrichien" - Rakušan, a tedy vlastně nepřítel... Mimo jiné, Šnejdárek byl Moravan jako poleno a vždycky se k tomu hrdě hlásil.

[Pátrač]

Inu asi je to pravda - doma není nikdo prorokem. Šnejárek je stejně mimořádná a přitom málo známá osobnost naší vojenské historie. Kdyby se zde našel někdo kdo by mu věnoval patřičnou pozornost, asi by to byla dobrá rána. Moje vlastní zdroje ho znají ale nějak zvláště se mu nevěnují.

28. pěší pluk na tom mohl být i hodně špatně s kázní ale na druhou stranu to asi netrvalo dlouho protože od roku 1919 do roku 1938 jedna jeho jednotka pracovala jako hradní stráž a zvládala všechny potřebné ceremonie. A to by bez kázně nebylo možné.

[Ramon]

28. pěší pluk na tom mohl být i hodně špatně s kázní ale na druhou stranu to asi netrvalo dlouho protože od roku 1919 do roku 1938 jedna jeho jednotka pracovala jako hradní stráž a zvládala všechny potřebné ceremonie. A to by bez kázně nebylo možné.

Nebyla Hradní stráž samostatná? Pokud se nepletu, tak jeden prapor p.pl.28 působil jako instrukční jednotka, dokud nevznikl instrukční prapor.

[kacermiroslav]

Šnejárek je stejně mimořádná a přitom málo známá osobnost naší vojenské historie. Kdyby se zde našel někdo kdo by mu věnoval patřičnou pozornost, asi by to byla dobrá rána. Moje vlastní zdroje ho znají ale nějak zvláště se mu nevěnují.

Něco málo o Šnejdárkovi je psáno v tomto článku ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2967

[UrbanII]

Já si myslím, že co se týče legionářů, tak aspoň v Rusku protirakouská motivace existovala. Bylo totiž poměrně dost českých zajatců, kteří do legií vstoupit nechtěli, protože po uzavření příměří byli vráceni v rámci výměny zajatců zpátky do monarchie. Jinak souhlasím s tím, že legionářská legenda se zveličovala a na vojáky bojující v rakouských uniformách se záměrně zapomínalo. Legionáři v Rusku měli významný vliv na to, že vlády Dohody uznaly Československý stát.

[Pátrač]

No s tím 28. pěším plukem v roli hradní stráže to bylo složitější. Po krátkodobé epizodě kdy prezidenta a hrad střežili dobrovolníci ze Sokola, je pravda , že první čestnou jednotkou - tedy jednotkou ceremoniální -po vzniku Republiky československé se stala čestná rota tradičního pražského Pěšího pluku 28, z níž vznikla pozdější Hradní stráž.

Protože však hlavní město potřebovalo vlastní čestnou jednotku ,neboť Hradní stráž vystupovala na veřejnosti pouze jako doprovod hlavy státu, a byla potřeba i pro úotřeby hlavního města střídaly se v této povinnosti roty obou pražských pluků, Pěšího pluku 5 T. G. Masaryka a Pěšího pluku 28 Tyrše a Fügnera.

Zvláště druhý z nich si nasazováním svých čestných stráží získal proslulost a neobešla se bez něho téměř žádná významná událost v Praze. Největší věhlas si získal během sokolského sletu v létě 1938 a naposledy vyslal svoji čestnou jednotku v prosinci 1938 při rozloučení s dlouholetým náčelníkem Francouzské vojenské mise generálem Faucherem.

Po osvobození se povinnosti stavět čestnou jednotku opět ujaly oba pražské pěší pluky - Pěší pluk 5 a Pěší pluk 28. Již v říjnu 1945 však tuto povinnost převzal nově vytvořený Strážní prapor Posádkového velitelství Velká Praha, jehož součástí se stala zvláštní čestná rota. Od října 1947 byl Strážní prapor přejmenován na Pěší prapor 80, jenž v březnu 1948 obdržel historický název Pražského povstání.

Ergo kladívko 28. pluk se v roli hradní stríže sice osvědčil ale postupnou genezí a stabilizací tuto roli opustil a zůstal pouze v roli čestné jednotky pro potřebu hlavního města prahy. Zde jsem se dopustil nepřesnosti. Omlouvám se.

[jarl]

Pátrač napsal: Je třeba dodat, že i útvary jiných národností často procházely krizí morálky. Už před osmadvacátníky se hromadně vzdávali, nebo zjevně selhávali v boji Maďaři, Němci i další národnosti v rakousko – uherské armádě.

Mohl bys to prosím nějak konkretizovat? Já o takových případech zatím nic neslyšel? Tvůj článek je nepochybně dostatečně podložený mnoha nastudovanými zdroji, takže tenhle dotaz prosím neber jako zpochybňování jeho hodnověrnosti. Prostě bych se o tomhle rád dozvěděl něco konkrétního.

[Martin Hessler]

O Šnejdárkovi jsem poslal něco na Osobnosti.

[Cassius Chaerea]

1)A velká skupina těchto lidí, včetně podmáršálka Podhájského byla krátce po návratu Beneše a jeho lidí z Anglie do vlasti zatčena a bez jediného slova vysvětlení trčela více než měsíc ve vězení.... Sám Pohájský byl v roce 1946 znovu zatčen a bylo mu sděleno, že je zbaven všech dosažených titulů a hodností a musel odevzdat všechna těžce vysloužená vyznamenání. Až tehdy se dověděl důvod: měl přece vyznamenání rakouská a německá tedy od nepřátel naší země v II. světové válce.

2)A otázka řešení naší autonomie? Kamaráde a jak měl kdo vědět kdy je pravý čas? Stařičký mocnář to kategoricky odmítal. Ferdinand to měl v plánu ale zabil ho jakýsi blázen v Sarajevu. A poslední monarcha už to prostě nestihl.

1)No Beneš se s vládou (která již z větší části nebyla složena z lidí "Anglie" vrátil přes Slovensko). Tohle by si měl v budoucnu rozepsat, mám pocit že Beneš měl po návratu naprosto jiné priority, než se zajímat o starého vysloužilého generála. Samotný úřad ministra spravedlnosti, který zastával Stránský (ČSNS), nebyl minimálně z počátku centrálně řízen a od začátku jeho působení v něm "pracovali" lidé s někdy opravdu bizardní minulostí i budoucností, tím ovšem nechci jako horkej brambor vše házet na KSČ, která si teprve postupně podobné lidi přetahovala na svojí stranu.

2)Plány jsou plány, v Rusku "měl" Mikuláš II. taky velké plány...Naše mocnářství minimálně od František II., bylo ve vleku událostí. Dokud nehořelo, hasič nebyl potřeba a po požáru byl hasič opět propuštěn. Naše země věrně stojicí po boku mocňářství v dobách Napoleonských válek, si vysloužily jen tuhou cenzuru a zpátečnickou vládu Františka nezměnilo ani následné trio Metternich (a kua si nevzpomenu na ty další dva). Po bouřích 1848 byla vydaná neslaná nemastná ústava, která byla záhy zrušena a nastal slavný Bachův absolutismus, který vrátil mocnářství do před Josefovské doby. A když si "bratránkové" dali u Hradce přes držku, opět naše země stály za mocnářem a opět z toho vyšli s děravou kapsou. Nehledě, že nové Uhersko se ke svým zemím chovalo ještě hůře než Rakousko. A i když Rakousko se mnohdy snažilo v Uhersku zmírnit postoje k jeho zemím, mělo příliš svázané ruce.
I když České národní hnutí udělalo za posledních sto let do roku 1914, obrovský krok, přesto (nebo právě proto) se Rakousko stále ještě ohánělo "absolutistickou" mocí.

A jakou dobu by potřebovali bratři Slováci, aby dosáhli alespoň takových výhod jako měli naše země v roce 1914? Snad moc nepřeháním, když řeknu, že v roce 1914, byly v rámci Uherska tam, kde my za Metternicha.

3)No Pátrači, třeba sem dorazí nějaký zaslepený ctitel našich legií a pak se možná nepřestaneš divit

4)Add autonomie - někde jsem viděl TV hru o noci z 14 na 15 března 1939, president Hácha v ní pronesl něco jako "Rakousko - Uhersko se nemělo bourat, byla to přirozená hráz proti Německu"... 5)A asi měl pravdu, stačí se podívat, proti komu většinou R-U bojovalo. 6)A velký stát, založený na autonomii jednotlivých národů, jemně kočírovaný nějakým osvíceným panovníkem, by určitě byl důstojným soupeřem Německa a komunistického Ruska...

3)Třeba já.

4)Tak Hácha byl starej přívrženec R-U.
5)No rozhodně ne proti "Německu" jako úhlavnímu nepříteli. Rakousko bojovalo proti tomu kdo mu šlápl na nohu, nebo na koho se cejtilo. Klasické boje s Osmany, boje s Francií, Polskem, Itálií a samozřejmě s Pruskem. Jinak vztahy Rakouska a Pruska byly po většinu doby na velmi vysoké úrovni, které zkalila až snaha Bedřicha si utrhnout kus Rakouska pro sebe. Válka z roku 1866 byla jen ta nejednodušší cesta jak si mocnosti mohli vysvětlit, kdo bude tím vládnoucím bodem ve střední Evropě. Před tím i potom pískali spolu na jednu píšťalku.
6)Jenže tady se bavíme o první světové válce, kdy velké R-U bylo poraženo a zcela jistě by mělo ty samé problémy jako Německo. I když u Německa existovaly taky velké odstředivé proudy, mnohem větší problémy mělo s extrémismem. Odstředivé proudy v R-U naštěstí byly prvořadé a tak se ve fašismu a komunismu utápělo jen poražené Rakousko a Maďarsko.
A jen Bůh suď jestli by R-U bylo nějakou hrází před Německem či SSSR, nebo jen dalším nestabilním bublajicím rybníkem.

[Zemakt]

6)Jenže tady se bavíme o první světové válce, kdy velké R-U bylo poraženo a zcela jistě by mělo ty samé problémy jako Německo. I když u Německa existovaly taky velké odstředivé proudy, mnohem větší problémy mělo s extrémismem. Odstředivé proudy v R-U naštěstí byly prvořadé a tak se ve fašismu a komunismu utápělo jen poražené Rakousko a Maďarsko.
A jen Bůh suď jestli by R-U bylo nějakou hrází před Německem či SSSR, nebo jen dalším nestabilním bublajicím rybníkem.

toť otázka, oponenti budou argumentovat, že by R-U bylo mnohem větší sousto než malé samostatné státy. Já jsem toho názoru, že by možná vydrželo o něco déle, ale výsledek by byl v globálu stejně stejný. Jinak to je, ale kdyby kdyby....

[Pátrač]

Cassius Chaerea - zdvořile děkuji za zajímavý pohled či lépe hodnocení. Jisté je že asi za to co stěmi lidmi nazývanými " rakušáci" stalo asi nemohl přímo Beneš. Ale takové rozhodnutí nemohlo kolem něj projít bez jeho vědomí.

Starosti měl jiné ale nebyl sám. Připadá mi to jako potřeba potrestat kohokoliv za vlastní neschopnost. Legionáři byli vždy přesvědčeni že jsou výluční a mají jako jediní právo mít v armádě funkce a tedy i moc. Pokud dobrá místa měl někdo jiný - bylo z toho latentní nepřátelství.

Moje hodnocení legionářů je takové jaké je, nezatracuji je ale ani si nemyslím, že se kolem nich měl točit svět. Vojáci jako Podhajský či Králíček jsou rozhodně pro mě větší autority než kterýkoliv legionář.

Jinak na téma legionáři se můžeme bavit jinde, pokud jsi jejich zastánce a máš o nich mínění jiné než já, zkus to zpracovat a můžeme si zaplamenit.

[Cassius Chaerea]

Vojáci jako Podhajský či Králíček jsou rozhodně pro mě větší autority než kterýkoliv legionář.

No ale takovej pozdější českej fašista Gajda, "kamarád" samotného Kolčakova, či divizní generál Čeček, byly také autority.

Tož jinak bych si rád zaplamenil, ale iniciativa mi chybí.

[Pátrač]

Ano příteli. Generál Gajda byl skutečná autorita. Taková, že nakonec založil či možná nezaložil ale byl z něj pozdější vůdce Národní obce fašistické.

Generál Stanislav Čeček zemřel již v roce 1930 na následky podlomeného zdraví.

Ten druhý generál budiž ale myslím, že zrovna Gajdou se legionáři moc chlubit nemůžou.

[Cassius Chaerea]

Ten druhý generál budiž ale myslím, že zrovna Gajdou se legionáři moc chlubit nemůžou.

Mě je jeho fašistická minulost známa a jeho březnovej "puč" v roce 39 je takovou tragikomickou tečkou "První" republiky (tedy Druhé). Každopádně nevidím větších důvodů proč by jsme se měli za jeho legionářskou minulost stydět. Právě on je ukázka, toho čeho se člověk pro své (v jeho případě stupidní) názory vzdá. Český R-U voják měl své jisté, legionář už riskoval a Gajda tenhle dobrodruh dokázal hned několikrát své "jisté" opustit, aby se vrhnul do nového.

[Pátrač]

Cassius Chaerea - příteli ale já nijak nenapadám jeho legionářkou minulost. Naopak. Myslím si, že to byl velmi statečný člověk. To ale nevylučuje, že to nebyl zároveň člověk eufemisticky řečeno ne příliš zásadový.

Takže to neznamená, že nebudu tiše kroutit hlavou nad tím, co se mu muselo hnout v mysli, když se pokusil v naší zemi pomoci na výsluní druhému nejhoršímu zlu co lidstvo poznalo - fašismu.

Jinak.
Co měl český rakousko uherský voják jistého? Že padne nebo bude zraněn? Nebo aniž to věděl, že po vzniku samostané československé republiky zjistí že je považován za občana v lepším případě popleteného a v horším za "rakušáka " který je podezřelý ať dělá co dělá?

Legionář že riskoval? Jistě:

Napřed kulku od vlatních za vlastizradu. Dezerce ale byla jeho volba a jeho služba ideím ve které uvěřil také.

Potom kulku od bolševiků, kterým bránil uskutečnit jejich věc. Špatnou a zlou jak ukázal čas ale v té době se nevědělo jak se bude dění v Rusku vyvíjet. Takže i to byla jeho volba.

A Gajda? Dobrodruh? Možná. Ale pokud se nad tím zamyslím, jednou vlast zradil ve jménu vyšší idee samostané vlasti pro Čechy a Slováky aby i tuto vlast nakonec zradil ve jménu něčeho co není potřeba popisovat.

Nevidím zde nic povznášejícího

[Destroyman]

Mno, oni Gajdu nemuseli ani sami legionáři. Aspoň co mám doma knížku bývalého legionáře a velitele roty Jaroslava Kratochvíla Cesta revoluce z roku 1929, tak ten na Gajdu nadává kdykoli na něj narazí. Nelíbil se mu jednak Gajdův "MacArthurovský" životní styl (salónní vlak, vyštafírovaný stráže, kurvy, zlatá šavle apod.), tak jeho pikle s Kolčakem.

[Cassius Chaerea]

Jinak.
1)Co měl český rakousko uherský voják jistého? Že padne nebo bude zraněn? 2)Nebo aniž to věděl, že po vzniku samostané československé republiky zjistí že je považován za občana v lepším případě popleteného a v horším za "rakušáka " který je podezřelý ať dělá co dělá?

Legionář že riskoval? Jistě:

Napřed kulku od vlatních za vlastizradu. Dezerce ale byla jeho volba a jeho služba ideím ve které uvěřil také.

Potom kulku od bolševiků, kterým bránil uskutečnit jejich věc. Špatnou a zlou jak ukázal čas ale v té době se nevědělo jak se bude dění v Rusku vyvíjet. Takže i to byla jeho volba.

3)A Gajda? Dobrodruh? Možná. Ale pokud se nad tím zamyslím, jednou vlast zradil ve jménu vyšší idee samostané vlasti pro Čechy a Slováky aby i tuto vlast nakonec zradil ve jménu něčeho co není potřeba popisovat.

Nevidím zde nic povznášejícího

1)Sám sis odpověděl, měl jistého to co neměl jisté legionář.
2)Zase nedělej, jako by jim ČSR ublížovala, byli to z velké části právě vojáci R-U, kteří jako první zajištovali pořádek v ČSR a pak na hranicích s Maďarskem. A kdo nehoroval za staré mocnářství, neměl se snad čeho bát, nebo to bylo jinak?
3)Tak jednak je to na "flejm" vlast zradit v první světové, když de facto na světovém politickém poli žádná vlast neexistovala. To České etnikum z konce 18. století, které se za jedno století přeměnilo na národ a které jednak z vlastní politické neschopnosti a jednak z útlaku starého soustátí si nedokázalo prosadit svoji "vlast" v rámci říše, ji nemohlo zradit. Z morálního principu neni pro typického vlastence z počátku 20. století zrada Rakouska zradou jeho vlasti. Stejně nepovažuješ Čecha, který zradil tisíciletou říši za zrádce vlasti.
A zpět ke Gajdovi, jeho Český fašismus nemusel zradit Čechy, ale zradil Republiku. A jeho řiťolezectví po 15. březnu nechápu jinak, než snahou pro Čechy v rámci skutečnosti vydobýt co největší výhody. Každopádně oba víme, že fašismus jehož byl představitelem a jeho nacionalistické názory jsou cestou do pekel.

Mno, oni Gajdu nemuseli ani sami legionáři. Aspoň co mám doma knížku bývalého legionáře a velitele roty Jaroslava Kratochvíla Cesta revoluce z roku 1929, tak ten na Gajdu nadává kdykoli na něj narazí. Nelíbil se mu jednak Gajdův "MacArthurovský" životní styl (salónní vlak, vyštafírovaný stráže, kurvy, zlatá šavle apod.), tak jeho pikle s Kolčakem.

No jestli museli nebo nemuseli, to je sporné. Jeho vojenské zásluhy na magistrále jsou nemalé a jeho pověst anti-bolševika mu nadělala mnoho přátel i nepřátel. Jeho Kolčakovské angažmá je z pohledu legii opravdu na škodu. Jinak o jeho skutečných vojenských schopnostech si nedělám iluze, proti opravdovému protivníku bych mu šance vysoké nedával. Ačkoli po válce dosáhl na post náčelníka generálního štábu ČS armády, nevidím že by mohl nějak výrazně rozumět logistice či jiné štábní činosti. Mám příliš málo informací, ale soudím že takový člověk by nejvíce prospěl maximálně na postu velitele bojového pluku. To že zvládal v Rusku i vyšší posty, ještě nic neznamená, občanská válka byla cokoli jen ne typický možný konflikt jehož by se v budoucnu mohla účastnit ČS armáda.

[Johan]

Mám 3 věci:

1) ad. Pátrač-velice děkuji. Krásné čtení.

2) K dobrovolnosti vstupů do legií bych doporučoval přistupovati s velikou opatrností. Jednak sami (?) legionáři (?) na Rusi se dělí do 2 skupin. Tedy panslavisté, ať již Češi a Slováci v Rusku žijící nebo případně ti, kteří vstupují z okolního světa (nebylo jich, těch odjinud, mnoho). A pak to byli přeběhnuvší zajatci. Ti sami ovšem i ve svých pamětech často zcela otevřeně připouštějí, že vstup do legií jim dával mnohem větší šanci na přežití než pobyt v zajateckém lágru (kombinace hlad+bídná hyg.+0-ová lékařská péče). V It.bylo mnohdy ještě hůře (nedávno proběhlo i na ČT). Pakliže Italové chytli "Rakušáka" slov.národnosti ve svých liniích, tak mu dali na výběr: Buď legie, nebo poprava. Mnohdy zajetí v nabídce téhle "cestovky" nebylo. A teď fitrujme nadšené dobrovolníky od nešťastných zdobrovolněnců.

3) Řešení etnických otázek v R-U od 2.1/2 19.st.by vydalo na obsáhlou publikaci. Vžitá představa, že neprobíhalo, je zcela mylná. Pokusím se zjednodušit. R-U mělo národnosti, které rozhodně udobřovati nechtělo, a to Italy, Rumuny a Ukrajince (vidělo v nich prostě Rusy). A naopak národnosti, se kterými hledalo shodu velmi usilovně. Sledujeme tedy nejdříve vyrovnání Rakousko-uherské a následují Uhersko-chorvatské a Rakousko-polské. Vesměs velmi úspěšné projekty.Pokus o řešení české věci Punktacemi nevyšel, a to pro neskutečně hloupé počínání Čechů i Němců - první výtrisk absolutní blbosti vyprodukovali Němci. Tehdy se Vídeň rozhodla, že si mezi hlavními národnostmi musí prostě vybrat. Kdo čeká, že si vybralo Němce, tak se mýlí. R-U přistoupilo k tomu, co bývá označováno za Českou sněmovní reformu, tedy řešení shora.To bylo dáno tím, že v Čechách (ani mezi Čechy, ani mezi Němci) prakticky neexistovaly dostatečně autority, aby byly plošně přijímány. Ve Sněmovní reformě tedy dvůr sahá po něčem co uspokojí ty, co jsou finančně silnější a daňově výnosnější-v daném čase to již Němci nebyli. Reforma měla 3 základní pilíře.
1.Jednak uznání sněmů i v úrovni zákonodárné;
2.Uznání jazyka českého jako komunikačního na úřadech (jen úřady vzájemně tedy nadále musí komunikovat německy);
3.Uznání rovných hlasovacích práv ve všeobecných volbách.

Co to znamenalo v praxi? Němci v Českých zemích definitivně ztrácí převahu. Nemají dostatečnou hospodářskou sílu. Se ztrátou jazykové převahy (česky se učí, tímto krokem, i na vysokých školách) ztrácí vzdělanostní konkurenceschopnost (náskok již dávno neměli). A konečně nikdy již nedosáhnou ani paritu jak ve sněmech, tak ani v delegaci království (=všech Zemí) v Říšské radě. Jde totiž o kombinaci poměru obyvatel (Čechů bylo více) a volebního (většinový) systému. Paradoxně na zvrat tohoto stavu, nastoleného Habsburky, mohli Němci pomýšlet až po událostech z 1938.Neméně podstatné ovšem je, že k roku 1894 (popisované kroky byly realisovány postupně) česká (národnostně míněno) representace dosáhla prakticky všeho zásadního oč usilovala, a to "darem" od dvora. Úvahy obou následníků pak šli prostě ještě dále.

[Cassius Chaerea]

3)A naopak národnosti, se kterými hledalo shodu velmi usilovně. Sledujeme tedy nejdříve vyrovnání Rakousko-uherské a následují Uhersko-chorvatské a Rakousko-polské. Vesměs velmi úspěšné projekty. 3a)Pokus o řešení české věci Punktacemi nevyšel, a to pro neskutečně hloupé počínání Čechů i Němců-1. výtrisk absolutní blbosti vyprodukovali Němci. Tehdy se Vídeň rozhodla, že si mezi hlavními národnostmi musí prostě vybrat. Kdo čeká, že si vybralo Němce, tak se mýlí. 3b)R-U přistoupilo k tomu, co bývá označováno za Českou sněmovní reformu, tedy řešení shora.To bylo dáno tím, že v Čechách (ani mezi Čechy, ani mezi Němci) prakticky neexistovaly dostatečně autority, aby byly plošně přijímány. Ve Sněmovní reformě tedy dvůr sahá po něčem co uspokojí ty, co jsou finančně silnější a daňově výnosnější-v daném čase to již Němci nebyli. Reforma měla 3 základní pilíře. 1.Jednak uznání sněmů i v úrovni zákonodárné; 2.Uznání jazyka českého jako komunikačního na úřadech (jen úřady vzájemně tedy nadále musí komunikovat německy); 3.Uznání rovných hlasovacích práv ve všeobecných volbách. Co to znamenalo v praxi? Němci v Českých zemích definitivně ztrácí převahu. Nemají dostatečnou hospodářskou sílu. Se ztrátou jazykové převahy (česky se učí, tímto krokem, i na vysokých školách) ztrácí vzdělanostní konkurenceschopnost (náskok již dávno neměli). A konečně nikdy již nedosáhnou ani paritu jak ve sněmech, tak ani v delegaci království (=všech Zemí) v Říšské radě. Jde totiž o kombinaci poměru obyvatel (Čechů bylo více) a volebního (většinový) systému. Paradoxně na zvrat tohoto stavu, nastoleného Habsburgy, mohli Němci pomýšlet až po událostech z 1938.Neméně podstatné ovšem je, že k roku 1894 (popisované kroky byly realisovány postupně) česká (národnostně míněno) representace dosáhla prakticky všeho zásadního oč usilovala, a to "darem" od dvora. Úvahy obou následníků pak šli prostě ještě dále.

3)Považovat postavení Chorvatska v rámci Uherska za "úspěšný" projekt, je tedy opravdu snaj jen "Vídeňské zbožné přání" než skutečnost. Ono "vyrovnání" z roku 1868, bylo daleko toho co chtěli Chorvaté na přelomu 19. a 20. století.
3a)Punktace, to byl opravdu "zajímavej" projekt.
3b)R-U hlavně přistoupilo k něčemu co bylo aktuální snad v roce 1848, ale nikoli v roce 1890 a později, když už se na plno rozhořela snaha o federalizaci R-U.

[Destroyman]

A kdo nehoroval za staré mocnářství, neměl se snad čeho bát, nebo to bylo jinak?

Z anonymního dopisu adresovanému policii v roce 1945 (!!!):
Centrální inspektor (míněno čsl. plavby dunajské - pozn. D.) Hudeček, bývalý c. k. marineoficír (vhodné pověsit už za 1. republiky) a přítel dalšího c. k marineoficíra Holuba – vlivného člena Legiobanky. Zřídil pro sebe nové havarijní oddělení, obsazené Němci a zrádci, má mnoho Čechů na svědomí a jako bývalý velitel ponorky za světové války by měl viset.“