VIII. díl. Francie 1940. Č 10.

[michan]

VIII.díl Francie 1940. Č 10.

Evropa na konci roku 1939.




Budeme pokračovat v kapitole e) Dělostřelectvo, které jsme nakousli v článku Č 9.
„Horské dělostřelecké pluky“ měly každý pluk celkem 3 oddíly po 2 bateriích 65 mm horských kanónů M.19. (viz u konce článku Tabulka 7).

Doprava děl v horách byla stejná, nebo podobná jako v ostatních armádách, tedy rozebrané kanóny nosili soumaři.

„Těžké dělostřelecké pluky“, u těch se za války počítalo s tím, že by každý pluk měl 2 oddíly po 3 bateriích 105 mm kanónů M.13 nebo M.13 (LS – dalekonosný) – bylo to 24 hlavní – a pak 2 oddíly po 3 bateriích 155mm kanónů M.97/14, M.17 nebo M.18 (rozdíly viz tabulka 7), vesměs tedy děl válečných vzorů. Každé z těchto jmenovaných děl táhlo 8 koní. Až teprve v druhé polovině 30. let se část těchto děl rekonstruovala na mototrakci. Některé těžké dělostřelecké pluky s děly větších ráží, jako například 155 mm kanóny G.P.F., také 220 mm moždíře M.16, 220 mm kanóny M.17 a 280 mm moždíř M.13 byly motorizovány již za 1. světové války, ale jejich trakce mezitím zastarala, dosahovala malé přepravní rychlosti a zároveň jejich přesun vyžadoval zpevnění cest.

Horský kanón M.06, ráže 65 mm.



„Železniční vojsko“, tak tady byla těžká děla stabilně namontována na speciálních vagónech, odkud také střílela. Děla tohoto železničního vojska měla ráže od 210 do 520 mm, a byla specialitou francouzské armády, byl jich však jen malý počet a pro některé ráže nebyla ani dostatečná zásoba munice. Tak jak narůstal význam letectva v armádách světa, klesal význam železničních děl. V „Pohybové válce“ – v manévrovém způsobu boje se z železničním vojskem takřka nedalo počítat (spíše se s ním uvažovalo při dobývání pevností, když by byla zajištěna letecká nadvláda a zabezpečeno PVO).

„Pluky protiletadlového dělostřelectva“ – každý z pluků měl 6 oddílů po 3 čtyřdělových či pětidělových baterií (celkem to bylo buď 72, nebo 90 hlavní) a 1 až 2 světlometné čety. Ta menší část protiletadlových kanónů (PL-kanónů) byla již zastaralá, ale v průměru dosahovalo francouzské (DPL – Pluk Protiletadlového Dělostřelectva) protiletadlové dělostřelectvo vynikající úrovně díky dělům, která neměla konkurenci (bylo jich však málo, ale hlavně nebyly jimi vybaveny jednotky všeho druhu – pěší, tankové, atd. – nebyly u nich zařazeny jako jejich PVO).

„Těžké pevnostní dělostřelecké pluky“ – každý z těchto pluků disponoval 3 až 6 oddíly po 2 až 3 baterií. Část děl z těchto pluků byla v Maginotově linii umístěna jako stabilní. Větší množství dalších „Speciálních pevnostních děl“ bylo namontováno v objektech.

Nyní si v Tabulce 7 řekněme TTD nejběžnějších francouzských děl, která byla v armádě do konce roku 1938. U rubriky Výkon je vždy první číslo hmotnost střely (kg) / počáteční rychlost střely (m/s) / dostřel (km). U PL-kanónů - protiletadlových kanónů - je udáván dostřel stranový, když ten dostřel výškový je o něco nižší.

Tabulka 7 Technické parametry francouzských děl z roku 1938.

Typ…………………….Ráže…………Výkon……………..Hmotnost……..Poznámka
…………………………(mm)………………………………….(kg)………………………

Pěchotní dělo M16……….37……0,455/402/2,5………..…….160,5………Přenosné1 ks
……………………………………………………………………………….u každého prap.

Pěchotní a PT-kanón…………………………………………………………po 9ks u pluk.
M.34 (S.A.M 34)…….…….25…..0,325/900/3…………………480………..RZD

Pěchotní a PT-kanón……..47……1,726/855/2………………1 070……..začátek výroby
……………………………………………………………………………….................Schneider

Polní kanón M 97….……..75……7, 25/575/8,5 až 11……….1 544….Moderniz.,u diviz-
(Schneider)………………………………………………………………..ního dělostřelectva

Polní houfnice…………..105…...15,7/442/10,3……………..1 700……u diviz. Dělostř.
H. 35B (FH1935B)………………………………………………………6 koní, nebo tahač.

Houfnice H.M.17……….155……43,2/450/11,3………………3 300……8 koní, nebo tahač
(Schneider)……………………………………………………………………………………..

Horský kanón M.06……..65…….3,8/330/5,5………………….400……Soumaři, rozložený
(Schneider)………………………………………………………………..na 3 části.

Horský kanón M.19……..75……..6,5/450/9,6………………….659…………………

Horská houfnice………..105……..12/350/7,6………………….750…………………
M.19 (Schneider)……………………………………………………………………………….

Kanón M.13……………105……..16,9/550/12,3……………..2 300……8 koní, nebo motor
(Schneider)…………………………………………………………………………………….

Dalekonosný……………105……16/735/17…………………..3 375…..Schneider, u pluků
Kanón M.13 (LS)…………………………………………………………těž. dělostř. po 24ks

Kanón M.16…………….145…….33,7/785/17,9……………..12 500…..8 koní.
(St. Chamond)………….(155)…………………………………………………………………

Kanón M.97/14…………145…….43/561/13,5…………………6 018……………………..
(Schneider)………………………………………………………………………………………

Kanón M.17…………….155…….43/665/15,4…………………8 776………………………..
(Schneider)………………………………………………………………………………………

Kanón M.18…………….155……...43/561/12…………………..5 030……………………
(Schneider)………………………………………………………………………………….

Kanón M.98………………95………12/440/9,4…………………1 180………….pevnostní.

Kanón M.78……………..125………18,7/585/12,4………………3 750………i další….

Kanón M.77……………..150……….42,9/515/12,7………………6 500……… jsou……….

Kanón M.81…………….150……….42,9/218/5,8………………….2 000………pevnostní

Kanón M.81/12……….150………..42,9/320/7,2…………………4 700……………

Kanón M.84 u.17………240………140/614/17,2……………… 30 000…………….

Moždíř 27……………..270……….152/420/10,4………………..26 500……………..

Moždíř 29,3…………...293………..226/466/12,2………………..50 000……………..

Moždíř 37……………..370………..400/375/10,5………………..30 000…Pevnostní.

Kanón G. P. F………..155…………43,1/725/21………………11 200....Schneider, motoriz.

PL-kanón M.30…….......13,2………..0,052/800/6…………………..200…Hotchkiss.

PL-kanón M.30…………25…………..0,29/900/8…………………….480………..

PL-kanón M.25…………37…………..0,98/825/7,5…………………1 435…Hotchkiss.

PL-kanón M.37…………33,7..……….0,868/825/6,5……………….1 600….Schneider.

PL-kanón M.24…………75…………..6,5/850/15,3…………………2 900….Schneider.

PL-kanón M.26……....90………….9,5/850/15………………4 980…Schneider, vynikající
……………………………………………………………………………nejlepší na světě.

Kanón 19,4…………….194………….85/…/19…………………………….na pásech.

Moždíř M.16……….220………….100,5/415/11………………7 500….Schneider motoriz.

Kanón M.17………...220…………..103/766/22……………….21 980……………

Moždíř M.13………..280……………205/418/10,9…………………………………

Kanón M.93/96……..240…………..140/830/23…………140 000…St. Chamond, železniční.

Dalekonosný kanón…210…………..108/1450/120………240 000………………

Houfnice M.17……...274…………..261/740/24,4………..160 000……Stabilní.

Kanón M.30………..305……………460/1040/36……………………….Železniční (některé

Kanón M.70………..320……………287/608/21,6…………132 000……větší ráže byly

Houfnice M.12…….340…………….445/970/40……………270 000…vyrobeny jen v

Houfnice M.15……..370…………….710/475/15……………130 000….několika kusech.

Houfnice M.18……..520……………1400/500/18……………250 000………………..

Houfnice M.15/16….400………………641/530/16………………132 000……


Obrázky z některých vzpomínaných typů z Tabulky 7 – Pěchotní a PT-kanón 47 mm SA 37.



Modernizovaná houfnice 155mm M1917.




Kanón ráže155 mm St. Chamond.




Canon ráže 155 mm M.1917 Schneider.





Polní kanón M. 97 ráže 75 popsán zde na Palbě od Kacermiroslav:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2841

Železniční děla viz zde od Kacermiroslav:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3241
a zde
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3239

[michan]

VIII. díl. Francie 1940. Č 11.

Přesnější počty francouzského dělostřelectva v roce 1938 ( v době Mnichova – o mnoho, o tisíce - se lišit nemohly, neboť dodávky do francouzské armády i tady vázly) jsem nenalezl, ale myslím, že lepší pochopení válečné doby budou počty děl, které jsou uvedeny ve francouzských publikacích ze srpna 1939, tedy z doby těsně před oficiálním – spíše oficiálně uznávaným – zahájením 2. světové války ( 1. září 1939).
Takže tedy těsně před vyhlášením francouzské „ Mobilizace v srpnu 1939“ jsou v dobovém hlášení francouzské armády tyto počty děl:

6 667 ks………..75 mm kanonů.
1 029 ks………105 mm kanonů.
159 ks………...105 mm moderních kanonů.
2 043 ks………155 mm kanonů a houfnic.
476 ks………...220 mm moždířů.
449 ks………...155 mm dalekonosných děl.
135 ks………...280 mm moždířů.
410 ks………...105 mm kanonů a houfnic.
760 ks………...155 mm kanonů.

V těchto počtech nejsou ještě zahrnuta PL-děla a PT-kanóny. Chybí zde i počty děl pevnostních a počty děl zabudovaných v ( maskovaných) objektech.
Podle tohoto dobového hlášení francouzské armády existovalo v srpnu 1939:

32 oddílů divizního dělostřelectva s hipotrakcí.
17 pluků Těžkého dělostřelectva.
3 horské dělostřelecké pluky.
10 pevnostních dělostřeleckých pluků.
6 protiletadlových dělostřeleckých pluků.
2 instruktorské ( školní) dělostřelecké oddíly.

Dle „ Francouzského Výzbrojního Programu“ se do konce roku 1939 počítalo ještě s dodáním nových 105 mm houfnic M.35B pro 44 nových oddílů. Francouzská armáda ještě měla dostat větší počet 105 mm dalekonosných kanónů a 155 mm děl nového typu. Tato objednávka u zbrojovek zahrnovala i 64 ks nových 194 mm kanonů na pásovém podvozku, 16 ks těžkých 220 mm děl, další 2 ks dalekonosná děla ráže 240 mm na pásových podvozcích, 16 ks nových 220 mm děl, další 2 ks dalekonosná děla ráže 240 mm rekonstruovaná ze vzoru M.93/96 a 12 ks dalších blíže nespecifikovaných děl.

Francouzské PL dělostřelectvo ( protiletadlové), disponující již od začátku 30. let děly vynikající úrovně, mělo být ještě doplněno novými 32 bateriemi 75 mm kanónů M.24 a 57 bateriemi nového lehčího a výkonnějšího typu. Zdokonalena měla být i pomocná výzbroj DPL ( světlomety, naslouchací přístroje, měřící přístroje, povelové přístroje a spojovací prostředky). V létě 1938 měla francouzské PVO – tehdy označované OPL ( DCA) značné mezery, především v PL-kanónech u jednotek, v AOPL ( armádní PVO), kde se objednané 25 mm PL-kanóny Hotchkiss dodávaly až koncem roku 1938. A vůbec nesplněn zůstal i původní plán vyzbrojit každou divizi baterií PL-kanónů ( kde jsou však ještě pluky a o praporech ani nemluvě – proto také ta nadvláda Luftwaffe).

Dodávka všech zamýšlených děl dle objednávky francouzské armády by umožnila výstavbu nových 180 baterií všeho druhu. Každá francouzská pěší divize ( DI ) „ měla“ mít od začátku roku 1939 celkem 88 ks PT-kanónů, tedy větší počet, než tehdejší německá pěší divize ( pd) se systemizovaným počtem 76 ks PT-kanónů, jenže bohužel – převážná část francouzských KPÚV ( Kanón Proti Útočné Vozbě), dodávaná v ráži 25 mm, už na novější německé tanky ( PzKpfw.III a IV.) nestačila.
Nové francouzské 47 mm PT-kanóny ( probíjely tehdy všechny německé tanky nasazené ve Francii) se koncem roku 1938 teprve začaly vyrábět a do začátku války ve Francii jich bylo dodáno málo.


f) Letectvo.

O „Francouzském letectvu“ - Armée de l'Air - si řekneme obšírněji než o ostatních druzích zbraní, neboť to mělo být letectvo, které by bývalo mohlo, ale především mělo - Hitlera a jeho „Branou moc“ - v květnu a červnu 1940 - zastavit.
Řekneme si jak se vyvíjelo francouzské letectvo od roku 1918 – od konce 1. světové války až do května 1940.

V roce 1918 bylo francouzské letectvo všeobecně považováno po technické, taktické a organizační stránce za nejmohutnější a nejmodernější sílu na světě. Svou pověst, své obrovské zkušenosti získalo francouzské letectvo právě v 1. světové válce. Pravdou je, že to bylo především v obranných bojích, ale v roce 1918, a hlavně koncem 1. světové války, v posledních jejích měsících, už také francouzské letectvo zavádělo nové metody bombardování, včetně náletů do hloubky nepřátelského území. K přípravě útočných operací již také využívalo bitevního letectva.
Když 1. světová válka v listopadu 1918 skončila a Francie v roce 1919 provedla demobilizaci, disponovalo francouzské letectvo ohromnou spoustou přebytečných letadel a materiálu s nimi souvisejícím. Velká část letadel představovala ještě několik let po té první válce světovou špičku.
Demobilizace znamenala drastické snížení počtu francouzských leteckých jednotek
Mírové síly francouzského letectva pak nadále tvořily 3 stíhací pluky, 2 denní bombardovací, 1 noční bombardovací a 7 zpravodajských ( jak se tehdy říkalo pozorovacích a zvědných - průzkumné) pluků jen v samotné Francii. Do roku 1929 pak ještě existovala velká letecká skupina u okupačních jednotek v demilitarizované zóně ( Aeronautique de l´Armée du Rhin). Také v Maroku a v Alžíru existovaly další 2 bombardovací a 3 zpravodajské ( pozorovací a zvědné - průzkumné) skupiny.
Nová organizace francouzského letectva zavedená v roce 1920 znamenala, že vznikly vyšší letecké jednotky – tzv. Division Aérinne de Couverture – skládaly se ze 2 stíhacích pluků a ze 2 denních bombardovacích pluků.
Division Aérinne de Couverture – byly určeny ke krytí ofenzivních akcí pozemních jednotek francouzské armády.
Samostatný pak zůstával jen noční bombardovací pluk.
Zpravodajské letky pak měly – v případě války – těsně spolupracovat s přidělenými vyššími jednotkami armády.
Francouzskému letectvu téměř celá 20. léta více než bohatě postačoval materiál ( letadla a všechen materiál k opravám a náhradní díly) vyrobený během 1. světové války.
To vlastně znamenalo , že celá 20. léta francouzský letecký průmysl stagnoval!!! Nové typy francouzských letadel se tak vyráběly jen v malých sériích!!!

A tak nová organizace francouzského letectva vlastně začala až po roce 1930, tedy zhruba v době, kdy se Francie musela zabývat „ Hrozbou“ – bojem proti povstalcům v Maroku.

Byl to tzv. Plán I. z 1. dubna 1933, podle něhož se v náročné reorganizaci Francouzského letectva počítalo s dodáním celkem 1 010 nových letounů 1. linie, z toho mělo být – 360 ks stíhacích letounů – 342 bombardovacích a 308 zpravodajských. Jako záloha se pak počítalo pro prvé týdny válečných operací s dalšími 120 stíhačkami, 119 bombardéry a se 103 ks zpravodajskými letouny.
Pro spolupráci s pozemní armádou a s OPL (PVO a PVOS) vyčlenil francouzský genštáb celkem 20 letek. Dalších 6 perutí po pěti letkách bylo zařazeno do ZHS – zálohy hlavního stanu – a dalších 20 letek dostalo francouzské námořnictvo.
Francouzská OPL ( PVO a PVOS) velmi zesílila, neboť jí byla přidělena ještě 1 samostatná noční stíhací letka s deseti jednomístnými letouny, třemi stíhacími nočními letkami s dvojmístnými letouny a šestnácti roji třímístných dvoumotorových naváděcích letounů pro spolupráci s pozemními stanovišti – Pramenem je zde – Jean Cuny et Raymond Danel: L´aviation des chasse francaise 1918-1940 aj. Truelle: La production aeronautique militaire Francoise just que enjuin 1940. Revue de la Deuxicme Guerre Mondiale, 1969, Nr.73.

Výše zmiňovaný Plán I. ve Francii ( samozřejmě vše pod „ Čtyřletým plánem na vyzbrojení Francie 1935 až 1938“) velmi brzy vystřídal „ Plán C“, který pro roky 1935,1936 a 1937 požadoval dodání počtů letadel dle následující Tabulky 8:

Tabulka 8……Výroba francouzských letadel dle „ Plánu C“.

Druh…………………………………..V roce……………………………….Celkem.
…………………………….1935…………..1936………1937………………………..

Stíhací………………………115…………….287………..410……………….812

Bombardovací………………195…………….275………..483……………….951

Zpravodajské………………..190…………….405………..469…………….1 064

Celkem………………………500…………….967………1 362……………2 829.

[michan]

VIII.díl. Francie 1940. Č 12.

Francouzský „ Plán C“ dle Tabulky 8 byl určitě na tu dobu impozantní program výstavby letectva, který předpokládal vlastně zavádění stíhacích dolnoplošníků s motory 860 k. Zatím to byly letouny s pevným kapotovaným podvozkem, a od roku 1937 už měly být dodávány dolnoplošníky ( v zavedené vojenské technické terminologii pro AČSSR, AČR stále platilo a platí, že pro „identifikaci letadla“ – a to i bez obrázku – se od doby jednoplošníků - vždy uvádí termín dle umístění křídel v trupu – tedy letoun je buď hornoplošný, nebo středoplošný a nebo dolnoplošný, nebo také hornoplošník, středoplošník a nebo dolnoplošník ) se zatahovatelným podvozkem s požadovanou rychlostí nad 450 km/hod, se stoupavostí do 4 000 m za 6 minut, do 8 000 m za 15 minut a do 10 000 za 19 minut, vyzbrojených i 20 mm kanónem a radiostanicí – tolik tedy zadání pro výrobce. Dle tohoto zadání měl být také ukončen vývoj nočních stíhacích letounů vybavených světlomety, osvětlovacími pumami Michelin a raketami „ Holt“.
Jenomže - výroba požadovaných letounů se rozbíhala pomalu – a my již víme a ještě o tom bude konkrétní řeč – neboť do výroby francouzských letadel zasáhlo nedostatečně připravené znárodnění mnoha zbrojovek a hlavně leteckého průmyslu socialisty a komunisty ( Lidová fronta u moci od 1936 – celé znárodnění si zde u letectva rozebereme, aby bylo jasné oč šlo).
Z „ Plán C“ stíhacích letounů dle Tabulky 8 se nejprve pro Armée de l'Air dodávaly celokovové stíhací dolnoplošníky Dewoitinne D-500 a D-501, částečně již vyzbrojené vrtulovým kanónem a radiostanicí Thomson TH 53.
Celou řadu Dewoitinne D.500 se zaměřením především na velmi úspěšný D.520 a jeho pokračovatele viz odborně-technický článek YAMATO na Palbě zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2620

Dewoitine D.500.





Dewoitine D.501.





Výroba Dewoitinne D-500 a D-501 velice brzy přešla na výkonnější stejně koncipovaný letoun D-510 ( tady je v prov. C .)




, velmi dobře ovladatelný a v té době obratný dolnoplošník. Bohužel zatížení tohoto letounu – specifické zatížení se udává dle níže uvedeného zdroje – 104 kg/metr čtvereční a aby byla zachována obratnost letounu, tak to bylo na úkor rychlosti, která se při plném bojovém zatížení jen přibližovala k požadovaným 400 km/hod. Více nebyl tento stíhací letoun s pevným podvozkem ( další velký handicap) schopen vymáčknout.
Dewoitinne D-510 se účastnil IV. mezinárodního leteckého mítinku vojenských letadel v Curychu ve Švýcarsku v létě ( od 23.7 do 1. 8.) 1937, ale svými výkony zůstával, jak za německými Messerschmitt Bf 109, tak i za čs. Aviemi B-534.
Protože se však ve Francii zkoušely prototypy modernějších stíhacích dolnoplošníků se zatahovacími podvozky, výroba D-510 se omezila – nikoliv však zastavila. Po dodávce 52 ks D-510 do začátku roku 1937 se nadále vyrábělo jen 10ks D-510 měsíčně a zároveň byla stíhačka D-510 uvolněna pro export ( 36 ks D-510 bylo dodáno do Turecka, 2 ks do Japonska, 1 ks do SSSR, 1 ks do Velké Británie a 32 ks si objednala Litva…).
V té době se již počítalo s brzkými dodávkami pro Armée de l'Air modernějších stíhacích dolnoplošníků, kterými byly Morane Saulnier M.S.405 a zdokonalené M.S.406 -viz zde na Palbě odborně-technické články od YAMATO:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2724
, pro trvající obtíže v leteckém průmyslu Francie se těmito stíhacími letadly mohly prvé letky Armée de l'Air vyzbrojit až v polovině roku 1938. A protože ani vyrobené Dewoitinne D-510 nestačily na zajištění výcviku francouzských pilotů, zajímala se Armée de l'Air o koupi 200 ks čs. Avií B-534 a o dodávky v ČSR vyráběných motorů Hispano Suiza HS-12Ycrs, které chtělo po Mnichovu čs. letectvo odprodat. Avie B-534 měly ve Francii překlenout mezeru do zahájení dodávek moderních francouzských letounů.
Jenomže – než byly vůbec dojednány obchodní podmínky mezi Francií a torzem ČSR byl tady 15. březen 1939 – okupace zbytku Čech, Moravy a Slezska a vznik Slovenského štátu a z dodávek Avií B-534 nebylo nic…
Podle Jean Cuny et Raymond Danel: L´aviation des chasse Francoise 1918-1940 aj. Truelle: La production aeronautique militaire Francoise just que enjuin 1940. Revue de la Deuxicme Guere Mondiale, 1969, Nr. 73
– mělo francouzské letectvo k 1. lednu 1936 celkem 763 stíhacích letadel, z tohoto počtu bylo 522 ks starších typů ( 375 ks bylo Nieuport Delage 62 a 622 – 135 ks hornoplošných Gourdou Lessaure 32




a pak 12 ks Wibault 72), dále pak mělo ještě dalších 88 ks dosud řadové služby schopných letounů ( 48 ks Nieuport Delage 629 a pak 40 ks Morane Saulnier M.S.215).
Těch moderních stíhacích letounů, které by odpovídaly úrovni roku 1936 a které skutečně vlastnila Armée de l'Air , bylo 153 ks, z toho 96 ks letounů bylo D-500, 17 ks letounů bylo D-501 a 40 ks hornoplošníků Mureaux 113. Všechny stíhací letouny, všech 763 letounů bylo v Armée de l'Air zařazeno do celkem 35 stíhacích letek, z nichž 11 letek mělo ve výzbroji jenom starší letouny…

O jeden rok později, tedy v roce 1937 se u tohoto historického podkladu uvádí, že Armée de l'Air měla 856 ks stíhacích letounů, z nichž se 420 ks považovalo za zastaralé ( 102 ks Goudron Lesseure 32 a 318 ks Nieuport Delage 62 a 622 ), dalších 97 ks byly dvojplošníky Nieuport Delage 629 a 51 ks hornoplošníků Morane Saulnier M.S.225




a jen 288 ks stíhacích letounů bylo moderních ( 90 ks D-500, 139 ks D-501, 37 ks D-510 a 22 ks hornoplošník Loire 46




) a staly se základem výzbroje 21 polních letek. Dalších 14 letek mělo letadla II. linie.

Z typů letounů, které byly dodávány do roku 1937 bylo zřejmé, že je v Armée de l'Air kladen důraz na letouny zpravodajské. Ony totiž letouny zpravodajské – dnes bychom řekli spíše průzkumné – značené „ R“ byly v 30. letech ( a nejen v 30. letech) víceúčelové. Stačilo tehdy změnit výzbroj a tehdy i u některých šlo lehce vyměnit motor a byl tady podpůrný letoun pro pozemní jednotky – bitevník, nebo lehký bombardovací letoun…

Trochu zmatek je v počtech jednotlivých druhů letounů používaných do roku 1938. Příčinu je nutné hledat v nejednotnosti klasifikace letounů.
Trochu nám může posloužit pro další roky – Publikace od André van Haute – Pictoral History of the French Air Forse. Volumme 1909-1940, London 1974.
Pro závěr roku 1935 jsou tam jako výchozí udány typy a počty letadel, které jsou seřazeny nyní do Tabulka 8a.


Tabulka 8a……………Počty francouzských letadel k 31. 12 1935.

Ameriot 143 ………… ….40 ks…………………..Morane M.S.315……….95 ks.

Blériot 127…………………7 ks…………………..Morane M.S. 113……….4 ks.

Bloch 120……………………9 ks…………………Moarne M.S.115………2 ks.

Bloch M.B.200……………126 ks…………………Morane M.S:117………65 ks.

Caudron 480…………………2 ks………………….Nieport 628……………..2 ks.

Dewitinne D-500……………96 ks…………………Nieport 622……………...2 ks.

Dewoitinne D-501…………..17 ks………………….Nieport 629……………..51 ks.

Hanriot 433………………….25 ks………………….Potez 390………………...6 ks.

Hanriot 433……………………1 ks…………………Potez 540………………...64 ks.

LéO 206………………………..1 ks………………...Potez 542…………………..1 ks.

Morane Saulnier 230…………..75 ks………………..Autogyro C.30…………….7 ks.


Hornoplošník Morane Saulnier MS 315.







V dalším týdnu, v pokračování, budeme dále hovořit o f) Armée de l'Air – O francouzském letectvu do vzniku 2. světové války a o jeho problémech až do 10 .května 1940.



Použité materiály:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Debatu a případné doplnění lze na tomto odkazu.


http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3504