VIII. Díl. Francie 1940. Č 22.

[michan]

VIII. díl. Francie 1940. Č 22.

Asi nejpodrobnější mapa Německa, kterou jsem sehnal ( byla již na Palbě).





Pod vlivem všech smluv a událostí let 1935 a 1936 v Evropě, stejně jako pod kritikou předchozího „Plán D“, vzniká ve Francii nový nástupový plán:

3) Plán „ D-BIS“.

Plán „ D-BIS“, nástupový plán francouzské armády pak platil až do ledna 1938, a od předchozích nástupových plánů se lišil jenom velice podstatným zesílením jednotek krytu a zesílením posádek Maginotovy linie tak, aby odpovídaly předpokládaným zvýšeným stavům Wehrmachtu a povšechným omezením naplno se projevujícím omezením útoků Francie – příklonu k obraně…
Plán „ D-BIS“ pak měl několik modifikací, které se vztahovaly na různé alternativy chování Německa na Západě…
Tak například počítal i s tím, že Francie pošle své jednotky do Belgie, dojde-li k porušení belgické neutrality a belgická vláda požádá francouzskou vládu o pomoc a Francie samozřejmě zesílí i všechny své válečné aktivity před Maginotovou linií, směrem do Německa.

Mapa území před Maginotovou linií, kde jsou některá, v textu vzpomínaná města v Německu ( Mainz, Longvy atd).




V Plán „ D-BIS“ nebylo detailně rozpracováno urychlené zahájení odlehčovací ofenzívy ve prospěch napadeného Československa ( už se počítalo s pomocí SSSR ač nedořešeno)…viz: Tournoux - Défense de frontieres. Paris 1960. str. 337-338.

I tento Plán „ D-BIS“ byl francouzskými zainteresovanými vojenskými experty ( NROS – Národní Rady Obrany Státu) podroben ostré kritice, kde se hodně věnované kritiky soustředilo na vyhlídky Rudé Armády ( RA) a její pomoci na Východní frontě, především ve prospěch ČSR…
Znovu se například posuzovaly záporně možnosti rychlé dopravy sovětských jednotek do Československa, pokud se nevyužije, jako optimální řešení, výkonných tratí v severním Maďarsku, protože při malé propustnosti čs. tratí ve směru od Podkarpatské Rusi na západ by se dalo počítat se zapojením větších sovětských formací ( divizí se vším všudy) až koncem druhého měsíce ( 2 měsíce) války… To ale, dle francouzských vojenských expertů, znamenalo, že se obrana AČSR mohla mezitím zhroutit, nebo mohla RA uvíznout v Rumunsku… Další kritika pak upozorňovala na nejistý postoj sovětského velení v případě, že by přestalo ČSR existovat a francouzská armáda na Západě by neprojevovala větší aktivitu… Kritici proto požadovaly zapracování alespoň dílčích útočných akcí od francouzské armády, které by donutily velení Wehrmachtu přesunout větší jednotky na Západní frontu, čímž by se povzbudilo i válečné úsilí na Východní frontě…
Protože ještě vlastně do 15. září 1938 verbálně francouzské vlády trvaly na tom že ČSR pomohou určitě – musel genštáb Francie s ČSR počítat. To přesto, že mnozí členové francouzské vlády a chladně uvažující důstojníci NROS nepokrytě naznačovali, že za dané situace by bylo vhodnější ponechat ČSR zatím jeho osudu, nebo ho dovést k radikálním ústupkům vůči Německu mírovou cestou a samotnou válku s Německem by pak měla Francie zahajovat až ve vhodnější dobu, až získá Francie plně spojenectví s Velkou Británií a zároveň se podaří dozbrojit francouzskou armádu…

4) „PLÁN E“.

Všechny nahoře popsané kritické připomínky ( nejen popsané, ale i další…) vůči Plán „ D-BIS“ měly být změněny a zohledněny v podrobněji připravovaném – novém – „Plán E“, který začal platit od ledna 1938 a platil až do skončení „Mnichovské krize „
U "Plán E“, je pozoruhodné, že byl alespoň částečně zaměřen i na odlehčení Východní fronty, tedy na pomoc bojující AČSR.

"Plán E“ vypracovali důstojníci francouzského genštábu tak, že počítal, že bude po Mobilizaci vytvořeno 7 až 9 armád, lépe řečeno bude vytvořeno 7 armád a 2 „ Operační skupiny“, které budou plnit tyto bojové úkoly:

1. armáda ( 1.A) – Měla být soustředěna na severním a jižním břehu Sambry, jihozápadně od Mauberge u belgických hranic ( generál G. H. Bilotte).

2. armáda ( 2.A) – Měla být soustředěna na hranicích Lucemburska, v pásmu od bývalé pevnosti Longvy až po Ardeny. ( generál G. Prételat).

3. armáda ( 3. A) – Měla zajišťovat pravé křídlo 2. A od Mosely po Sársko.

4. armáda ( 4. A) – Měla zajišťovat úsek dále na východ proti Saarbrückenu.

5. armáda ( 5. A) – Měla být soustředěna na povodí Rýna, od Štrasburku až po švýcarské hranice na jihu.

6. armáda ( 6. A) – Měla být soustředěna na hranicích s Itálií.

7. armáda ( 7. A) – Měla být k disposici hlavnímu velitelství francouzské armády pro případné ofenzivní akce do německého zázemí, hlavně přes Belgii, budou-li dosaženy potřebné podmínky, nebo v krajním případě i pro perspektivní ofenzívu mezi Rýnem a Moselou.

A potom to byly pro rozvíjení ofenzivních akcí, za všeobecného nástupu francouzské armády proti Německu, a pro podporu bojových akcí na jihu ( proti Itálii), po Mobilizaci postavené ony 2 „ Operační skupiny“.
A sice:

1. Operační Skupina ( „Ardeny“) – měla zajišťovat styk 1. A a 2. A v případě německého útoku na Belgii. Až by dokončila své soustřeďování a výstavbu měla se přeměnit na 9. armádu ( 9. A) a jako 9. A zaujmout postavení na styku 1. A a 2. A.

2. Operační Skupina – byla soustřeďována v horním Alsasku, kde byla po Mobilizaci a doplnění předělána a přejmenována na poněkud slabší ( než ostatní armády) 8. armádu ( 8. A), která byla určena buď k obraně proti případnému italskému útoku ve směru na Grenoble, nebo pro ochranu švýcarských hranic, pokud by Němci zahájili ofenzívu přes švýcarské území ( před Hitlerem si nemohl být nikdo jist a i neutrální Švýcaři a jejich rychlá mobilizace , ale hlavně Hitler se nechtěl nechat zatáhnout do nejistého boje v horách a pak pro obchod a zpravodajskou službu neutralitu Švýcarska Hitler potřeboval – to zachránilo Švýcarsko před napadením Německem). Viz Gamelin a jeho dílo t. II a Les évéments t. I. str. 47-48.

Všechny armády a vyšší jednotky soustředěné na belgické , ale také na lucemburské hranici se pak měly sloučit do
1. Skupiny armád pod velením generála G. H. Billotta
a do jižně od ní vytvářené
2. Skupiny armád pod velením generála G. Prételata.

Z těchto jednotek pak přes 70% - celkem to mělo být 77 pěších divizí, 2 divize mechanizované a 3 divize jezdecké ( smíšené) doplněné mobilizací dalšími 7 jezdeckými brigádami – bylo připravováno – dle „Plán E“ na útočné operace Francie do nitra Německa. Viz P. E. Tournoux – dílo - str. 340.

Také úplným základem „Plán E“ byla strategická obrana, která se měla až po vyhodnocení celkového stavu všech bojových akcí a situací - přeměňovat až v té nějaké II. fázi - na ofenzívu…

„Plán E“ počítal s následujícími variantami ofenzivních akcí:

„Hypothése B“ – byla zaměřena na útok přes belgické nebo lucemburské území. Protože však oba státy kategoricky odmítaly válečné akce proti Hitlerovskému Německu a nechtěly tak vystavit svá území válečnému strádání, muselo se čekat až Němci poruší neutralitu a vniknou na belgické území s úmyslem obejít Maginotovu linii ze severu. Plán se měl uskutečnit výhradně až belgická vláda požádá sama o pomoc. A protože se očekávaly velice tvrdé boje, mohly se rozsáhlejší ofenzivní akce proti Porúří uskutečnit teprve potom, až bude německý útok odražen. Viz – Tournoux – jeho dílo str. 339.

„ Hypothése S“ ( L´operation S) – tato útočná hypotéza počítala s útočnou operací zaměřenou na opětné získání sárské průmyslové pánve, kterou nacisti získali plebiscitem v roce 1935.

„Hypothese R“ ( L´operation Rhénanie) – někdy se tato hypotéza nazývá „ Plán R“ a má to být široce rozvinutá francouzská ofenzíva mezi Rýnem a Moselou ve všeobecně vedeném směru na Mainz .. Cílem takové široké ofenzívy bylo odlehčit AČSR v jejím těžkém boji s Německem. Protože to mohlo mít vliv na boje v ČSR, - ofenzíva dle - Hypothese R - „ Plán R“ - bylo globální řešení války s Německem – rozeberme si ji podrobněji.
Viz Gamelin: cit dílo, t. III. : La Guerre, str. 26-33, Paris 1947.

[michan]

VIII. díl. Francie 1940. Č 23.

5) „ Plán R“.

„Hypothese R“ – L´operation Rhénanie, nebo také krátce nástupní „Plán R“, byl soubor podrobných směrnic, vydaných náčelníkem Hlavního štábu Francie generálem Gamelinem dne 8. června 1938 a v originále jsou tyto směrnice – „Directive pour l´offensive entrée Rhin et Luxembourgh“.

Politická mapa Francie.




Než začneme blíže o „Plán R“, jak ho pro náš popis budeme nazývat, odbočíme a řekněme si něco o Hlavním štábu a generálu Gamelinovi.

Generál Maurice Gustav Gamelin byl náčelníkem Hlavního štábu Francie od 21. ledna 1938.




Hlavní štáb byl pro celou francouzskou brannou moc společný – podléhalo mu letectvo, pozemní vojsko i námořnictvo. Od 1. března 1938 platila v případě vypuknutí války ve Francii zvláštní instrukce, pro velitelskou válečnou organizaci, tzv. –„Sur l´organisation de la nation en temps de guerre, která se sestával ze 2 sekcí velení:

1/ Ta První z nich byla nazvaná – „Direction Générale de la Guerre – a plnila úkoly předchozí NROS ( Národní Rady Obrany Státu). Tvořil jí prezident Francie, předseda vlády, dále pak maršál Pétain, náčelník hlavního štábu, štáb letectva, štáb pozemní armády a štáb námořnictva.

2/ Druhá sekce tzv.- „Direction militaire de la Guerre, zahajovala svou činnost až po vypuknutí války a tvořili jí – Ministr národní obrany, ministr války, ministři letectví, námořnictva, kolonií a náčelníci štábů všech zbraní.

Nyní tedy zpět k „Plán R“.
Podle tohoto nástupního plánu záviselo vlastní zahájení francouzské ofenzívy na odolnosti AČSR v obraně při jejich bojích proti přesile, dále také na stanovisku Polska a Rumunska k takové válce, na možnostech rychlého zahájení bojových operací Rudé armády, a také na počínání Maďarska, které mohlo být podporováno Mussoliniho Itálií.

Když generál Gamelin seznamoval zainteresované vyšší štábní důstojníky Francie poprvé se směrnicemi „Plán R“ – vyslovil z analýzy a následné syntézy zpráv francouzské rozvědky silné pochybnosti o tom, že SSSR, její Rudá armáda, bude skutečně ve větším měřítku schopna vystoupit ve prospěch ČSR.
Generál Gamelin přítomné vyšší důstojníky upozornil, že Rudá armáda prochází dle zpráv z Moskvy obrovskou krizí, neboť převážná část jejích nejvyšších představitelů byla zatčena a odsouzena pro údajnou špionáž a dlouholetou spolupráci s nacistickým Německem. Dále pak řekl, že v SSSR probíhalo rozsáhlé zatýkání a popravy i v řadách nejvyšších představitelů sovětského režimu a také v průmyslu.
Jako hlavní důvod pochyb o zapojení RA však uvedl tu skutečnost, že se doposud nepodařilo diplomaticky zajistit souhlas ani Polska, ani Rumunska s tranzitem sovětských jednotek přes jejich území…
Na stole opět bylo, že politické, geografické a technické potíže spojené s vojenskou pomocí ČSR bránily francouzskému NROS nalézt skutečně účinné řešení pomoci obraně AČSR.
Dále se opět projednávalo v NROS, že pokud by se i podařilo sjednat průchod přes Rumunské železnice, nestačila by stávající železniční síť, a to zejména v nejvýchodnější části ČSR, k dopravě potřebného počtu sovětských jednotek.
NROS se proto pozoruhodně domnívala, že pro zajištění hladkého transportu potřebného rozsahu bude nutné buď „odtlačit“ maďarskou armádu, nebo „obsadit“ převážnou část severního Maďarska, aby mohla být použita tamní hustá železniční síť ( kašlat na suverenitu Maďarska – pozoruhodné že?).
Obě dvě tyto varianty ( odtlačení, nebo obsazení) znamenaly válku s Maďarskem, což by určitě vyvolalo přesun jednotek Wehrmachtu do Maďarska a tím i úplné obklíčení Československa z jihu. Samozřejmě, že by tyto přesuny nenechala bez povšimnutí Itálie, která by se také přesunula na stranu Německa a vstoupila by do války. Byly to varianty, které musela brát koalice Spojenců Východní i Západní fronty v potaz, vlády zainteresovaných zemí by nesměly kolísat, ale jednat stejně, protože jinak by se sovětské jednotky nemohly dostat na československo-německou frontu včas…
Již jsme říkali, že i francouzský genštáb, stejně jako ćs. genštáb viz. V. díl. ČSR. Mnichov 1938. Č 1. až 40. zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=197
vypracovaly na přesun sovětských vojsk Rumunskem několik teoretických studií. To přesto, že neměly ze sovětské strany žádné relevantní údaje ( kolik, jakých vojsk, kdy, by Sověti přesouvali – alespoň). Jako případný koridor je na stejném odkaze hovořeno v Č 6. o trati procházející severním Rumunskem, která byla budována s pomocí ČSR a Francie v 30. letech k hranicím se SSSR. Přesun po této nevýkonné, jednokolejné a navíc ještě na jaře 1938 nedokončené železniční trati, by dle shodného názoru obou štábů trval velice dlouho. Dokonce jedna ze studií čs. genštábu říká, že první větší formace RA ( myšleno divize a výše) by se na Čs. frontu, na pomoc AČR dostaly až začátkem třetího měsíce ( Za celé 2 měsíce).
Řekněme si jak podivně na tyto studie reagovali Francouzi…

Generál Gamelin se obrátil na ČS – Hlavní štáb s návrhem – považme – aby AČSR hned po zahájení německého útoku na ČSR okamžitě a co nejrychleji přesunula celou svou armádu na moravskoslovenské hranice a postavila se na vážný odpor až tam. K tomu Gamelin zdůraznil, že za této situace považuje obranu Čech a Moravy za neuskutečnitelnou.
No, že u vojáků narazil musí být všem jasné!!!
Vyklidit bez boje chloubu ČSR – pevnosti. Vyklidit bez boje nejlidnatější, nejvyspělejší a nejprůmyslovější část země, kde by ještě dokonce nebyla úplně provedena Mobilizace a potřebný rozsah evakuace?
„Na hlavičku“…
Genštáb AČSR hodnotil francouzský návrh tak, že jej páni nejvyšší důstojníci Francie udělali jen podle prvotního pohledu na geografickou mapu ČSR a bez znalosti čs. problematiky, i té nejzákladnější……!!!!
Bohužel - a k té době to patřilo – Nesouhlas Československých vojáků a samozřejmě i politiků nahrával těm francouzským vysokým generálům, kteří tvrdili, že ani mohutná ofenzíva přes veletok Rýna nedokáže zabránit drtivé porážce československé obrany, československé armády…
Do toho přišla další rána – V březnu 1938 Anšlus Rakouska viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2619
- tím se nesmírně zhoršila strategická situace ČSR.

Ve Francii se i nadále v genštábu řešila situace jak pomoci ČSR, jak zabezpečit jeho obranu.
Otázku zabezpečení obrany ČSR byla ve Francii projednávána na poradě Stálé rady obrany státu ( Comité permanent de la Défense nationale) s představiteli vlády, tehdy ještě s ministrem zahraničí Boncourem a ministrem národní obrany Daladierem. Kabinet tehdejšího ministerského předsedy Francie Bluma si vyžádal i vyjádření francouzské válečné rady, které tehdy předsedal maršál Petain a jejímiž členy byli generálové Gamelin, Franchet d´Esperey, Georges, Bilotte, Prételat, Blanchard, Hering, Dosse, Nogués, Colson a Besson. Pro jednání a vyjádření byl k dispozici i posudek znalců československé problematiky působících nějaký čas v Československu – generál Mittelhauser a důstojníci Dofieus, Binneau a Hurré.

[michan]

VIII. díl. Francie 1940. Č 24.

Při novém projednávání jak pomoci obraně ČSR, po Anšlusu Rakouska ( po 13. březnu 1938) pak generál Gamelin znovu přítomným nejvyšším politickým představitelům Francie ( prezident, předseda vlády, ministr zahraničí a obrany) připomněl, že by válečná situace vyžadovala širokou a rychlou odlehčovací operaci do nitra Německa.
K tomu hned generál Gamelin dodal, aby francouzská vláda a Stálá rada obrany státu urychleně získala souhlas belgické vlády k průchodu francouzských jednotek přes belgické území, odkud je přece jenom blíž k citlivějším oblastem Německa…
Na to mu ministr zahraničí Francie odpověděl, že tento požadavek nebude možné splnit, a to ani v případě, požádá-li Belgii o tuto službu, o tento souhlas podle článku 16 Paktu samotná SN ( Společnost Národů). Když to válečná Rada vyslechla, většina účastníků jen konstatovala, že to znamená, že účinnost každé jiné francouzské ofenzívy je tak značně omezena ( do Sárska atd..)
Vše podtrhl tehdejší nový ministr národní obrany a pozdější předseda vlády nám nechvalně známý E. Daladier.
Tak tehdy nový ministr obrany Daladier jen konstatoval, že po rozboru připomínek – francouzská armáda není za dané situace schopna poskytnout Československu včasnou a účinnou pomoc, tedy rozhodně ne takovou vojenskou pomoc, která by byla schopna zabránit obsazení ČSR Přes to vše ještě ale Daladier navrhoval, aby francouzská armáda v případě aktivování pomoci provedla co nejrychleji Mobilizaci a alespoň částí svých sil provedla řadu malých útočných akcí ( v místech před Maginotovou linií), aby tak upoutala na hranicích alespoň část německých jednotek. Pak prý skutečně doporučil důkladnou přípravu „Plán R“ – „Hypothese Rhénanie“.
A právě pak bylo konstatováno, že při posuzování možností Rudé armády, při i případném souhlasu Rumunska s tranzitem přes jeho území po budované železniční trati se RA nebude moci do ČSR dostat včas. Někteří členové NROS pak poukázali na čistky v SSSR a vznesli pochyby zda je RA vůbec schopna rozsáhlých ( na velkém území) a náročných útočných akcí…
O nasazení Sovětského letectva hovořil velitel Armée de l'Air generál Vuillemin, který přítomné upozornil na velkou přeletovou vzdálenost pro tehdejší sovětská letadla ( zvláště stíhací), nedostatek PHM a absenci vhodných letišť na straně ČSR, která jsou teprve ve výstavbě.
K tomu, že by tehdy pomohla Velká Británie, tak k tomu se většina účastníků zasedání stavěla více než pesimisticky, neboť o britské armádě, mimo Royal Navy, Francie věděla, že je velmi slabá…
Celý tento válečný a vládní Kabinet Francie, jako jeden muž poukazoval na to, že se neustále mění britské názory na sudetoněmecký problém v ČSR a Velká Británie má ohromnou nechuť k tomu, že by byla bota Rudé armády vpuštěna do Střední Evropy…
Při tom byl i postoj SN v Ženevě hodnocen jako nejednotný a způsob uplatňování rozhodnutí Společnosti národů jako neúčinný…

Celé zasedání skončilo prohlášením ministerského předsedy Francie Leona Bluma, že Francie musí i za tohoto stavu, za takto protichůdných konstatování, zůstat Československu věrná a že je naděje, že pevným francouzským postojem, vyhlášením Mobilizace a pohrůžkou vypovězení války – pouhou touto hrozbou - bude Německo odvráceno od útoku na Československo….

Debata však ještě pokračovala a na ní generál Gamelin poukázal na francouzskou neschopnost zabránit Německu v provedení „Anšlůsu Rakouska“.
Gamelin mimo jiné řekl, že dokud bylo Rakousko neutrální, mohla AČSR alespoň celých 6 týdnů vzdorovat drtivému německému útoku ze Severu a ze Západu, za boje pak pomalu ustupovat na nové obranné linie s četnými přírodními překážkami a uchovat si při tom stále svou celistvost. AČSR při těžkých bojích mohla zmařit německé pokusy o obklíčení, uniknout za slovenskou hranici a tam svou obrannou linii na delší dobu stabilizovat ( mějme na paměti, že to hodnotila francouzská strana – francouzský genštáb – zde ústy svého velitele - generála Gamelina).
Pak generál Gamelin pokračoval, že za takového stavu, který nastínil, mohla mít francouzská ofenzíva na Západě smysl… Nyní, kdy bylo Rakousko pohlceno a stalo se součástí Německa, se na jihu Čech a Moravy odkryla dlouhá, přírodou špatně chráněná a zatím ani opevněními nechráněná, pro ČSR nepřátelská, hranice. Pro AČSR tak vyvstalo akutní nebezpečí, že valné síly čs. armády mohou být během 1 až 2 týdnů obklíčeny a rozdrceny už v Čechách.
No a k takto pesimisticky líčené situaci pak generál Gamelin pokračoval o tom, že zahajovat za této situace francouzskou ofenzívu by nemělo smysl, protože by obsazení Československa ta ofenzíva stejně nezabránila.
Generál Gamelin pak svůj pesimistický výklad ukončil tak, že válka s Německem by se pro Francii stala jen věcí cti a bez spojenců by byla pro Francii nesmírně těžká….

Příště budeme v „Plán R“ ještě pokračovat a navážeme na ostatní plány spojenců a pak i na německé plány.


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Debatu a připomínky prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3504