V očích západních lidí zajímajících se o obrněnou techniku nejsou ruské tanky nijak extra výkonnými stroji. Zejména je jim vytýkána nízká způsobilost bojovat s tanky protivníka. Ta je podle nich způsobena zejména nižší kvalitou jejich děl. Co je však míněno onou nízkou kvalitou bývá leckdy nejasné a mlhavé. Typickým příkladem je argument o vysoké hmotnosti střel, jež způsobují špatné balistické vlastnosti. Co je tímto myšleno přitom není většinou uvedeno.
Kdybych sám chtěl vytknout slabé stránky vyplývající z charakteru ruských děl, při současném opomíjení výhod, formuloval bych to asi takto: Vysoká hmotnost projektilu a relativně malá délka děl neumožňuje dosažení vysoké počáteční rychlosti. Střela tedy má více zakřivenou dráhu a delší dobu letu k cíli. Je tedy méně přesná. Ve spojení s malou kadencí (způsobenou opět velkou ráží)je pravděpodobnost zasažení cíle mnohem nižší než u německých děl. Vzhledem k malé rychlosti a velké čelní ploše nemají ruská děla nijak oslnivou průbojnost, tudíž celkový účinek je o to nižší. Přitom nároky na prostor a hmotnost projektilů i samotného děla jsou mnohem větší.
Z těchto a dalších důvodů by většina lidí upřednostnila JagdPanthera před ISU-122/152. Dalšími argumenty by pravděpodobně byly silnější čelní pancíř, kvalitnější optika aj.
Většina těchto argumentů je správná(resp.něco na nich pravdy je) a já s nimi částečně souhlasím. Jenže toto hodnocení např.zcela opomíjí výhody vyplývající z velké ráže. Hmotný projektil sice klade větší odpor proti urychlení, nicméně též je těžší ho zpomalit či vychýlit z dráhy. Jakmile tedy dosáhne dané rychlosti déle si jí udrží (v porovnání s lehčím projektilem)a je tedy menší i ztráta průbojnosti a přesnosti. Další velmi často opomíjenou skutečností je větší ničivý účinek v cíli. Po probití do tanku vnikne více střepin pancíře i střely. Ta navíc může obsahovat nálož a obecně platí čím větší ráže tím větší nálož(přirozeně).
Uvedu tu některé další vlastnosti obou strojů a pokusím se ukázat, že v základních oblastech jako je palebná síla, mobilita a pancéřování ISU-122 za JagdPantherem nijak výrazně nezaostával.
Koncepce a uspořádání
Na první pohled je zřejmé že tvar JagdPanthera je celkově lepší. Zejména sklon čelní desky je optimálnější a mnohem výrazněji zvyšuje odolnost této nejexponovanější partie. ISU-122 má čelní sklon pouze 30° ,což sice má určitý efekt, ale celkově se jedná na rok 44 o slabý průměr. Malý sklon čelní desky lze částečně připsat(vedle prostorových nároků 122mm a 152mm děla) i na vrub umístění převodovky vzadu, v důsledku čehož je bojový prostor posunut o značnou část dopředu a tudíž zbývá malý prostor pro sklon přední desky. Největší sklon má tak paradoxně partie, jež je nejméně vystavená palbě, záď korby. Také sklon boků nástavby je u JagdPanthera větší, i když zde se nejedná o nijak výrazný rozdíl.
Posunutí bojové prostoru dopředu má ale spoustu dalších negativ: např. kanón víc vyčuhuje dopředu, čímž jsou omezeny manévrovací schopnosti stroje(to je však částečně vyváženo kratším dělem), přetížení čelní části pojezdu zase omezuje možnost zesílit čelní pancíř(což je spolu omezeným sklonem výrazná slabina).
Na druhé straně uspořádání ala JagdPanther zvyšuje výšku stroje (i když těch 24 cm(rozdíl mezi oběma stroji) není nijak výrazných,zvyšovalo pravděpodobnost zásahu asi o necelých 10%) , zvětšuje šanci znehybnění vozidla(zranitelnost pojezdu),je komplikovanější…
A co se tvarování týká, i na ISU-122 se dá najít něco co JagdPanther nemá. Šestiúhelníkový tvar nástavby zvyšuje kompaktnost (a tím snižuje hmotnost) celého stroje a zmenšuje velikost jeho čelní plochy což není zanedbatelné.
Pohyblivost
U stíhače tanků není pohyblivost (asi) až tak důležitá, jako třeba u středního tanku, nicméně i zde najde pravděpodobně uplatnění. Existuje např.velmi promyšlený způsob efektivního obranného boje, při němž je převaha v rychlosti nezbytná. Tento způsob používaly např. ruští tankisté. Spočívá v tom, že tanky zaujmou skryté a výhodné postavení, poté co se objeví nepřítel zahájí nečekanou palbu ze skrytu, po vypálení několika ran, kdy protivník se ještě většinou nestačí zorientovat(a přiblížit na účinný dostřel), opustí postavení , využijí své větší rychlosti, popojedou o další kus dál od nepřítele, zaujmou další pozici a celá situace se opakuje. Při tomto způsobu boje je nutné mít vedle vyšší rychlosti i převahu v palebné síla a pancéřování. Pokud vím tak němečtí tankisté tuto taktiku ale nepoužívali.Další využití mobility je stíhání tanků, kdy po odražení protiútoku vyrazí stíhač dorazit zbytek nepřátelských tanků. Opět ale nevím zdali tuto taktiku osádky ST či SD používali.
Tak či onak náskok JagdPanthera v mobilitě je nepopiratelný, ale nikoli tak drastický jak by se na první pohled zdálo.
Tabulkově měl sice JagdPanther měrný výkon motoru 15 hp na tunu, maximální rychlost 55 km na silnici a 30 km v terénu, to však platilo pro otáčky motoru 3000 za minutu. Tyto otáčky však znamenaly pro Jagpanthera reálné riziko požáru motoru a německým velením byly důrazně nedoporučovány. V praxi bylo dosahováno maximálně 2500 ot/min při nichž dosahoval motor výkonu 600 hp . Maximální dosažitelná rychlost byla pravděpodobně 42-46 km v hodině na silnici a 20km/h v terénu,měrný výkon pak byl 13 hp_tunu.
I tak na tom byl ISU-122 z tohoto hlediska o něco hůře. Při podobné hmotnosti jeho motor dosahoval trvale udržitelného výkonu 520 hp. To mu dovolovalo dosáhnou max rychlosti 37km v hod. a v terénu pak 16 km za hod..Měrný výkon motoru pak dosahoval 11 hp na tunu.
JagdPanther je tedy sice stále vítěz, náskok to není ale až tak propastný, zejména uvážíme li, že ISU 122 sebou vláčel asi 7,5-8 tun pancéřování navíc.
Zde je namístě otázka k čemu je stíhači tanků vysoká mobilita a zdali by nebylo pro JagPanthera důležitější obětovat jí část ve prospěch pancéřování.Upřímně řečeno kromě výše uvedeného způsobu boje nevidím ve vysoké mobilitě pro stíhač tanků žádnou velkou výhodu.
Vlastně jediné, co mne napadá, je schopnost rychle se otáčet a tak přenášet palbu.
Možná se však mýlím, nechci tuto výhodu JagdPanthera bagatelizovat, ale opravdu mne nic jiného nenapadá.
Pancéřování
Je zřejmá skutečnost, že zatímco JagdPanther měl, a to především díky sklonu, daleko větší odolnost čelní partie, ISU 122/152 zase vynikal lepší ochranou v ostatních směrech. Nechme teď stranou konkrétnější analýzy o jak moc byl ten který stroj na tom lépe a zeptejme se, která koncepce byla pro daný účel a plánované využití zbraně zdařilejší. Potřeboval JagdPanther silný čelní pancíř. Samozřejmě pro stíhač tanků číhající v předem připravené výhodné pozici, kdy má víceméně kryté boky je to jeden z nejdůležitějších faktorů. Z tohoto hlediska se jeví 80mm /55° pancíř(ekvivalent podle ráže asi 150-170mm) více než dostačující a rozumně volený. ISU 122 na tom byl s odolností čela o poznání hůře.90/30° dávalo asi 110-120mm (opět podle ráže útočícího projektil),což sice je proti 75mm L 48 poměrně slušná ochrana,ale oproti např. KwK 42 je to nedostačující. Z hlediska taktiky(a asi i nejčastějším způsobu) jeho použití, kdy jel 600 metrů za středními tanky a ničil ohniska odporu na jedné straně asi nevyžadovalo tak mohutný čelní pancíř (nebyl středem pozornosti, útočil z větší dálky), nicméně je otázkou zdali přece jen neměl být silnější např. na úkor zádě, či boků.(poměrně malý úbytek síly na bocích by znamenal značný nárůst síly čela) Je otázkou, do jaké míry se stroj v zadní linii dostal do křížové palby, a do jaké míry byl ohrožen z čelní sféry.
Na první pohled by se zdálo že koncepce silného čelního pancíře na úkor boků je jednoznačně lepší. Ovšem hrají zde důležitou roli další dvě skutečnosti. Za prvé pouhé porovnání síly pancíře včetně porovnání vlivem sklonu by nebylo vůči ISU zcela fér. Vedle sklonu od vertikály tu totiž hrálo roli i horizontální pootočení stroje vůči střele a jelikož nárůst sklonu prudce stoupá se sílou pancíře(pro silnější pancíř je větší), je na tom po stránce odolnosti ISU o to lépe.
Další skutečnost je podobná,už při natočení úhlu 30° vůči podélné ose tvoří boky u obou tanků přes 50% plochy z celkové siluety. Vzhledem k tomu, že oba stroje se museli často natáčet a že útok z více stran není až tak vzácná skutečnost, jeví se slabé boční pancéřování JagdPanthera jako výrazná slabina.
Mám určitý typ výpočtu efektu pancíře v závislosti na jeho sklonu a síle a ráže útočící střely. Pokoušel jsem se do něj zahrnout i kvalitu, tedy alespoň tvrdost, bohužel sice mám text pojednávající o mechanizmech průbojnosti ,avšak nezvládám angličtinu natolik, abych z něj vytáhl alespoň něco použitelného.(a sedět celý den nad jedním odstavcem na to je můj čas moc drahý) A z vody se mi vařit nechce.
Myslím ale, že pro určité srovnání to stačí. Vzorec jsem odvodil z tohoto grafu, který jsem našel na netu:
Graf zobrazuje závislost efektu sklonu na poměru síla pancíře ku ráže střely.(Thicknes/Diametr
ratio ). Odvozený vzorec vypadá takto:
Síla pancíře=T/(cos(u))^((T/D)^0,4*1,3) kde D je ráže střely ,u sklon pancíře, T síla panc.
Z grafu 2. který vznikl na základě vzorce je vidět že dává poměrně přesné hodnoty
Pomocí tohoto vzorce a excelu jsem vypočítal přibližné zastoupení jednotlivých ploch pancéřování a ekvivalentní ochranu při různých úhlech dopadu střely(horizontální rozsah od 0 do 90°). Chtěl jsem tu původně uvést jen průměrné hodnoty výsledné ochrany. Problém však je , že v případech, kdy např. na čelní pancíř dopadala střela pod horizontálním úhlem blízkému 85°(hodně strmě), vycházely velmi vysoké hodnoty ekv.síly panc., takže ačkoli byla procentuelní zastoupení plochy např. 3%, výsledná síla byla tak velká, že neúměrně zvyšovala průměrný pancíř. Přitom pravděpodobnost zásahu této plochy byla minimální, střelec v 90% bude střílet na bok jenž zaujímá 97% siluety(to samé platí pro ISU 152). Paradoxně tak vycházela největší ochrana při 0 či 90°, v reálu to bylo pravděpodobně mezi 30-50°. Proto tu vedle průměrných hodnot uvedu i rozepsané jednotlivé hodnoty a při počítání průměru vezmu v potaz medián hodnot (srovnám hodnoty podle velikosti a vezmu tu uprostřed), čímž eliminuji vliv extrémních hodnot. Z čelní polosféry(+- 90°) vychází průměrná síla pancíře (medián) Jagdpanthera cca.95mm u ISU-122 143mm. Velikost ekv.pancíře při různých úhlech je v tabulce.
Podle těchto výpočtů tedy byl JagdPanther z boku velmi zranitelný, 122mm ale i 85mm granát ho mohl probít při velmi strmých úhlech dopadu, takže byl li veden útok z více stran představoval slabý boční pancíř u stíhače tanků velké mínus. Pokud např. byl veden útok v úhlu 30° od podélné osy vozidle představoval boční pancíř JagdPanthera pro 122mm střelu 70-114mm kolmý ekvivalent a z celkové plochy zaujímal asi 55%(zbytek tvořil čelní pancíř o síle 125-180mm).Reálná šance vyřazení tedy byla vysoká.Částečně to kompenzoval poměrně velký rozsah odměru, dvojnásobný oproti ISU 122, nicméně asi jen částečně. Naproti tomu při stejném natočení ISU 122/152 vzrostla ochrana boků na 195-240mm(z celkové siluety představujících cca.55%), čelo mělo hodnotu 135mm.Navíc přibližně 28-46% zásahů do boků by šlo do motorového prostoru a nepředstavovalo pro osádku bezprostřední nebezpečí,u JagdPanthera pouze 23%.
I přesto, že měl JagdPanther výrazně silnější čelní pancíř, celkovou(průměrnou) odolností z čelní sféry na tom byl lépe ISU-122. Zezadu byla jeho převaha ještě výraznější.
Palebná síla.
Pokud by jste měli zájem tak některé obecné výhody D-25 shrnuji v článku na této adrese: http://www.militaria.cz/cz/clanky/vojen ... m-kwk.html
Vím, že z velké části je uvádění těchto faktů na tomto fóru nošení dříví do lesa, ale možná tam najdete něco nového.
Přesnost
Má se všeobecně zato, že projektil s vyšší počáteční rychlostí je přesnější. To je sice pravda, ale jen za určitých předpokladů. Druhým vžitým názorem jsou lepší aerodynamické vlastnosti střely malé ráže. To platí také jen za určitých předpokladů.
Obecně totiž platí, že střela větší ráže má větší průřezové zatížení, což je poměr mezi hmotností střely a čelním průřezem. Jelikož čelní průřez je dán druhou mocninou ráže a hmotnost třetí mocninou, bude se s rostoucí ráží lineárně zvětšovat průřezové zatížení (pokud předpokládáme stejný tvar střely).
Podle této obecné úvahy by měla mít 122mm a 152mm(alespoň APBC) střela lepší aerodynamické vlastnosti než 88mm střela z KwK 43 a tím i menší úbytek rychlosti. Podle některých zdrojů tomu tak skutečně bylo, ale úbytek průbojnosti v některých testech hovoří o opaku (test v Aberdeenu).
Každopádně rozdíl v aerodynamických vlastnostech nebyl asi tak markantní, aby vyvážil mnohem větší úsťovou rychlost KwK 43. 88mm dělo mělo plošší trajektorii a kratší dobu letu k cíli, což jej dělalo asi znatelně přesnějším. Díky krátké době letu na něj méně působil i např. boční vítr, takže jej nedokázal tak vychýlit. Tyto faktory sečtené s větší rychlostí palby dávaly nejvýkonnějšímu německému dělu podstatně větší šance na zásah.
Jedinými devizami ruských děl v tomto ohledu tak byly výše zmíněné lepší aerodynamické vlastnosti, lepší poměr boční plochy a hmotnosti střely(což jej též činilo rezistentní vůči větru)a podle mne i menší tendence ztrácet rychlost rotace. Teoreticky by tedy díky tomu měl náskok 88mm děla v přesnosti se vzrůstající vzdáleností o něco klesat. Jestli tomu tak bylo nedokážu říci.
Toto je tedy nesporná výhoda JagdPanthera, kterou ISU 122S (asi)ničím nemohl vyvážit.
Pokud se však na věc podíváme ze širšího hlediska a posuzujeme přesnost děla JagdPanthera a ISU 122 vzhledem k velikosti strojů, proti kterým měly bojovat, nejeví se rozdíl v přesnosti až tak výrazný(152mm houfnici nepočítám, její rychlost byla přece jen moc nízká). Přece jen T-34/85 a IS-2 byly o něco menší než Tiger, Königstiger a Panther.
Průbojnost
Zběžný pohled na udávané hodnoty průbojnosti překvapí velmi vysokým náskokem německých děl v průbojnosti. Např. 88mm kwk 43 měl průbojnost 203 pod úhlem 30°, kdežto D-25T pouhých 160mm, navíc při kolmém dopadu. Takovýto rozdíl může v čtenáři neznalého dalších skutečností vyvolat dojem , že ruská děla měla velmi malý protitankový potenciál. Skutečnost je však trochu jiná.
Těch důvodů proč jsou Německé hodnoty tak vysoké je spousta. Jednak plynou z charakteru německých děl, jež jsou konstruována zejména pro vysokou průbojnost (čímž ztrácí jinde), jednak z rozdílného kritéria uznání průstřelu, typu použité munice, kvality testovacího pancíře atd.
Suma sumárum běžně udávané hodnoty průbojnosti kolmého či mírně skloněného pancíře jsou většinou neporovnatelné.
Pokud bychom chtěli průbojnost stanovit vzorcem narazíme také na značně rozdílné metody.
Hojně udávaným vzorcem pro průbojnost je kinetická energie střely dělená svým čelním průřezem, při němž vychází průbojnost D-25 asi 170mm (v porovnání s KwK 43 232mm). Tento vzorec je ale jen velmi orientační a podle mne nepřesný. Nedá se počítat s celou čelní plochou, neboť střela je špičatá, tudíž alespoň v počátku probíjení působí do mnohem menší plochy. Např. při průniku do hloubky cca.100mm je plocha do níž 122mm střela soustřeďuje svou kinetickou energii jen nepatrně větší než u 88mm střely. Poté sice musí projít celým svým průměrem, ale zde jí v tom brání již jen velmi malá část pancíře(při předpokladu síly do cca.150mm),jehož soudržnost už je z velké části narušená špicí a střela větší ráže má velkou šanci ho prolomit.
Počítat tedy s celou plochou nejde jednoduše proto, že stejně silný pancíř ,musí střela malé ráže projít z velké části celým svým průřezem, na rozdíl od větší střely, jež ho proráží z velké(větší) části špicí. Hlavní výhoda je v koncentraci energie do menšího prostoru, další je možnost do větší hloubky „odtlačovat“ materiál z prostoru před střelou „do boků“. Pokud totiž střela pronikne do větší hloubky než je délka její špice, nemá už pancíř kam „odhrnovat“, resp. spotřebuje na to mnohem více energie. To je alespoň můj pohled na věc.
Pokud vezmu průměrnou plochu, kterou střela působí na pancíř a tou dělím kinetickou energii střely, vyjde mi (za předpokladu že KwK 43 probíjí 232mm)pro 122mm dělo průbojnost 210-220mm. Vím, že se jedná o velmi přibližný výpočet, ale je podle mne přesnější než když budu počítat poměr ráží umocněný na 2. Při tomto způsobu výpočtu mi vychází průbojnost ML-20S asi 198mm, což je sice hodně, pro ostatní děla mi však vychází poměrně rozumné výsledky.
Kromě výpočtů a ruských tabulek průbojnosti existuje několik testů, jež vypovídají o účinnosti D-25T. Aby to však nebylo tak jednoduché i tyto výsledky jsou dost rozporuplné.
Jedněmi z testů, jež jsou v rozporu, jsou testy kanónů v Kubince a Aberdeenu. Vím, že s tím zde fabuluji už dlouho, nicméně test z Aberdeenu je mne známý jediný případ, kdy byla průbojnost D-25T a KwK 43 zjišťována standardním(ve smyslu postupu) a zcela porovnatelným způsobem.
Jak ukazuje tabulka KwK 43 tomto srovnání s přehledem vede.
Druhým případem je známý test účinnosti obou děl proti pancíři Panthera. Zde to natřel naopak D-25T na plné čáře německému acht achtu(uspěl na 2500 metrů, KwK43 pouze 650 metrů).
Porovnám li výsledky obou testů, vyjdou mi zajímavé skutečnosti. 88mm dělo muselo mít mimořádně malou účinnost proti skloněnému pancíři, D-25 naopak mimořádně velkou. Vedle toho z testu ostřelování Panthera(a konec konců i z teorie)plyne větší dostřel D-25T, což je v naprostém rozporu s výsledků testu v Aberdenu. Jelikož při tomto testu byla použita munice typu APBC, musel by mít 122mm projektil mimořádně nevýhodný tvar. Z většiny obrázků to však neplyne. Ve všech ostatních mne známých udávaných hodnotách průbojnosti má 122mm dělo daleko menší úbytek rychlosti.
Dalším testem jež vypovídá o průbojných schopnostech obou děl, a který odporuje výsledkům z Aberdeenu, je test odolnosti Tigera II vůči těmto dělům. Podle http://www.otava.narod.ru byl schopen D-25t probít čelo korby Tigera II na 600 metrů, KwK 43 to nedokázal ani na(dokázal jen do?) 400 metrů a, co mne překvapilo, 75mm L 70 to zvládal na 100 metrů. (alespoň tak jsem to pochopil z neumělého překladu pomocí googlu )
Objektivním posouzením balistických vlastností(ne však průbojnosti) je pak pro mne test, který s kanónem D-25T (k mé nemalé radosti) provedli soudruzi z NDR. Jsou tu udány velmi podrobné balistické charakteristiky tohoto děla včetně rychlosti a průbojnosti. Úbytek rychlosti a průbojnosti je mnohem nižší než u hodnot získaných Američany, samotná průbojnost je však také mnohem nižší, zhruba na úrovni hodnot udávaných v ruských tabulkách. Kritérium uznání průstřelu ani kvalita pancíře mi není známá.
Je vidět, že v testech ostřelování tanků dopadly ruská děla mnohem lépe, než v testech při nichž byla průbojnost zjišťována standardním způsobem(ostřelování plátů). Možná je to dané tím ,že pomalejší střela větší ráže má větší účinek na skloněný(a křehký) pancíř .
Podle mne jedním z možných vysvětlení velkého poklesu průbojnosti se vzdáleností , jakou dávají výsledky z Aberdeenu je následující. V grafu níže je uvedena závislost mezi tvrdostí pancíře a rychlostí nutnou k jeho probití pro střely různé ráže. Ráže se mění, síla pancíře zůstává stejná. Z ní je vidět, že čím je ráže menší, tedy čím je větší poměr T/D, tím větší vliv má tvrdost na potřebnou rychlost projektilu(pro AP střelu). Pro 20mm projektil, kdy je poměr T/D zhruba 2:1, je nárůst rezistence pancíře s rostoucí tvrdostí mnohem větší, než pro 37mm střelu, kdy je T/D 1. Za předpokladu, že tvrdost pancíře v Německém testu(či ruských tabulkových hodnot) byla mnohem vyšší(než v Aberdenu) kolem 350 BHN, by se daly vysvětlit tak rozdílné počáteční hodnoty. Na krátké vzdálenosti má 122mm projektil dostatečnou energii k probití pancíře o síle téměř dvojnásobku své ráže, takže je v pozici 20mm projektilu vůči 37mm pancíři, platí pro něj tedy horní křivka s velkým sklonem( samozřejmě že ne doslova, jenom analogicky). Rozdíl mezi rychlostí potřebnou k probití pancíře o tvrdosti 240 BHN a 350 BHN, je velký, zhruba 206 vůči 160mm. Podstatné je, že s rostoucí vzdáleností klesá energie projektilu a tím i síla pancíře, kterou je schopen probít. Mění se tedy poměr mezi ráží a sílou pancíře (zmenšuje se T/D) ve prospěch střely a křivka nárůstu rezistence pancíře vlivem jeho tvrdosti je mnohem nižší, zhruba jako pro 37mm střelu v grafu. Je tedy i mnohem menší rozdíl mezi potřebnou rychlostí projektilu ke zdolání pancíře o 240 BHN a 350 BHN. Proto je na 100 metrů rozdíl ve průbojnosti 122mm v obou testech(Aberdeen vs. Německý test,či ruské tabulky) tak markantní (206 vůči 160mm) a na 2 km, kdy je poměr T/D zhruba 1, zanedbatelný. APBC munice tedy měla v obou případech stejný úbytech rychlosti, jen je rozdíl v účinku na různě tvrdý pancíř.
To je jedno z možných vysvětlení(jestli je správné nevím)
Zároveň je však vidět, že APC (a asi i APCBC), prostě střely s makarovovou(průbojnou) čepicí potřebují mnohem větší rychlost k probití stejného pancíře(musí se však jednat o homogenní pancíř), než střely typu AP. Tím (částečně)padá jeden z velkých mýtů o pokročilejším typu munice Němců. Je faktem, že AP střely mají většinou mnohem horší aerodynamický tvar a tedy větší úbytek rychlosti, navíc proti povrchově tvrzenému pancíři jsou účinnější naopak typ s průbojnou čepicí. Též nárůst rezistence pancíře vlivem tvrdosti je pro APC(BC) střely je menší.
Další teoretickou výhodou je větší účinnost proti skloněnému pancíři.
Ovšem poslední výhoda je hodně sporadická, např. v příručce pro 90mm dělo M3 L52 (Jakson,Persing) je uváděn jako nejúčinnější typ střely proti čelu korby Panthera právě střela typu APBC (bez nálože a průbojné čepice), typ APCBC/HE nedokázal probít čelo korby na žádnou vzdálenost, střela APBC pak na 1100 yardů. Když uvážím parametry a udávaný výkon 90mm děla s touto municí na tuto vzdálenost, pak je vskutku možné, že 122mm dělo D25T s APBC střelou dokázalo probít čelo korby Panthera na udávaných 2500 metrů a APCBC/HE střela děla 88mm KwK 43 pouze na oněch 650metrů.
Velmi dobře ilustruje rozdíl v přednostech obou děl srovnání výkonů 100mm D-10 děla a 88mm L 70 děla. Obě tato děla byla testována v Jugoslávii v 60 letech. Proti tanku M-47 dosahovala těchto výsledků: čelo korby(102mm 60° 210 BHN) probíjelo 100mm dělo(APBC munice) na 750 metrů, 88mm(APCBC) pak na pouhých 250 metrů. Opačná situace ale nastala u čela věže, zde uspěl D-10 na 950 metrů a 88mm až na 1250 metrů. 100mm dělo tedy mělo mnohem větší účinek proti skloněnému pancíři, proti kolmému měl docela výrazně větší šanci na úspěch naopak KwK 43. To by(možná) vysvětlovalo rozpor testů v Kubince a Aberdeenu. .
Nedovedu sice vyslovit konkrétní a jednoznačný verdikt, ale podle těchto informací se mi jeví průbojnost obou děl srovnatelná, prakticky záleželo na typu cíle, přičemž v případě D-25T vniklo do tanku mnohem více střepin a větší nálož.
Projektil však může vyřadit cíl aniž probije jeho pancíř.(tento odstavec jsem napsal dříve než výše uvedený a nechce se mi ho předělávat, v podstatě platí jen s tím, že poměr mezi energií předanou na celou konstrukci tanku a energií spotřebovanou na průbojnost není dán přesně čelní plochou)
Jedním z rozhodujících faktorů určujících velikost průbojnosti je velikost plochy, na kterou se kinetická energie rozprostře. Zde přirozeně platí , že čím menší je plocha a čím větší energie, tím má střela větší šanci probít pancíř. Zde je tedy výhodná relativně malá ráže, dlouhá střela a vysoká rychlost.( s výhradami uvedenými výše) Paradoxně může být tato výhoda i na škodu. Energie střely se totiž nepřenáší jen na oblast jejího styku s pancířem, ale i na celou konstrukci tanku, takže i když střela neprobije pancíř, může dojít k prasknutí svárů, utržení věže, či prolomení pancéřového plátu atd. To je samozřejmě ve většině případů pro tank fatální. Je zřejmé, že zde je naopak žádoucí co největší plocha, na kterou se kinetická energie(jež musí být opět co největší) rozprostře. Jednoduchým výpočtem se dá zjistit, že např. 152mm(122mm) střela má o cca 70 % (50%)větší kin. energii a cca. 3(2) krát tak větší plochu kterou působí na pancíř. Podíl z celkové své kinetické energie který předává celé konstrukci je tedy 3(2) krát větší než KwK 43, takže energie kterou musí konstrukce tanku v případě zasažení 152mm municí absorbovat je 5 krát(3 krát) větší než u KwK 43(jejíž energie se soustřeďuje zejména na probití).
Tento fakt tedy hovoří zejména ve prospěch 152m houfnice ML-20 ISU 152, která sice neměla potřebnou průbojnost, ale vytrhnout věž z ložiska (např. Panthera, Tigera) mohla teoreticky i s HE municí.
Samozřejmě též výbuch APHE munice mohl výrazně poškodit a tím oslabit pancíř i v případě plného neprobití. I to hovoří ve prospěch Ruských děl.
I když připustíme že D-25T měl srovnatelnou průbojnost zdálo by se, že ISU 122 na tom byl ve srovnání s JagdPantherem i tak mizerně. Měl nižší rychlost palby(2-3 rány za minutu oproti 5-6 ti),menší zásobu munice(30 oproti 55), menší odměr děla( 3°vlevo 7° vpravo, oproti 12° na každou stranu u jagdPanthera)a menší měrný výkon motoru(menší rychlost otáčení ve směru palby). Tyto faktory však nemůžu sčítat, neboť tyto nedostatky se neumocňují nýbrž se, nepřesně řečeno, vyvažují. Myslím to takto: měl li ISU 122 menší rychlost palby, nevadila malá zásoba munice (neboť jí spotřeboval za stejný časový okamžik méně). Ze stejného důvodu nevadila až tak malá rychlost otáčení tanku(mnou předpokládaná). Malou rychlost palby pak vyvážil(sice jen částečně) větší ničivý účinek děla(při srovnatelné průbojnosti bylo schopné dopravit do tanku mnohem více střepin větší výbušnou nálož). Vzhledem k malému odměru se ISU 122 sice musel více otáčet, nicméně mnohem silnější boční pancíř ho činil i při větším vystavení boků méně zranitelným. Takže ve svém důsledku se nejedná , když to trochu přeženu, o téměř žádné nevýhody.(U ISU-152 platí to samé i když přece jen zde už jde o určitý extrém)
Jedinými výraznými výhodami, jež JagdPanther dle mého názoru měl, byla přesnost děla(nikoli však rozptyl, ten byl plně srovnatelný)daná plošší trajektorií letu, větší sklon čelního pancíře a tedy větší odolnost zepředu(avšak v poměrně úzkém spetru). Ostatní výhody jsou buď sporné(větší průbojnost děla, lepší zaměřovací systémy)nebo jsou na straně ISU 122(152) kompenzovány jinými přednostmi.
zdroje:
http://www.onwar.com
www.armor.kiev.ua
http://www.aviarmor.net
http://otvaga2004.narod.ru/publ_w1/2006-06-26_is3.htm
http://legion-afv.narod.ru
P.S. Možná přijde někomu zvláštní porovnávat těžké samohybné dělo se stíhačem tanků založeném na podvozku tanku středního. Mne to přijde ale docela v pohodě. Jednak nepovažuji zařazení Panthera do kategorie „medium tank“ za zcela v pořádku, jednak proč neporovnat dva stejně těžké a velké stroje jež spolu kromě váhy a velikosti sdílí i částečně určení a to boj s těžkými tanky protivníka.
), nábojka bola dlhá 260mm (dosť málo), rýchlosť strely okolo 600m/s.
Rozumět nemusí stačí když uvěří... To byl vtip, vím že se jedná o poměrně dost informací zhuštěných v relativně krátkém článku a i neobvyklé obraty, taky jsem se s tím namořil...
), ale nikde jsem např nečetl zprávu, či průkazné porovnání německé a sovětské optiky, ve kterém by se to potvrdilo. Naopak v Aberdeenu testovali amíci v roce 42 tanky T-34 a KV-1, přičemž k optickým systémům vyjádřili takto: Nejlepší na světě. Nesrovnatelně lepší než cokoli (známé) ve výrobě či ve vývoji(!). Pokud tohle prohlásí odborníci jedné technologicky nejvyspělejší země o nějakém výrobku značí to jeho minimálně dobrou kvalitu v celosvětovém měřítku.(podle mne) Takže ačkoli německá optika byla možná lepší(v daném případě),což nemůžu to brát jako fakt dokud nenajdu či mi někdo nepředloží důkaz, rozdíl asi nebyl nijak markantní.
)
