Pokud se rozmýšlíte nad prapodivným názvem tohoto člámku, tak vysvětlení je poměrně jednoduché, původní název tohoto samohybného děla byl totiž původně opravdu SU-85. Rozšíření zkratky ASU vzniklo až v době, kdy bylo naprosto jasné, že ASU-85 bude zavedena pouze u výsadkových jednotek.
SU-85 totiž původně mělo sloužit jako palebná podpora motostřeleckých jednotek, které se v té době ( 1951 ) kromě tanků mohly spolehnout pouze na tažené ( a vezené ) zbraně. V této roli měl nahradit proklínané SU-76 a je rozhodně jisté, že svého předchůdce překonával ve všech parametrech. Ovšem armáda si svůj původní úmysl poměrně záhy rozmyslela a tak byl " Objekt 573 " záhy uložen k ledu. Je poměrně těžké přesně říct, co toto rozhodnutí způsobilo, v tomto ohledu panuje jistý ( skoro totální ) nedostatek informací. Mimo jiné to mohl způsobit jistý přebytek tanků T-34/85 ve skladech, později vylepšené bezzákluzové kanóny, RPG-7 a počátek vývoje vedoucí nakonec k BMP-1 ( BVP ).
Naštěstí pro OKB-40 pod vedením hlavního konstruktéra N.A.Astrova něco podobného hledali i výsadkáři. S ASU-57 v té době panovala spokojenost, ale vzhledem k narůstající kapacitě ( a to hlavně do budoucna, AN-12 ) vzdušné přepravy začali pomýšlet i na něco lepšího. Ne přímo jako náhradu, ASU-57 v té době dokázala kromě těžkých ( a Sovětských ) tanků zničit i z čela vše co mohlo potulovat po Evropě, ale proti pěchotě a opevněným postavením 57 mm kanón ztrácel dech. Navíc těžko mohli doufat, že by "ziskuchtiví kapitalisté" jen tak propásli příležitost prodat armádám modernější a lépe pancéřované tanky. Navíc probíhající studená válka hrozila přerůst v horkou a v takovém případě by bojeschopnost otevřených ASU-57 víc než jen trochu utrpěla díky vzájemné výměně jaderných i otravných pozdravů.
Vývoj se tak v roce 1953 znovu rozběhl a už za tři roky přišla odměna v podobě zavedení do výzbroje. Ještě tři roky trvalo odladění výroby ( mimo jiné i k vůli zapracování prvních zkušeností s provozem u útvarů ). Jako zajímavost ještě dodám, že až do roku 1960 byly ASU-85 vyráběny bez stropního pancéřování kvůli snížení ´hmotnosti a rozměrů, ale tento krok zpět byl právě kvůli hrozbě ZHN napravován i u dříve vyrobených kusů ( fotku sem neviděl... ). Poměrně rozšířeným omylem je nemožnost výsadku na padáku, ASU-85ky totiž většinou na cvičeních létali až na obsazená letiště jako přistávací výsadek a vysazování se provádělo s ASU-57 či později s BMD-1. ASU-85ky asi líp vypadaly pod řadou AN-12 při tom přistávacím výsadku. Ale k faktům, v roce 1961 byla zavedena vysazovací plošina P-16 o nosnosti 21 t ( ), byla v podstatě zavedena hlavně pro ASU-85, oni výsadkáři v té době ani nic tešího neměli.
Výzbroj
Hlavní výzbroj samohybného děla tvořil 85 mm kanón D-70 ( délka hlavně 68 ráží ) vyvinutý pod vedením F.F. Petrova OKB-9 , vybavený dvojstupňovou aktívní úsťovou brzdou a ejektorem, závěr s vertikálním klínem a poloautomatikou. Řízení odměru ( +/- 15° ) a náměru ( -4,5/+15° ) bylo ruční, odpal elektrický s mechanickou zálohou ( po pravé ruce střelce, na klice odměru, náměr obsluhován levou... ). Pro vedení přímé PALBY sloužil teleskopický kloubový zaměřovač TSHK2-79-11 ( snad to mám dobře-ТШК2-79-11 ), na nepřímou mechanický S-71-79 . Rozsah přímé PALBY byl do 6000 m , nepřímou při maximálním náměru 10000 m. Maximální dostřel je při využití terénu a podobně 13400 m. S hlavní zbraní byl spřažen koaxiální ( souosý ) 7.62 mm kulomet SGMT se zásobou 2000 nábojů. Při jedné z modernizací byl na část SD namontován protiletadlový kulomet DŠK r 12.7 mm .
Pro kanón D-70 bylo vezeno 45 nábojů, složení palebného průměru se mohlo měnit podle situace, ale větší část s největší pravděpodobností tvořily tříštivo-trhavé náboje. Dá se předpokládat, že ke konci služby v Sovětské armádě, v důsledku zlepšováním pancéřování u MBT, tvořily tříštivo-trhavé náboje převážnou část palebného průměru a to v důsledku posilování protitankových možností výsadkářů jinými způsoby ( BMD-1, PTŘS ). SD ASU-85 se tak mohla více věnovat palebné podpoře výsadkářů a to až do doby než je v tomto vystřídaly samohybné 120 mm minomety ( 2S9 Nona-S ).
Palebný průměr se tak mohl skládat z nábojů:
a) tříštivo-trhavý UOF371 o hmotnosti 9,66 kg s V/0-1010 m/s
b) kumulativní 3UBK5 o hmotnosti 7,22 kg s V/0-925 m/s s průbojností 192 mm ocelového homognního pancíře se sklonem 60 °
c) podkaliberní BR-367PK o hmotnosti 4,99 kg s V/0-1150 m/s s průbojností 53 mm pancíře se sklonem 60 ° ve vzdálenosti 2000 m.
d) protipancéřový UBR-372, hmotnost 9,3 kg, V/0-1005 m / s, průbojnost 180-200 mm pancíře se sklonem 60 ° ve vzdálenosti 1000 m
Na to kumulativním náboji mi nějak nesedí kombinace hmotnosti střely a úsťová rychlost, napadá mě jediná možnost, a to že jde o nerotační, aerodynamicky stabilizovanou střelu, tomu by celkem odpovídala i poměrně vysoká průbojnost ( na ráži 85mm ) u dělostřeleckého granátu.
Dále do výzbroje SD patřil automat AKM r.7,62 mm s 300 náboji, 15 granátů F-1 a signální pistole se sadou nábojů.
Pohonná jednotka a podvozek
Motor měl být původně silnější ( uvažovaný motor V-6 z tanku PT-76 šel namontovat pouze podél a příliš by zvětšil rozměry SD ) než použitý YAAZ-206V ( šestiválcový diesel chlazený kapalinou uložený napříč ) o 210 ks ( při 1800 ot/min ), ale zrovna v této oblasti měl Sovětský motorářský průmysl , ale jisté problémy a tak museli konstruktéři vzít to co bylo. Znamenalo to jisté snížení měrného výkonu ve srovnání s ASU-57. Převodovka pětistupňová se zpátečkou. Palivové nádrže ( vnitřní ) měly obsah 400l a palivo stačilo na 330-360 km po silnici, v terénu se dosah samozřejmě snižoval. Podvozek je tvořen šesti pojezdovými koly, odpružení pomocí zkrutných tyčí, první a poslední pojezdové kolo je navíc vybaveno tlumičem. Každý pás je tvořen 93 články, šířka článků 360 mm.Zatížení povrchu 0,57 kg/cm2, tedy opět víc než ASU-57.
Přes své relativně malé rozšíření se ASU-85 dočkal i bojového nasazení, u nás je samozřejmě nejznámější účast při okupaci v roce 1968 ( společně s ASU-57 ), poměrně známé je i nasazení v Afghánistánu. O nasazení v průběhu " Šestidenní války " se mi nepodařilo nic bližšího, kromě konstatování o potřebě instalace 12,7 mm protiletadlového kulometu.
Pokud by jste se na ASU-85 chtěli podívat, nejblíž to máte v Polsku. kde byly také zavedeny, bohužel se mi nepodařilo zjistit kolik. K Polským ASU-85 se váže jedna zajímavost, minimálně jeden kousek se dočasně nacházel na našem území ( ve Vyškově ), byl k nám totiž zapůjčen na zkoušky. Údajně se totiž uvažovalo o zavedení 12 kusů ( společně s 6 ks An-12 ).
TTD ASU-85
Osádka-------------------4
Délka---------------------8,4 m
Šířka---------------------2,9 m
Výška--------------------1,9 m
Světlá výška------------0,4 m
Hmotnost----------------15,5 t
Pancéřování-------------13 - 45 mm
Max. rychlost------------45 km/h
Dojezd ( cesta )---------330-360 km
Překoná:
-zákop-------------------2,5 m
-stěnu--------------------0,7 m
-svah---------------------30 °
Max. boční náklon-------20 °
Prameny, aneb kde sem to ....
http://www.brigadyr.net/pozemni_technik ... /asu85.htm
http://pl.wikipedia.org/wiki/Muzeum_Pol ... _Wojskowej
http://www.probertencyclopaedia.com/cgi ... 5&offset=0
http://www.inetres.com/gp/military/cv/at/ASU-85.html
http://www.battlefield.ru/content/view/137/66/lang,ru/
http://legion.wplus.net/guide/army/ar/d48.shtml
http://desantura.ru/content/articles/in ... &PAGEN_1=3
http://armoured.vif2.ru/asu-85.htm
EDIT:Doplněn počet členů osádky do TTD
atd.
