Sepp Dietrich by jedním z prvních německých tankistů 1. světové války. Kromě toho jako jeden z prvních soupenců Hitlera často doprovázel na jeho pracovních schůzkách a hrál důležitou roli v jeho životě tím, že byl přímo zodpovědný za jeho bezpečnost.
V květnu 1928 byl Dietrich přijat SS a do nacistické strany pod číslem 1177 a 1. dubna ho Hitler jmenoval SS sturmbannfuhrerem ( major ).18.září 1929 standartenfuhrerem ( plukovník) a velitelem Bavorské brigády SS. 11.července 1930 se stal vůdcem SS skupiny Jih. Pouze o 18 měsíců později, 18. prosince 1931 se stal SS gruppenfuhrerem ( generál poručík SS ). Mezi tím byl v roce 1930 zvolen za člena německého Říšského sněmu. 1. října 1932 byl jmenován vůdcem skupiny SS sever. Díky tomu mohl Dietrich v Hitlerově zájmu uspěšně a bez krveprolití vystrnadit Waltera Stennese z jeho postu vůdce SA ve východním Německu.
Poté, co se 30.ledna 1933 dostali k moci nacionální socialisté, stal se Dietrich jedním z nejbližších a nejvernějších Hitlerových spolupracovníků. Po 30. lednu ho Hitler pověřil vytvořením jednotky SS, která by byla vyzbrojena a ubytována v kasaárnách. Tato jednotka se jmenovala " SS Strážní prepor Berlín", ale když se v září rozrostla ze 120 na 800 dobrovolníků, byla přejmenována na "Leibstandarte Adolf Hitler".
SS Oberstgruppenführer und Generaloberst der Waffen SS Josef "Sepp" Dietrich byl prvním a nejslavnějším velitelem elitního 1. pluku (později brigády a nakonec divize) Zbraní SS, Leibstandarte SS Adolf Hitler, potom I. sboru SS a posléze i 5. a 6. tankové armády. Velel téměř na všech bojištích a jeho jednotky vydobyly velká vítězství i prohry, a byly pověstné svou odvahou, statečností a disciplínou. Jeho vojenské vzdělání bylo nevalné, a je jisté, že jeho schopnosti nestačily na hodnost generálplukovníka SS, ani na velení sboru či armádě, a přesto byl uznávaným velitelem, protože měl schopné náčelníky štábu, jejichž obecně známý fenomén umožňoval, že velitelé vojsk nemuseli nutně být vojenskými génii. Skoro by se dalo říci, že byl jakýmsi Rommelem v SS, stejně jako on dostal úkol velet jednotce, které přesahovala jeho vojenské schopnosti (spíše se spoléhal na instinkt, než na taktiku), a vždy byl se svými vojáky v první linii. Přestože na něj padl stín zodpovědnosti za masakry v Malmédách a Charkově, jeho vojáci ho milovali, protože jako veterán 1. světové války dobře věděl, co potřebují a vždy se jim snažil zajistit ty nejlepší podmínky. Svými činy a chováním vyčníval s muži jako byli Hausser a Bittrich, z řad SS, které si získaly špatnou pověst svojí brutalitou. Jeho Leibstandarte byla jiná (i když není sporu o tom, že její muži se na válečných zločinech také podíleli), než většina z divizí SS, jako byly Totenkopf nebo Wiking, Dietrichův duch ji pozvedl vysoko nad ně. Jeho osobnost nemá v nacistickém německu obdoby. Byl jedním z Hitlerových oblíbenců (dokonce byl povýšen do mimořádné hodnosti SS Oberstgruppehführer), přesto neklesl na úroveň lidí typu Himmler a Heydrich, které dokonce nenáviděl, a hájil zájmy svých vojáků (i generálů Wehrmachtu), i proti zájmům strany či SS.
