Savoia Marchetti SM.85 a SM.86
SM.85 byl letoun celodřevěné konstrukce. Poháněn byl dvojicí motorů Piaggio P.VII C.35 o výkonu 338 kW. K brzdění střemhlavého letu sloužily vztlakové klapky, vysunované na 90°. Výzbroj tvořila 500 kg puma v trupové pumovnici a kulomet Breda SAFAT ráže 12,7 mm.
Krasavec to nebyl...K zalétání prvního prototypu došlo 19. 12. 1936, později následoval ještě druhý. Pro Program R se počítalo s výrobou 64 kusů, ale postaveno jich bylo nakonec jen 32. Brzy totiž vyšlo najevo, že bojové možnosti stroje jsou značně omezené, byl zjevně podmotorovaný a trpěl nestabilitou při vysunutých brzdících klapkách. Na začátku války byly bojově nasazeny 96. skupinou pro střemhlavé bombardování (Gruppo Autonomo Tuffatori 96°), ale bylo z toho fiasko, takže byly rychle nahrazeny německými Ju 87.
Brzdící klapkyPokusem firmy o záchranu stroje byl SM.86. Ten vycházel z SM.85, bez větších změn převzal jeho křídlo (zvětšena byla jeho plocha), zdokonaleny byly brzdící klapky. Revizí prošel především trup, zeštíhlený a aerodynamicky lépe řešený, s lepším výhledem pilota. Výzbroj tvořila opět 500 kg puma v trupové pumovnici a dále dvojice kulometů Breda SAFAT ráže 12,7 mm. Alternativně se uvažovalo i o 20 mm kanonech, otázkou je jakého typu.
Výhled dopředu a doluVznikly dva prototypy. První, MM.397, byl nejprve poháněn československými vzduchem chlazenými řadovými motory Walter Sagitta I-MR o výkonu 441 kW. Firma obdržela objednávku na 97 letounů pod označením SM.86 W, ale v dubnu 1940 byla tato zrušena. Motory Sagitta byly totiž posouzeny jako příliš slabé. Firma je proto vyměnila za italské Isotta Fraschini Delta A.120 RC.40 o výkonu 566 kW. S těmi byly výkony na slušné úrovni. Firma stroji věřila a proto jej prosadila k bojovým zkouškám (u 96. skupiny na Sicílii). Vzhledem k zavedení Ju 87 však byl stroj shledán zbytečným a k zavedení do výzbroje nedošlo. K zrušení prototypu došlo v srpnu 1941.
Na SicíliiDruhý prototyp, MM.398, byl původně poháněn motory Isotta Fraschini Gamma o výkonu 441 kW, později i on dostal Delty. Sloužil k výzkumným účelům, mimo jiné i, po přestavbě na dvoumístný, pro vývoj střemhlavého bombardéru SM.93 s ležícím pilotem (který měl tak podstatně lépe snášet přetížení při vybírání střemhlavého letu).
Caproni AP-1
Stroj vznikl pod vedením šéfkonstruktéra Cesara Pallaviciniho jako bitevní, označení AP-1 znamenalo Assalto Pallavicino čili Pallaviciniho útočný letoun. Interní firemní označení bylo Ca.301. Na svoji dobu měl dosti pokročilou konstrukci. Křídlo s dosti tlustým profilem bylo celodřevěné, trup byl tvořen ocelovými trubkami, potaženými překližkou a plátnem. Poháněn byl motorem Piaggio P.IX RCP2 o výkonu 441 kW. Výzbroj tvořila dvojice kulometů Breda SAFAT ráže 7,7 mm, umístěné v mohutných kapotách hlavního podvozku, a jeden synchronizovaný kulomet Breda SAFAT ráže 12,7 pod kapotou motoru. Mimo to byl schopen na trojici závěsníků nést až 300 kg pum.
Prototyp MM.242 byl zalétán 27. 4. 1934. Druhý prototyp, označený AP-1 bis (a interně Ca.305), byl poháněn motorem Piaggio P.IX RC.40, který byl vybaven upraveným krytem s lepší aerodynamikou a zlepšeným chlazením. V dubnu 1935 bylo objednáno 12 kusů jako AP-1/I.
Prototyp MM.242V roce 1937 vznikla další verse, interně označená Ca.307. Drak byl mírně zvětšen, jeho konstrukce zesílena. K pohonu byl použit motor Alfa Romeo 124 RC.35 o výkonu 478 kW. Osádka byla rozšířena o střelce, který disponoval pohyblivým kulometem Breda SAFAT ráže 7,7 mm. Pevnou výzbroj tvořila nyní dvojice kulometů Breda SAFAT ráže 12,7 mm v křídle, trupový kulomet již nebyl použit. Zmenšeny byly kapoty podvozku. Pod křídlo byly umístěny aerodynamické brzdy, díky kterým byl stroj schopen i střemhlavých útoků. Nosnost pum vzrostla na až 500 kg.
Sériový AP-1/IIV březnu 1936 bylo objednáno 27 sériových letounů pod označením AP-1/II (interní označení Ca.308). Od prototypu se lišily motorem Alfa Romeo 126 RC.34 s výkonem 573 kW. Některé sériové stroje byly vybaveny lyžovým podvozkem, ten byl montován společně s klasickým.
LyžeČtyři stroje v provedení AP-1 Idro, což byla plováková verse, byly v roce 1938 dodány do Paraguyae a čtyři další do Salvadoru. V roce 1939 pak byl do Salvadoru dodán jeden náhradou za stroj zničený při dodání. Paraguyay získala také 7 standardních AP-1/II, sloužili zde do roku 1949. Dalších deset původně objednaných bylo nakonec dodáno do Španělska.
V ParaguyaiTECHNICKÉ ÚDAJE (SM.85 / SM.86 (s motory Delta) / AP-1/I (Ca.305) / AP-1/II (Ca.307))
ROZMĚRY
Rozpětí: 14 m / 14,68 m / 12 m / 13 m
Délka: 10,4 m / 10,9 m / 8,96 m / 9,8 m
Výška: 3,3 m / 3,35 m / 2,8 m / 3,35 m
Nosná plocha: 25,8 m2 / 30,8 m2 / 24 m2 / 27 m2
HMOTNOST
Prázdná: 2950 kg / 3360 kg / 1680 kg / 1850 kg
Maximální: 4190 kg / 5080 kg / 2330 kg / 2740 kg
VÝKONY
Maximální rychlost: 370 km/h / 435 km/h (v 2500 m) / 345 km/h (v 4500 m) / 390 km/h (v 4000m)
Cestovní rychlost: 290 km/h / 335 km/h / 300 km/h
Dostup: 5800 m / 6300 m / 5800 m / 8000 m
Dolet: 850 km (s 500 kg pumou) / 980 km (s 500 kg pumou) / 640 km / -
Jednak by to dost změnilo poměr sil při kampaních. Třeba by je italové nasadili na doprovod Br.20 už v BOB, rozhodně by je měli na konci roku 1940 v Africe a při bojích na Balkáně.v roce 1941. Němci by pravděpodobně nemuseli na tato bojiště posílta tolik jednotek atd...
