Nacistický bezpečnostní aparát v okolí Brna na přelomu let 1944- 1945
Josefu Visarionoviči Stalinovi je historiky přisuzován jeden známý výrok. Nejčastěji je citován takto:
„Smrt jedince je tragédie, smrt miliónů statistika“
Dle mého názoru je na tomto výroku lecos pravdivého. Při četbě článků na zdejším fóru, se skutečně často dostáváme k pohybům armád, přesouváním divizí, debatujeme nad ztrátami v řádech tisíců apod. Při takovémto uvažování se mi ztrácí to podstatné – konkrétní člověk. Skutečně, článků popisujících jednotlivce je na tomto fóru jako příslovečného šafránu. Následující příspěvek si klade za cíl, alespoň trochu napravit tento stav.
Práci, kterou Vám tímto představuji, napsal můj kamarád Mgr. Tomáš Kryl, v rámci svého studia historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jednalo se o seminární práci z moderní historie. Práce nebyla nikde poblikována, což je škoda, neboť je velmi kvalitní. Z tohoto důvodu jsem požádal autora o souhlas se zveřejněním práce na zdejším portále. Souhlas mi byl udělen a po doplnění některých mých komentářů, Vám jeho práci na téma Nacistický bezpečnostní aparát v okolí Brna na přelomu let 1944 – 1945, předkládám.
Práci je z hlediska struktury možno rozdělit do 2 částí. V první polovině se autor zaměřil na popis a organizační vývoj brněnské pobočky Gestapa, koncem války známé pod názvem „Kommandeur der Sicherheitspolizei und SD, Abteilung IV., Brúnn“ (Brněnská vedoucí služebna bezpečnostní policie a SD, odddělení IV.,Brno). Druhá část práce je zaměřena na popis konrétních případů, který „řešil“ protipartyzánský podreferát IV 2a při vedoucí služebně bezpečnostní policie a SD v Brně, ve spolupráci s ZbV kommandem 28 z Letovic, severně od Brna, na přelomu let 1944 a 1945. Zde budete mít, jako čtenáři, jedinečnou možnost poznat na konkrétních případech postupy a „pracovní“ činnosti těchto složek.
Ještě před začátkem práce považuji za nutné uvést některé podstatné věci. Předně jsem se rozhodl, že u jmen osob, které budou v našem příběhu vystupovat a nejsou „pachatelé“ nebo konfidenti, zkrátím příjmení. Místo Josefa Nováka tedy budu psát pouze Josef N. Jak poznáte z druhé poloviny práce, i v dnešní době by se mohlo uvedení celých jmen, některých osob dotknout. Proto jsem se rozhodl k tomuto kroku.
Zdroje práce vychází zejména z autorova studia ve fondu B 251- Říšský protektor v Čechách a na Moravě, služebna pro zemi Moravu v Brně 1939-1945 a ve fond C 141- Mimořádný lidový soud v Brně, které jsou umístěny v Moravském zemském archivu v Brně. Dle mých informací nejsou tyto fondy dodnes volně přístupné.
Tolik k úvodu práce. Nyní se pohodlně usaďte a společně se ponořme do temného období Protektorátu.
První část
Organizační struktura
Organizační struktura
Mimořádné úsilí bylo v Německu, po nástupu Hitlera k moci roku 1933, věnováno na vybudování bezpečnostního a zpravodajského aparátu, ve kterém by jednotlivé složky byly podřízeny jednotnému vedení. První krok k tomuto sjednocení byl učiněn 17. 6. 1936, kdy byl Heinrich Himmler jmenován říšským vedoucím SS a šéfem veškeré německé policie v ministerstvu vnitra. Jeho přímým podřízeným byl R. Heydrich, který řídil německou tajnou státní policii (Gestapo), německou kriminální policii (Kripo) a bezpečnostní službu (SD). Všechny tyto tři složky až do září 1939 řídily dvě ústředny: Hlavní úřad bezpečnostní policie a Hlavní úřad SD. Výnosem H. Himmlera z 27. 9. 1939 byl k 1. 10. 1939 z těchto dvou hlavních ústředen vytvořen v Berlíně, jako nejvyšší orgán všech bezpečnostních a zpravodajských složek, „Hlavní říšský bezpečnostní úřad“ (Reichssicherheitshauptamt – RSHA). V jeho RSHA byl až do své smrti v roce 1942 R. Heydrich a potom až do konce války Ernst Kaltenbrunner.(1) Nejprve byl rozdělen do šesti a po reorganizaci roku 1940 celkem do sedmi úřadů:
Úřad I.- „Osobní“- vedl osobní záležitosti všech příslušníků všech úřadů bezpečnostních složek. Šéfem byl Bruno Streckenbach..
Úřad II.- „Organizace, správa a právo“- vedl všechny správní, hospodářské, právní a organizační záležitosti všech úřadů.Vedoucím byl dr. Werner Best.
Úřad III.- „Německý životní prostor“, nebo také nazvaný jako „Vnitrozemské zpravodajství SD“- řídil německou bezpečnostní službu (Sicherheitsdienst – SD). V jeho čele stál Otto Ohlendorf.
Úřad IV.- „Boj proti nepříteli“- řídil nacistickou státní policii (Geheime Staatspolizei – Gestapo).Tento úřad vedl Heinrich Múller.
Úřad V.- „Boj proti zločinnosti“- řídil německou kriminální policii (Kriminalpolizei – Kripo).Šéfem byl Artur Nebe.
Úřad VI.- „Zahraniční zpravodajství SD“- řídil zahraniční ofenzivní zpravodajskou službu. Byl stranickou ústřednou a v jeho čele stál Heinz Jost, později Walter Schellenberg.
Úřad VII.- „Světonázorové bádání a vyhodnocování“- od roku 1940, řídil záležitosti světového bádání.Byl také stranickou ústřednou.Vedoucím byl prof.dr. Franz Sixt.
Úřad vojsko (Amt Mil)- vznikl až v roce 1944 po atentátu na Hitlera a po likvidaci vojenské zpravodajské služby (Abwehru)- řídil zbytek Abwehru.(2)
Za protektorátu byla v Praze zřízena pobočka RSHA. Organizačně byla stejně rozdělena a její poslední název byl „Velitel bezpečnostní policie a SD“ (Der Befehlshaber der Sicherheitspolizei und des SD), v čele s K. H. Frankem.
Gestapo
Jedním z nejdůležitějších a hlavních nástrojů nacistické moci byla tajná státní policie, tzv. gestapo (Geheime Staatspolizei). Založil ho roku 1933 Hermann Göring a jeho hlavním úkolem byl boj proti domácímu protivníkovi a také obrana proti nepřátelským rozvědkám. Na našem území začalo gestapo působit prostřednictvím různých „Einsatzkommand“ 15. 3. 1939. Toho dne do Brna z Vídně přijelo společně s německou armádou kolem 13.00 také tzv. „Einsatzkommando VI.“ Po příjezdu jeho členové ihned obsadili kanceláře na policejním ředitelství na Palackého třídě a zřídili zde přechodně úřadovnu brněnského gestapa. Nedlouho nato byla pro jeho potřeby zabrána budova Zemské školní rady na Mozartově ulici. Pro nedostatek kancelářských místností bylo ještě pronajato 3.patro dvorního traktu sousední banky Union. Jako vězení sloužil na začátku okupace gestapu Špilberk a také policejní věznice na Orlí ulici.Ani nové místnosti nepokryly jeho reálnou potřebu. Vhodná příležitost pro získání vyhovující budovy se naskytla po uzavření českých vysokých škol. Brněnskému gestapu byly na žádost přiděleny budovy Konicových a Sušilových kolejí a také budova právnické fakulty na ulici Veveří.(3) Po stavebních úpravách, které provedla firma Schurius z Brna a trvaly přibližně 3/4 roku, bylo z poslucháren a z částí chodeb vytvořeno celkem 326 kanceláří. Z bývalé šatny byla vytvořena věznice se šesti kobkami. Nad nově vyražená okna ve 3.patře byl dán zdaleka viditelný nápis „Deutschland siegt an allen Fronten für Europa.“(4) Koncem roku 1940 se pak gestapo přestěhovalo z Mozartovi ulice na právnickou fakultu. Sušilovy koleje pak byly používány do roku 1941 jako jeho vězení (-poté byly předány Kripu). Kounicovy koleje sloužily jako gestapácká věznice až do dubna 1945. Jako vězení používalo gestapo také vojenské baráky za právnickou fakultou - věznice „Pod kaštany.“
Až do 1. 7. 1939 působilo gestapo v Brně pod označením „Einsatzkommando VI.“ a jeho velitelem byl vládní rada SS Sturmbannführer Walter Blomberg. Od 1. 7. 1939 až do 1. 12. 1944 se oficiálně jmenovalo „Staatspolizei(leit)stelle Brünn“ a od 1. 12. 1944 až do konce války byl jeho název „Kommandeur der Sicherheitspolizei und SD, Abteilung IV., Brünn“ (Brněnská vedoucí služebna bezpečnostní policie a SD, odddělení IV.,Brno). Dalšími veliteli gestapa v Brně byli vládní rada SS Sturmbannführer Günter Hermann (1. 7. 1939-květen 1941), vládní rada SS Obersturmbannführer Wilhelm Nölle (květen 1941-květen 1944), vládní rada SS Sturmbannführer JUDr. Ernst Renau (květen 1944- 15. 12. 1944)(5) a vládní rada SS Obersturmbannführer Max Rausch.(6)
Na Moravě pak byly v průběhu okupace vytvořeny jednotlivé služebny. Vedoucí služebna byla v Brně (Geheime Staatspolizeileitstelle Brünn) a byla podřízena Úřadu IV. RSHA v Berlíně a její pobočce v Praze. Gestapu Brno pak byly podřízeny ostatní venkovské služebny (Aussendienststellen) – Hodonín (od roku 1940 z ní byla vytvořena hraniční policejní stanice), Hranice na Moravě, Jihlava, Olomouc, Moravská Ostrava, Kroměříž, Prostějov, Přerov, Uherské Hradiště, Vsetín, v lednu 1945 pak byla vytvořena další pobočka ve Velkém Meziříčí ( vedoucí krim.kom. Alexander Schober a po něm krim.kom. Franz Schauschütz(7)) a 14. 3. 1945 zřízena poslední v Třebíči ( v čele byli nejprve krim.inspektor Clavien a pak krim.kom. Anton Mondorf(8)). Venkovská služebna byla také ve Zlíně, ale roku 1940 z ní byl zřízen „Hraniční policejní komisariát“ (Grenzpolizeikommissariat – Greko)- jemu pak podléhaly hraniční policejní stanice Lanžhot, Bílá, Býlnice, Velká, Horní Lideč, Hodonín a Květná.
Na dnešní Moravě dále existovaly služebny ve Znojmě a v Břeclavi (-obě podléhaly vedoucí služebně ve Vídni), v Jeseníku, Šternberku, Lanškrounu, Šumperku, v Novém Jičíně a Svinově (-všechny spadaly pod velení služebny v Opavě, která byla podřízena vedoucí služebně ve Vratislavi). Hraniční komisariáty v České Těšíně a v Mostech u Jablunkova byly odpovědny vedoucí služebně gestapa v Katovicích.(9)
Až do léta 1943 byla vedoucí služebna gestapa v Brně organizačně rozdělena do tří oddělení s řadou referátů a podreferátů na:(10)
I.oddělení - řídilo technické, hospodářské a personální záležitosti.
II.oddělení - zabýval se politickými záležitostmi a měl nejprve 13 podreferátů, z nichž některé byly později zrušeny a jiné zase vznikly.
II A - levicový odboj (později označený jako IV.1a), vedoucím byl kriminální komisař SS Obersturmführer Anton Mondorf.
II Sab. - sabotáže (od roku 1942 podřízen III.oddělení)
II B - církve, židovské záležitosti, sekty atd.
II BM - pravicový odboj (později přejmenovaný na IV.1b), velitelem byl kriminální komisař SS Obersturmführer Kurt Leischke(11). Měl řadu podreferátů a v důsledku toho byl ještě rozšířen o referát II BM-So.
II C - německá opozice.
II D - správa věznic a ochranná vazba.
II E - hospodářské a devizové přestupky.
II F - vedení kartotéky a registrace.
II G - nedovolený poslech zahraničního rozhlasu, nedovolené držení zbraní, sabotáže atd.
II H - homosexualita (- v roce 1939 referát zrušen a předán Kripu).
II J - osobní ochrana státních a veřejných osobností.
II K - daktyloskopie a fotografování.
II P - tiskové záležitosti (- roku 1941 zrušen a předán referátu II BM).
III.oddělení(12) - obranné zpravodajství, vedoucím byl SS Hauptsturmfúhrer Hugo Römer
III A - vlastní kontrarozvědka.
III B - ochrana průmyslové výroby, zajištění závodních stráží, od roku 1942 také sabotáže (v čele byl krim.komisař Schmitz).
III C - kontrola cizinců, pátrání po dezertérech atd. (- vedl ho krim.kom. Mayerhofer(13)).
III D - záležitosti pohraniční policie.
Na příkaz RSHA Berlín došlo pak k 15. červenci 1943 k vnitřní reorganizaci řídících úřadoven,která se samozřejmě dotkla i Brna. Jejím cílem mělo být přesné a účelné rozdělení všech referátů a hlavně organizační začlenění nově vzniklých oddělení, (např.koncem roku 1942 vznikl nové referáty SBF (- Sabotage, Bahnen, Fallschirmagenten)(14), který se zabývaly bojem proti parašutistům, proti pachatelům diverzí, problematikou ilegálně držených zbraní a hlavně měly právo si vytvářet samostatné konfidentské sítě. V Brně však nové sítě nevytvářely, nýbrž na příkaz šéfa úřadovny měl využívat referát SBF již zavedenou síť Taudtova referátu IV N. V čele stáli krim.kom. K. Schmitz a po něm krim.kom. Zielfeld ).(15)
I.a II.oddělení nově zpracovávalo osobní záležitosti zaměstnanců, záležitosti administrativní, správní a hospodářské, organizovalo školení, zabývalo se zprávou budov, technickými záležitostmi a to pro všechny moravské služebny. Bývalá oddělení II.a III. se sloučila a byla označena jako oddělení IV.- exekutiva (Gegnerforschung und Bekämpfung). Toto oddělení pak bylo podřízeno úřadu IV. RSHA v Berlíně a jeho pobočce v Praze.
IV.oddělení se stalo z hlediska bezpečnostního a zpravodajského nejdůležitější součástí brněnského gestapa. Bylo rozděleno do 11 referátů, z nichž podstatná část budovala agenturní sítě konfidentů. Pomocí této sitě bylo odhaleno mnoho českých a moravských občanů, kteří svůj negativní postoj k okupaci vyjadřovali svou účastí v ilegálních a partizánských skupinách. V čele tohoto oddělení se vystřídali kriminální rada Musgay Franz, kriminální rada Hans Kraus(16), kriminální rada JUDr. Kittel a kriminální rada Otto Koslowski(17):
Referát IV 1a - zpracovával levicový odboj a měl čtyři podreferáty s přibližně 50-ti pracovníky.Ve vedení se vystřidali: krim.komisař Heinrich Gottschling, krim.inspektor Alexandr Schober a krim.komisař Anton Mondorf.
Referát IV 1b - zabýval se pravicovým odbojem, měl čtyři podreferáty a asi 50 zaměstnanců. Jako velitelé zde působili: krim.rada Ewald Taudt, vrch.krim.tajemník Franz Junker, krim.komisař Frey, krim.komisař Richard Heidan, krim.komisař Gerhard Kretschner a krim.komisař Kurt Leischke.
Referát IV 1c - měl dva podreferáty, které se zabývaly případy válečných zajatců, útěků z Říše, ilegálními přechody hranic atd. Jako šéfové zde byli krim.komisař Heinz Armbrecht, vrch.polic. inspektor Leopold Gahleitner(18) a vrch.krim.tajemník Alfréd Zimmermann(19).
Referát IV 2 - do oblasti jeho zájmu spadala obrana zbrojního průmyslu, sabotáže, partyzáni, parašutisté, rádiové protihry, partyzáni provokatéři, dešifrování (Funkabwehr) atd. Měl dva podreferáty s pěti sektory. Vedoucí tohoto referátu byl zároveň vedoucím referátu IV 3 – byli to krim.komisař Bürger, krim.komisař Karl Cordes, krim.komisař Wilhelm Herzberger a od května 1944 krim.rada Hugo Römer.(- činnost tohoto referátu doplňovala od srpna 1944 samostatně zřízená složka při řídící úřadovně v Brně- Sonderkommando F (zvláštní oddíl F), který plnil úlohu protipartizánského velitelství v Brně.(20))
Referát IV 3 - byl rozdělen do čtyři a od listopadu 1944 do pěti podreferátů a jeho hlavním úkolem bylo obranné zpravodajství proti nepřátelským zpravodajským službám, ochrana zbrojení, zajištění průmyslu, hranic atd.(21)
Referát IV 4 - boj proti světonázorovému protivníkovi = církve, sekty, svobodné zednářství, spiritismus, zpracovával židovské, míšenecké a emigrantské případy. Měl dva podreferáty.
Referát IV 5 - byl rozdělen do dvou podreferátů, které řešily záležitosti NSDAP a jejích složek, případy vydávání se za úřední orgán, anonymní dopisy, ochrana vedoucích činitelů aj. Vedoucím byl krim.tajemník Hans Langer.
Referát IV 6 - ve dvou podreferátech byla vedena hlavní kartotéka, spisovna, dále se zabýval záležitostmi ochranné vazby, přesuny do věznic a koncentračních táborů.
Referát IV N - byl zřízen již v létě roku 1942 a podléhal přímo vedoucímu služebny. Byl jedním z nejdůležitějších referátů, budoval a řídil konfidentské volavčí sítě a pod označením „tajná říšská věc“ (= nejvyšší stupeň utajení) vedl také kartotéku konfidentů. V jeho čele stál krim.rada Ewald Taudt. Pro svou konspirační práci byly, mimo pracoven v budově Gestapa na Veveří, využívány také fiktivní kanceláře firmy Erlan v pasáži Alfa(22), jejímž oficiálním majitelem byla továrna na likéry v Pezinku, ale ve skutečnosti zde úřadoval zástupce šéfa referátu Willi Braun(23).
Referát IV F - sledoval a zkoumal příčiny vlivů všech politických a dalších událostí.
Referát IV G - zřízen v listopadu 1944, zabýval se hraničními záležitostmi. Plnil funkci nadřízeného orgánu pro v lednu 1945 vytvořený zvláštní oddíl z příslušníků finanční stráže, tzv. Batailon-Kompagnie-Grenzschutz Mähren ( velitelem byl celní rada Kull). Šéfem referátu IV G byl celní inspektor Joran a celý referát byl přímo podřízen vedoucímu referátu IV 3.(24)
Referát IV M - plnil funkci spojovacího referátu k německé branné moci a zbraním SS, organizoval obranu řídící služebny, venkovských služeben i věznic. Vedoucím byl krim.kom. Heinz Armbrecht.( V rámci tohoto referátu existoval ještě jakýsi referát IV M 1, který prováděl ochrannou službu ve zpravodajském styku, ochranu vlastní pošty, ale také např. zajišťoval spojení prostřednictvím poštovních holubů.)
Na základě rozkazu velitele bezpečnostní policie a SD MUDr. Erwina Weinmanna z konce roku 1944, byla připojena jako V.oddělení gestapa německá kriminální policie (Kripo). Tato struktura pak přes drobné úpravy vydržela až do konce války.(25)
Ani v tomto přísně byrokraticky strukturovaném aparátu se neobešlo vše bez problémů. Je nutné dodat, že mezi brněnskou a pražskou řídící úřadovnou nedocházelo k příliš časté spolupráci. Ve vzájemných vztazích převažovala rivalita vedoucí často až k zatajování potřebných údajů. Jestliže pak jedna z nich zaznamenala úspěch na teritoriu té druhé, sdělovala jej pak s náležitým důrazem a despektem a ještě většinou přes velitele bezpečnostní služby a SD.(26)
Bezpečnostní služba – Sicherheitsdienst (SD)
Vedle policie existovala v nacistickém systému ještě bezpečnostní služba- Sicherheitsdienst (SD). Vytvořením RSHA v září 1939 byla práce bezpečnostní služby rozdělena do tří sektorů- vnitrostátní zpravodajské sledování, zahraniční ofenzivní zpravodajství a speciální sektor o světonázorových a ideologických otázkách. Hierarchie vnitrostátního zpravodajství pak byla: bloková pobočka SD-venkovská služebna SD-řídící služebna SD-vedoucí úsek SD-úřad III.RSHA.(27) Od vzniku SD, dne 19. 7. 1932, stál v jejím čele R. Heydrich, pod jehož velením se vyvinula v důležitý zpravodajský orgán. Po založení gestapa v roce 1933 byly obě bezpečnostní složky podřízeny jednotnému vedení- šéfu bezpečnostní policie a SD. Časem se také přeměnil charakter SD ze zpravodajské složky NSDAP ve zpravodajskou službu nacistického státu. Podle Heydrichova výnosu z 1. 7. 1937 byl stanoven její přesný okruh činnosti a kompetenci a byl také vymezen její vztah k gestapu. SD měla pomáhat vyhledávat nepřítele a gestapu pak náležela veškerá výkonná pravomoc. Poprvé byl tento výnos uveden do praktické podoby 5. 5. 1939 dalším Heydrichovým výnosem „O organizační výstavbě gestapa“, ve kterém byl ustanoven jeden vedoucí nad oběma složkami (SD a gestapem) s úkolem koordinovat jejich činnost. SD pak měla nad gestapem jisté inspekční pravomoci, právo dozoru a schvalovala všechny nové uchazeče do řad gestapa. Mnohdy byl styk mezi nimi omezen jen na výměnu vydávaných zpráv, jindy pracovala SD se svou sítí informátorů promyšleně a vědomě ve prospěch gestapa. Celkově byla ale úroveň a výsledky součinnosti malé, a proto se od roku 1942 přešlo na systém jednoho velení, jedné služebny s referáty gestapa, kriminální policie a bezpečnostní služby.(28)
Bezpečnostní služba na území protektorátu spadala do vnitrostátního zpravodajství III.úřadu RSHA v Berlíně. Na počátku okupace bylo v Praze zřízeno náhradní velitelství SD, od roku 1940 vystupující pod názvem SD Leitabschnitt Prag (- vedoucí úsek SD Praha), jenž byl podřízen veliteli bezpečnostní policie a SD v Praze. Vedoucí úsek SD byl rozdělen do šesti referátů(29)
- Referát A - osobní a správní záležitosti.
- Referát B - politické záležitosti.
- Referát C - hospodářské záležitosti.
- Referát D - obrana proti cizině (- tento referát úzce spolupracoval s III.,později IV. oddělením gestapa).
- Referát E - propaganda, kultura, tisk atd.
- Referát F - zvláštní referát pro mimořádné úkoly.
Do Brna přijeli první příslušníci SD kolem poledne 15. 3. 1939 a okamžitě začali rozvíjet svou činnost, přičemž obvodem jejich působnosti byla v prvních měsících celá jižní Morava včetně Jihlavy až po slovenské hranice. Místo velitele tehdy zastával W.Biermann(30). Po celou dobu své působnosti v Brně měla vedoucí služebna sídlo ve vile továrníka Löw-Beera V Hlinkách. V květnu 1939 se už Biermannovi podařilo brněnskou služebnu zorganizovat podle vzoru vedoucích služeben SD v Říši do šesti oddělení na:(31)
Oddělení pro otázky státní, právní, správní a otázky politických stran.
Oddělení pro otázky národnostní a národně zdravotnické.
Oddělení pro otázky kulturní, tiskové apod.
Oddělení pro otázky hospodářství (všeobecně).
Oddělení pro otázky hospodářství (zajištění průmyslu)
Oddělení korespondenční
W.Biermann byl začátkem července 1939 odvolán a na jeho pozici byl jmenován SS Sturmbannführer Erich Endlicher (do srpna 1941). Místo šéfa služebny v Brně dále zastávali: SS Sturmbannführer dr. Otto Ernesti (srpen 1941-1942), SS Obersturmbannführer O. W. Kohl (1942-listopad 1944) a SS Hauptsturmführer dr. Werner Landmann (listopad 1944- 17. 4. 1945).
Stejně jako brněnské gestapo si také vedoucí služebna SD zřídila v Alfa-pasáži svou blokovou pobočku. Existovala zde pod krycím názvem firmy „Technisches Büro Karl Nowak“. Roku 1943 byla povýšena na venkovskou služebnu a zabývala se především okresy Brno-město a venkov. Vedoucími byli SS Obersturmführer Kurt Leberth (1940-1941) a SS Untersturmführer Otto Engel (1941-1945).(32)
V roce 1942 provedl šéf vedoucího úseku SD v Praze Walter Jacobi reorganizaci, při které byl zredukován dosavadní počet vedoucích služeben z 15 na 7. V letech 1942-45 pak na Moravě byly celkem tři vedoucí služebny- v Moravské Ostravě (- byly jí podřízeny venkovské služebny v Moravské Ostravě, Olomouci a Přerově), v Jihlavě (- byla jí podřízena venkovská služebna v Třebíči, ale v roce 1943 se stala také venkovskou služebnou a spadala pod Brno) a v Brně (- řídila venkovské služebny v Brně, ve Zlíně, od roku 1943 ještě v Jihlavě a v Třebíči a blokovou pobočku v Hodoníně). Moravské území pak bylo ještě pokryto celou řadou blokových služeben, např. v Lipníku, v Šumperku, v Jeseníku, v Krnově, v Bruntálu atd.(33)
Reorganizace v roce 1942 se týkala také nového vnitřního rozčlenění referátu u vedoucího úseku v Praze. Podle tohoto nového dělení pak byly upořádány i řídící úřadovny:(34)
Referát I.a II. - měly na starosti personální a správní věci, inspekci vnitřního služebního provozu a dohled na pracovní oddělení např. na oddělení II HB, což bylo hlavní oddělení pro příjem a expedici pošty a zároveň vedlo kartotéku a spisovnu.
Referát III. – byl nazýván referátem „životního dění“, protože v sobě koncentroval veškerou informativní práci ve všech sledovaných oblastech. Dělil se na několik oddělení:
III A - národní a právní řád- sledovalo národní život všeobecně, náladu a postoj německého obyvatelstva, podávalo politické posudky atd.
III B - národní otázky- německý národnostní život + české národnostní a politické záležitosti, zabývalo se také záležitostmi zdravotnictví.
III C - kulturní život- společenské a přírodní vědy, divadlo, film, tisk, rozhlas, propaganda.
III D - hospodářské otázky- výživa a zemědělství, průmysl, obchod, doprava, banky, finance, burzy, aj.
III G - společenské zpravodajství- bylo řízeno až v roce 1944 jako zvláštní oddělení sledující vysoké společenské kruhy (vláda, diplomaté, šlechta, církevní hodnostáři, velkoprůmyslníci)
III LB – vydávalo veškeré souhrnné zprávy o náladě a postoji českého a německého obyvatelstva (- toto oddělení bylo zřízeno jen v protektorátu, u ostatních vedoucích úseků SD neexistovalo)
Bezpečnostní služba nebyla institucí státní, ale byl to orgán politické strany (NSDAP) a byl i jejím policejním nástrojem. Měla být korigující složkou pro zprávy podávané vedoucími úředníky, neboť se ukázalo, že jejich zprávy jsou různě tendenčně zkreslené. Výsledky její činnosti měly podávat obraz o skutečně existující situaci, měla vlastně být jakousi necenzurovanou zpravodajskou službou pro nejvyšší politické činitele. Měla chránit Říši před vznikajícím nebezpečím ve vlastních řadách, měla nahrazovat svobodné veřejné mínění, jenž nemohlo být v nacistickém Německu dáno najevo. Její zpravodajství mělo být otevřené, objektivní, věrné pravdě a ostře kritické. Našli se však i takoví pracovníci, kteří prezentovali situaci daleko vážnější, než jaká byla a závodili tak vlastně s gestapem v „kvalitě zpráv.“
Jedním z hlavních a prvořadých úkolů SD po příchodu do Protektorátu bylo nalezení vhodných „Volksdeutsche“ spolupracovníků a důvěrníků, kteří připadali v úvahu pro vytvoření tajných zpravodajských sítí v oblasti svých zaměstnání. Jen tímto způsobem mohl být navázán zpravodajský styk s nic netušícím českým obyvatelstvem, jehož výsledkem pak byly pravidelné zprávy (Tagesberichten) o náladovém účinku německých vládních opatřeních a o na české a německé obyvatelstvo (oddělení III LB). Tyto zprávy často kryly jinou činnost SD, tzv.konstrukce, tj. uměle a nepravdivě vyvolané případy, jimiž pak aktivně zasahovala do celkového politického vývoje ( byly to jakési provokace).(35) Velmi důležité pro německé vedení bylo také zpravodajství v oblasti hospodářské a politické- bylo nutné rychle zjistit reakci obyvatelstva na hospodářské začlenění Protektorátu do říšského území (změna kupní síly peněz, mzdové a cenové poměry, reakce na zkřížení říšského a českého zákonodárství, na výstavbu českých a německých úřadů atd.). Další formou její činnosti byla příprava politických a charakterových posudků o všech nejvýznamnějších osobách, přičemž důraz byl kladen na jejich stránky života. Tím byla dána německému vedení možnost, kdykoliv tyto osoby stíhat, nebo alespoň na ně vytvářet určitý tlak.(36)
Po roce 1943 se tato hlášení v souvislosti se zhoršující se vojenskou situací omezila výhradně na zprávy o zbrojním průmyslu, zemědělství, pracovním nasazení, armádě, straně, protiletecké ochraně, evakuaci a náladě obyvatelstva.
Postupem času začal předmět zájmu SD také směřovat do oblasti konfliktů se zákony. V případě, že však byla zjištěna trestná činnost, nebyli příslušníci SD podle německých zákonů oprávněni provádět zatýkání, výslechy a domovní prohlídky. Tyto případy pak byly předávány buď gestapu nebo Kripu.( SD měla vysloveně zakázáno budovat svoji zpravodajskou síť v německé armádě, SS, policii , v NSDAP a z její pravomoci byla vyňata počátkem roku 1942 také církevní problematika a převedena na gestapo. Až po atentátu na Hitlera mohla SD začít budovat svoji siť také v SS a v německé armádě.(37)) V souvislosti z rozvojem partyzánského hnutí došlo také k zintenzivnění zpravodajské činnosti v oblasti vyhledávání partyzánů. Bezpečnostní policie byla povinna zasílat všechny údaje a poznatky o partyzánech veliteli pořádkové policie. Při konkrétních operacích pak působila společně s oddíly Ordnungspolizei.
Pořádková policie (Ordnungspolizei)
Početně nejsilnější nacistickou policejní složkou v protektorátu byla pořádková policie. Do jejího rámce spadala především ochranná policie (Schutzpolizei = Schupo), německé četnictvo a vedle nich také ještě dopravní a požární policie, policie pro vodní dopravu, policejní ochrana proti náletům a technická pomocná služba. Pořádková policie byla zapojena do akce „Březnový vír“ 15. 3. 1939, tj. obsazení zbytku českých zemí německou armádou. Byla rozdělena do dvou policejních pluků: I.-určený pro Čechy, II.-pro Moravu. Na Moravě byl rozdělen II.policejní pluk do čtyř praporů: I.prapor v Brně- pro oberlandráty Brno a Jihlava, II.prapor v Moravské Ostravě pro oberlandrát Moravská Ostrava, III.prapor v Olomouci pro oberlandráty Olomouc, Prostějov, Kroměříž a Zlín a IV.prapor v Brně sloužil jako záloha (příloha č.1).(38)Po porážce Polska byl II.policejní pluk přejmenován na „policejní pluk Morava“ a pod jeho velením působily na Moravě čtyři prapory: v Jihlavě, v Moravské Ostravě, v Holešově a v Brně. Každý z praporů pak disponoval několika rotami v okruhu své působnosti. Na základě rozkazu šéfa německé policie H. Himmlera došlo dne 12. 3. 1943 k převzetí policejních pluků do rámce SS, moravský pluk se tak stal policejním plukem SS 21. V čele policejního pluku na Moravě se vystřídali: plukovník ochranné policie Worm (květen 1939-1941), major ochranné policie Reifflin (1941-1942), plukovník četnictva Georg Attenberger (1942-15. 2. 1945), podplukovník ochranné policie Danz (15. 2. -29. 3. 1945) a znovu plukovník četnictva G.Attenberger (30. 3. -9. 5. 1945).(39)
Hlavními úkoly pořádkové policie bylo potírání vnitřních nepokojů, střežení důležitých objektů, vykonávání hlídkové služby atd., ale Ordnungspolizei se také např. významně zapojila do akce „Emigranti“, která od 17. 9. 1942 postihovala v protektorátu rodiny, jejichž příslušníci nelegálně emigrovali.
K dalším změnám v organizaci došlo až v souvislosti s rozvojem partyzánského hnutí. Počátkem roku 1944 byly vytvořeny první zárodky speciálních protipartyzánských jednotek, tzv. rot „ke zvláštnímu určení“ (Zum besondere Verwendung = ZbV), jenž neměly pevný prostor působení a k jejichž nasazení docházelo podle aktuálních potřeb. Po zkušenostech z boje proti partyzánům v SSSR byly z příslušníků pořádkové policie zformovány stíhací oddíly (Jagdkommanda), které plnily jednak úkoly rozvědky a v případě potřeby i bojové úkoly.(40)
V květnu 1944 vznikla z členů pořádkové policie v protektorátu první speciální protipartyzánská jednotka MIETHE o síle kolem 250 mužů. Jejím velitelem byl kapitán Paul Miethe, okruhem působnosti byl Frýdek. K pokrytí celého území měla tato jednotka k dispozici dalších 10 menších stíhacích oddílů (Jagdkommand). V srpnu 1944 byla k tomuto oddílu přidělena rota pořádkové policie majora Rudolfa Ruhsama, a sloučením s jednotkou Miethe vznikl nový operační oddíl I. RUSHARM. Sídlem jeho štábu byl Frýdek a od listopadu 1944 Rožnov pod Radhoštěm. Jeho úkolem bylo zabezpečit partyzány nejohroženější části okresů Vsetín a Valašské Meziříčí.
V oblasti jihovýchodní Moravy vznikl ze 6.roty II.praporu policejního pluku SS 21 v říjnu 1944 další operační oddíl pořádkové policie- II.BURGER (-velitelem byl kapitán Burger). Velitelství bylo v Uherském Brodě a jednotlivé stíhací oddíly měly zabezpečit klid v okresech Zlín, Uherské Hradiště, Kyjov a Hodonín (příloha č.2).(41)
I přes vznik nových speciálních jednotek činnost partyzánů nabírala stále na intenzitě. Operační oddíl I.Rusham byl v prosinci 1944 posílen o několik rot I.praporu policejního pluku SS 21 a majoru Rushamovi tak zůstala v působnosti v podstatě celá severovýchodní Morava. Konkrétně šlo o 4.rotu se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, 2.rotu ve velkých Karlovicích , 3.rotu v Horním Lideči, 1.rotu v Ostravici a 11.rotu v Liptálu. Každá z rot pak disponovala několika stíhacími oddíly. (Rushamův oddíl si zřídil také lyžařské výcvikové středisko na Pustevnách) Dislokace operačního oddílu II.Burger zůstala nadále v oblasti Uherského Brodu.(42)
Ke dni 31. 12. 1944 se objevují síly pořádkové policie také na střední a západní Moravě. Konkrétně šlo o 8., 5. a 7.rotu II.prapor policejního pluku SS 21 se sídlem štábu v Letovicích. Všechny tyto roty bývají souhrnně označovány podle svého velitele jako operační oddíl SCHMÓCKEL.(43)
Takto vytvořená struktura jednotlivých praporů, rot a Jagdkommand vydržela bez větších změn až do jara 1945. Podle hlášení inspektora uniformované policie z 5. 2. 1945 bylo jejich rozmístění v prostoru západní Moravy následující (II.prapor policejního pluku SS 21):(44)
- štáb byl umístěn v Letovicích v živnostenské škole (7 důstojníků a 39 mužů).
- 5.rota měla své sídlo v dětském táboře v Bystřici nad Pernštejnem (3 důstojníci a 67 mužů), jednotlivá Jagdkommanda byla v Olešnici, Novém Městě a v Novém Veseli.
- štáb 7.roty se nacházel v obecní škole v Černé Hoře (1 důstojník a 47 mužů), podřízená Jagdkommanda v Lysicích, Nedvědicích a na Lipůvce.
- 8.rota byla umístěna do Letovic (2 důstojníci a 130 mužů).
Později bylo jejich rozmístění a početní stavy v důsledku stále sílící partyzánské činnosti a v souvislosti s přibližující se frontou velmi proměnlivé. V prostoru činnosti II.praporu SS 21 došlo také ke změnám: např. počátkem dubna 1945 měla 8.rota své centrum stále v Letovicích (podřízená Jagdkommanda v Olešnici a v Černé Hoře), 7.rota nově sídlila v Tišnově (Jagdkommanda v Doubravníku, Křižanově a v Adamově) a 5.rota byla umístěna v Novém na Moravě (Jagdkommanda v Novém Veselí, Bystřici nad Pernštejnem a v Německém)(příloha č.3).(45)
V únoru 1945 pak došlo k významné změně v organizaci pořádkové policie v protektorátu. Bylo vytvořeno „velitelství Čechy“ a „ velitelství Morava“ (KdO Mähren), do jehož čela byl postaven plukovník ochranné policie Josef Heischmann. Funkcí velitele policejního pluku SS 21 byl pověřen místo plukovníka Attenbergera podplukovník Danz (G. Attenberger se na své místo vrátil již v březnu 1945). Pod nově vytvořené „velitelství Morava“ spadaly tyto složky ochranné policie: policejní pluk SS 21 (+ policejní pluk SS 8, který byl na Moravě ve výcviku), policejní strážní prapor se sídlem v Holešově (-byl posílen o strážní prapor z Berlína), velitel četnictva na Moravě (-KdG Mähren, vzniklo také v únoru 1945), záložní oddíl ochranné policie v Moravské Ostravě, služební oddíl ochranné policie v Jihlavě a další drobné specializované jednotky (policejní škola četnictva v Zábřehu na Moravě, oddíly spojovací služby, atd.).(46)
Další nacistické bezpečnostní složky zapojené do akcí proti partyzánům
Boje s partyzány se účastnila také německá kriminální policie- Kripo. Jejím ústředním nadřízeným orgánem byl Úřad V.RSHA v Berlíně. Jejím hlavním úkolem bylo potírání běžných forem zločinnosti. V Praze byla zřízena pro celé území Protektorátu vedoucí kriminálně-policejní služebna (Kriminalpolizeileitstelle), které byla podřízena kriminální policejní úřadovna v Brně pro protektorátní Moravu. V jejím čele byl původně Max Rausch a po něm až do počátku roku 1945 SS Sturmbannführer Konrad Nussbaum. Již jako novou součást gestapa (oddělení V.), vedl Kripo až do konce války krim.rada Geissler.(47) Úřadovně v Brně pak podléhala venkovská kriminální oddělení v Olomouci, Moravské Ostravě, Jihlavě a Zlíně- každé z těchto oddělení mělo v rámci svého obvodu pod sebou několik podřízených kriminálních stanic.Pod vedením gestapa se kriminální policie zapojovala do akcí proti partyzánům. Byla odpovědná za pátrání po uprchlých válečných zajatcích, podílela se na vyšetřování diverzí a teroristických akcí, prováděla výslechy a expertízy atd. Z nacistických bezpečnostních složek však v tažení proti partyzánům byla vůči gestapu, SD a pořádkové policii až na posledním místě.
Jednu z nejslabších, ale přece důležitých rolí sehrálo v boji proti národně osvobozeneckému hnutí německé a české četnictvo. Jejich činnost spočívala především v podávání hlášení. Protektorátní četnické stanice (na okrese Boskovice jich bylo asi 30) podléhaly zemskému četnickému velitelství v Brně, v jehož čele stál podplukovník četnictva Langhammer (- ten byl zase podřízen veliteli pluku SS 21 a později „velitelství Morava“ pořádkové policie).(48) Z četníků však byly např. na česko-moravských hranicích vytvořeny proti partyzánům na přelomu let 1944/45 tzv. „oddíly prvního sledu“ (-Vorkommanda), které byly podřízeny přímo okresním četnickým velitelstvím. V Praze a v Brně pak vznikly začátkem roku 1945 dvě četnické operační roty (Gendarmerie- Einsatzkompanien), každá v síle 150 četníků. Obě byly využity v boji proti vnitřnímu nepříteli.(49)
Akcí proti partyzánům se účastnila také německá armáda, kdy její týlové jednotky přebíraly na obsazeném území odpovědnost za boj s partyzány. Hned za frontou byly umisťovány speciální vojenské zpravodajské oddíly zvané Frontaufklärungstruppen (-FAT), které měly své stálé konfidenty, jenž byli nasazováni proti partyzánům a jejich síti. V Brně to byla skupina poručíka Formera, který úzce spolupracoval s vedoucím podreferátu IV 2b (F-agenti a rádiové protihry) Franzem Schauschützem. Německá armáda byla využita mimo jiné při pátrání po příslušnících skupiny Jermak.
Do protipartyzánské ofenzívy byly zapojeny také jednotky Landwachtu, tj. mužů, kteří nebyli odvedeni, ale byli povoláni do služby jako pomocníci německých četníků. Po vytvoření Volksturmu byl Landwacht zrušen a členové Volksturmu byli nasazováni v boji proti partyzánům např. na hlídání železničních tratí (-střežili také trať Brno-Česká Třebová a velitelství měli v Rájci nad Svitavou).(50)
Do systému opatření proti partyzánům byla začleněna také protektorátní kriminální policie, jejíž úřadovny podávaly drobná hlášení a někdy se účastnily vyšetřování těch případů, kde byla nutná znalost kriminální techniky.
Komanda zvláštního určení
V souvislosti s růstem partyzánské činnosti v protektorátu začalo gestapo zřizovat k potlačení jejich činnosti speciální protipartyzánské oddíly „ke zvláštnímu použití“ (-Zum besonderen Verwendung = ZbV komanda) bezpečnostní policie. Na území protektorátu se tyto jednotky objevují na konci léta 1944, kdy ze spojenci obsazené části Francie přicházejí ZbV kommanda 1, 9 a 24. Postupem času se tyto oddíly přemístily na severovýchodní Moravu, kde byl v říjnu 1944 vytvořen ve Zlíně tzv. Štáb pro potírání band oddílů ke zvláštnímu použití 1, 9 a 24.(51) V době okupace na Moravě působily tyto ZbV oddíly:(52)
ZbV-Kommando 1- v jeho čele byl vrchní vládní rada Bruno Müller, oblastí působnosti byla východní Morava (září 1944-leden 1945), štáb měl sídlo v Rožnově pod Radhoštěm, opěrné body byly ve Velkých Karlovicích, Starých Hamrech, Hošťálkové, ve Strážnici a Frenštátě pod Radhoštěm.
ZbV-Kommando 9- šéfem byl krim.kom. Hoffman, působnost na severovýchodní Moravě od října 1944 do května 1945, sídlo štábu bylo ve Frýdku, opěrnými body byly Staré Hamry (od ledna 1945), Horní Bečva a Raškovice.
ZbV-Kommando 24- velitel vládní rada Euben, oblastí zájmu byla východní Morava a župa Sudety (září 1944-duben 1945), centem byly Valašské Klobouky s opěrnými body v Horní Lideči, Hovězím, Bojkovicích a v Šumperku.
ZbV-Kommando 27- velel mu vládní rada K. H. Rabe, svoji činnost provozovalo na severovýchodní Moravě od března 1945 do května 1945, sídlem štábu byl Nový Jičín s opěrnými body v Moravské Ostravě-Zábřehu, ve Frýdku, Brodku u Prostějova a v Novém Hrozenkově.
ZbV-Kommando 28- vedoucím byl krim.kom. Herbert Kuka, doba působnosti na střední a západní Moravě byla od ledna 1945 až do května 1945, centrem byly Letovice, opěrnými body pak Blansko, Bystřice nad Pernštejnem, Nové Město na Moravě a Přibyslav.
ZbV-Kommando 31- v čele s krim.kom. Hansem Schraderem existovalo na severovýchodní Moravě od prosince 1944 do května 1945 (- převzalo některé oblasti působnosti od ZbV 1, 24 a 27), štáb sídlil v Rožnově pod Radhoštěm a jednotlivé pobočky ve Velkých Karlovicích, Hošťálkové, Valašském Meziříčí, v Bystřici pod Hostýnem, Hovězím a ve Vizovicích.
ZbV-Kommando 43- velel mu vládní rada dr. Ernst Plüth, oblastí působnosti byla jihovýchodní Morava (od ledna 1945 do května 1945),centrem bylo Uherské Hradiště, opěrné body komando mělo v Koryčanech, ve Strážnici, v Žarošicích, Litenčicích, Kyjově a v Napajedlech.
Hlavním úkolem těchto komand, která zpravidla čítala 50-100 příslušníků, bylo vyhledávání partyzánů a boj proti nim. Zajištěné osoby byly těmito oddíly ihned vyslýchány, aby mohla akce co nejrychleji pokračovat a bylo tak dosaženo co nejlepšího výsledku, a teprve poté byli zatčení předáni služebnám gestapa.
Druhá část
Před začátkem druhé části práce stručně nastíním oblast, ve které se budeme pohybovat. Na následujícím obrázku jsem zhruba vybral část území dnešního okresu Blansko, které se následující případy týkají:
Jedná se o oblast severně od Brna, na území dnešního okresu Blansko. V době Protektorátu byla součástí politického okresu Boskovice.
Odboj v oblasti Drahanské vrchoviny
Odbojové hnutí mělo na Blanensku a Boskovicku pevné kořeny. Tohoto hnutí se aktivně účastnila boskovická stranická organizace, která měla např. u Vincence P. ve Valchově jednu ze svých ilegálních tiskáren.(53) Koncem léta 1942 utekli z Německa z nucených prací dva drválovičtí občané V. G. a B. Z., ke kterým se připojili další utečenci z nucených prací a také uprchlí sovětští zajatci a na jaře 1943 vybudovali společně v lese u Drválovic podzemní bunkr.(54) Brněnské gestapo s neklidem sledovalo drobné diverzní akce na Boskovicku a poté co v dubnu 1943 jeden z drválovických občanů, člen odboje František K., začal v Boskovicích střílet při kontrole na jednoho z četníků, pochopilo, že by se jim zde mohla vymknout situace z rukou a vyslalo do tohoto regionu několik konfidentů, z nichž nejvýznamnější úlohu určitě sehrál František Šmíd, zvaný Velký Franta. V Boskovicích se představil jako František Veselý, jeden z předních činitelů zemského stranického vedení a navázal styky ze stranickou organizací v boskovické Minervě a dozvěděl se tak o lesním úkrytu u Drválovic. Dne 3. 10. 1943 brněnské gestapo obklíčilo bunkr a zatklo v něm šest sovětských uprchlíků. Antonín K. a jeho syn Zbyněk, oba ze stranické organizace v Minervě, byli včas varováni a stačili uprchnout. Znovu však naletěli konfidentům gestapa a ještě v říjnu 1943 byli oba zatčeni.(55) Po zničení bunkru provedlo gestapo další údery, které vedly k úplnému zničení drválovické odbojové skupiny.(56)Skupiny českých a sovětských uprchlíků byly také v jiných vesnicích na okrese Boskovice, např. ve Žďárné, kde vznikl v prosinci 1943 na okrese první „Revoluční komitét národního osvobození“ (-jeho členem byl mimo jiné také Alois Š.). Značný vliv na vytváření dalších vesnických komitétů měl František Š., který pak během léta 1944 vybudoval na rozhraní boskovického a prostějovského okresu z českých a sovětských uprchlíků rozsáhlou síť nazvanou „Drahanská vrchovina“ (-v jejím čele stál po Františku Š., který se chtěl dále věnovat stranické práci, P. M. Volkov). V souvislosti se Slovenským národním povstáním měla tato skupina odejít v záři na Slovensko, ale po jistých neshodách, převládla představa, aby jednotka setrvala na svém místě a vyčkala příchodu sovětských desantů (-při jedné ostřejší výměně názorů byl zastřelen jeden z členů oddílu V. J. Gobedzišvilli a tento incident vyšetřovala četnická stanice ve Žďárné a zajímalo se o něho i brněnské gestapo.(57)
Čapajev
Jako první začal působit v českomoravské oblasti ve druhé polovině roku 1943 partyzánský oddíl Čapajev. Za jeho zakladatele je považován uprchlík z cikánského tábora v Letech u Písku Josef S., který se létě 1943 dostal na Jimramovsku do kontaktu s odbojovou organizací Přípravný revoluční výbor (-tato organizace vyrůstala na od konfidentů nepostižených částech Petičního výboru Věrni zůstaneme, Politického ústředí a vojenské Obrany národa). Počátkem podzimu 1943 se Josef S. setkal s prvními sovětskými uprchlíky ze zajetí a společně se všichni přesunuli do oblasti Veselí, kde v okolních lesích vybudovali několik úkrytů a přečkali zimu. V dubnu 1944 se stal zástupcem Josefa S., M. J. Tumajev, jehož příchod vedl k utužení disciplíny mezi uprchlíky a skutečnému vojenskému organizování jednotky (-Tumajevovu funkci převzal později N. P. Bachmutskij). V průběhu jara a léta 1944 přišli noví uprchlíci a oddíl se rozrostl téměř na padesát mužů. V polovině září se pak celá jednotka přesunula více na východ k Olešnici. Stále rostoucí příliv sovětských i českých uprchlíků donutil Josefa S. k částečnému rozdělení oddílu. Menší skupina pod velením Tumajeva odešla zpět k Veselí, zbytek oddílu byl odeslán do Věcova. Skupina Čapajev byla pověřena partyzánským soudem výkonem rozsudku trestu smrti nad četníky z Přibyslavi, kteří dne 2. 10. 1944 v obci Hřiště v přestřelce zastřelili vojenského velitele Rady tří Vojtěcha Lužu. Vybraní jedinci z Čapajeva pak rozsudek dne 26. 10. 1944 na četnické stanici v Přibyslavi vykonali. Partyzánský oddíl Čapajev provedl v oblasti Českomoravské vysočiny další aktivní bojové akce a vytvořil zde podmínky pro činnost sovětských organizátorských desantů Jermak a Dr.Miroslav Tyrš.(58)
Jermak(59)
V noci z 30. 9. na 1. 10. 1944 seskočilo ze sovětského letadla v katastru obce Račice na Vyškovsku patnáct partyzánů, příslušníků organizátorského výsadku Jermak. Velitelem byl N. I. Dmitrijev, komisařem L. J. Železňak a náčelníkem štábu M. F. Petrovskij. I když proběhl výsadek bez komplikací, nacisté se o něm velmi rychle dozvěděli a začali s pronásledováním, ale jejich situaci velmi zkomplikoval déšť, který rychle smazal stopy. Partyzáni byli donuceni na místě seskoku skrýt část materiálu a poté bez komplikací přešli přes vojenský výcvikový prostor u Vyškova a dočasně se usadili na samotě Pohodlí na Prostějovsku (-jejich řady se rozšířily o několik uprchlých sovětských zajatců). Odtud pak směřovala jejich čtyřčlenná rozvědka k Račicím pro ukrytý materiál, který však už byl nalezen Němci. Aby se vyhnuli vyškovskému vojenskému prostoru šli na zpáteční cestě přes Jedovnice a Sloup.(60) Německé zatýkání spolupracovníků partyzánů v blízké obci Lipová začátkem listopadu 1944, donutilo oddíl posunout se více na východ, přičemž pětičlenná skupina vedené náčelníkem štábu Petrovským postoupila na Boskovicko (-tuto rozvědku doprovázel V.Š. ze Ždárné). O několik dnů později se v jejich stopách vydala další pětičlenná skupina pod vedením komisaře Železňaka.(61) 23.11.1944 definitivně rozdělil velitel oddílu Dmitrijev Jermak na několik skupin. Štábní skupina se začala zdržovat na Boskovicku v okolí Pavlova a Benešova, na Kunštátsko směřoval Petrovskij následován Železňakem, Mitin s průzkumnou skupinou postupoval na Blanensko(62), Fursenko operoval v okolí Konice a Iljin severovýchodně od Boskovic.(63)Dr. Miroslav Tyrš
Dne 24. 10. 1944 byl vysazen u obce Lipice v jihozápadní části Českomoravské vrchoviny patnácti členný sovětský organizátorský desant Dr. Miroslav Tyrš. Oddíl však neměl takové štěstí jako Jermak a krátce po dopadu se dostal u Dobroměřic do přestřelky s německými bezpečnostními složkami, ve které padli tři členové oddílu. Zbytek se rozdělil na dvě části, které samostatně postupovali na Žďársko a Boskovicko.(64) První čtyřčlenná skupina se počátkem listopadu setkala a připojila k oddílu Čapajev ve Veselí, ve kterém nabyli nově příchozí vedoucího postavení. Zbytek tyršovců vedený poručíkem I. A. Labunským postupovala přes Rokytno, Velké Janovice, Brťoví, Prosetín do Touboře, kam dorazili 28.11. a kde se dozvěděli o umístění štábu Jermaku na Boskovicku a pokračovali tímto směrem.(65)
Počátkem prosince 1944 dorazila do Veselí od Prosetína tříčlenná rozvědka parašutistů oddílu Jermak, která navrhla Serinkovi a Bachmutskému, aby se oddíl Čapajev připojil k oddílu Jermak. Na den 7.12.1944 byla do Žďárné dohodnuta schůzka zástupců oddílů, na které měla být projednána další spolupráce.(66)
Skupinou Dr. Miroslav Tyrš končí i tato stručná kapitola, ve které jsem chtěl alespoň vyjmenovat hlavní partyzánské jednotky pohybující se na Drahanské vrchovině. Nezabýval jsem se jejich konkrétní podrobnou činností, neboť většině z nich jsou již věnované samostatné studie.
Nacistická protiofenzíva
V souvislosti se značným rozvojem partyzánské činnosti v oblasti Boskovicka přešlo brněnské gestapo k protiopatřením. Do prostoru Drahanské vrchoviny bylo vysazeno několik ruských partyzánů provokatérů, kteří se snažili o vyhledání a užší navázání kontaktu jak se skutečnými partyzány, tak také s domácími obyvateli, kteří partyzány podporovali. Tito ruští pseudopartyzáni spadali pod referát IV 2 brněnského gestapa, kde byli pod vedením Ditricha Hildebrandta.(67) Pomocí domácího konfidenta Hanáka byl začátkem prosince 1944 vypátrán v lesích u Borotína podzemní úkryt, který však již byl prázdný. Současně se začala rozbíhat také akce v Doubravici, kde byla nasazena skupina sovětských agentů. Jmenovitě šlo o Blahova, Klimova, Kalugijeviče, Plachova a další.(68) Veškeré protipartyzánské akce měl řídit do Boskovic zvláště vyslaný tým gestapáků z Brna, jejichž velitelem byl Hans Koch (-vedoucí protipartyzánského podreferátu IV 2a v Brně). Dalšími členy jeho týmu byli: František Radif, Gerhard Schrott, Karel Hrych(69), Rudolf Krumpholz(70) a jako řidič Antonín Dorazil.(71)
Ruští provokatéři v okolí Doubravice přišli na stopu Františku K., který byl kurýrem mezi Jermakem a partyzány na Slovensku. Provokatéři se sami vydávali za sovětské partyzány, několikrát v Doubravici úspěšně požádali o jídlo a nocleh a podařilo se jim získat důvěru místních občanů. Velmi přesně zde zjistili kdo pomáhá partyzánům a o všem předávali podrobné informace Kochovi do Boskovic. Na den 5. 12. 1944 byla dohodnuta další schůzka provokatérů s doubravickými občany v domě Františka K. a této příležitosti chtěl využít Koch k rozsáhlému zatýkání. Boskovické gestapo čekalo schované v kamenolomu u Doubravice na spojku, která měla přinést zprávy. Kolem půlnoci přišla spojka s tím, že na schůzce došlo ke konfliktu, při kterém byl jeden místní občan zastřelen a František K. zraněn. Kochova jednotka se ihned vydala do Doubravice, kde pak bylo zatčeno ještě několik dalších osob.(72)
Další zatýkání domácích odbojářů mělo být provedeno následující den. Mezi nimi měl být zatčen také Antonín B., kterému se podařilo z noční schůzky s provokatéry uprchnout. Nečekal až si pro něho gestapo přijde, utekl z Doubravice, a přes svou švagrovou Anežku M. z Valchova, se dostal do Žďárné k Aloisi Š.. Gestapo se ale nevzdalo možnosti jeho zatčení a intenzivně začalo zjišťovat, kde by se mohl pravděpodobně ukrývat.
Zatímco v Doubravici probíhalo zatýkání, do blízké Žďárné se začali scházet účastníci svolané porady. Za skupinu Čapajev to byl N. P. Bachmutskij, reprezentující uprchlé sovětské zajatce, Antonín Š. za domácí odboj. Z oddílu Jermak se schůzky zúčastnili Dmitrijev, Petrovskij, Železňak, radistka A. Paršinová, F. Mitin a G. Ivanov. První schůzka se uskutečnila v domě u Antonína Š. večer dne 6. 12., ale o obsahu jednání není konkrétně nic známo. Bachmutskij se pravděpodobně snažil udržet samostatnost čapajevské skupiny sovětských uprchlíků, neboť velmi dobře znal bojový řád Rudé armády, který nepřipouštěl možnost zajetí. Po případném návratu do vlasti jim hrozily v lepším případě pracovní tábory a proto jejich kontakt s představiteli sovětské armády zastoupené velením Jarmaku nebyl bezproblémový. Po této schůzce opustili Žďárnou ještě téhož večera Dmitrijev a Železňak.(73)
Boskovické gestapo, které se z výslechu dozvědělo o možné cestě Antonína B. ke své švagrové Anežce M. do Valchova, se dne 7. 12. vydalo v jeho stopách. Konkrétně šlo o čtveřici Koch, Radif, Schrott a řidič Dorazil. Ve Valchově pak zatkli v práci v hostinci Anežku. M. Ta sice nemohla vědět, kam od ní uprchl Antonín B., kterého varoval otec Anežky M., ale zkušeným gestapákům se podařilo dát dohromady souvislosti a pokračovali do Žďárné. Účastníci schůzky u Antonína Š. byli včas varováni Antonínem B. i Vlastimírem Š., který byl svědkem zatčení Anežky M. ve Valchově, ale spoléhali na to, že se nemůže nic stát. Kolem 15.hodiny přijelo gestapáci do Žďárné, na četnické stanici si vyžádali asistenci dvou četníků- J. Stříže a V. Rosenberga a v domnění, že jdou zatknout Antonína B. vyrazili do domu k Antonínu Š.. Po zabušení na dveře, když nikdo neotevřel, vešli Radif a Schrott do domu. Strhla se přestřelka při které byl zastřelen Bachmutskij a Mitin a vážně zraněn Ivanov (-zastřelen byl také strážmistr J. Stříž). Koch s Radifem ztratili během střelby přehled o situaci a jelikož si mysleli, že byl zastřelen i Schrott, nasedli do auta a vydali se do Boskovic pro posily.(74)
Ostatní zbylým účastníkům schůzky a stejně tak i Antonínu Š. a Antonínu B. se podařilo uprchnout. Zatímco sestavoval Koch v Boskovicích asi patnácti členné komando vrátil se stopem zpět také Schrott, který byl ukryt během přestřelky na zahradě v přístřešku a ze svého stanoviště zastřelil Mitina. Do Žďárné toto komando znovu přijelo asi kolem půl šesté večer. Podařilo se jim najít stopy po zraněném Ivanovovi a jejich sledováním ho našli ukrytého v sousedním domě. Majitel domu A. P. byl za přechovávání zraněného partyzána na místě zastřelen. Ivanov byl pro gestapo velmi cennou kořistí, ale při převozu do Boskovic svým zraněním podlehl.(75)
Toto víceméně náhodné střetnutí ve Žďárné společně s další přestřelkou na samotě Horky u Kochova a zatýkáním v Kladkách a v Lipové, donutilo vedení oddílu k přesunutí svého štábu k Prosetínu a pak více z Drahanské vrchoviny na Českomoravskou vysočinu. Dne 15.12.1945 došlo ve Veselí k jednání mezi veliteli Jermaka a Dr. Miroslav Tyrš. Na jednání bylo dohodnuto, že sovětské zajatce z oddílu Čapajev převezme Jermak, naopak české příslušníky Čapajeva vzali do svých řad tyršovci.(76)
Německé zatýkání mělo za cíl likvidaci podpůrné sítě partyzánů z řad místního obyvatelstva a bylo tedy nutné přesunout těžiště činnosti dále na Českomoravskou vysočinu. Štábní skupinu následovala na přelomu prosince a ledna 1944/45 větší část oddílu. Dne 2. 12. 1945 přišlo do Protivanova pět ozbrojených partyzánů a donutilo autodopravce Josefa H., aby je odvezl na Kunštátsko do Rozseče (- v Pavlově přistoupilo dalších 13 partyzánů).(77) Na Boskovicku se po tomto datu objevovaly již jen skupiny jermakovců pověřené konkrétními úkoly.
ZbV-Kommando 28
Vzestup partyzánského hnutí vedl k posílení bezpečnostního aparátu na okrese Boskovice. Koncem roku 1944 byly z policejního pluku SS 21 vyčleněny menší operativní jednotky- jagdkommanda a dislokovány na okrese. Jejich velitelství bylo v Letovicích a jednotlivé menší skupinky operovaly v Blansku, Olešnici, Doubravníku, Lysicích, na Lipůvce, v Černé Hoře, Lomnici, Bystřici nad Pernštejnem, Nedvědicích, v Novém Veselí a na jiných místech. Hned dne 11. 1. 1945 zaútočilo letovické jagdkommando na partyzánský úkryt v lese „Na hradisku“, který byl prozrazen konfidenty a zastřelilo zde čtyři sovětské uprchlíky ze zajetí. Jedním z konfidentů, kteří se podíleli na zničení tohoto úkrytu byl Rudolf Pražan.(78)
Na funkci těchto stíhacích oddílů navázalo od 13.1. 1945 kommando „zvláštního určení“ k boji proti partyzánům a domácímu odboji (-Zum besonderen Verwendung) = ZbV 28, jehož místem pobytu se staly také Letovice. Velitelem tohoto oddílu byl SS Obersturmführer Herbert Kuka a jeho zástupci byli Karl Neumann a Karl Bussat. Komando mělo asi 25-35 členů a působily v něm také čtyři ženy: Anna Filipová u dálnopisu, Marie Bránská v kuchyni, Ilona Vágo jako tlumočnice a Marie Rittichová jako konfidentka(79). Velmi významnou úlohu měl také Emil Winkler, který uměl bezvadně česky a pracoval jako tlumočník a konfident(80).
Pro větší úspěšnost svých zásahů proti partyzánům používalo také letovické ZbV 28 jak spolupracovníků z řad místního obyvatelstva, tak také zajaté sovětské vojáky nebo partyzány- těmi byli v Letovicích Rus Petr Děnisov a ?snad? Lotyš Ditrich Ceeh.(81) Dne 7.2.1945 olešnické jagdkommando provedlo po udání rolníka Josefa Š. zásah proti jedné z jermakovských rozvědek v Petrově při které byl jeden partyzán zastřelen, dvěma se podařilo uprchnout, ale hlavně byl jeden z nich zajat. Jmenoval se Nikolaj Melnik (-„Malý Nikolaj“) a pro záchranu svého života svolil spolupráci s gestapem. Partyzáni ho považovali za padlého, a tak příliš výrazně nezměnili své plány. Díky svým informacím se tak stal nejvýznamnějším z konfidentů.(82)
Jednotlivé skupiny Jermaka měly dohodnutou schůzku zástupců na den 15. 2. 1944 u Čtyř dvorů. Letovické ZbV 28 se o ní dozvědělo právě díky Melnikovi a dobře se na ni připravilo. Od konfidenta Rudolfa Pražana Němci věděli, že dne 11. 2. bude jeden z jermakovských oddílů vedený Petrem Zakručenkem u mlynáře Antonína P. ve Zbraslavci. Kolem půlnoci obklíčilo gestapo mlýn, ale partyzánům se po krátké přestřelce podařilo přece jen uniknout. Gestapo tak zatklo jen mlynáře Antonína P. a jeho ženu Andělu P.(83) Zakručenko společně ještě s jedním partyzánem Šimonem utekli ze Zbraslavce do Nýrova, kde se ukryli u rolníka F. Č. O něm však letovické gestapo také vědělo od svého konfidenta Rudolfa P. a dne 13. 2. zde provedlo zásah při kterém byl Šimon zastřelen a Petr Zakručenko, stejně jako celá rodina F. Č., zatčen.(84)
Letovické ZbV 28 se poté 14. 2. přesunulo ke Čtyřem dvorům a čekalo na plánovanou schůzku. Celá pečlivě připravená akce byla ale předem prozrazena neuváženě začatou brzkou střelbou několika členů komanda na přicházející partyzány, kteří na nic nečekali a rychle se z nebezpečného místa stáhli. Jediným výsledkem tohoto zásahu bylo, že se jednotlivé skupinky Jermaka nesešly, nemohly tak zkoordinovat svou činnost a od té doby operovaly prakticky samostatně.(85)
Malý Nikolaj prozradil letovickému gestapu také ukryt partyzánů ve Velenově na Boskovicku, kde předtím působil a věděl, že se zde u rolníka Josefa K. zdržují partyzáni. Dne 18. 2. obklíčili příslušníci ZbV 28 dům Josefa K. Strhla se přestřelka, při které Němci dokonce do domu vystřelili pancéřovou pěst. Dva sovětští partyzáni se v bezvýchodné situaci sami zastřelili a Čech Karel K. se ukryl v komínu. Byl objeven až poté co Kuka nařídil Rittichové, aby uvařila kávu. Vzniklý kouř ho začal dusit, snažil se dostat ven, avšak vzniklým hlukem na sebe upoutal pozornost a byl zatčen. Do Letovic komando odvezlo také Josefa K. a jeho manželku a starostu obce Josefa Š.(86)
Ze svého partyzánského působení znal Melnik také rodinu Š. v Tasovicích, jenž partyzánům hodně pomáhala. Za pomoci jagdkommanda z Bystřice nad Pernštejnem (komisař Fröling) obsadilo letovické gestapo dne 21. 2. obec. U rodiny Š. nikoho z partyzánů nenašli, ale pro zatčení šesti členné rodiny jim jako záminka posloužily velké vojenské pánské boty, které u nich objevili a k nimž se nikdo z nehlásil.(87) Ani po těchto akcích gestapa si vedení Jermaka ani domácí odboj neuvědomovalo zrádnou činnost Nikolaje Melnika a stále ho považovali za mrtvého.(88)
Protipartyzánská opatření ZbV 28 na Boskovicku vyvrcholila koncem února a začátkem března 1945. Na den 23. 2. večer byla do Újezda u Černé Hory dohodnuta schůzka mezi jednou ze skupin Jermaka vedenou Kolomijcovem a zástupci domácího odboje. Němci o přípravě této schůzky věděli opět od Melnika. Navečer dne 23. 2. obklíčili členové ZbV 28 společně z lysickým jagdkommandem Újezd. Ještě před příchodem partyzánů zastřelili Němci v obci Františka S. mladšího, který byl jimi jako pomocník partyzánů zatčen. Podařilo se mu vytrhnout a dát se na útěk, ale byl smrtelně zasažen dávkou ze samopalu H. Kuky. Po tomto incidentu se hlavní část komanda schovala do budovy prodejny Včela, kam měli přijít partyzáni. Jako první se dostavili čeští odbojáři. Rozpoutala se přestřelka v níž jeden z nich padl, dva byli zatčeni a třem, kteří šli vzadu, se podařilo uprchnout. Příchozí Kolomijcova skupina jakmile uslyšela z obce střelbu, tak se neprodleně stáhla do lesů. Gestapo v Újezdě zatklo celkem 12 lidí a prakticky zde rozbilo celou podpůrnou partyzánskou siť.(89)
Ještě téže noci provedlo letovické gestapo předběžný výslech zatčených z Újezda a získané informace, společně s dalšími od „malého Nikolaje“, jim postačily k dalšímu zásahu provedeném hned za svítání dalšího dne (dne 24. 2.) v sousední obci Skaličce. U mlynáře Karla Ž. tam nocoval jeden z vedoucích představitelů Třetí čs. úderné roty Milan Genserek společně s dalším partyzánem Radkem Pláteníkem. Po té co se Němcům nepodařilo v Újezdě zatknout hlavní část partyzánů, zvolil H. Kuka ve Skaličce poněkud rychlejší řešení. Nedal partyzánům vůbec žádnou šanci na útěk, neboť nechal do stavení bez varování vypálit dvě pancéřové pěsti. Překvapení partyzáni byli poté snadno zatčeni. (Ustupující Kolomijcova družina byla překvapena nacisty v lese u Černé Hory. V nastalém boji byl jeden partyzán zastřelen, jeden zatčen a třem zraněným se podařilo uprchnout.) (90)
Dne 26. 2. se v hájence hajného Vladimíra H. u Šerkovic měli sejít velitelé Jermaka (Dmitrijev a Železňak) a Třetí čs. úderné roty (Genserek), aby dále dohodli další součinnost obou partyzánských jednotek. Letovické ZbV 28 o tom bylo opět velmi dobře informováno od nikoho jiného, než od Nikolaje Melnika, který byl už několik dnů jako pseudopartyzán napojen na Genserkovu skupinu.(91) Jermakovci se o zatýkáních v Újezdě a ve Skaličce nedozvěděli, a nechali se tak chytit do připravené pasti. Bezprostřední okolí bylo obsazeno příslušníky gestapa, kteří měli přísný zákaz jakkoliv dávat najevo svou přítomnost, a měli nechat projít partyzány až do hájenky. Čtyřčlenná skupina partyzánů prošla, aniž by si něčeho všimla, až do hájenky, kde už na ně čekal Kuka, Ceeh a Winkler. První dva příchozí, Železňak se Ždanovem, byli ihned sraženi k zemi a spoutáni, opozdivší se Dmitrijev a Birjukov se dostali do prudké střelby se všech stran. Dmitrijev padl, zraněnému Birjukovovi se podařilo zázračně uniknout. Zatčen byl také Vladimír H. a jeho manželka.(92)
Zatčení dvou členů Jermaka a smrt velitele Dmitrijeva znamenalo na jedné straně pro ZbV 28 velký úspěch, na druhé straně pro Jermak značné oslabení (- tento nacistický úder z konce února 1945 nepostihl jen část Jermaka vedenou Petrovským, která v té době operovala na Novoměstsku a Poličsku).
Protipartyzánská ofenzíva letovického ZbV kommanda 28 pokračovala dále. Dne 1. 3. společně s příslušníky jagdkommanda z Bystřice nad Pernštejnem obklíčili lesní úkryt Třetí čs. úderné roty v Borači u Tišnova a zatkli zde čtyři české partyzány.
Tři zranění partyzáni z přestřelky v lese u Černé Hory 24. 2. (-skupina vedená Kolomijcovem) ztratili jakékoliv spojení na své druhy, a proto museli hledat pomoc u českých vlastenců na venkově. Letovické gestapo nasadilo na jejich vypátrání do terénu několik sovětských konfidentů včetně Melnika a Děnisova. Jim se pak podařilo po měsíci usilovné práce zjistit, že dva z nich se ukrývají u Antonína K. ve Štěchově. Dne 2. 4. obklíčilo letovické gestapo jeho dům a bez vyzvání zahájilo střelbu. Kolomijcovi se podařilo uprchnout, Dmitrij Vnukov byl postřelen a zatčen. Zatčeni byli také Antonín K. a jeho synovec Augustin T.(93)
I přes tyto úspěchy nemohlo letovický oddíl čelit stále se zvyšující odbojové činnosti na Drahanské vrchovině. Do boje s nacisty se zapojovalo v souvislosti s postupem Rudé armády stále více domácích obyvatel, řady partyzánů byly rozšířeny také mnoha uprchlíky z nucených prací, sovětskými utečenci ze zajetí, ale také několika dezertéry přímo z německé armády. Nelze také opomenout, že v zimě 1945 značně vzrostl počet sovětských výsadku, jejichž oblastí působnosti byla Českomoravská vysočina a Drahanská vrchovina. Jde především o sedmičlennou skupinu kapitána Žukova vysazenou 4. 1. 1945, šestičlennou skupinu pod velením kapitána Vasila Ivanova, která seskočila 10. 2. 1945, osmičlenný zpravodajský desant „Naďa“ vysazený 18. 1. 1945 a tříčlennou skupinu s krycím názvem „Pavel“ vysazenou 20. 2. 1945.(94) Na jaře 1945 počet partyzánských výsadků ještě vzrostl. Nově příchozí partyzáni tak pomohli zacelit díry způsobené nacisty zvláště v partyzánské skupině Jermak.
Členové ZbV kommanda 28 si v surovosti v zacházení se zatčenými v ničem nelišili od svých kolegů z gestapa v Brně. Bití při výsleších nebylo ničím neobvyklým, nejsurovějšími byli podle výpovědí svědků velitel H. Kuka, a dva překladatelé E. Winkler(95) a F. Domínek. Kuka dokonce některé zatčené mladé ženy znásilňoval.(96) Kromě zastrašování prostých obyvatel slovními výhružkami, jenž byly velmi časté, použilo letovické jagdkommando společně s ZbV 28 také jako výstrahu pro ty, co by případně chtěli pomáhat partyzánům, dvakrát veřejnou popravu. V souvislosti s výsadkem sovětské paraskupiny „Naďa“ v prostoru mezi Sloupem a Protivanovem dne 18. 1. 1945, byli dne 20. 1. ve Sloupě veřejně popraveni dva neznámí sovětští partyzáni. Další partyzán byl popraven o několik dnů později v Černé Hoře, protože tímto směrem vedla stopa seskočivších partyzánů.(97)
