thor03 mě v návaznosti na tuto diskuzi požádal, abych napsal něco o plánech na obranu dělostřeleckých tvrzí pěchotou na jejich povrchu a o případné obraně proti leteckým výsadkům. Chtěl jsem to přidat do topicu o tvrzích, ale ten je zamčený, takže to zaplevelím tady
.
Velitel “tvrzového” hraničářského praporu měl mít podle předpisů k dispozici zálohu pěchoty ubytovanou v podzemí tvrze. Byl to menší rozdíl oproti “netvrzovým” pevnostním praporům, kde byly zálohy pěchoty vytvářeny u jednotlivých hraničářských rot a velitel praporu pak přímo disponoval jen doprovodnými zbraněmi, ženisty, spojaři apod. Hlavním úkolem těchto pěších záloh byla obrana mezer mezi jednotlivými objekty těžkého opevnění (pokud to bylo možné, mohly tyto pěší čety využít i vložené objekty lehkého opevnění), dále mohly být používány k provádění protiútoků a i výpadů před opevněné pásmo (taková zajímavost - počítalo se i s výpady, jejichž hlavním cílem bylo posílení morálky vojáků v pevnostech, kteří jinak museli “trpně čekat na nepřátelský útok”).
Množství pěchoty určené k boji na povrchu tvrze (mimo sruby) pak odpovídalo velikostem jednotlivých tvrzí. Nejmenší tvrze Smolkov, Hůrka a Bouda měly mít k tomuto účelu po půlrotě pěchoty, po jedné rotě měly obdržet tvrze Šibenice, Adam, Hanička a Skutina, jeden a půl roty měly dostat tvrze Dobrošov a Jírová Hora a největší Poustka a Babí 2 roty.
Sitauce za mobilizace v září 1938 ovšem pochopitelně neodpovídala těmto plánům - “tvrzové” pevnostní prapory vznikly pro Smolkov, Hůrku, Boudu, Adama a Haničku. Jen nejstarší pevnostní útvar - hraničářský pluk 4 dosáhl až na malé výjimky již před mobilizací válečných počtů. Ostatní budované pevnostní jednotky (hraničářské pluky 6, 17, 18, 19 a hraničářský prapor 50) byly i za mobilizace na mírových počtech a s přechodem na válečné počty se většinou počítalo až k začátku nového mobilizačního období v únoru 1939. Z toho důvodu lze předpokládat, že s výjimkou smolkovského hraničářského praporu V/4 měly ostatní “tvrzové” prapory značně nižší stavy, což by se projevilo i na plánované obraně povrchu tvrzí (navíc často ne úplně dokončených) .
Teď k obraně proti výsadkům. Cvičební řád pro pevnostní jednotky, ze kterého vycházím, nebezpečí leteckého výsadku přímo na povrch tvrze nezmiňuje. Je otázkou do jaké míry bylo takové nebezpečí na čs. tvrzích reálné. To, že v roce 1938 nic takového tvrzím nehrozilo, je celkem jasné. V pozdějším období by takové výsadky šly provést asi jen na větších tvrzích a i tak by případné přistávání kluzáků omezoval terén. V roce 1938 se čs. armáda výsadkových operací obávala. Počítalo se ale spíše s tím, že výsadkáři seskočí do týlu pevnostních linií a na to byly pevnostní i jiné jednotky připravovány. Mýty opředená výsadková operace u Bruntálu je pak dostatečně známá.
Pokud by přesto mělo dojít k nepřátelskému výsadku na povrch tvrze (míněno tak od roku 1939), musel by si tedy útočník kromě pevnostních objektů poradit i se zakopanou pěchotou. Velitel pěchoty dané tvrze zodpovídal za to, aby byly na povrchu polním způsobem vybudovány stanoviště zbraní, spojovací zákopy apod. (tyto práce se měly ale co nejvíce maskovat, budování zákopů se např. v míru nedoporučovalo). Podle vzpomínek pamětníka z posádky dělostřelecké tvrze Smolkov měli pěšáci na povrchu vybudované střelecké okopy a opěrné body s těžkými kulomety. Každé pěší družstvo pak mělo k dispozici i lehký kulomet.
Zdroje:
Cvičební řád pro pevnostní jednotky P-I-4
Eduard Stehlík: Lexikon tvrzí československého opevnění z let 1935 - 1938
Martin Vaňourek: Hraničáři od Hlučína
Pavel Minařík, Pavel Šrámek: Dokumenty československé armády z podzimu 1938 - Anketa “Armáda a národ 1938” - odpověď 1. oddělení HŠ (organizačního) z 2.3.1939, HaV 6/1997
