The Home Guard
Domobrana vznikla 14. května 1940 jako reakce na hrozbu Německé invaze do Velké Británie, její vznik ohlásil ministr obrany ( Secretary of State for War ) Anthony Eden v rozhlasovém vysílání. Původní název Local Defence Volunteers ( LDV ) byl brzy nahrazen jednodušším a pro propagandu výhodnějším názvem Home Guard.
Domobrana byla určena pro dobrovolníky ve věku od 17 do 65 let, kteří byli ve službě při zaměstnání, v nutných případech za náhradu mzdy. To ovšem platilo jen do případné invaze, která by znamenala nástup do plné služby. Při vyhlášení náboru bylo očekáváno maximálně 150 000 dobrovolníků, k překvapení všech zainteresovaných koncem května do LDV nastoupilo už 300 000 lidí. To ovšem byl jen začátek, v září 1940 Domobrana měla jeden a půl miliónu příslušníků.
Je nutné předem říct, že vzhledem k překvapivému nárůstu počtu členů bylo materiální zabezpečení poměrně špatné, hlavně zpočátku velká část Domobranců sloužila v civilním oděvu, jen s rukávovou páskou LDV. Stejně špatné to bylo i s výzbrojí, zpočátku se spoléhalo hlavně na soukromé zbraně členů ( dnes už by Domobrana kvůli protizbraňovým zákonům nefungovala vůbec... ), v některých případech s dokonce jednalo i o chladné zbraně.
Ještě horší situace byla v jakékoli těžší výzbroji, hlavně pokud šlo o protitankové zbraně. Zatímco osobní zbraně se podařilo sehnat z USA ( 100000 ks v červnu 1940, byť jen s 10 ks nábojů na pušku ),ale protitankové zbraně vlastně nebylo kde brát.
V první fázi nezbylo než se spolehnout na obligátní Molotovovy koktejly a z části na protitankové ruční granáty ( a i ty armáda nechtěla dát ), jenže tyto zbraně prostě nebyly dostačující. Problém byl hlavně v dostřelu, zápalnou lahví se dá tank zasáhnout na maximální vzdálenost do 20 metrů.
Další možností byly různé pasti na tanky, ale jejich účinnost byla poměrně problematická a vázaná na konfiguraci terénu. Přesto byly využívány a mnohdy za pomoci různých zápalných prostředků mohly alespoň krátkodobě dosáhnout účinku. Některé jednotky domobrany dokonce disponovaly primitivními plamenomety vlastní výroby.
Přesto pořád chybělo to nejvíce potřebné, totiž zbraň schopná zničit či poškodit obrněné vozidlo ve vzdálenosti alespoň 100 m.
Northover Projector
Autorem této zbraně byl důstojník Domobrany Robert H. Northover, který ji navrhl počátkem léta 1940. O zbraň ( pravděpodobně kvůli zjevné primitivnosti ) původně nebyl zájem, vše se změnilo po předvádění kterého se údajně zúčastnil i Winston Churchill. Není jasné, zda se mu zalíbila samotná zbraň, nebo prostě možnost aspoň " něčím " vyzbrojit Domobranu...
Jisté je jen to, že Northover Projector šel skoro okamžitě do výroby, první kusy se k jednotkám dostávaly už koncem roku 1940, celkový počet vyrobených kusů nakonec dosáhl počet 18919 ks. Nedostaly je ovšem všechny jednotky domobrany, některé je dokonce odmítly ( obvykle po nehoda při předvádění ) a nebo je brzo vykšeftovaly za jiné zbraně ( například samopaly ).
Konstrukce aneb co to znamená primitivní zbraň
Základem zbraně byla hladká hlaveň v ráži 2,5 palce ( 63,5 mm ) z hydraulické trubky, tato ráže sice byla vybrána s ohledem na dostupný materiál, ale také s ohledem na munici neboť šlo o stejnou ráži jako u běžného puškového granátometu používaného Anglickou armádou. Na jejím konci byl upevněný závěrový prstenec se závěrem a držákem dioptrického hledí. Závěr byl blokový, otočný ( kolem svislé osy ). Součástí závěrového bloku nebyl vytahovač ( ten na zbraní ostatně chyběl vůbec ) a ani úderník, ale to je dáno samotnou konstrukcí náboje. Ve středu bloku byl umístěn piston, na něj se nasouvala perkusní zápalka vyráběná přímo pro Northover Projector, dle některých pramenů byla původně určena pro dětské kapslovky. K ovládání závěru sloužily dvě páky, jedna uzamykala závěr, druhá sloužila k pohybu se závěrem.
Kousek před závěrem byla šrouby upevněná hlavňová objímka, kteá sloužila k uchycení zbraně pivotem do lafety, dále z ní vycházela manipulační rukojeť. Na manipulační rukojeti bylo uchyceno i spoušťové ústrojí kladívkového typu odpružené jedinou tažnou pružinou. Celé spoušťové ústrojí se skládalo z pouhých třech dílů včetně oné pružiny, ovšem bez spojovacího materiálu.
Lafeta byla v základním provedení čtyřnohá, s otvorem pro pivot ( čep ) zbraně. Nohy bylo možné sklopit k sobě, v přepravní poloze je udržoval řemen, bojová poloha byla vymezena dorazy, k lafetě tedy chyběla možnost jakéhokoli nastavení. Nohy lafety byly ukončeny bodci pro ukotvení v měkkém terénu. Ještě jednou opakuji, že se jednalo o základní provedení lafety, v průběhu roku 1941 byla řešena nová lafetace, jednoduší a mobilnější, ale k jejímu zavedení nedošlo. Jednotlivé jednotky si lafetu svépomocně upravovaly, nejčastěji montáží na různé přepravní prostředky od ručních vozíků, přes zjednodušenou " dělovou " lafetu až po postranní vozík motocyklu. V některých případech byla řešena i montáž do nejrůznějších opevnění a nebo úprava umožňující nasazení zbraně na pivot Spigotu.
Munice
Veškerá munice pro Northover Projector byla dělená a to na tři části.
Nábojka v sobě nesla malou nápln černého střelného prachu, krytou ze strany závěru celuloidovou kapslí. Celuloid byl použit pro snadný přenos podnětu od perkusní zápalky která tvořila další oddělenou část náboje. Samotná nábojka sloužila jako píst, její podstatná část při výstřelu opouštěla zbraň společně se střelou.
Poslední část náboje tvořila střela, první dvě varianty byly nijak neupravené granáty pro puškový granátomet:
Grenade, Rifle Nº 36M
Jednalo se minimálně upravený obraný ruční granát " Mills bomb ", jedinou úpravou pro granátomet bylo upevnění těsnícího kroužku na dno granátu. Funkce granátu se nijak neměnila, explozi zajišťovala původní časovaná rozbuška reagující na uvolnění vrhové pojistky. Pro puškový granát to neznamenalo žádný problém, granát se zasunul do hlavně a poté bylo možné odstranit přepravní pojistku. Ruská ruleta se z toho stávala až v Projectoru, vzhledem ke konstrukci zbraně bylo nutné přepravní pojistku odstranit před nabitím do hlavně, což obvzláště v bojové situaci a při obsluze relativně necvičenou obsluhou ( tedy až na veterány... ) rozhodně nebylo bez rizika.
Grenade, Rifle Nº 68 / AT
Další střelou byl protitankový puškový granát s kumulativní hlavicí. Do výzbroje armády byl zaveden v průběhu roku 1940 ( do května cca 10tis.ks ) a byla to první zbraň s kumulativní hlavicí ve výzbroji Anglické armády. Tomu odpovídala jistá primitivnost hlavice, alespoň první varianty měly poměrně značně nevhodný tvar kumulativní vložky a díky tomu průbojnost menší než průměr hlavice, jednalo se o cca 50 mm při kolmém dopadu. Pozdější varianty už měly lepší tvar kumulativní vložky, ale přesto nedošlo k výraznému zvýšení průbojnosti, protože se nepodařilo dosáhnout vhodné představné vzdálenosti ( spíš prostě nebyla známa ).
Grenade Nº 76 SIP
Nejúčinějším protitankovým nábojem Projektoru údajně ( já bych sázel na kumulačku ) měla být zápalná láhev s náplní benzínu a bílého fosforu.
Tento " granát " byl vyráběn jak ve verzi pro ruční hod tak i pro Northover Projector která měla zelený uzávěr a poněkud silnější stěny láhve. Přes toto zesílení měly láhve sklon k praskání a předčasným výbuchům v hlavni. Ve většině případů to naštěstí končilo jen šokem, horší bylo prosté upuštění zápalné láhve na zem...
Posledním nábojem, ovšem mimo seznam je náboj cvičný, ve větině případů byly používány plastové ( gumové ? ) makety zápalných lahví, ale v některých případech docházelo k neoficiální výrobě výcvikové munice z dostupných materiálů.
TTD:
Ráže--------------------------63,5 mm
Hmotnost zbraně-------------60,8 kg
Hlaveň se závěrem------------27,2 kg
Lafeta-------------------------33,6 kg
Max. dostřel-------------------274 m
Účinný dostřel-----------------91 m
EDIT:při psaní článku mi nějak vypadlo hodnocení účinnosti, tak se to alespoň trochu pokusím shrnout.
Northover Projector byl bez diskuze velice primitivní, ale právě díky tomu se ho podařilo zavést v dostačujícím množství ještě v době hrozby Německé invaze. O tom, že se s jeho nasazením vážně počítalo svědčí i to, že do palebného průměru byly zařazeny i nejnovější protitankové prostředky Anglické armády, granáty Nº 68 / AT a alespoň po přechodnou dobu byl používán i běžnými útvary armády a dokonce i RAF ( ochrana letišť ).
Pokud jde o účinnost vůči obrněné technice, první verze granátu Nº 68 / AT probíjely 50 mm pancíře, což bylo v době hrozby invaze dostačující proti čemukoli Německému.
Osobně mám pocit, že tento kumulativní granát je zbytečně podceňován, protože jeho další verze měly zvýšenou průbojnost a byl využíván až do konce války ( vyrobeno cca 8 mil. ks. ). Hlavní výhodou jeho vystřelování z vrhače byl větší účinný dostřel, z puškového granátometu se za maximum považovalo cca 40 metrů.
Druhý protitankový granát Nº 76 SIP byl na tloušťce pancíře nezávislý díky zápalné funkci, ale jeho používání bylo poměrně rizikové a přesnost díky nestabilizované munici poměrně malá. Nicméně Domobrana cvičila střelbu na plechové makety tanků a účinná vzdálenost 91 m byla určena právě proto, že v této vzdálenosti se cíl dařilo zasahovat poměrně pravidelně.
Velkou neznámou byla rychlost palby, nenašel sem žádný údaj.
Ovšem nejhorší varianta byla střelba za bezvětří, protože nábojka byla plněna černým prachem, výstřel zbraň nejenom demaskoval, ale i snižoval možnost zamíření na cíl.
Zdroje:
http://thedonovan.com
http://www.visualcollector.com
http://dadshomeguard.blogspot.com
http://wikipedia.org
http://www.home-guard.org
http://www.ldmnet.co.uk
http://www.worldwar-two.net
http://www.dws-xip.pl
http://www.arrse.co.uk
http://www.cyber-heritage.co.uk
http://www.militaryphotos.net
http://www.milsurps.com
