Nasazení tanků během první světové války ukázalo nutnost zavedení speciální dělostřelecké výzbroje pěších a jízdních jednotek . Ty byly sice vyzbrojeny speciální průbojnou municí schopnou probití slabšího pancéře, ovšem to nebyla zrovna ideální metoda pro ochranu pozemních jednotek proti tankům a obrněným automobilům. A protože většina stávajících tanků nebyla určena pro souboj s tanky protivníka (většinou měly podporovat pěchotu a účastnit se průlomu obrany), stává se ve základním článkem obrany proti obrněné technice protitankový kanon (dále PT). Ten se jako speciální zbraň objevuje na konci první světové války.
Škodovy závody jako hlavní dodavatel dělostřelecké výzbroje PT kanony zpočátku nevyráběl, po válce nastala snaha zjednodušit a sjednotit dělostřeleckou výzbroj v segmentu malorážových děl. V druhé polovině 20. let se objevují univerzální pěchotní děla, umožňující palby houfnicovou hlavní nebo kanónovou hlavní menší ráže. Děla měla buď vyměňovací hlavně, případně hlavně nad sebou či vedla sebe (Škoda ráže 37/50 a 40/66 mm), mohly být výměnné nebo mohla být menší hlaveň vložena do větší. Tento způsob uplatnila Škodovka u svého pěchotního děla AB1 a BA1 ráže 37/70 mm (lze narazit na označení „pěchotní dělo vz. 28“). Tato koncepce však nebyla přijata kvůli složitosti a omezené palebné pohotovosti, problémem se ukázal i nevelký výkon 37 mm děla – 0,8/600 (první číslo je váha střely, druhé počáteční rychlost střely. Dělo vážilo pouhých 160 kg (188 kg s hlavní 37 mm) a kola se daly sklopit tak, že dělo mohlo opsat plný kruh kolem opěrného kolíku. (viz. obrázek)
První speciální kanon P.Ú.V. (čs. označení „Proti Útočné Vozbě“) začal vznikat v roce 1933. Od armády byl vznesen požadavek na PT kanon schopný prorazit na 1000 metrů pancíř o síle 30 mm. Kanon o výkonu 0,85/675 - d/40 dostal tovární označení A 3 a do výzbroje čs. armády byla zaveden jako „3,7cm kanon P.Ú.V. vz. 34“. Kanon byl vybaven poloautomatickým závěrem, umožňující kadenci až 23 ran za minutu, mířených ran potom 12 za minutu.
Postupem doby se ukázala nižší účinnost kanonu A 3, výkon kanonu stačil jen na probití 30 mm pancéře na vzdálenost cca 500 m. Proto byl zahájen vývoj nového kanonu ráže 37 mm s výkonem 0,85/750 - d/47,8, umožňující použití munice určené pro kanon vz. 34. Kanon dostal tovární označení A 4 a do výzbroje byl zaveden pod označením „3,7cm kanon P.Ú.V. vz. 37“. Tento kanon dokázal při zkouškách prorazit 32 mm pancéř na vzdálenost 1100 m. Kanon byl vyráběn ve třech variantách podle příslušnosti k jednotce. Verze P měla kola se železnými obručemi a byla určena pro pěší pluky, verze J s kolesnou a gumovými koly pro jezdecké útvary a verze M s pneumatikami pro cyklistické a hraničářské útvaru.
Škodovka vyráběla souběžně i PT kanony ráže 47 mm. Pro opevnění byl určen speciální kanon A 6 s výkonem 1,5/600 – d/43,4, přijatý do výzbroje jako „4cm kanon P.Ú.V. vz. 36“. Byl lafetován společně s těžkým kulometem vz. 37. Na jeho základě škodovka vyvinula kanon A 5, který byl zaveden do výzbroje jako „4,7cm kanon P.Ú.V. vz. 38“. Jeho výkon byl navýšen
na 1,5/775 a pro čs. armádu již nebyl vyráběn. Uplatnil se ale ve výzbroji Wehrmachtu....
Tolik o československých protitankových kanonech. Tyto kanony byly taky exportovány do obvyklých destinací čs. zbraní – Rumunsko, Jugoslávie, Persie.... Čs. armád měla ve výzbroji cca 1200 kanonů vz. 34 a 37... (toto číslo se mi moc nezdá, možná je to celkový počet vyrobených kanonů)
kanon Škoda A4 (vz.37)
---------------------------------------------------------------
Použité zdroje:
Dr. Karlický – Umlčené zbraně
Pejčoch / Pejs – Obrněná technika 5
