"Hádat se na internetu je jako závodit na paralympiádě. I když vyhraješ, pořád jsi debil." (Destroyman)
Kruci. Původně jsem chtěl OPRAVDU jen podotknout, že Hitler byl stejný megaloman co se týče velkých lodí jako Stalin, a stavba (plánování) křižníku Kronštad byla stejně nesmyslná, jako stavba Bismarku. Že já vůl se zmiňoval o ponorkách. OMLOUVÁM SE za toto masivní OT. Nicméně jsem byl místními veterány nařčen (obávám se že právem) z poněkud slabší argumentace. A protože jsem se konečně dostal domů, pokusím se alespoň částečně vysvětlit, co jsem měl na mysli:
Horny píše:Mít hned ze začátku alespoň 200 ponorek (stačil by obyčejný typ VII) místo jednoho Tirpitze, celé slavné bitevní loďstvo RN by muselo v důsledku vyhladovění a kapitulace své země utéct do zámoří.
... tak tím to všechno začalo. "Začátkem" jsem mínil první dva "roky" války (tedy od 1.9.1939 do 31.12.1940), kdy se ještě protiponorková opatření teprve formovala, kdy neexistovala taktika "vlčích smeček" a neprobíhala masivní výroba spojeneckých nákladních lodí (Liberty, Victory atd.) a německých ponorek a USA byly neutrální.
Samozřejmě jsem slíbil dodat údaje o potopené tonáži. Ale Spread byl rychlejší.
Díky.
Spread píše:
jak to bylo za WW2? Nebudu zde psát romány, čísla mluví jasněji. Ztráty od 9.1939 - 8.1942: v závorkách je uveden počet potopených lodí
1939 1940 1941 1942
Leden - 173 029(53) 129 711 (23) 301 224 (56)
Únor - 182 369 (50) 254 118 (47) 429 255 (72)
Březen - 698 26 (26) 236 549 (41) 507 514 (93)
Duben - 30 927 (6) 239 719 (41) 418 161 (81)
Květen - 61 635 (14) 362 268 (63) 616 835 (129)
Červen - 375 069 (66) 325 817 (66) 636 926 (136)
Červenec - 201 975 (41) 112 624 (26) 467 051 (96)
Srpen - 288 180 (56) 85 603 (27) 587 245 (117)
Září 178 621 (48) 288 585 (60) 212 237 (57) -
Říjen 156 156 (33) 363 267 (66) 170 786 (28) -
Listopad 72 721 (27) 181 695 (36) 76 056 (15) -
Prosinec 101 823 (39) 256 310 (46) 93 226 (23) -
Celkem 509321 (147) 2462867 (520) 2298714 (457) 3964211 (780)
Britská BRT 17 784 tis 21 373 tis 20 552 tis N/A
Co dodat? Na první pohled se zdá, že Adolfovi ponorkáři se (ve srovnání s těmi Vilémovými) docela flákali. Je ovšem třeba říct, že na konci WWI mělo císařské námořnictvo
nejméně 168 provozuschoných člunů.
Do druhé světové vstupovala kriegsmarine s pouhými 57 loděmi. Konkrétně šlo o: 2x typ I; 30x typ II; 18x typ VII; 7x typ IX.
Čili 2+18+7= 27!!. Ztráty za rok 1939 činili 7 ponorek.
(Nechci spekulovat, ale i těch cca 18 kusů typu VII místo jednoho Bismarka by znamenalo dosti slušnou posilu)
Do roku 1940 vstupovalo námořnictvo s 38 čluny. Ztráty činily 25 lodí. To bylo kompenzováno zařazením dalších 54 lodí.
Dále je třeba zmínit fakt, že až do obsazení Francie, byl operační rádius ponorek silně omezován nutností proplouvat do operačních oblastí severní cestou okolo Skotska. Taktika "vlčích smeček" byla používána (i vzhledem k počtu ponorek) až od roku 1941.
Cassius Chaerea píše:Horny sorry, VB by nepadla, i kdyby Němci měli 100, 1 000 či 10 000 ponorek. Ani ponorky, ani letadla nedokážou to co bota vojáka. Aby ti VB padla, musel by nejdřív fric pochodovat po Trafalgar Square.
Tak a tím celý "spor" začal. Bohužel nemohu z Cassem souhlasit. Vím, že není možné jednoduše počítat:
27 ponorek = 509 321 brt za "rok" 1939 => 270 ponorek = 5 093 210 brt (a ekvivalentně pro rok 1940). Nicméně to doufám donutí k zamyšlení, co by mohli ponorkáři dokázat s oněmi třemi sty čluny, se kterými před válkou počítal Dönitz (podle plánu Z měl dostat do roku 1943 cca 250 lodí).
Když tedy hodnotíme činnost té hrstky člunů z prvních 16ti měsíců války a uvědomíme si jejich (ne)počet (navíc jich určitě neoperovalo víc než 50% najednou), skutečně není příjemné domýšlet jejich možné úspěchy, kdyby do války zasáhli už od začátku v dostatečném počtu.
ZDROJE:
Německé ponorky vs eskortní torpédoborce: bitva o Atlantik -
Gordon Williamson
portál Vojna.net -
Německá ponorková válka 1939 - 1945 1. část - meziválečné období - norad (perfektní věc, škoda že nepokračuje)
wiki - Timeline of the Battle of the Atlantic (1939-1945)
(jako zdroj uveden: The Battle of the Atlantic by John Costello and Terry Hughes)