Suchoj Su-37 je označován jako "hluboká modernizace" letounu Su-27 Flanker s prvky STEALTH patřící k moderním strojům.Je označovaný jako letoun generace 4++. Tento letoun disponuje systémem motorů s měnitelným vektorem tahu podobně jako americký F-22. Vektorovatelný tah umožňuje měnit vektor tahu směrováním trysek motorů. Zjednodušeně se to dá vysvětlit tak, že směr výtoku plynů z motorů může být jiný než směr letu. To dává tomuto letadlu obrovské manévrovací schopnosti. Díky této schopnosti se může letoun dostat z vývrtky prakticky v libovolné výšce. Neuvěřitelná manévrovatelnost umožňuje v bojové situaci minimalizovat riziko sestřelu a na druhé straně dává pilotovi možnost rychle zaútočit na cíl nacházející se prakticky v libovolném úhlu vzhledem k osám letounu.
Prototyp T-10M11 byl poprvé předveden ve Farnborough na letecké show v roce 1996, kde patřil ke hvězdám celé show.
Su-37 je určen pro plnění úkolů protivzdušné obrany za všech meteorologických podmínech ve dne v noci. Díky špičkové avionice a široké paletě nejmodernější výzbroje může výborně plnit i úlohu stíhacího bombardéru.
Ruská armáda se rozhodla pro zařazení tohoto stroje do výzbroje jako "prvního letadla 21. století".
Su-37 slavilo obrovský úspěch na air-show ve Farborough v roce 1996. Pod vedením šéf-pilota Jevgenije Frolova provedl Su-37 několik ohromujících manévrů. Při manévru "Super Kobra" letadlo při rychlosti kolem 400km/h rychle zvedle předek za úhlu náběhu (AOA - Angle Of Attack) kolem 135° a pomocí měnitelného vektoru tahu se pověsí až na 6 sekund ve vzduchu na místě. Poté nos letadla padá dolů a při rychlosti 150km/h nenastává očekávaná ztráta výšky. Dalším manévrem je otočení směru letu do protisměru položením se na záda za použití změny směru tahu motorů. To vše se odehraje prakticky namístě! Nejudivujícím manévrem se stal "kulbit" - kotrmelec. Při rychlosti 350km/h je předek letadlo vymrštěn prudce vzhůru a vzad (180°). Opět použitím směrování tahu je dokončen celý kotrmelec o 360°. Při ukončení má Su-37 rychlost jen 60km/h!!!
Při předvení Su-37 ve Farborough šéfkonstruktér Michail Simonov zdůraznil, že narozdíl od americké X-31, která existuje jako experimentální letadlo, je Su-37 plně sériový stroj pro nasazení v ruských vzdušných silách na přelomu století. Letadlo je vybaveno 14 nosníky pro zavěšení výzbroje o hmotnosti až osm tun.
Charakteristika
Suchoj Su-37 dvoumotorový středoplošník se šípovým křídlem, plovoucí vodorovnou ocasní plochou, dvěma svislými ocasními plochami a předními - kachními křídly. Ta ve spojení s elektroimpulsním systémem řízení (FBW - Fly By Wire), přirozeně nestabilním drakem stroje, mohutnými motory a pohyblivými tryskami výtokových plynů dávají stroji excelentní pohyblivost. Předpokládaná technologická životnost Su-37 by měla končit kolem roku 2030. Letadlo je samozřejmě vybaveno katapultovací sedačkou typu K-36DM umožňující bezpečné opuštění letadla i v nulové výšce a při nulové rychlosti.
Motory
Pohonnou jednotku tvoří dva proudové motory typu Saturn/Ljulka AL-37FU každý s tahem 137,3 kN při zapnuté forsáži. Tento motor vychází k koncepce AL-31F používaných u předchozích verzí Suchojů. Díky zachování všech vnějších rozměrů jsou AL-37FU a AL-31F vzájemně zaměnitelné. To umožňuje vybavit i starší typy Suchojů technologií vektorovatelného tahu.
Motor s titanovými díly má modulární design, což dovoluje snadnou a rychlou výměnu trysek, forsáže, karburátoru, nízkotlaké turbíny i kompresoru. Je též možná výměna lopatek nízkotlaké turbínya všech stupňů vysokotlaké turbíny. Osově symetrické trysky jsou na kloubu a je s nimi pohybováno pomocí dvou párů hydraulických ramen.V závislosti na prováděném manévru jsou trysky vychýleny buď stejným nebo opačnými směry. Největším problémem při vývoji bylo navrhnout a vyrobit kloub, který by dokázal odolat vysokým teplotám kolem 2000°C a tlaku kolem 7kg/cm2. Ovládání polohy trysek má dva režimy: automatický a ruční. Výstupní trysky mohou být vychylovány ve dvou osách v rozsahu +/- 15° s úhlovou rychlostí 30°/sec. U sériově vyráběných motorů bude místo hydraulické kapaliny použito paliva. Záložní pneumatický systém umožňuje v nouzových situacích nastavit trysky do základní polohy.
V současné době se připravuje nová verze tohoto motoru. Hlavním znakem je možnost vychýlení trysek prakticky v libovolném směru. Pracuje se také na snížení IR emisí (infračerveného-tepelného záření) a hluku v režimu bez přídavného spalování.
Motory typu AL-37FU mají životnost 1000 hodin, trysky jsou měněny každých 250 letových hodin (připravena je novější verze s životností 500 hodin).
Využití technologie vektorovatelného tahu umožňuje Su-37 minimalizovat poloměry otáčení, umožňuje manévry za nízkých letových rychlostí bez omezení daného úhly náběhu. podle Michaila Simonovaletadlo prakticky nemá limity pokud jde o AOA (úhel náběhu). Su-37 může dokonce letět v pozici přímo napříč proudu vzdouch na AOA 90° nebo 180°. Může tak radarem nalézt cíl a zaútočit z každé pozice, což je velice důležité jak pro vzdušné souboje tak pro útoky proti pozemním cílům.
Avionika
Avionika obsahuje samozřejmě radar odolný proti rušení schopný sledovat až 15 cílů současně a určit typ sledovaných objektů. Umožňuje vypálení raket aktivně, pasivně nebo infračerveně naváděných na několik cílů současně. Dále je ve výbavě optoelektronický systém a systém sledování stavu letadla. Navíc palubní přístroje dovolují let nízko nad zemí v režimu kopírování terénu.
Informace jsou pilotovi předávány pomocí velkých čtyř LCD displayů. Na jednom se podle potřeb pilota zobrazují informace z radiolokátoru, IR zaměřovače, televizní kamery a leserového dálkoměru pro řízení a kontrolu palby. Na druhém se zobrazují letové hodnoty, navigační informace a data přistávacího systému ILS. Na dalších dvou obrazovkách jsou další údaje jako stav výzbroje apod. Informace lze zobrazit na kterémkoliv display, podle výběru pilota. Na levém display se např. mohou zobrazovat vzdušné cíle a na pravém cíle pozemní. K dispozici je samozřejmě obvyklý HUD (head-up display) neboli průzorový display (pilotovi se na něj promítají důležité informace v závislosti na letovém režimu). Automatické řízení jasu a kontrastu umožňuje sledovat informace i za slunečního svitu.
Všechny prvky řízení jsou integrovány do systému FBW. Pilot ovládá joystick umístěný vpravo a plynovou páku vlevo. Systém řízení letu ovlivňuje všechny plochy a jejich řídící prvky včetně předních kachních v závislosti na letové režimu, výšce , rychlosti apod. To umožňuje mimořádnou obratnost za všech rychlostí a let na minimální rychlosti s velkým úhlem náběhu blížící se nule.
Radiotechnické vybavení je řešeno jako otevřený systém, který je možný doplňovat podle přání. Su-37 má dva radary, víceúčelový koherentní impulzní dopplerovský radiolokátor přední polosféry Fazotron NO-11 a radiolokátor zadní polosféry Fazotron NO-14. Přední radiolokátor NO-11 o hmotnosti 350kg pracuje v pásmu 8-12GHz s impulsním výkonem 5kW Vzdušné cíle je schopen zachytit na vzdálenost 140-180km, pozemní na vzdálenost 130-170km. Radiolokátor je schopen sledovat simultálně až 20 cílů a navádět až osm řízených střel současně. Pro účely přesného navedení na pozemní cíle a bombardování je využíván zcela nový systém mapování s rozlišovací schopností jednotek metrů. Přesnot ve vzdálenosti 250km dosahuje kolem 5m. Palubní počítač srovnává získané údaje o terénu s digitální mapou a využívá je při režimu letu kopírování terénu nebo při přesném navedení letounu k cíli. Systém využívající dvou radarů umožňuje zjistit, sledovat a zneškodnit cíle letící za letounem. Údaje z předního i zadního radaru je možné sledovat společně na jedné obrazovce nebo každý na zvláštní. Radiolokátor NO-11 je určen jak pro sledování vzdušných cílů tak pro zjiš'tování pozemních cílů a 3D mapování a syntézu terénu.
V r. 2007 je do modernizovaných letounů Su-35 připraven modernizovaný radiolokátor Irbis-E s fázovou anténou umožňuje sledování vzdušných cílů na vzdálenost do 400km (3m2) a do 50-90km(0,01m2). Sledovat současně 30 cílů a na vést palbu současně na 8 vzdušných cílů střední vzdálenosti(4 cíle velké) a 4 pozemní cíle.
Palubní počítač má v sobě uloženy informace o krizových stavech a jejich příznacích. Dokáže např. navést letoun zpět na zadanou cestu, nebo zvládnout krizové situace. Před letem lze do počítače vložit kompletní letovou dráhu s profilem včetně náhradních variant na základě informací získaných z jiných prostředků včetně družic.
K ochraně a obraně má Su-37 aktivní pasivní rušiče, kombinované výstražné příjmače a speciální výstražný systém před blížící se protiletadlovou raketou. Na konce křídel lze navíc zavěsit integrovaný aktivní rušící systém Sorbcija-S.
Výzbroj
Základní výzbrojí je kanon Gš-30 ráže 30mm. Su-37 může mít zbraně zavěšeny na 12 nosníků, počet může být při použití speciálních nástavců zvýšen na 14. Maximální hmotnost výzbroje je asi 8000kg. Ve výzbroji jsou R-73EM IR AAM 73E krátkého dostřelu (do 40km), R-27R1 a R-27PE1 IR AAM středního dostřelu a R-77 rakety s aktivním radarovým naváděním. Pro pozemní a námořní útoky může být použito IR nebo radarem řízených raket typu X-29T, X-29L, X-59M, X-31P a X-31A, a vysoce přesných řízených bomb KAB-500 a KAB-1500. Bomba KAB-500 váží 560 kg. (1,240 lb.) a má hlavici o hmotnosti 380-kg. (840-lb.) Bomba KAB-1500 váží 1,560 kg. (3,440 lb.) a má hlavici s hmotností 1180-kg. (2,600-lb.) Jak KAB-500 tak KAB-1500 mohou být vybaveny laserovým nebo TV naváděním..
Link na téma Suchoj Family(ang)
http://www.ausairpower.net/APA-Flanker.html
a videa na youtube
http://youtube.com/watch?v=1o54wA52UUo
http://youtube.com/watch?v=IBIMP3hIV9M
Schémata manévrů:
