Australan Lancelot Eldin "Lance" de Mole (1880-1950)
Australský tank od Lancelota de Mole
Budoucí inženýr Lancelot Eldin de Mole se narodil 13.března 1880 v Adelaide, na Jihu Austrálie, jako syn architekta Williama Fredericka de Mole a jeho ženy Emily. Když bylo Lancelotovi 7 lety, přestěhovala se rodina do Victorie kde začal chodit do školy. Později školu opustil a od roku 1908 se začal věnovat technickému rýsování a návrzích těžebních strojů v několika australských státech. Většinu života prožil nedaleko města Geraldton. Leč nepředbíhejme. Ač byla Austrálie daleko od neklidné Evropy, zaobíral se de Mole otázkou stavby pásového, obrněného vozidla. Následujícího roku (1912) poslal svůj projekt britskému ministerstvu války. Lancelot vycházel v konstrukci ze svých starších návrhů těžkých nákladních strojů s housenkovými pásy. Podvozek byl osazen několika koly na pevných závěsech, doplněnými několika napínacími koly a podpůrnými kladkami. Stroj se mohl bezpečně pohybovat vpřed i vzad (což tank Mk.I nedokázal). Pozoruhodný byl i systém zatáčení, kdy hydraulický mechanismus prohnul rovinu kol a tím došlo k mírnému zatočení (natáčela se celá jedna strana kol, tak jako u automobilů). Stejný systém byl později použit u tanku Tetrach. Druhou možností bylo zabrzdit jednu nebo druhou stranu, čímž došlo k prudkému otočení celého tanku. Snad právě systém zatáčení se zdál schvalovací komisi příliš složitý, ale je to jen dohad. Systém pásů byl také zajímavý. Jednotlivé díly šupinového pásu se částečně překrývaly, díky čemuž byly chráněny drobné spojníky. V dopise z Londýna také stálo, že britská vláda již nemá zájem na dalších experimentech s housenkovými pásy (!) Bohužel se nezachovaly údaje o tloušťce pancéře, ale je pravděpodobné, že by byly použity pláty o tloušťce 5-6 mm. Jeho plány ale neobsahoval motor ani jakoukoliv výzbroj, byl totiž přesvědčen, že tyto věci by bylo lepší nechat na odbornících.
Na první pohled nebyl na první pohled nijak špatný, ale již v červnu 1913 ministerstvo války de Moleovi oznámilo, že jeho služby nejsou potřeba. Jeho přátelé mu doporučovali aby prodal svůj stroj německému konzulovi v Perthu. Inženýr však překonal své nutkání spatřit svůj stroj ve výrobě a plány nikdy neprodal s odůvodněním, že je Německo je potencionálním nepřítelem Británie. V tom měl de Mole pravdu. Již na začátku srpna 1914 se dostalo Německo do války s Británií, na jejíž stranu se připojila i Austrálie. Ač se de Mole přihlásil ke službě v britské armádě, okamžitě po vypuknutí války, byl napoprvé odmítnut pro svou velkou výšku a chatrné zdraví. V červenci nebo srpnu 1915 tedy de Mole znovu předložil svůj návrh (stejný jako roku 1912) na stavbu svého tanku. Lze jen spekulovat o tom, zda byly tyto návrhy k dispozici lidem, kteří pracovali na stavbě tanku Mk.I. Je ale možné že sekce, která plány obdržela, neměla ani tušení o tajném výboru pro stavbu pozemních obrněnců. V této době již ale byly de Moleho plány zbytečné. Krátce se ještě snažil předložit své návrhy lidem na australských úřadech, ti jej ale odmítli s tvrzením, že stroj by mohl lehce uvíznout ve větší díře. Nyní se můžeme jen dohadovat o tom, co vedlo britské ministerstvo války k zamítnutí tohoto slibného návrhu. Je zvláštní, že pokud porovnáme de Mole tank s prvním sériově stavěným tankem Mk.I, který se objevil až koncem roku 1915, musíme seznat, že má australský návrh řadu výhod. Poku by britská generalita návrh přijala a zavedla do výroby, mohlo mít první tanky již krátce po vypuknutí první světové války. Samozřejmě pásy by bylo třeba rozšířit a lehce upravit, ale i tak mě stroj řadu výhod. Tou největší byl nízký profil stroje, jehož trup mohl být snadno osazen otočnou věží, nebo pevně zabudovaným kanónem v pancéřové nástavbě. Vzniklo by tak samohybné dělo pro přímou podporu útočící pěchoty.
Můžeme jen litovat, že de Mole nedovedl svůj projekt až do konce. Jeho projekt měl ještě jednu slabinu a tou byl nedostatek představivosti. Nikdy si totiž nedokázal představit drtivý útok stovek obrněných strojů vyzbrojených děly a kulomety, které by se prohnaly pozicemi nepřítele. De Mole totiž stále počítal jen s nasazením jednotlivých strojů. Po bitvě na Sommě, kdy se existence tanků stala všeobecně známou, se mu částečně otevřelo nové pole působnosti. Ve snaze dostat se do Britské armády, držel speciální dietu pro zlepšení svého chatrného zdraví. To se mu podařilo a roku 1917 vstoupil do 10. praporu australského expedičního sboru. Za finanční podpory svého přítele poručíka Harolda Boyce (později primátor Londýna) postavil Lancelot Eldin de Mole model svého tanku v osminovém měřítku ve firmě Williams and Benwell v Melbourne. Model byl shledán velice pozoruhodným, brzy byl zabalen a na vojenské lodí A60 byl poslán přes Suezský kanál do Anglie. V Plymouthském přístavu byl vyložen a převezen do vojenského úřadu pro vynálezy. Psal se ale leden roku 1918. Jeho model prošel prvními testy a byl přizván do druhého kola. Mezitím ale de Mole onemocněl a stroj se tak do druhého kola nedostal. Model byl přesunut do sklepa. Dne 21.března v devět hodin, čtyřicet minut, zahájili Němci velkou jarní ofenzívu. Po pěti hodinách dělostřeleckého ostřelování, vyrazili Němci do mohutného útoku proti slabému postavení britské třetí a páté armády. De Mole byl povolán zpět do aktivní služby a s 10. praporem bojoval u Merris, Meteren a Villers-Bretonneux. Do konce války zůstal ve Francii a po demobilizaci se vrátil do Londýna. Zde zaslechl o tom, že byla založena Královská komise pro odměňování vynálezů, které přispěly k válečnému úsilí. De Mole spolu s dalšími vynálezci, se připojil k žádosti o odměnu. Královská komise zasedala v listopadu 1919 ale částku 15000 liber si mezi sebe rozdělil jen poručík Walter Wilson a William Tritton. De Moleho návrh na odměnu byl ale zamítnut s tím, že jeho návrhy nebyly použity při stavbě bojově nasazeného tanku. Komise také vyjádřila politování nad tím, že návrh nebyl schválen již roku 1912, ale v té době prý ještě nebyly vhodné podmínky pro zařazení tanku do výzbroje britské imperiální armády. Komise také litovala že nemůže de Moleho snahu nijak ocenit. De Mole získal jen 965 liber na pokrytí nákladů za stavbu modelu.
Bohužel pro něj a historii nebyl jeho stroj nikdy postaven a testován ve skutečném měřítku. Úvahy o jeho výhodách a nasazení jsou tedy zcela spekulativního rázu. I to může být jeden z důvodů, proč většina historiků má tendenci upřednostňovat konstrukci poručíka Waltera Wilsona a Williama Trittona v knihách a pracích o prvních tancích. De Moleho tank byl později umístěn do nově zřízeného válečného muzea v Canbeře, spolu s nejrůznějšími trofejemi a relikviemi ukořistěnými australskými vojáky. Lancelot Eldin de Mole zemřel po vleklé nemoci 6.května 1950.
Zdroje:
http://net.lib.byu.edu/estu/wwi/comment ... ssedon.htm
http://www.wereldoorlog1418.nl/tanks-ee ... index.html
http://www.aviarmor.net/TWW2/tanks/aust ... ole_av.htm
http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_the_tank
