Íránský zbrojní průmysl - námořnictvo

cokoliv co plave a potápí se mimo NATO a VS...
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5908
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Íránský zbrojní průmysl - námořnictvo

Příspěvek od Polarfox »

Íránský zbrojní průmysl - námořnictvo
Obrázek
Íránské námořnictvo vstupovalo do porevoluční éry v jakémsi stavu s jednou nakročenou nohou, kdy už mu nebylo dáno krok dokončit. Stejně jako ostatní složky ozbrojených sil, i ono bylo odříznuto od význačných posil, které již byly na dosah a zatímco pozemní síly a letectvo se dočkaly alespoň části svých „cukrátek“, ta nejsladší z námořní oblasti (řada moderních torpédoborců, fregat, ponorek a dokonce plány na malou letadlovou loď)se rozplynula stejně rychle jako ten pomyslný cukřík vhozený do vody. A že to bude voda horká, to se ukázalo hned vzápětí, neboť v plamenech irácko-íránské války se roztavily další cenné a zatím nenahraditelné lodě. Navíc i v námořnictvu došlo k místní specifické schizofrenii díky vzniku námořní složky Revolučních gard, těchto nadšených, ale z valné většiny amatérských a nedisciplinovaných bojovníků. Ti se pak stali pomyslnými strážci Perského zálivu a silou specializující se na nekonvenční boj. Klasickému námořnictvu připadly hlubší a otevřené vody Ománského zálivu a Arabského moře. Tyto odlišné strategie a způsob nasazení výrazně ovlivnily pomalu se rodící loďařský průmysl, který se začal rozvíjet se stabilizací situace po skončené vyčerpávající válce. Kromě právě zažehnaných hrozeb se ale pro tvrdý režim íránských duchovních zjevily i nové nástrahy v podobě stále napjatějších vztahů s USA, Izraelem a dalšími státy. K tvrdé rétorice patří často i tvrdé prostředky a Írán začal svůj setrvalý kolotoč kopírování a výroby nových zbraní. A tomu se samozřejmě nevyhnuly ani námořní síly.

Každá větev na to šla svým vlastním způsobem. Revoluční gardy již ze své podstaty požadovaly specifická plavidla a do jejich řad začaly proudit masivní posily v podobě malých rychlých člunů, od primitivních konstrukcí až po sofistikovanější plavidla s řízenými střelami, miniponorky, sebevražedné a diverzní prostředky. Produkce se dělí mezi kopie zahraničních vzorů (největšími „sponzory“ know-how se staly Čína se Severní Koreou) a plavidla zcela vyvinutá místními prostředky. Nutno říci, že některé typy naši pozornost upoutávají již svou originalitou (když pomineme skutečné bojové vlastnosti), ať již jde o ponorné čluny nebo různé militarizované verze závodních plavidel. A přibývají stále další…

Zatímco Revoluční gardy prodělaly boom se svojí směskou člunků svištících po vodách Zálivu, klasická námořní složka se musela vydat cestou značně konzervativnější a konvenčnější. A co si budeme povídat, i náročnější. Ostatně vždy je snadnější a levnější okopírovat a postavit kus laminátu a osadit jej radarem a raketnicí pro neřízené střely, než postavit fregatu nebo velký raketový člun. Ale i těchto milníků se kupodivu námořnictvo dobralo. Kromě několika modernizačních počinů se největšími úspěchy stala stavba nových raketových člunů typu Sina a fregat Mowj (hrdě označovaných za torpédoborce). Nejedná se sice o výkřik moderní techniky a řada lidí by ho raději označila za výkřik do tmy, ale Írán se i v této oblasti snaží a bude se snažit i nadále.

O něco hmatatelnější a pro protivníka nepříjemnější je pokrok v produkci protilodních zbraní, které jsou bohatě distribuovány na stávající i nové jednotky a povětšinou o řád méně výkonným konstrukcím dodávají alespoň nějaké ty „zuby“. I tady jde vývoj dál a především čínské zbrojařské firmy jsou „dojeny“ o stále další a další verze či vylepšení.

Celkově se námořní síly vyšvihly na závaží na vahách, s kterým musí protivník nutně počítat. Kolik zdrojů do nich bude odváděno i v budoucnu a s čím na nás vyrukují místní loděnice a nákupčí, to jsou již vody dosti zakalené a neznámé.
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:39, celkem upraveno 3 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5908
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Část první - fregaty, korvety, ponorky a podmořské bojové prostředky

Fregaty, korvety

Alvand

V současnosti Írán stále ještě provozuje tři fregaty britského typu Vosper Mk 5 z šáhovy éry. Dalších objednaných západních jednotek (torpédoborce z USA a fregaty z Evropy) se již nedočkal a tak tito plovoucí staříci po dlouhá léta tvořili základ íránského loďstva. Ve své době to byly moderní lodě, ale více jak 30 let služby na nich muselo zanechat své stopy a přes všechny dílčí modernizace dnes již dalece pokulhávají za světovým standardem. Přesto se zdá, že zatím se jejich vyřazení nechystá (dokud nebude vyrobena patřičná náhrada). V průběhu let došlo k postupným obměnám výzbroje, tak jak se řada zbraňových systémů dostala na hranici své technické životnosti či byly vyčerpány zásoby munice. Deaktivací tak prošla hlavní výzbroj lodí, protilodní střely Sea Killer a po krátkém intermezzu, kdy byla odpalovací zařízení provizorně upravena na odpalování neřízených střel ráže 122mm, došlo ke kompletnímu odstranění a nahrazení v podobě čtyř odpalovacích kontejnerů se střelami C-802. V tomto případě se bojové možnosti plavidel navýšily, ale v oblasti protiletecké ochrany došlo k degradaci (což je ale vzhledem ke schopnostem původního systému diskutabilní), neboť komplety střel Sea Cat byly nahrazeny nejdříve dvěma ZU-23-2 a posléze 20mm kanóny (později byly přidány další dva, ale přesná konfigurace lehké protiletadlové výzbroje se asi liší loď od lodi). Přinejmenším jedna jednotka (Alborz) dostala dva trojnásobné torpédomety pro lehká 324mm protiponorková torpéda (ale odstraněn byl vrhač Limbo, který uvolnil místo malé stanici pro doplňování paliva vrtulníkům. Žádné jiné zásadní změny neproběhly.

http://www.youtube.com/watch?v=xmVXzBEx ... re=related

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
fregaty třídy Alvand, na poslední fotografii Alvand směřující na námořní cvičení do Sýrie


Mowj

Úzkou návaznost na typ Vosper Mk 5 má program Mowj, který sahá již nejméně 10 let do minulosti a jehož vyvrcholením se stala fregata Jamaran, představená veřejnosti v dubnu 2010. Pro Írán je to dle některých velký skok vpřed, podle jiných názorů zas obdobný krok zpět. Pojďme se tedy na toto rozporuplné plavidlo podívat poněkud blíže. Íránská generalita po dlouhá léta zásobovala svět různě dávkovanými informacemi o konstrukci nového „super“ torpédoborce, leč konečný výsledek byl téměř očekávaný. Místo torpédoborce, který měl patřit ke světové špičce, se z Jamaranu (jak byla pojmenována nová loď) vyklubala malá fregata, která vnějšími liniemi jakoby z oka vypadla svým britským předchůdkyním. Ale přesto se nejedná o čistou kopii. Kromě mřížového stožáru je první markantní změnou zřízení vrtulníkové plošiny na zádi plavidla a ačkoli fregata nenese žádný hangár, tak se jedná o první významné plus ve schopnostech nové třídy. Výzbroj tvoří 4 protilodní střely C-802/Noor (kvůli přistávací plošině přesunuté do středu lodi), 2 odpalovací zařízení protileteckých střel Standard SM-1 s příslušnými přebíjecími kontejnery (převzatými z vyřazených torpédoborců), 76mm kanón Fajr-27 (jinak kopie italského OTO Melara), 40mm kanón Fath (pro změnu kopie rozšířeného Boforsu, pravděpodobně ale generálkované a modifikované kanóny z člunů Kaman), dva ručně ovládané 20 mm kanóny a dva trojhlavňové 324mm torpédomety pro protiponorková torpéda (pravděpodobně čínský typ Yu-7). Elektronika prošla příslušnou modernizací, ale stále je spíše jen mixem systémů z fregat Vosper a několika přídavků zajišťujících funkci nové výzbroje. Vysoká rychlost, která byla jednou z deviz britského vzoru, klesla na 30 uzlů, neboť byly místo plynových turbín použity úspornější (a hlavně jednodušší) diesely. V současnosti probíhá stavba druhé lodi, pojmenované Velayat. Hodnocení třídy kolísá mezi dvěma pohledy zmíněnými na začátku popisu. První z nich ji tak odsuzuje jako zbytečně promrhané prostředky na stavbu zbytečně velké jednotky (s malou životností v případném konfliktu s USA), za které by se dala pořídit řada malých úderných člunů. Další municí do rukou kritiků jsou nepříliš navýšené bojové možnosti Jamaranu oproti původní konstrukci. Hlavní výzbroj je identická, kladem je pak vrtulníková plošina a protiletadlové střely, které jsou ale jen 4 a navíc již nepříliš moderního typu (přese všechny úpravy, které na nich Íránci mohli provést). Chybí též protiraketový systém, v současnosti už často standardní složka výzbroje plavidel obdobné velikosti (o proklamovaných schopnostech systému Fath jako protiraketové zbraně se dá úspěšně pochybovat, neboť pokud nějaké tato pravděpodobně radarem řízená zbraň má, nebudou jistě příliš markantní). Takže pokud stárnoucí Vosper Mk 5 kulhá daleko vzadu za místní/světovou konkurencí, tak nový Jamaran se belhá něco blíže, ale stále s nemalým handicapem. Což ale neznamená, že tento náskok nemůže postupně zkracovat a příští konstrukce se světu více přiblíží. Třída Mowj může být dobrým základem pro další vývoj a tamějším konstruktérům se nemůže upřít fakt, že dokázali vyprodukovat vlastními silami plavidlo kategorie, na kterou si troufnou většinou jen mnohem vyspělejší státy. Takže i zastánci mají své pádné důvody a nám nezbývá, než si počkat na další budoucí vývoj.

http://www.youtube.com/watch?v=CRzpCMfgxc0
http://www.youtube.com/watch?v=omKS9nMK ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=ye0osvw0AgA
http://www.youtube.com/watch?v=NvuDMnk4 ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=Pbny3Tt5 ... re=related

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Jamaran


Bayandor

Do dnešních dnů také přežily dvě malé hlídkové fregaty (či spíše korvety) amerického typu PF 103 (jejich dvě sestry byly potopeny na začátku 80tých let za irácko-íránského konfliktu), Bayandor a Naghdi. I přes své stáří prodělala Naghdi výraznou modernizaci výzbroje, starší americké 76,2mm kanóny byly odstraněny a na přídi se objevil kanón Fajr-27 (s optoelektronickou hlavicí řízení palby) a za nástavbou 4 protilodní střely C-802/Noor. Dvojkanón Bofors L/60 byl přesunut na místo původního záďového kanónu. Výzbroj doplňují 20mm kanóny a trojhlavňové torpédomety ráže 324mm z předchozích modernizací (již dříve byly vyřazeny vrhače Hedgehog a jejich místo postupně zabraly 23mm ZU-23-2 a následně 20mm Oerlikony GAM-B01, protiponorkovou zbraní se stala lehká torpéda). Drobnými úpravami prošla elektronika. Sesterská jednotka obdobnou přestavbu neabsolvovala (kromě malých změn v elektronickém vybavení plavidla). Je dost dobře možné, že se jednalo o jakéhosi pokusného králíčka a poznatky byly zužitkovány v programu nových fregat. Ale zde již zabíhám do čirých spekulací.

Obrázek Obrázek
Bayandor a Naghdi, napsal bych, že je zde dobře vidět rozdíl modernizované a nemodernizované verze, ale to by byla vzhledem ke „kvalitě“ fotografie Naghdi čirá provokace :)


Hamzeh

Nezdolná korveta Hamzeh je tak trochu muzeálním kouskem a místním rekordmanem zároveň, pluje totiž na vlnách již od roku 1936. Tato původně královská jachta Shahsavar strávila celý svůj „život“ na Kaspickém moři. Spuštěna na vodu byla v roce 1936 v holandských loděnicích a v roce 1937 se po Volze doplavila až do svého působiště, kde byla v roce 1941 zabavena Rusy a vrácena až po válce. V roce 1993 byla znovu uvedena do služby (tudíž byla někdy předtím na čas vyřazena nebo se tím myslí pouze znovuuvedení po rekonstrukci) a překlasifikována na cvičné plavidlo malé kaspické flotily (která se ale utěšeně rozrůstá, viz. například nové raketové čluny tříd Sina). Nově pojmenována na Hamzeh dostala výzbroj v podobě jednoho 20mm kanónu GAM-BO1, dvou 12,7mm velkorážních kulometů a 2 odpalovacích kontejnerů pro protilodní rakety C-802/Noor. Některé zájemce občas mate fotografie s podbízejícím se vrtulníkem, ale žádnou přistávací plošinu cvičná (a možná i testovací) korveta opravdu neobdržela. V této podobě pak vesele slouží dodnes, i s 75 křížky na krku/kýlu :).

Obrázek Obrázek
Hamzeh ještě jako jachta Shahsavar a současná podoba korvety (spolu se zlobivým vrtulníkem :))

Ponorky a další podmořské bojové prostředky

Kilo, Ghadir, Nahang, Qaem

Podmořské čluny západní provenience byly objednány již za šáhovy vlády, ale kvůli revolučnímu chaosu si musel Írán na tuto kategorii ještě dlouhá léta počkat. Prvními a zároveň největšími ponorkami íránského námořnictva se tak staly 3 jednotky ruské třídy Kilo (Projekt 877EKM) dodávané od roku 1992 (1992 – Tareq, 1993 – Noor, 1996 – Yunes). Ve své době dodávka těchto moderních člunů vzbudila značný poprask a na Rusko se snesla vlna kritiky. V době zavádění do služby (1992-93) byla Íráncům k dispozici i ruská ponorka stejné třídy, která pomáhala s výcvikem posádek. Samotné čluny se nijak výrazně neliší od standardního exportního modelu, za zmínku snad stojí jen výměna baterií za typ používaný indickými ponorkami stejné třídy (neboť docházelo k problémům s jejich provozem v horkém klimatu). Výzbroj by měla kromě standardních torpéd a min být posílena i o z torpédometů odpalované protilodní střely Thaqeb (ponorková verze v Íránu velmi rozšířené C-802/Noor), ačkoli se vedou spory o tom, zda-li je tento systém vůbec schopný bojového nasazení a nenachází se stále ještě ve vývoji (první demonstrace byla provedena v roce 2006). Všechny tři ponorky mají základnu v Bandar Abbásu a jsou určeny především pro akce v Ománském zálivu a Arabském moři. Pro operace v povětšinou mělkém Perském zálivu se příliš nehodí a suplují je tam miniponorky Revolučních gard. Íránci se je snaží udržet v obstojném stavu a vždy jsou přinejmenším dvě jednotky schopné akce, navíc od roku 2005 postupně prochází údržbou (a možnou i mírnou modernizací, která by mohla zahrnovat právě i schopnost odpalovat protilodní střely) v domácích loděnicích (ale za asistence ruských odborníků). Ale i tak setrvale a nezadržitelně zastarávají a bez zásadní modernizace se stupeň ohrožení z jejich strany postupně snižuje.

http://www.youtube.com/watch?v=kaNiNz1WsKE

Obrázek Obrázek
íránské ponorky třídy Kilo

Jak již bylo řečeno, Írán zahájil i program výroby malých ponorek vhodných pro vedení asymetrického konfliktu a vyhovujících specifickým podmínkám mělkého Perského zálivu. Íránci se obrátili na partnera v této oblasti více než zkušeného a nové miniponorky, v Íránu značené jako třída Ghadir, náleží k typu IS-120, neboli k upravené exportní variantě severokorejského typu MS-29 Yono. Výzbroj těchto malých člunů tvoří dva 533mm torpédomety a hlavní výzbrojí jsou torpéda a miny. Hypoteticky je možné je vybavit i superkavitačními torpédy Hoot, ale zatím to asi se zavedením a zásobením touto zbraní není u íránského námořnictva tak „horké“. Pro vlastní obranu je možno uvnitř vozit ruční protiletadlové řízené střely. Vzhledem k značně specifickému charakteru a oblasti nasazení (skryté útočné akce, kladení min, případně snad i diverze, to vše v oblasti Perského zálivu) není divu, že je typ Ghadir určen pro jednotky Revolučních gard. Zajisté se jedná o typ nebezpečný, ale nutno podotknout, že těží hlavně ze své velikosti a způsobu nasazení, než z technologické vyspělosti (proklamované stealth materiály a další zázračné vlastnosti můžeme asi v klidu nechat být). Íránci tento zbraňový systém vzali každopádně velmi vážně a v současnosti běží sériová výroba, momentálně existují přinejmenším 4 jednotky a ve stavbě je několik dalších. Často se můžeme setkat s počty 11-15 sloužících nebo dokončovaných ponorek, ale zde půjde o nedostatek informací, důvěru v íránské proklamace a již tradiční „škatulata“ se stále stejnými jednotkami v různém zbarvení a několikráte uvedenými do služby. Skutečný počet aktivních miniponorek typu Ghadir, které se začaly poprvé objevovat ve službě v polovině minulého desetiletí, tak bude znatelně nižší.

http://www.youtube.com/watch?v=ZnS18Hz3Dt0
http://www.youtube.com/watch?v=sDqcFtvgh00

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
miniponorky Ghadir

Zajímavá je osamocená (alespoň zatím) miniponorka Nahang (Velryba, mimochodem tento název má vzhledem k tvaru plavidla i něco do sebe) z roku 2006. Ačkoli tvarově nemá moc blízko k žádné stávající konstrukci a Írán ji prohlašuje za čistě domácí design, je těžké věřit, že nedošlo k žádné pomoci zvenčí. Samotná ponorka je pak větší než výše popsaný Ghadir a kromě výrazně odlišného vzhledu pak také upoutá externím umístěním výzbroje/vybavení. Na vnějších úchytech je možno umístit buď dvě 533mm torpéda (a v budoucnu snad i torpéda Hoot) nebo až 4 miny. Ponorka je obecně vnímána hlavně jako diverzní jednotka, tudíž další předpokládanou výzbrojní variantou je transport infiltrační skupiny spolu s jejich dopravními podmořskými prostředky. Momentálně je miniponorka Nahang umístěna na Kaspickém moři a není známo, jestli se plánuje stavba dalších jednotek.

Poměrně málo je známo o nejnovějším projektu – ponorce Qaem (či Qaeem, Ghaaem atp.). Ta podle několika málo vypuštěných údajů spadá do kategorie nacházející se někde mezi Kilem a Ghadirem. Výtlak se udává mezi 450 až 1000 tunami a výzbroj má zahrnovat torpéda, miny a řízené střely. Dle pár dostupných fotografií se dá usuzovat na značnou příbuznost s ruskou konstrukční školou a mezi řadou jiných dohadů existuje verze, která tvrdí, že se jedná o ponorku podobnou ruskému typu P-550. Ale vše jsou to pouze nepotvrzené informace. Stavba ponorky měla být zahájena v roce 2008, kdy bude spuštěna na vodu (pokud program stále běží dle plánu) je velkou neznámou.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Nahang (1 až 5) a Qaem (?) (6)

Infiltrační a sabotážní podmořské prostředky

Írán vyvinul přinejmenším dva diverzní typy – Al Sabehat 15 a Ghavasi. Jsou to malá podmořská plavidla s dvoučlennou posádkou spadající do kategorie obdobné druhoválečným „chariotům“. Al Sabehat existuje v několika verzích, která se navzájem liší překrytem kokpitu, tvarem kormidel, úchyty a instalovaným vybavením. Možná že co kus, to originál. Hlavní zbraní jsou nesené malé nálože, ale u Ghavasi se spekuluje o 533mm torpédu, což se obhajuje zvláštním útvarem pod trupem, které evokuje zavěšení torpéda. Počet těchto speciálních prostředků není známý.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Al Sabehat 15 (1 až 4) a Ghavasi (5)
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:39, celkem upraveno 4 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5908
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Část druhá - raketové a torpédové čluny

Rychlé útočné čluny (torpédové a raketové)

Peykaap, Bavar, Zolfaghar

V roce 2006 byly představeny torpédové čluny typu Peykaap, což není nic jiného, než exportní severokorejský typ IPS-16 (ačkoli Íránem je prezentovaný jako domácí typ). Tyto čluny se vyznačují pokročilým tvarováním trupu (účelově zakrytována je tak i výzbroj v podobě torpédometů), což značně ztěžuje radarovou zjistitelnost plavidla. Zároveň dosahují vysoké rychlosti až 52 uzlů a celý zbraňový systém je tak ideální k rychlým úderům v rušném Perském zálivu. Naopak značným nedostatkem je použitá výzbroj, kterou tvoří jen lehká 324mm torpéda (použit lokálně vyráběný severokorejský typ), která pro větší plavidla nepředstavují příliš velkou hrozbu. Ve vlastní obraně je odkázán pouze na ruční zbraně členů posádky. Celkem bylo od Severokorejců od roku 2002 (kdy začaly dodávky do Íránu) dodáno (případně doma smontováno, neboť jednotlivé čluny vykazují mírné odlišnosti) 10 člunů typu IPS-16/Peykaap. Typ je Íránem nabízen na export, takže je schopen člun lokálně produkovat (i když výroba základní verze pravděpodobně neprobíhá a vývoj se soustředil na vylepšené varianty).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
čluny Peykaap (na skupinové fotografii v pozadí čluny Tir, dále hezké rozfázované fotografie odpalu torpéda, kde jsou vidět otevřené překryty zbraní)

Íránci si typ upravili dle svých požadavků a Peykaap se tak stal pouze prvním článkem v následné vývojové linii. Pozornost se zaměřila především na posílení nedostatečné výzbroje jinak perspektivního typu. Prvním krokem byl nový typ Bavar (nebo též Peykaap II), u něhož došlo k přidání dvou odpalovacích zařízení lehkých protilodních střel Kowsar (kopie čínských C-701 či TL-10), přičemž torpédomety zůstaly zachovány. Tomu byla náležitě přizpůsobena elektronika a čluny Bavar nesou mřížový stožár s odlišným typem radaru. Došlo tak k poklesu „stealth“ vlastností, ale výzbroj učinila kvalitativní skok. Oproti člunům Peykaap se Bavar odlišuje i vizuálně uspořádáním nástavby (např. okénka). Počet vyrobených kusů není známý, pohybuje se však nejspíše od 10 kusů výše.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
čluny Bavar

Poslední vývojovou variantou je nejmodernější typ Zolfaghar představený v druhé polovině roku 2010, který nese dvě težší střely Nasr-1 (kopie čínské C-704). Nárůst hmotnosti byl vykompenzován odstraněním torpédometů. Výzbroj byla dále posílena o dva 12,7mm kulomety DŠK umístěné po jednom na přídi a zádi plavidla. Navíc byl oproti předchozím variantám o něco prodloužen. Sériová výroba raketových člunů Zolfaghar se teprve rozbíhá. Všechny varianty typu Peykaap slouží pouze u Revolučních gard.

http://www.youtube.com/watch?v=Kk8ZzZ0e ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=J-33zOKu ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=AKrmzErh_68
http://www.youtube.com/watch?v=sliVi7js5Xo

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
výrobní linka typu Zolfaghar


Tir

Člunům Peykaap je blízce příbuzný další severokorejský typ, IPS-18, v Íránu nazvaný Tir. Ze Severní Koreje bylo dodáno taktéž 10 kusů (časování je identické s čluny IPS-16, takže do Íránu se začaly dostávat od roku 2002) a od svých bratránků se liší dvojnásobným výtlakem a silnější výzbrojí (výkony zůstávají obdobné). Ta je tvořena dvojicí 533mm torpédometů a pro vlastní obranu jedním 12,7mm kulometem (typ DŠK, v zadní části plavidla). Čluny si taktéž udržují charakteristiky nesnadné zjistitelnosti. Kromě těžkých torpéd (nejpravděpodobněji v Íránu produkovaného severokorejského typu YT534W1, který vychází z ruských TEST-71) je tu hypotetická možnost odpalování superkavitačních torpéd Hoot (exportní ruský VA-111 Shkval). Ačkoli dalších 6 člunů typu Tir bylo vyrobeno pro Sýrii (ve variantě s protilodními střelami Noor/C-802 místo torpédometů), s další výrobou a vývojem se pravděpodobně nepočítá a přednost byla dána malým raketovým člunům vycházejícím z typu Peykaap. Slouží pouze u Revolučních gard.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
čluny Tir, poslední obrázek zachycuje syrské čluny na satelitním snímku


ChinaCat-14

Dalším významným dodavatelem malých bojových člunů je Čína. Kromě typu Houdong (který bude popsán v další části) dodala Íránu i sérii původně civilních katamaránů China Cat-14 (nebo pouze C-14). V roce 2002 bylo objednáno přinejmenším 10 jednotek, celkový počet by měl činit 20 kusů (přičemž není jisté, zda-li další čluny byly taktéž dovezeny či vyrobeny v licenci). Na svoji velikost (výtlak necelých 20 tun) nesou silnou výzbroj ve dvou různých variantách. První verze je vyzbrojena 16ti hlavňovým 122mm raketometem na střeše kabiny, jedním 23mm kanónem a 12,7mm kulometem DŠK. Druhá se honosí výkonnějším arzenálem v podobě až čtyř protilodních střel Kowsar, což se ale pojí s poklesem rychlosti (na 51 uzlů) a byla výrazně vylepšena elektronika (výkonnější radar a optoelektronický systém). Ještě dále jde zatím pouze testovaná verze s protilodními střelami Nasr-1 (které pak budou neseny v počtu dvou kusů). 16 člunů slouží v Perském zálivu, zbytek na Kaspickém moři. Typ je nyní produkován v licenci. Slouží pouze u Revolučních gard.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
čluny C-14, na poslední fotografii při testovacím odpalu řízené střely Nasr-1


Thondar

V roce 1991 bylo v Číně objednáno 10 raketových člunů typu Houdong (který vychází ze starého sovětského raketového člunu OSA, respektive z jejich čínských kopií Huangfeng, ačkoli díky změněným nástavbám, výzbroji a elektronickému vybavení se od svého vzoru vizuálně odlišuje), které pak byly dodány v polovině 90tých let (po pěti v letech 1994 a 1996). Od té doby představují jako typ Thondar nejsilnější jednotky námořní složky Revolučních gard. Výzbroj tvoří čtyři odpalovací zařízení pro protilodní řízené střely typu Noor/C-802, dvojitý 30mm kanón ve věžičce na přídi a pozdější místní doplněk v podobě 23mm dvoukanónu ZU-23-2 a dvou 12,7mm kulometů DŠK.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
čluny Thondar


Sina

Jádro íránského hladinového loďstva je postaveno okolo starších fregat a raketových člunů západní provenience a tak se svého „naklonování“ kromě britských fregat dočkaly i výkonné a oblíbené raketové čluny francouzského typu La Combattante II. Zdejší kopie, pojmenované jako třída Sina, se od originálu opět příliš neliší, odlišnosti je možno rozpoznat v oblasti elektronického vybavení a částečně výzbroje. Čluny dostaly přinejmenším odlišný radarový systém (což je patrné z pohledu na radom na hlavním stožáru), další případné změny není možno takto určit. Také mají na zádi instalován 20mm kanón místo původního 40mm typu (ačkoli Írán by ho měl být schopen produkovat jako Fath), jinak je výzbroj totožná – tj. 4 střely C-802/Noor a 76mm automatický kanón (místní kopie typu OTO Melara s názvej Fajr 27). První člun vstoupil do služby v roce 2005 či 2006 a doposud byly vyrobeny 4 kusy (první dva čluny byly pojmenovány po jednotkách ztracených v irácko-íránské válce a při střetu s Američany na konci 80tých let, tj. Peykan a Joshan, další obdržely jména Derafsh a Kalat). Přinejmenším část (ne-li všechny) slouží na Kaspickém moři a výrazně tak posílila námořní přítomnost Íránu v této oblasti. Je vysoce pravděpodobné, že Írán bude v produkci pokračovat a postupně tak obnoví/posílí svou flotu nyní již letitých a nutně opotřebovaných člunů La Combattante II, kterým již brzy bude zvonit umíráček v podobě technické životnosti.

Obrázek
raketový člun Johan třídy Sina


Kaman

Pokud je řeč o nástupcích, byla by škoda nezmínit i původní jednotky. Asi nejdůležitější změnou v jejich již více než třicetileté službě byla obměna výzbroje, neboť americké RGM-84A Harpoon byly buď spotřebovány a nebo byly pro své stáří nepoužitelné. Na jejich místo tak nastoupily čínské C-802 v počtu 4 kusů. Na jednom ze člunů (Gorz?) byly pokusně nainstalovány 2 kontejnery se střelami Standard SM-1 (sejmuty z vyřazených torpédoborců) a 40mm kanón na zádi uvolnil místo naváděcímu radaru. U některých jednotek byl 40mm kanón nahrazen 20mm, stejně jako u třídy Sina (shodou náhod  se pak 40mm zbraně objevily na „torpédoborci“ Jamaran, takže s výrobou Boforsů to nebude zas tak horké a milé raketové čluny byly asi okradeny ve prospěch větších jednotek). Překvapení nastalo v roce 2010, neboť jeden ze člunů byl zachycen s odpalovacími zařízeními typickými pro střely Harpoon. Zároveň se Harpoon (či jeho kopie/maketa) objevil na jedné z vojenských přehlídek. Nabízí se tak několik verzí – buď Írán někde takříkajíc „splašil“ nějaké rakety Harpoon, dále se též mohl vytáhnout místní průmysl a buď opravil/zgenerálkoval nějaké zbývající kusy a nebo se podařilo rozjet výrobu nových kusů. Ale až budoucnost ukáže, zda-li se jedná pouze o jednotlivou testovací událost a nebo o návrat Harpoonu do výzbroje íránských námořních sil.

Obrázek Obrázek Obrázek
skupina člunů třídy Kaman, dále varianta s SM-1 a RGM-84A


Dalaam/Tarlan

Jedním ze zatím nejméně známých člunů je torpédový typ Tarlan. Jedná se o katamarán využívající přízemního efektu (dle výrobce) poměrně jednoduché konstrukce ovládaný dvoučlennou posádkou. Hlavní zbraní by měly být až tři torpédomety ráže 533mm v ose plavidla (více o konstrukci napoví doprovodné obrázky, torpédomety se nacházejí mezi trupy a ústí ve vybrání na přídi, mimo bojovou situaci jsou zajištěny odklopným překrytem), doplňkovou pak může tvořit jeden kulomet instalovaný na zádi. Je tak schopen odpalovat jak těžká torpéda klasického typu, tak i superkavitační torpéda Hoot (respektive existuje tu hypoteticky tato možnost). Člun o výtlaku 8,5 tuny dosahuje rychlosti až 58 uzlů a většinou se mluví o 15 postavených exemplářích tohoto typu. V íránském exportním katalogu je klasifikován jako hlídkový a jako výzbroj jsou uváděny rakety, což trochu koliduje s na internetu obecně rozšířenou vizí jako torpédového člunu, ale obě varianty se nemusí navzájem vylučovat. Každopádně se jedná o velmi zajímavou konstrukci. Nalezl jsem i ještě jednodušší variantu s kokpitem bez oken a mírně odlišným tvarem trupu, která měla taktéž sloužit k odpalování výkonných torpéd Hoot, ale asi se jedná pouze o starší vývojovou fázi celého projektu. Tato varianta by měla nést jméno Dalaam.

Obrázek Obrázek
Tarlan


Kajami

Spolu s torpédovými čluny IPS-16 a 18 se do Íránu dostala i další kategorie severokorejských plavidel vhodných pro asymetrické konflikty – ponorné infiltrační čluny. Tento typ lodí se v posledních letech velmi rozmohl i v „civilním“ sektoru, čímž mám na mysli zejména pašeráky drog, ale samotná Severní Korea má ve svém arzenálu širokou paletu typů tohoto zaměření. Takovéto plavidlo se většinou pohybuje jako jakákoli jiná loď, ale v případě nebezpečí nebo potřebě skrytého přiblížení se většina trupu ponoří pod vodu a nad hladinou zůstane (podle stupně propracovanosti) pouze kabina nebo jen pozorovací/detekční prostředky a nasávací otvory vzduchu k motorům. Některé konstrukce jsou schopny i úplného ponoru do hloubky až desítek metrů (cca 20-30). Možnosti detekce malých ploch, které tyto typy vystavují nad hladinu (navíc často opatřených „protiradarovým“ povrchem/nátěrem), jsou velmi obtížné. V roce 2002 si tak do Íránu našlo cestu několik člunů Taedong B a Taedong C. Taedong B, v Íránu označený jako Kajami (obdobné plavidlo, ale bez výzbroje, bylo prodáno do Vietnamu, zákazníky Severní Koreje by se pak měly v budoucnu stát i Venezuela a Myanmar), se vyznačuje originálním vzhledem, vysokou rychlostí na hladině (až 40 uzlů) a možností ponoru až do cca 20-25 metrů. Nedostatky ale zahrnují nízkou rychlost pod hladinou (odhaduje se na asi 4-5 uzlů, maximální hranice je asi 10 uzlů) a nemožnost pohybu při úplném ponoření, navíc řidič se při plavbě na hladině nachází v otevřeném kokpitu na zádi a dovnitř člunu se přesouvá až před ponořením. Výzbroj tvoří dva 324mm torpédomety, ale jde pouze o lehká torpéda (stejně jako u IPS-16/Peykaap) a je možné, že slouží pouze k vlastní ochraně a člun není pojat jako vysloveně útočný, ale spíše diverzní. Ale možný scénář útoku, kdy číhá ponořený těsně pod hladinou, načež se vynoří a vysokou rychlostí provede zteč, nemusí být pouze hypotetický. Mnohem pravděpodobnější je však použití v roli nosiče diverzních týmů či při skrytém kladení námořních min. Kajami byl dovezen asi jen v jednom exempláři, který se veřejně představil v rukou Revolučních gard na námořních manévrech z roku 2006. Ve sdělovacích prostředcích se o něm příliš nemluví a nezdá se tak, že by byl příliš úspěšný a že by se Íránci snažili o další produkci/rozvoj.

Obrázek
Kajami


Gahjae

Zcela odlišný je druhý typ, Taedong C. V Íránu ho pojmenovali jako Gahjae. Konstrukčně vychází z torpédového člunu IPS-16/Peykaap (na rozdíl od Taedongu B, který je pokračovatelem dlouhé linie severokorejských infiltračních člunů), ale trup je upraven tak, aby se mohl v případě potřeby pohybovat částečně zanořený do vody – z vody pak vyčnívá pouze kabina a výše vyvedené výstupy pro výfukové splodiny. Kabina je samozřejmě plně uzavřena (a optimálněji vytvarována v přední části s jiným uspořádáním okének) a přední část trupu doznala změn v tvarování tak, aby zajistila lepší nautické vlastnosti v poloponořeném stavu. Člun pak na hladině dosahuje 40 uzlů, údaj pro zanořený jsem nikde nenalezl, ale určitě se bude jednat o vyšší hodnotu než u Taedongu B. Výzbroj tvoří dva torpédomety ráže 324mm, stejně jako u Peykaapu pod odklopnými kryty, což je zároveň jeho slabina, neboť se tu opakuje nízká účinnost lehkých torpéd proti většině cílů. V roce 2002 byly dovezeny 2 kusy Taedongu C, ale Írán nyní vlastní přinejmenším 3 jednotky, což by znamenalo buď další import nebo počínající vlastní produkci v místních loděnicích. Je tedy možné, že je s výkony typu spokojen a místní Gahjae se dočká dalších sériových jednotek.

Obrázek Obrázek Obrázek
Gahjae
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:51, celkem upraveno 4 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5908
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Část třetí - Ostatní hlídkové a útočné čluny

Hlídkové a útočné čluny

Boghammar/Torough

Rychlé čluny proslavené za irácko-íránské války, které byly dovezeny ze Švédska k celním účelům, ale rychle byly militarizovány a brzy začaly řádit mezi dopravními plavidly a v říčních deltách. Írán sám pak čluny okopíroval a pokračoval v jejich výrobě. Některé z nich se zapletly i do střetů s US Navy a po zásazích kazetovou municí skončily svou pouť na mořském dně (odkud byl jeden kus vyzvednut k prozkoumání). Nesou širokou škálu výzbroje, přes 12,7mm kulomety (a možná i 23mm kanóny v jednohlavňové lafetaci), neřízené rakety ráže 107mm, 106mm bezzákluzová děla M40, miny až po ruční zbraně posádky. I když počítám, že v poslední době se výzbroj poněkud standardizovala s ostatními plavidly obdobné kategorie, tj. jeden 12,7mm kulomet a 11ti hlavňový raketomet. Existuje i výsadková verze. Výtlak činí 6,4 tuny a dosahují rychlosti 45 uzlů. Ačkoli budou postupně nahrazovány novými konstrukcemi, stále jich hodně slouží.

Obrázek Obrázek Obrázek
čluny typu Boghammar (na třetí fotografii člun potopený a následně vyzdvižený Američany)

MIG-S-2600/Zafar

Spolupráce se Severní Koreou se v námořní oblasti poprvé projevila již v 80tých letech. V roce 1987 byly totiž do Íránu dodány tři 80ti tunové hlídkové/dělové čluny typu Chaho. Nutno říci, že nového majitele příliš nenadchly a hned jak mohl, tak si je upravil dle svého. V roce 1988 tak putovaly na výměnu motory (nově 4 diesely MWM TBD 234-V16) a v roce 1993 výzbroj (nyní dvojitý 23mm kanón ZU-23-2 na přídi a 122mm raketomet, pravděpodobně námořní typ HM-23). Ale typ samotný úplně zavržen nebyl, neboť se na jeho základě vyvinul nový typ MIG-S-2600, též nazývaný Zafar (ačkoli některými prameny je toto jméno přiřknuto starším přebudovaným originálům), který je momentálně nabízen na export. Nejasnosti panují ohledně sloužících člunů, protože většinou jsou starší přebudované čluny typu Chaho zmiňovány jako již vyřazené, ale tomu kontruje názor, že jen dochází k záměně s typem Zafar/MIG-S-2600 a všechny tři nebo alespoň část dosud slouží (v Revolučních gardách) spolu s nově vyrobenými jednotkami (v řádech pár kusů). Celkový počet aktivně sloužících Chaho/Zafar/MIG-S-2600 tak nelze spolehlivě dohledat, rozmezí se pohybuje někde mezi 3 a 6 kusy. Já osobně se přikláním k tomu, že vzory dosud přežívají, neboť relativně nedávno prodělaly rekonstrukci a Íránci si udržují i mnohem starší a sešlejší jednotky.

MIG-G-1900/Pasche

Dalším lokálně vyvinutým hlídkovým člunem vycházejícím z cizího vzoru je typ MIG-G-1900, někdy též nazývaný Pasche. Tento 28 tunový člun schopný dosáhnout rychlosti 36 uzlů (pomocí dvou německých dieselů MWM TBD 234-V12) používá trup okopírovaný z amerických člunů Mk III a jiné rozvržení kabiny. Výzbroj tvoří dvojitý 23mm kanón ZU-23-2 na přídi. Vyrobeno bylo pravděpodobně něco okolo 10 kusů. Slouží Revolučním gardám.

MIG-G-1800/Ghaem (?)

Hlídkový člun určený především k celní a policejní službě a snad i výcviku posádek ostatních malých člunů. Vyrobeno bylo něco mezi 20ti až 50ti kusy (opět dle zdroje), které operují pod Revolučními gardami. Na rozdíl od ostatních člunů tohoto uskupení je obdařen vyšší vytrvalostí pro delší hlídky. Významným znakem je rozsáhlá nástavba zabírající značnou část paluby. Výtlak je 54/60 tun a dva diesely MWM TBD 234-V12 mu poskytují maximální rychlost 18 uzlů. Názory na výzbroj se liší dle zdroje, tj. buď dvojitý 23mm kanón ZU-23-2 a nebo 12,7mm kulomet (případně jeho kombinace s 20mm kanónem).

MIG-G-1200

Hlídkový člun o výtlaku 8 tun poháněný dvěma benzinovými závěsnými motory, rychlost člunu činí 23 uzlů. Výzbroj je tvořena jedním 14,5mm velkorážným kulometem. Počet vyrobených kusů neznámý. Slouží v Revolučních gardách.

MIG-G-0900/Murce (?)

Hlídkový člun Revolučních gard nabízený i na export. Výtlak 5 tun, rychlost 30 uzlů (dva benzinové motory – závěsný typ), výzbroj 12,7mm kulomet, RPG či jen ruční zbraně posádky (3 muži).

http://www.youtube.com/watch?v=4Ug_AP8W ... re=related (1:00)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
MIG-S-2600 (1), MIG-G-1900 (2), MIG-G-1800 (3) a MIG-G-0900 (4)

MIG-G-0790

Hlídkový člun Revolučních gard. Výtlak 2,55 tuny, rychlost 40 uzlů (dva benzinové motory – závěsný typ), výzbroj tvoří ruční zbraně posádky (tvoří ji 2 muži).

MIG-G-0700

Hlídkový člun Revolučních gard. Výtlak 1,7 tuny, rychlost 35 uzlů (jeden benzinový motor – závěsný typ), výzbroj tvoří ruční zbraně posádky (tvoří ji 2 muži).

MIG-G-0500

Hlídkový člun Revolučních gard. Výtlak 1,1 tuny, rychlost 40 uzlů (jeden benzinový motor – závěsný typ), výzbroj tvoří ruční zbraně posádky (tvoří ji 2 muži). Snad kopie 5m Boston Whaler. Nabízen na export.

MIG-G-0800/Ashura

Už poměrně stará konstrukce, snad kopie 8m Boston Whaler. Tento typ byl používán již za války s Irákem, kdy spolu s typem Boghammar tvořil jádro rychlých úderných sil íránských malých člunů. Existují dvě verze dle přítomnosti rámu nad prostorem řidiče (na tom je pak případně montován 107mm 11ti hlavňový raketomet, jinak výzbroj člunu tvoří obvykle 12,7mm kulomet a případně námořní miny, RPG a jiné ruční zbraně). V Íránu nesou kromě výrobního označení i jméno Ashura.

Obrázek Obrázek Obrázek
MIG-G-0800

Další exportní typy by měly ještě být MIG-G-0600, MIG-G-0610.

Samotné stránky zbrojní společnosti obsahují tyto exportní typy:
RIB 33 (10m) – 3,2 tuny, 57 uzlů, dva benzinové motory, 3 muži (K R)
MIL 38 (12m) – 5,3 tuny, 60 uzlů, dva benzinové motory, 3 muži (K R M)
RIB 42 (13m) – 8,1 tuny, 60 uzlů, dva benzinové motory, 3 muži (K R M)
MIL 40 (13m) – 6 tun, 62 uzlů, dva benzinové motory, 3 muži (K R)
Bahman3 (14m) – 18,5 tuny, 70 uzlů, dva benzinové motory, 5 mužů (K R M 25)
Bahman4 (14m) – 17,5 tuny, 50 uzlů, dva benzinové motory, 5 mužů (K R M 25)
MIL 55 (16m) – 15,3 tuny, 68 uzlů, dva benzinové motory, 5 mužů (K R M)
RIB 55 (17m) – 14 tun, 68 uzlů, dva benzinové motory, 5 mužů (K R M)

Zkratky K (jednohlavňový kanón/kulomet), R (raketomet), M (miny) značí možnosti nesené výzbroje a číslo možný počet dalších převážených pasažérů. Bahman3 a Bahman4 jsou katamarány. Je možné, že někde dochází k překryvu s již zmíněnými typy člunů. Přinejmenším typy RIB 33, MIL 40 a MIL 55 jsou široce užívány v námořních složkách Revolučních gard. Obvykle jsou vyzbrojeny různou směskou 12,7mm kulometů a 107mm raketometů (viz. fotografie).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
katalog - RIB 33 (1), MIL 38 (2), RIB 45 (3), MIL 40 (4), Bahman (5) a RIB 55 (6)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
řadové užívání – RIB 33 (1 a 2), MIL 40 (3) a MIL 55 (4)

Seraj 1

Nejnovější chloubou jsou čluny nového typu Seraj 1, který byl představen v roce 2010 (spolu s člunem Zolfaghar). Je odvozen ze závodních speciálů Blade Runner (obecně je uváděn člun verze Bladerunner 51 propašovaný rok předtím z Jihoafrické republiky, ale spíše to bude nějaká starší verze ála Bladerunner 35) a dosahuje vysokých rychlostí (až 70-80 uzlů). Írán sice asi okopíroval starší verzi s nižšími výkony a navíc bude zatížen výzbrojí a vybavením, ale i tak pořád bude dosahovat vysokých rychlostí přes 50 uzlů. Momentálně by měla běžet sériová výroba (na snímcích a videu, viz. člun Zolfaghar, je vidět řada rozpracovaných člunů).

http://www.dailymotion.com/video/xf3try ... lus-r_news (pěkné video)
http://www.youtube.com/watch?v=9B6hP77o ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=9B6hP77o ... re=related

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Seraj 1

Ostatní neidentifikované typy

Rozšířené, ale již letité čluny typu Ashura by snad měl nahrazovat nový typ, který byl v jednom zdroji pojmenován jako Type 4, ale nic bližšího se mi nepodařilo zatím vyzjistit. Je uzavřenější konstrukce a několik těchto jednotek se zůčastnilo nedávného incidentu s US Navy, kdy simulovalo kladení min do plavebního koridoru amerických lodí. Další neznámou je člun se 122mm raketometem HM-23 (ale dle fotografie bych na přídi čekal i možnost instalace kulometné výzbroje).

http://cnettv.cnet.com/video-shows-us-i ... 14787.html

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Type 4 (1 až 3) a neznámý člun se 122mm raketometem (4)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
další blíže neidentifikované rychlé útočné čluny

Zajímavá videa:

http://www.youtube.com/watch?v=8btrkMgd ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=AYNcO4BT ... re=related
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:52, celkem upraveno 5 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5908
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Část čtvrtá - ostatní a speciální plavidla

Vznášedla

BH.7 Wellington, Younes 6 a další připravované konstrukce

Velmi specifická kategorie vznášedel je v íránském námořnictvu zastoupena několika zahraničními typy ze šáhovy éry (Wellington Mk 4 a Mk 5 a SR.N6) a novým domácím typem Younes 6. Možná neuškodí malý exkurz do jejich historie. Celkem bylo dodáno: 2 kusy BH.7 Wellington Mk 4, 4 kusy BH.7 Wellington Mk 5 a 6 kusů SR.N6 Winchester (Mk 3 a Mk 4). Jednalo se tedy o velice silnou skupinu plavidel, která byla umístěna na ostrově Kharg (v současnosti snad Bandar Abbás). V Íránu mají dlouhou tradici, která sahá až na počátek 70tých let a zatím sloužily k plné spokojenosti svého původního zákazníka i jeho radikálnějších nástupců. Ideálně se hodily do podmínek Perského zálivu s jeho mělkými pobřežními vodami a v roce 1971 si prošly svou bojovou premiérou (a obecnou premiérou této kategorie jako takové), když byly použity při okupaci ostrovů Abu Musa a Tunb. O jejich nasazení v irácko-íránské válce neznám příliš podrobností, ale po celou válku byly asi intenzívně užívány (našel jsem zmínku o účasti při výsadku na poloostrově Al Faw atp.).

Od svého pořízení se ale výrazně nezměnily (až na minoritní modifikace v elektronické výstroji, jako například radary atp.) a jediný problém, se kterým se potýkaly (a možná stále trochu potýkají) byl nedostatek náhradních dílů. Není tak jisté, kolik strojů se daří udržet v provozuschopném stavu. Leč i v současnosti se stále objevují a přinejmenším část je ještě bojeschopná. Pár vět nazpět jsem zmínil, že se jich žádná radikální změna nedotkla, proč tedy patří sem? Není to totiž tak zcela pravda, alespoň u vznášedel BH.7 (verze Mk 5) čísel 103 a 106, které byly již v době importu upraveny na speciální variantu. Standardní transportní stroje nesou jako výzbroj maximálně 1 až 2 těžké kulomety ráže 12,7mm, ale stroje 103 a 106 byly dodány v modifikované bojové variantě uzpůsobené pro nesení až 4 protilodních řízených střel Sea Killer (ale hodně často jsou uváděny i střely Standard). A když životnost a zásoby těchto střel daly Íráncům vale, bylo rozhodnuto neponechat je bezzubé. Nyní tedy nosí kontejnery s 2 protilodními střelami C-802/Noor (ale hovoří se o tom, že místo vznášedla 106, které je snad mimo provoz, bylo modifikováno číslo 105). Každopádně je to kuriózní pohled a tyto stroje patří zcela nepochybně k mým místním oblíbencům. Kromě obměny výzbroje asi prošly i generálkou, neboť od roku 2009 by měl Írán zvládat údržbu zcela vlastními silami. Zároveň byl zahájen vývoj vlastních typů a zdejším vznášedlům se tak asi blýská na lepší časy. V roce 2009 byla oznámena výroba domácího šestimístného typu Younes 6, který může sloužit k hlídkovým a záchranným účelům a při různých příležitostech byly představeny dva nové typy – menší, který již je asi vyráběn (pro civilní i vojenskou sféru) vycházející snad z typu Griffon 2000 a větší, který zatím asi existuje pouze v modelu (ačkoli pár nezřetelných videí z výrobních/opravárenských linek může značit počínající stavbu) obdobný typu Griffon BHT-130 (v jedné z jeho několika variant). Dožívající starší britské typy se tak v brzké době dočkají svých důstojných pokračovatelů a vznášedla budou dále v íránském námořnictvu hrát důležitou roli.

http://www.youtube.com/watch?v=0mjBDgQYy8s (0:52)
http://www.youtube.com/watch?v=x-Hqbm6mLMY (musím říci, že celkem svižný stroječek)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
BH.7 Wellington Mk 5 v původním (1 a 2) a novém provedení (3 až 7)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
a nová generace – Younes 6 (1 až 3), typy odvozené z Griffon 2000 (4) a Griffon BHT-130 (5)
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:52, celkem upraveno 5 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5908
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Část pátá - zbraňové systémy (užívané na plavidlech i v pobřežních bateriích)

Palubní hlavňové zbraně a raketomety

Fajr-27 – Kopie italského 76mm automatického kanónu OTO Melara produkovaná od roku 2006. Používá se na nových fregatách a raketových člunech.

http://www.youtube.com/watch?v=H7JQeYvqrXE

Fath – Kopie 40mm Boforsu. V roce 2009 bylo oznámeno otevření výrobní linky kanónu Fath s dostřelem 12 km a kadencí 300 ran za minutu. S rezervou musíme brát udávané protiraketové schopnosti (bez náležité munice a navádění). Írán je bezesporu schopen produkovat zbraň této technologické úrovně a sériová produkce asi opravdu běží, ale podbízí se i další možnost. Systém byl zatím osazen asi jen na fregatu Jamaran a nové čluny typu Sina nesou 20mm zbraně (místo 40mm u vzorových člunů třídy Kaman). Zároveň některé původní raketové čluny o své Boforsy přišly a Fath na Jamaranu tak může být pouze repasovanou zbraní z těchto lodí. V budoucnu se snad objeví více informací.

Oerlikon GAM-B01 – Vzhledem k poměrně štědrému osazování nových i starších plavidel (fregaty tříd Alvand, Mowj, korvety Bayandor a Hamzeh, raketové a hlídkové čluny) těmito lehkými 20mm kanóny se zdá být vysoce pravděpodobnou místní sériová výroba, i když se mi nepodařilo najít jasné potvrzení tohoto mého dohadu.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Fajr 27 (1 až 4), Fath (5 až 7), GAM-B01 (8) (fotografie mimo výrobní linky pocházejí z fregaty Jamaran)

HM-23 – 122mm 16ti hlavňový raketomet, námořní verze. Dva bloky po osmi raketnicích. Určen pro útočné čluny a další menší plavidla.

Obrázek Obrázek
122mm raketomet (námořní)

107mm raketomet (11ti a 19ti hlavňová verze) – Námořní verze s dostřelem 8,5 km (jako ostatní 107mm typy). Montuje se na útočné čluny a další lehká plavidla. Palbu je řízena elektronicky z kabiny, může být vybaven stabilizátorem a rozhraním pro další případné řídící systémy. Jedná se tedy o pokročilejší systém než je 122mm raketomet zmíněný výše.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
107mm raketomet (námořní) – 19ti a 11ti hlavňové provedení

Pozemní/námořní protilodní řízené střely

C-801/C-802/Noor

Je známo, že Írán získal z Číny poměrně moderní protilodní řízené střely C-801/C-802, které byly dodávány v průběhu 90tých let. Írán nejspíše nestihl přebrat všechny objednané rakety, neboť Čína ustoupila diplomatickému nátlaku. Většinou se udává, že stačil odebrat 60 střel ze 150 objednaných, než Čína v roce 1996 přerušila dodávky. Což ale asi příliš nevadilo, neboť ve stejné době dokázal rozjet vlastní sériovou výrobu C-801 a C-802 (snad pod jmény Karus a Tondar). Dalším vývojovým krokem byla vylepšená verze C-802 nazvaná Noor, která by se měla vyznačovat větším, byť neověřeným doletem (okolo 200 km oproti 120 km u C-802 a pouhými 40-50 u C-801) a s jejímž vývojem snad tajně vypomáhala Čína (dříve byla podezírána Severní Korea). Měla by být poháněna motorem Toloue 4, což je kopie francouzského Microturbo TRI 60 a kromě zvýšeného doletu snad disponuje i vylepšeným naváděcím systémem. Rakety C-801/C-802/Noor a jejich odvozené verze doznaly v Íránu značného rozšíření a můžeme je tak nalézt jak na hladinových plavidlech, ponorkách a pobřežních bateriích, tak i na letounech F-4, Su-24 a vrtulnících Mi-17. U mobilních pobřežních baterií jsou montovány na podvozek nákladního automobilu, který nese 1 až 3 odpalovací kontejnery. Nejjednodušší verze s jedním kontejnerem se dá snadno zaměnit s obyčejným skříňovým nákladním vozem. Pojmenování raket je již tradičně matoucí a tak se můžete setkat i s jinými variantami (C-801 – Noor 1, C-802 – Noor 2, vylepšená verze – taktéž Noor atp.). Stejně tak kolísají odhadované počty dovezených a vyrobených střel.

http://www.youtube.com/watch?v=0qF442X6Gck
http://www.youtube.com/watch?v=5W1WAkQY ... re=related

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
střely C-802/Noor (1, 2), odpal z Jamaranu a fregaty třídy Alvand (3, 4), jednoduché odpalovací zařízení (5, 6), dvojité (7) a trojité (8 až 12)

Ra´ad

Další řízenou střelou, která nezapře své čínské kořeny, je těžká střela Ra´ad, která je výrazně vylepšenou variantou čínského typu HY-2. K veřejnému představení došlo v roce 2007. Vychází z rozšířené rodiny protilodních střel odvozených od ruského typu P-15 Termit a oproti HY-2 disponuje výrazně navýšeným dostřelem udávaným až na 360 km (i když o této hodnotě by se dalo pochybovat) a vyspělejším naváděcím systémem. Ten byl převzat z raket C-802/Noor (jeho jádrem je radar DM-3B) a může značně zlepšit profil letu a útočné/úhybné schopnosti. Samozřejmě v rámci letové obálky tohoto „cvalíka“. Vstupy vzduchu indikují odlišný způsob pohonu pomocí proudového motoru, s nímž dosahuje vysoké podzvukové rychlosti. O motoru samotném se spekuluje – v úvahu připadá například motor Toloue 5 (který ale byl v době představení střely stále ještě ve vývoji, jedná se o silnější verzi motoru pohánějícího střely Noor) nebo nějaký jiný dovezený ze zahraničí (Severní Korea, Čína?). K odpalu mohou sloužit jak stacionární postavení (obdobná jako u HY-2), tak i mobilní varianty na podvozku nákladního automobilu či pásovém podvozku (možná import z KLDR).

http://www.youtube.com/watch?v=qk_yTjSmZeg (kvalita videa je trošku mizerná, takže těžko říci, jestli nejde o starší Silkworm)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Ra´ad

Kowsar

Střely Kowsar úzce vycházejí z čínských protilodních střel C-701 a TL-10, které Íránci kopírují a vyrábějí pro své námořnictvo (respektive námořní složku Revolučních gard). Výhodou je jejich velikost, která umožňuje instalaci i na malá útočná plavidla a výrazně tak zvyšuje jejich údernou sílu. Zároveň je to ale i jejich slabá stránka, neboť díky tomu nemohou nést velkou hlavici a ohrozí tak pouze malá plavidla protivníka (u větších mohou se svou cca 30 kg hlavicí doufat maximálně v poškození). Udává se, že jsou vyráběny jak C-701, tak i TL-10, bohužel mi není známo v jakém poměru a zda-li jsou nějak specificky rozděleny (čluny ChinaCat-14 snad používají právě TL-10), C-701 ale myslím převažují. Obecně se jedná o rakety obdobné velikosti a parametrů (i když střely řady C-701 jsou o něco výkonnější, což se týká například dostřelu a navádění). První verze střel užívaly TV navádění (což by značilo verze TL-10A a C-701T), později se přikročilo i k radarovému (C-701R, TL-10B a snad i C-703) a IR naváděcímu systému. Možnosti využití této lehké střely jsou široké, jako odpalovací platforma slouží jak malá plavidla (třída Bavar, C-14), tak i lehká nákladní vozidla organizovaná do pobřežních baterií, vrtulníky (Shahed 285) a snad i klasické letouny (možná F-5 či jejich místní modernizované varianty). Kuriózní byl UAV Karrar, který byl vystaven i se dvěma podvěšenými střelami Kowsar (upozorňuji, že vystaven, což nemusí nic znamenat). Obecně jde o velmi důležitý prvek výzbroje především Revolučních gard, který významně zvyšuje jejich možnosti v pobřežních vodách Perského zálivu.

http://www.youtube.com/watch?v=DVI1SD7Q2pE (0:15)
http://www.youtube.com/watch?v=Lpo6K5vq ... re=related

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Kowsar (1 až 2), pozemní varianta (3 až 6), námořní (7) a letecká (8)

Nasr 1

Rakety Nasr 1 představují oproti předchozímu typu Kowsar další kvalitativní skok. Jsou sice větší a tak na lodích zabírají více místa a nedovolují plavidlu nést tolik střel jako u typu Kowsar, ale zároveň jsou modernější, mají zvýšený dostřel a mnohem silnější bojovou hlavici (130 kg). Ta již dovoluje ohrozit i nepřátelské jednotky o výtlaku přes 1000 tun (obecně se udává rozmezí 1000 až 4000 tun). Samotná střela je kopií čínského typu C-704 (ačkoli občas se lze setkat i názorem, že jde o typ TL-6) s radarovým navedením. Írán provedl zkušební odpal v roce 2008 (jako zkušební platforma byl použit člun typu C-14) a momentálně by měla běžet sériová výroba. Z výrobní továrny byla pořízena bohatá obrazová dokumentace, ale stejně jako v řadě jiných oblastí by člověk měl být v soudech opatrný a třídit zrno od plev je složité. Sice se může jednat o reálnou výrobu (neznámého stupně intenzity), ale stejně tak nic nebrání Íráncům vzít dovezené rakety a v různých stupních „rozebranosti“ je vystavovat jako vlastní produkt. Střely Nasr 1 je možné použít z hladinových jednotek (přinejmenším třída Zolfaghar je konstruována speciálně na nesení tohoto typu a čluny C-14 ji mohou taktéž nést za předpokladu redukce ze 4 na 2 střely) a pobřežních baterií. Íránští představitelé pak do budoucna avizují možnost odpalu z vrtulníků a dokonce ponorek. Pikantní je pak zadržení lodi Victoria s nákladem zbraní, které měly být přes Egypt propašovány do pásma Gazy. Mezi nimi se nacházelo i 6 střel Nasr 1.

http://www.youtube.com/watch?v=ZrhxOjgT ... re=related
http://www.youtube.com/watch?v=Q_ntbPB_ ... dded#at=94 (zadržené zbraně)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Nasr 1 (1 až 6), člun Zolfaghar, tj. plánovaný nosič (7), zkušební odpal (8) a zabavené střely v Izraeli, zároveň je hezky vidět nutné vybavení (9 až 12)

Balistické protilodní střely

Khalij Fars (Perský záliv)

Velkým překvapením pro západní vojenské analytiky bylo představení zbraňové kategorie, která byla zatím přisuzována pouze Číně – protilodní balistické rakety. Ve srovnání s čínskou raketou DF-21 se jedná o jinou váhovou i výkonnostní kategorii, ale to nic nemění na samotném faktu, že Írán už začal experimentovat i v těchto do budoucna velmi potenciálně přínosných oblastech.

Raketa o dosahu přibližně 300 km vychází z taktické balistické rakety Fateh-110, od níž se liší pouze naváděním v terminální fázi letu (jediný viditelný rozdíl je tak oblejší tvar hlavice oproti ostrému nosu taktické střely). Íránské informace jsou skoupé a o naváděcím systému se můžeme pouze dohadovat. Většinou se hovoří o optickém systému na bázi kontrastního měření či porovnávání uložených obrazů. Co se týká ničivých schopností, zatím se jedná o klasickou a neoddělitelnou hlavici o hmotnosti asi 650 kg, ale je možné, že v budoucnu může být použit i jiný typ hlavice, například se submunicí.

Na první pohled tedy velmi impresivní zbraňový systém, který by dokázal ohrozit námořní plavidla prakticky v celém Perském zálivu, ale jako nová konstrukce má pravděpodobně i přes svůj potenciál řadu much. Diskutabilní je přesnost rakety, přičemž Íránci sice zachytili odpal a zásah střely na cvičném námořním cíli, ale ten byl statický a reálný cíl se bude jistě pohybovat a manévrovat. Zatím se též rozhodně nedozvíme, kolika pokusů bylo třeba k docílení ideálního zásahu na statický terč pro propagační účely. Nutno ale podotknout, že toto je první pokus a vývoj bude nepochybně dál pokračovat.

Každopádně tento a z něj v budoucnu vycházející systémy jsou pro námořní plavbu i v hloubi Perského zálivu reálnou hrozbou (v případě že se podaří docílit přijatelné spolehlivosti naváděcího systému) a Írán tentokrát rozhodně zachytil levnou a efektivní vývojovou větev. Na závěr připojuji zmíněné video z ostrých střeleb rakety Khalij Fars.

http://www.youtube.com/watch?v=Nc7eUO1aw9M
http://www.youtube.com/watch?v=ehd0dmwC ... re=related

Obrázek Obrázek Obrázek
Raketa Khalij Fars, srovnání Khalij Fars s původní raketou Fateh-110 a zásah cvičného námořního cíle.

Torpéda

VA-111 Škval/Hoot

Stejně jako je řada íránských zbraní pouze kopií starších typů, tak se sem tam v tamějším arzenálu vynoří i jednotlivé zbraně z opačného konce výkonnostního spektra. K nim bezesporu patří superkavitační torpédo Hoot, které ale přes všechny klasické řeči o zcela domácím výrobku není nic jiného, než okopírovaný VA-111 Škval (exportní verze). Předpokládá se, že do Íránu si tato doposud trochu tajemná a obávaná zbraň našla cestu pravděpodobně z Číny, neboť Rusko se od této záležitosti distancovalo (což nemusí nic znamenat a některé prameny označují jako dodavatele právě Rusko). První test „místního“ výtvoru Íránci provedli v roce 2006, další testovací odpal proběhl snad v roce 2008. Na konci téhož roku byla oznámena sériová produkce. Jak je to ale doopravdy? Na to se dá odpovědět pouze protiotázkou…Kdo ví? Může se jednat o další nafouknutou bublinu, ačkoli Írán by měl být schopen takovouto zbraň zvládnout, ovšem s náležitou pomocí, která možná není přítomna. U jednoho zdroje jsem narazil na údaj, že Rusko dodalo pouze 4 kusy (z nichž očividně celá polovina již byla spotřebována při testech) a pak svoji podporu utnulo. Íránci se tak momentálně mohou pouze potýkat s pokusy o okopírování Škvalu a mezitím vytrubují do světa své úspěchy. Opravdový íránský Hoot si tak může na svoji reálnou premiéru nějaký ten čas počkat. Dalším zádrhelem je reálná bojová hodnota zbraně, neboť aureola tajemnosti a vysoké nebezpečnosti v průběhu let dostala řadu pomyslných trhlin (ať již kvůli absenci navedení, tak i krátkému dosahu). Navíc ne na každém íránském plavidle, ať již hladinovém či plovoucím dole s rybičkami, se dá VA-111/Hoot použít a i ty, které vyhovují, potřebují jisté úpravy. V úvahu tak připadají především velké ponorky (Kilo) a speciální lehké čluny (Dalaam/Tarlan). Z člunu Tarlan dle možná proběhl i jeden z testů (viz. diskuze dole). Celkově se dá asi bez zásadního podceňování říci, že Írán těchto superkavitačních zbraní nemá tolik a v takovém stavu, aby představovaly opravdu zásadní hrozbu (a to i pokud torpéda VA-111 úspěšně okopíroval a pomalu je vyrábí).

http://www.youtube.com/watch?v=8btrkMgd ... re=related (0:16)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
zkušební odpaly Škvalu (u posledního případu je ale použitá zbraň diskutabilní)

Námořní miny

MYaM/SADAF-01 (Ústřice) – Jako první se do Íránu dostaly severokorejské miny ruských typů MYaM a M-08 a to v roce 1981 (za účelem námořní blokády svého vojenského protivníka, tj. Iráku), které následně okopíroval a začal hromadně vyrábět vlastní verzi (první miny začaly z výrobních pásů sjíždět v roce 1985, továrna severně od Teheránu produkovala až 20 min za den). Z Myamu se tak stal typ SADAF-01, což je jednoduchá kontaktní mina s malou náloží výbušniny použitelná pouze v mělkých vodách. Za války bylo nakladeno velké množství těchto min (jak SADAF-01, tak i SADAF-02, o které bude řeč níže). SADAF-01 se často používaly jako podpůrné k většímu typu SADAF-02, kdy tvořily nástražné linie proti minolovkám, které by se pokoušely zneškodnit jejich velké bratříčky. Ostatně jejich malá výbušná nálož ani neumožňovala efektní užití vůči větším plavidlům.

M-08/SADAF-02 – SADAF-02 je kopií letité ruské kontaktní miny M-08, ačkoli místní verze má pravděpodobně o něco menší průměr. Obsahuje 115 kg výbušnin a maximální hloubka pro položení je 115 metrů. Írán je hojně užíval již za války s Irákem, kdy na miny tohoto typu najelo několik obchodních plavidel a americká fregata USS Samuel B. Roberts, která jen tak tak unikla zkáze (velmi aktivní byla mimo jiné výsadková loď/minonoska Iran Ajr, která byla ale po několika nepříjemných minových incidentech zadržena a exemplárně potopena). I v současnosti jich asi stále v arzenálu čeká obrovské množství.

Úspěch těchto nejjednodušších a zároveň nejsnáze odhalitelných min záleží na vhodně zvoleném způsobu nasazení a kvalitě samotného výrobku (již za války se vyskytly setrvalé problémy s kvalitou, kdy se miny stabilizovaly na jiné než požadované hloubce a nebo zcela vypluly k povrchu). Navíc je limituje jejich použití pouze v mělkých vodách (za války to ale příliš nevadilo, neboť hlubší plavební koridory se nacházely především v íránských výsostných vodách a obchodní plavidla se tak plížila podél břehů ostatních arabských států Zálivu). Ale dle některých zdrojů obdrželi Íránci z Itálie (snad ještě za války, stejné si objednal i Irák pro své miny téměř identických typů) pro tyto miny nové roznětky, takže přinejmenším část z nich může fungovat jako kontaktní/magnetické miny.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
vyplavená mina SADAF-02 (1987) (1), nejznámější oběť – fregata USS Samuel B. Roberts (2, 3), miny SADAF-02 objevené na zajaté íránské lodi Iran Ajr (4,5) a na jednom z možných nosičů - malých člunech typu Ashura (6)
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:53, celkem upraveno 6 x.
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5908
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Část šestá - zajímavosti

rezervé
Naposledy upravil(a) Polarfox dne 9/8/2012, 14:55, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

No potěš pánbůh. Oni ajatoláhové vyrábí miniponorky okopírovaný od Severokorejců? Tak to jim muselo něco spadnout na hlavu. Pokud se pamatuju aspoň trochu dobře, tak lstiví Severokorejci je zase okopírovali od Jugoslávců a ti s jejich výrobou začli snad ještě v dobách, kdy se maršál Tito pošťuchoval s baťkou Stalinem.:-?
Pak mě taky pobavilo to údajné protiraketové použití boforsu. Téma rychlopalný kanón versus raketa coby nesmysl empiricky prokázali Rusové už někdy za Chruščova. Tehdy vynalezli rychlopalný kanón ráže tuším 57 mm a tuze je zajímalo, zda by se s tím nedala raketa sestřelit nebo aspoň poškodit, aby změnila dráhu letu a spadla špatně. Jednu cvičnou raketu tak pustili na dělový člun a čekali, jak se s tím obsluha kanónu popere. Nu, dopadlo to zle. Kanón raketu nesestřelil, ta dopadla na loď, její prostá kinetická energie udělala z několika lidí sekanou a další uhořeli zaživa, protože tenkrát měli Rusové rakety na tekutá paliva. Takže to muselo bejt strašný.
Jestli to ajatoláhové mají podobně ve všem nebo skoro ve všem, tak vzhledem k tomu, že jejich úhlavním nepřítelem je Izrael mi připomínají chlapíka, který si vezme vzduchovku a jde na tygra. Někomu se může zdát jako hrdina, jinému jako magor.
さようなら。
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5908
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Tak já bych to nebral zas tak tragicky, to už by jsi mohl mlátit po hlavě Italy se svojí Fast Forty atd, což mi přijde poněkud předčasné. Tam jde hlavně o navádění, střelivo a verzi zbraně. Žel ani jedno asi nemají Íránci v pořádném provedení, což je takový drobný detail :D...prostě kecají, namontovali na loď maximálně v rámci jejich možností mírně upgradovanej kvér a mlží.

A miniponorky? Proč ne? Od těch jugoslávských se ty severokorejské už také hodně liší a pro Íránce jsou tyhle zbraně ideál. Když jich vyrobí dost a budou se tam setrvale plížit, tak určitě alespoň nějaká má šanci na úspěch, i když jich hodně zařve.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5908
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Přidáno:
1) rozšířena sekce hlídkových a útočných člunů
2) vznášedla Wellington a nové místní typy
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5908
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Přidány protilodní střely Kowsar a Nasr.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5908
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Dobří a znalí lidé :)...mám tu jeden dotaz...mrkněte na 0:16, měl by to být Škval (i když ten zbytek po odpalu může být nastříhaný let klasické protilodní rakety), ale nějak mi neleze do hlavy ten způsob odpalu a profil letu....jak se chová VA-111, když ho někdo napere takto pánubohu do oken?...dneska bych rád nahodil aktualizaci, kde je právě i Hoot/Škval, tak abych někoho nemystifikoval.

http://www.youtube.com/watch?v=8btrkMgd ... re=related
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

To je hooodně divné, Škval se odpaluje jak torpédo a motor nahazuje až ve vodě...
Projdi si tohle video, je to ze zkoušek...
http://rutube.ru/tracks/1955861.html?v= ... 8b8ef61d32
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5908
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

To je hooodně divné, Škval se odpaluje jak torpédo a motor nahazuje až ve vodě...
Projdi si tohle video, je to ze zkoušek...
Nooo ale..párkrát jsem si to ještě pustil a vypadá to, že to pak míří dolů. A za tím tam je hned podle mě střih a záběr na zcela jinou raketu která stoupá a to evokuje v člověku ten pocit. Ale taky bych býval řekl, že se to nejdříve vymrští z torpédometu a pak zažehne.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Fakt to vypadá, že míří dolů, z druhé strany i řada protilodních raket při startu " prosedne " než začnou nabírat výšku.
Mě spíš šlo o to, že Škval nestartuje vlastní silou, je vystřelován z torpédometu.
Nicméně by asi nebyl problém použít nějaký startovací motor. Složitější by bylo upravovat hnací jednotku pro chod ve vzduchu, přeci jen tam jsou úplně jiné tlakové poměry a tak...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5908
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Na druhou stranu...

Obrázek Obrázek

Měl by to být test č. 1 a 2...a obojí to "žhne" už před dopadem do vody. Na té druhé fotce je trošku vidět samotná raketa, tak jestli z toho něco vyčteš :)
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Mě to připadá, jako dvě rozdílné střely...
Detail z druhého.

Obrázek
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5908
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

A teď mi řekni co to je? :D Páč jsem z toho jelen...
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

To nevím, nějaká velká neřízená raketa?
Pokud by to bylo něco ve stylu Škvalu, tj. superkavitační raketové torpédo, tak rozhodně nebude mít moc vysoké výkony.
Na tom první obrázku je vidět, jak by měl vypadat...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5908
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Příspěvek od Polarfox »

Přidáno:
1) superkavitační torpédo Škval/Hoot
2) námořní miny SADAF-01/02
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“