Mezinárodní úvěry Československé republiky ve stavu k roku 1930
Jak jsem přislíbil, začínám s publikací článků o hospodářství Československé republiky ve stavu k roku 1930. Po důkladném zhodnocení zdrojů jsem se rozhodl, že budu postupovat odlišně od článku o německém průmyslu. Zdrojů máme k dispozici skutečně hodně a byla by škoda je nevyužít. Proto budu postupovat tak, že budu postupně publikovat sérii článků. Každý z nich bude zaměřen vždy na konkrétní oblast meziválečného hospodářství Československé republiky do roku 1930.
V dnešním prvním článku se podíváme do oblasti finanční a to konkrétně na zahraniční úvěry a půjčky Československé republiky.
Všeobecný přehled mezinárodních úvěrů Československé republiky
Vytvoření prvních mezinárodních úvěrů Československé republiky paradoxně spadá ještě před dobu jejího vzniku, jako samostatného státu. Náš zahraniční odboj za první světové války byl ve svých počátcích financován soukromě. Tato situace ovšem byla dlouhodobě neudržitelná a zejména po vzniku prvních legií vyvstala jejich finanční otázka do popředí. Z tohoto důvodu bylo nutno uzavřít úvěry u zahraničních vlád a bank, které poté sloužily k zakoupení výstroje a výzbroje těchto jednotek. Zároveň byly z těchto zdrojů financovány také zahraniční politické akce.Po vzniku samostatné republiky v roce 1918 nastala otázka, jak dále postupovat se splácením těchto úvěrů. Nakonec padlo rozhodnutí, aby všechny tyto úvěry převzal Československý stát jako celek. Byly kompletně zařazeny do státního dluhu Československé republiky. Z právního hlediska byly tyto úvěry uzákoněny zákonem č. 186 ze dne 10.4. 1919, zákonem č. 459 ze dne 24.7. 1919, zákonem č. 6 ze dne 19.12. 1919 a zákonem č. 407 ze dne 21.12. 1922.
Stručný přehled některých konkrétních úvěrů a základních podmínek splácení:
1) Úvěr vlády Spojených států severoamerických
Tento úvěr byl uzavřen a použit k vybudování naší „sibiřská armády“. Celkový úvěr byl rozložen do 3 částí. První z nich byl ve výši 7,000.000 dolarů a byl použit pro výstavbu našich legií v Rusku. Další část úvěru ve výši 19,300.000 dolarů byla určena na konsolidaci a zejména vydržování těchto legií. Poslední část úvěru ve výši 5,500.000 dolarů byla použita na repatriaci vojsk přes Vladivostok zpět do Československa.
Po roce 1918 byl tento „revoluční“ úvěr zkonsolidován s dalším americkým úvěrem za zboží, který byl uzavřen později (dostaneme se k němu níže). Washingtonskou úmluvou ze dne 13.10. 1925 (v rámci řešení tzv. „mezispojeneckých dluhů“) byl včetně úroků stanoven na částku 115,000.000 dolarů. Zároveň bylo dohodnuto, že splatnost bude 62 let a úvěr bude zúročitelný v prvních 10-ti letech 3 %. Ve zbývajících letech byly úroky stanoveny na 3,5 %. Roční anuita (splátka) v prvních 18-ti letech byla stanovena na 3,000.000 dolarů.
2) Úvěr italské vlády
Tento úvěr byl opět určen pro výzbroj a vydržování našich legií. Byly z něho kryty výdaje na Československé legie v Itálii. Celková výše úvěru byla 169,984.605.68 lir. Úroky z úvěru byly stanoveny na 5 %, přičemž úvěr byl zúročitelný od 1.1. 1922. V lednu 1930 byl konsolidován v rámci Haagské úmluvy a bylo dohodnuto jeho splácení roční anuitou (splátkou) po 20,000.000 korun na dobu 37 let.
3) Úvěr anglické vlády
Tento úvěr byl poskytnut speciálně na repatriaci našich ruských legií zpět do republiky. Jeho celková výše byla 826.520,-,- liber. Splatnost byla dohodnuta na 10 let. Úvěr byl zúročitelný od 1.5. 1926.
4) Úvěr francouzské vlády
Francouzská vláda poskytla celkem 2 úvěry. První byl použit na vyzbrojení a výstavbu
našich legií ve Francii. Tento se skládal ze dvou částek a to 33,916.626.35 franků a 99,679.517.92 franků. První část byla použit pro zakoupení výzbroje našich legií ve Francii. Druhá částka byla použita na zakoupení potravin a vojenského materiálu pro tyto legie. Poslední úvěr byl ve výši 378,000.000 franků. Tento nebyl použit pro francouzské legie, ale byly z něho financovány naše legie na Sibiři.
Oba úvěry byly konsolidovány haggskou dohodou v lednu 1930. Roční anuita (splátka) byla stanovena 10 000 000 franků po dobu 50 let.
5) Revoluční půjčka československých vojsk na Rusi
Tento úvěr nebyl poskytnut zahraničním státem. Jednalo se o půjčku ruských Čechů a samotných legionářů v Rusku. Půjčka byla ve výši 7,200.000 franků a byla použita pro výzbroj našich legií v Rusku.
Detaily jejího splácení ani další podmínky mi nejsou známy.
6) Úvěr mezinárodního výboru pro pomocné úvěry hospodářské (tzv. „akce Nansen“)
Jednalo se o speciální úvěr uzavřený těsně po válce. Byl ve výši 92.921,16,10 liber a byl použit k repatriaci zajatců československé národnosti v Rusku (tedy již asi v SSSR). Bližší podrobnosti mi nejsou známy.
Po vzniku samostatné republiky bylo nutno pro zajištění základních životních funkcí nového státu a také pro základní suroviny a potraviny, uzavřít další zahraniční úvěry. Do této kapitoly spadají zejména tyto půjčky:
1) Úvěr anglické vlády
Tento úvěr byl použit na zakoupení základních potravin, textilií a hygienických potřeb. Kromě tohoto z něho byla financována doprava americké mouky do naší republiky. Celkem se jednalo o úvěr ve výši 445.083,11,9 liber. Úroky byly stanoveny na 5 % s ročními splátkami ve výši 130.775,9,4 liber.
2) Úvěr anglické vlády na nákup mouky
Jednalo se o speciální úvěr pro nákup mouky pro obyvatelstvo. Byl ve výši 1.901.081,11,10 liber. Bližší podrobnosti jsem k němu nenalezl.
Tento úvěr byla splacen v průběhu let 1922 až 1923.
3) Úvěr francouzské vlády na nákup koní
Tento úvěr poskytla francouzská vláda a byl použit na nákup koní pro vojenskou správu. Celková výše byla 1,149.210.60 dolarů.
Úvěr byl splacen v roce 1928.
4) Krátkodobé markové úvěry
Jednalo se o dva úvěry poskytnuté obchodním sdružením bank v Berlíně. První byl ve výši 200,000.000 marek a byl použit pro nákup železničních vagonů pro československé dráhy. Druhý byl ve výši 160,000.000 marek a byl využit v moučném hospodářství. Oba úvěry byly splatné do března 1922 a byly do této dob také zaplaceny.
5) Úvěr u Deutsche Bank v Berlíně
Tento úvěr byl ve výši 78,000.000 marek a následovaly další úvěry ve výši 150,000.000 marek, 125,000.000 marek a 100,000.000 marek. Všechny tyto úvěry byly do konce 20-tých let zaplaceny.
Převzetí Rakousko-Uherského státního dluhu
Další zatížení ekonomiky československého státu, představoval Rakousko-Uherský státní dluh. Podle uzavřených mírových smluv musel náš stát převzít z původního Rakousko-Uherského státního dluhu takovou část, které odpovídala jeho rozloze, počtu obyvatel a hodnotě převzatých státních statků a zařízení (např. železnice, silnice apod.). Celkem takto převzala Československá republika z původního Rakousko-Uherského státního dluhu část v hodnotě 5.500,000.000 korun. Současně s Československem muselo původní Rakousko-Uherský dluh převzít ještě Rumunsko, Polsko a S.H.S. (budu používat termín Jugoslávie). To způsobilo právní problém, neboť jeden a tentýž (původně Rakousko-Uherský) dluhopis reprezentoval věřitelské nároky současně proti několika státům.
Pro odstranění tohoto nedostatku se nástupnické státy dohodly, že část původního dluhu rozdělí samostatně pro každý stát. Další část poté vložili do tzv. „společné úrokovací a umořovací pokladny“, která sídlila v Paříži. Reparační komise vítězných mocností poté obstarávala úrokovou a umořovací službu z této pokladny za všechny státy společně.
Měnový úvěr
Poslední zahraniční úvěr, o kterém se zmíníme, byl speciální měnový úvěr u amerických bank. Tento byl uzavřen počátkem 20-tých let a sloužil k vytvoření účinné devizové rezervy. Nejednalo se o úvěr v pravém slova smyslu. Se skupinou amerických bank v čele s National City Bank v New-Yorku byl dohodnut úvěr ve výši 20.000.000 dolarů. Tyto peníze ovšem našemu státu nebyly efektivně vyplaceny, ale byl dán závazný příslib jejich okamžitého uvolnění v případě potřeby. Toto řešení bylo výhodné pro obě strany. Z hlediska amerických bank znamenalo, že nebudou muset vydat hotové kapitálové prostředky. Z našeho pohledu bylo výhodné, že jsme měli dostatečnou devizovou rezervu, ze které se nemuseli platit úroky. Z tohoto úvěru se platila 1 % bankovní provize.Dohodou ze dne 28.5. 1927 došlo ke snížení výše na 15 000 000 dolarů.
Nutno říct, že díky vynikající stabilitě koruny nebylo nutno tento úvěr (do roku 1930) nikdy použít.
Československé zahraniční půjčky
Nyní se dostáváme k příjemnější části, neboť se krátce zmíníme o našich zahraničních půjčkách. Ještě než s k nim dostaneme, podívejme se nejprve na Československé reparační nároky a povinnosti.Československé reparační nároky a povinnosti
Československu, jako vítěznému státu první světové války, byl přiznán nárok na podíl na reparacích poražených států. Celá situace byla ovšem značně složitější. Československo bylo jednak vítězným státem s nárokem na podíl na reparacích, ale také jedním z nástupnických států po poraženém Rakousku-Uhersku. Jako nástupnický stát muselo platit reparační platby a velký vliv měl také fakt, že z nástupnických států po Rakousku-Uhersku bylo v podstatě jediný stát, který byl také schopen reálně něco zaplatit. Rakousko a Maďarsko, jako další nástupnické státy, nebyly počátkem 20-tých let schopny reparace platit.
Situace kolem Československých reparací a nároků je značně nepřehledná. Pro naši reparační povinnost (tedy povinnost Československé republiky platit vítězným mocnostem reparace, jako nástupnický stát po poraženém nepříteli) se v 20-tých letech vžil pojem „osvobozovací poplatek“. Tento pojem se používal, proto se ho přidržme. Zároveň nám umožní odlišit naše pohledávky, v rámci naší pozice na straně vítězných mocností.
K první dohodě o výši „osvobozovacího poplatku“ došlo smlouvou ze dne 10.9. 1919. V této smlouvě se společně zavázali nástupnické státy po Rakousku-Uhersku, tedy Československo, Polsko, Rumunsko a Jugoslávie, k placení reparací vůči spojencům. Výše „osvobozovacího poplatku“ nebyla ve smlouvě číselně stanovena. Odhadovala se na částku asi 1 500 000 000 franků jako celek, pro Československo asi 700,000.000 franků.
Nyní se musíme podívat na obě mírové smlouvy, které se nás týkaly. Mírová smlouva ze St-Germains (s Rakouskem) a Trianonská (s Maďarskem) nás v článcích č. 208 a č. 191 zavazovaly, že převezmeme povinnost k zaplacení hodnoty převzatých státních statků (tedy nemovitosti, železnice apod.) po rozpadlém Rakousku-Uhersku. Také tento závazek nebyl číselně vyjádřen a jeho výši měla dodatečně stanovit mezinárodní komise po provedení odhadů převzatých statků. Výše tohoto závazku se (pro Československo) neoficiálně odhadovala asi na 25 000 000 000 až 30 000 000 000 korun.
Tyto československé závazky, zejména druhý o zaplacení převzatých státních statků, byly mimo jakoukoliv realitu a k jejich úhradě vlastně ani nikdy nedošlo (ještě se k tomuto vrátíme níže).
Jak již bylo napsáno výše, Československu byl jako vítěznému státu, přiznán nárok na podíl na reparacích. Tento nárok nám byl dán rozhodnutím reparační komise ze dne 14.4. 1921, ale pouze za dobu od 28.10. 1918 do konce války. Z tohoto důvodu byl tento nárok v podstatě pouze formální. Umožňoval nám ovšem aktivní účast na jednání reparační komise, čehož Československo využívalo. Obecně bylo se spojenci dohodnuto, že materiální část (která ovšem ještě nebyla vyčíslena), bude kompenzována s „osvobozovacím poplatkem“.
Výše našeho reparačního nároku měla stanovit reparační komise později.
Obecně sdílely naše reparační nároky i povinnosti osud všech reparací po první světové válce. Velmi brzy se ukázalo, že je zcela nemožné je vydobýt a že jsou mimo jakékoliv možnosti poražených států (včetně Československa, jako nástupnického státu). Proto došlo k postupnému slevování z těchto nesmyslných částek (Německé reparace asi na 1/10 původní částky), Rakouské reparace byly zcela prominuty a Maďarské stanoveny na jednorázovou částku 13 500 000 korun ročně.
Československá republika samozřejmě akceptovala tento stav a „reklamovala“ své závazky (zejména ten za převzaté státní statky bývalého Rakouska-Uherska). Konečný závěr z našeho hlediska byl učiněn na Haagské konferenci, kdy bylo dne 20.1. 1930 Československu stanoveno, že původní závazek o převzetí statků bude zrušen a „osvobozovací poplatek“ bude vyřešen jednorázovou částkou ve výši 370 000 000 marek, což bylo asi 2.960,000.000 korun. Částka měla být zaplacena v 37 ročních splátkách a bylo garantováno, že bude konečná a již se nebude měnit.
Co se týče československých reparačních nároků, bylo na této konferenci dohodnuto, že Československo se bude hojit pouze na tzv. „reparacích východních“ (tedy ne na Německých). Tyto východní reparace platilo Rakousko, Maďarsko, Turecko a Bulharsko a náš podíl tvořil asi 240 000 marek, tedy asi 1.760,000 korun.
Československé zahraniční státní půjčky
Československo od roku 1918 do roku 1930 poskytlo pouze dva zahraniční půjčky. 1) Státní půjčka Rakouské republice
Jednalo se o půjčku nově vzniklé Rakouské republice, kterou počátkem 20-tých let zprostředkoval Svaz národů (předchůdce OSN). Československá republika byla v této půjčce participujícím členem. Spočívala v tom, že Československo převzalo část emisí rakouských dluhopisů. Smyslem mezinárodní půjčky byla zejména záchrana kolabujícího rakouského hospodářství.
Bližší informace se mi bohužel nepodařilo nalézt.
2) Úvěr království Maďarskému
Tento úvěr byl ze poskytnut v průběhu 20-tých let Maďarsku. Spočíval v tom, že československá železniční správa (státní podnik) převzala od Maďarska namísto hotového zaplacení své pohledávky ve výši 83,620.000 korun, tzv. 7,5 % dluhopisy, které byly umořitelné podle domluveného splátkového kalendáře.
Bližší informace se mi bohužel opět nepodařilo nalézt.
Závěr
Na další tabulce máte celkový přehled Československých zahraničních úvěrů, o kterých bylo hovořeno výše.Tab. č. 1 – seznam hlavních úvěrů Československé republiky ve stavu k roku 1930
Tím bychom první článek o hospodářství Československé republiky ukončili.
V dalším článku se zaměříme finanční situaci Československé republiky z vnitřního hlediska a také bych se rád dotkl uzavírání vzájemných smluv mezi nástupnickými státy po bývalém Rakousku-Uhersku. V dalších článcích se již zaměříme do oblasti průmyslu, ale před tím pokládám stručné vyložení finanční situace našeho státu za potřebné.
Děkuji za pozornost.
Použité zdroje:
1) Československá vlastivěda svazek 6, Masarykova akademie práce, Václav Dědina, Praha 1930.