Operace CIA GOLD

[v.m.]

TAJNÁ OPERACE CIA a SIS
OPERACE GOLD / STOPWATCH





Tato tajná operace na území Berlína v letech studené války, byla zpracována také literárně v knize „The Innocent“.

V upoutávce na tuto knihu „The Innocent“ (Nevinný), od Ian McEwan , nakladatelství Odeon, překlad Ladislav Šenkyřík, recenzent uvádí:

„Píše se rok 1955 a do rozděleného Berlína přijíždí nesmělý anglický mladík, technický zaměstnanec Královské pošty, aby se svým skromným přispěním podílel na ambiciózní, přísně tajné operaci CIA a britské tajné služby SIS. Projekt, který byl ve skutečnosti vyzrazen britským špionem pracujícím pro Sovětský svaz v samém zárodku (George Blake byl v roce 1961 odsouzen britským soudem za vlastizradu ke 42 letům vězení), spočíval ve vyhloubení tunelu do sovětské okupační zóny, odposlouchávání telefonních hovorů a zachycování šifrovaných zpráv.
Mladý Leonard Marnham však nežije jen svou prací. Berlín, který ho překvapí stále citelnou poválečnou chudobou i vzrůstajícím napětím rozděleného světa, které o šest let později vyvrcholí stavbou Berlínské zdi, pro něho zároveň znamená vstup do dospělosti i první milostnou zkušenost. Ve chvíli, kdy se velké dějiny nečekaně protnou se soukromým světem hrdinů v sérii typických mcewanovských tragikomických náhod, dochází i k nečekanému rozuzlení příběhu, pod jehož špionážním nátěrem pulzuje život skutečných lidí, jemuž McEwan rozumí jako málokterý současný světový autor.“

Podívejme se na operaci pod krycími názvy „GOLD“ (CIA), či „Stopwatch“ (SIS) trochu blíže. Tato společná přísně tajná operace dvou výzvědných služeb – americké CIA1) a britské SIS (The Secret Intelligence Service)2), byla provedena s cílem odposlouchávat sovětské a východoněmecké telekomunikační kanály, napojením se na podzemní „křižovatku“spojových kabelů.

K tomuto účelu měl být vybudován podzemní tunel vedoucí z amerického do sovětského sektoru.

V minulosti už byl takovýto odposlech zaznamenán. Jednalo se o operaci „SILVER“, kterou provedli britští zpravodajci v Rakousku.

Vzhledem k těmto zkušenostem bylo rozhodnuto, aby se na akci podíleli. V dalším průběhu studené války bylo provedeno mnoho podobných akcí, jejimž cílem bylo zjišťování utajovaných skutečností o vojenských a politických záměrech SSSR. Celá řada z nich byla prováděna pomocí speciálních ponorek, které pronikaly do výsostných vod SSSR.

Vraťme se ale k operaci „Berlínský tunel“.

Ještě před zahájením celé operace v roce 1955, byly o této skutečnosti informovány bezpečnostní služby SSSR svým agentem v SIS, kterým byl George Blake. 3)

Aby nedošlo k odhalení tohoto zdroje, a také protože informace Blakea měly vyšší informační hodnotu (rozkryl celou agenturní síť proti SSSR), ponechaly sovětské orgány budování a později in provozování tohoto odposlechu v činnosti po dobu asi 1 roku.

V oficiálním hodnocení operace „GOLD“ se jednoznačně uvádí, že se jednalo o nejcennější zdroj informací, který kdy CIA měla k dispozici. V souvislosti s výše uvedeným to sice vyvolává určité pochybnosti, nicméně zdroj informací to byl bezesporu kvalitní.

Některé podrobnosti operace „GOLD“ jsou stále utajovány a lze dohledat relativně malé množství odtajněných dokumentů. Hlavním důvodem je, kromě jiných faktorů, že tehdejší ředitel CIA Allen Dulles nařídil, aby k operaci bylo prováděno minimum oficiálních záznamů, takže některé podklady prostě chybí!

Podle některých zdrojů to byl Reinhard Gehlen, ředitel Bundesnachrichtendienst, který jako první informoval svůj protějšek v USA (Dullese) o této možnosti a skutečnosti, že křížení kabelů je umístěno v hloubce asi 2 metry a velmi blízko amerického sektoru v západním Berlíně.

Operace byla zahájena v listopadu 1953 pod vedením William King Harvey, přípravou (vybudování objektu, který sloužil k přikrytí operace) a zahájením hloubení tunelu o délce 450 metrů vedeným v hloubce 6 metrů.

Počáteční vertikální hloubení chodby tunelu ze sklepení k tomu vybudované budovy v okrsku Rudow, bylo zahájeno 2. srpna 1954 a stavba tunelu byla ukončena 25. února příštího roku.

O rozsahu prací svědčí některá čísla: Bylo nutno vytěžit 3.100 tun zeminy, na výztuže bylo spotřebováno 125 tun oceli a bylo také spotřebováno 1.000 krychlových yardů malty.

Odposlouchávací ústředna byla umístěna v americkém sektoru na Neukölln/Rudow a tunel vedl pod Treptow/Altglienicke v sovětském sektoru (viz mapa).




Odposlouchávací stanoviště bylo schopno zachycovat a nahrávat rozhovory z a do sovětského vojenského velitelstvím umístěného v Zossen u Berlína, dále hovory vedené mezi Moskvou a ambassádou SSSR ve východním Berlíně a hovory mezi představiteli východního Německa s představiteli SSSR.



[align=center]Schéma připojení, jak si náčrt pořídil autor vzpomínek[/align]

Podle dostupných údajů nebylo v té době možno luštit šifrované zprávy, takže využitelné zprávy byly pouze ty, které byly vedeny v otevřené řeči.
Dle oficiálních údajů bylo v průběhu méně než jednoho roku (11 měsíců a 11 dnů) zachyceno na 500.000 hovorů na 50.000 páskách. Přestože si Sověti byli vědomi tohoto odposlouchávání, vzhledem k výše uváděným skutečnostem (Blake), byli nuceni zachovat „normální“ provoz s kladením vyššího důrazu na dodržování zásad utajení. Nelze vyloučit, že touto cestou mohli „podstrčit“ CIA i některé dezinformace.


Přímý neidentifikovaný účastník zpravodajských inženýrských služeb, na proces plánování operace a budování tunelu, vzpomíná:

K projektu jsem byl přizván počátkem roku 1951. První jednání se soustředilo na otázku, zda vůbec je možno takovýto tunel vybudovat v utajení. Moje odpověď byla kladná s tím, že to zabere více času a budou vyšší náklady. Po zhodnocení odhadovaného zpravodajského „zisku“ z této akce, bylo rozhodnuto operaci zahájit.

Po obdržení „zelené“ byly zahájeny přípravy: specifikace, jaké síly budou použity, shromáždění materiálu, výběr místa, výcviku personálu, vyřešení dopravy. Ptroblémem mj. bylo, že vytěžený materiál, který měl odhadem zaplnit 20 běžných místností, nesměl být kvůli utajení odvážen z místa. Proto bylo rozhodnuto o využití „krycího“ objektu. Kde přízemní prostory budou využity pro skladování vytěžené zeminy a prostory na patře k umístění pro odposlechové středisko.

Na jaře 1953 jasem ve Frankfurtu navštívil vyššího představitele rezidentury CIA. Bylo mi oznámeno, že za hlavního inženýra byl vybrán pplk. Leslie M. Gross. Dále jsem byl informován o schůzce s představiteli SIS v Londýně (doprovázel mě Bill Harvey, rezident v Berlíně), kde jsem představil některé matematické analýzy pro stavbu tunelu, kterým ale bohužel účastníci jednání nerozuměli a diskuze se stočila na to, jak by měl tunel vypadat a zda použít betenové prefabrikáty, které britové používali ke stavbě podzemní dráhy. Dal jsem protinávrh použít ocelové tubusy, které budou lehčí, a bude se s nimi lépe manipulovat. Návrh byl akceptován!

Po dalších jednáních a výpočtech byl návrh přijat a byla zadána výroba těchto tubusů vybranému dodavateli.

Pro budování tunelu byli vybráni důstojníci a poddůstojníci ženijních sborů. Současně bylo hledáno místo, kde proběhnou nácviky ve spojování tubusů a provádění výztuže.

Tunel musel být projektován tak, aby unesl kromě váhy zeminy také vozidla pohybyjící se na vozovce nad ním ( Schornefelder Chausse), kde šlo také o tanky o váze 60 tun.

Řešil se rovněž problém vertikální šachty k napojení na kabely, což bylo v odpovědnosti britských ženistů, kteří tento systém předvedli na schůzce v Anglii.

Následně B. Harvey rozhodl o konečném umístění tunelu v předměstském rajonu Altglienecke, který povede k místu, kde se dle předpokladu nacházely dva kabely v dobrém stavu a třetí v horším stavu ve výkopu západně Schoenefelder Chausee.

K vytýčení trasy tunely byly použity letecké fotografie, některé z nich, pro vyšší přesnost, byly nasnímány na desky. Z nich byla určena vzdálenost a elevace tunelu a také geologické údaje. Současně s tím, bylo také použito nové zařízení pro měření dálky (EMDS), kdy agenturní prostředek v místě „napíchnutí“ kabelů simuloval poruchu na vozidle a umístil na něm zařízení, ke zjištění přesné dálky pomocí EDMS.

Dalším úkolem bylo vybudování „skladiště“ v místě počátku budoucího tunelu, s použitím místních dodavatelů stavby a běžně dostupného materiálu, pod utajenou kontrolou berlínské jednotky ženistů. Stavitelé se sice pozastavovali nad touto podivnou stavbou, zejména pak rozsáhlým podzemním částem bez podpůrných částí. Američtí inženýři, aby to nějak zdůvodnili, to nazvali „experimentální“ stavbou.

Mezitím byl ukončen výcvik se zařízením v Novém Mexiku, kdy byli přizváni také dva britští ženijní specialisté, kteří měli provést kritickou operaci napojení odposlechu z tunelu na kabely, a byla zahájena přeprava všech komponentů do Berlína. Kovové části tubusu a vzpěr byly před odesláním „pogumovány“, aby v průběhu montáže v tunelu, nepůsobily nadměrný hluk. Přeprava byla provedena prostřednictvím „US Army Quartermaster Corps“, který zásilku připravil a odeslal do Hamburgu, odkud putovala vlakem do Berlína, jako každá jiná zásilka, bez bezpečnostního doprovodu.

Budování tunelu započalo v srpnu 1954 hloubením vertikální šachty ve sklepení skladu, o rozměru 10 stop v průměru a 10 fítů hloubky v základech budovy. Poté byl v této šachtě sestaven štít. Hloubení tunelu probíhalo v sekvencích nasunutí-kopání-stažení-montáže tubusu a opakování činnosti. Na jaře 1955 zahájili britští experti budování vertikálního přístupu kem kabeláži. První kabel byl „napíchnut“ v květnu 1955 a bylo zahájeno budování systému přenosu signálů k nahrávacím zařízením.


Po nahrání celé cívky byla nahrávka odeslána do Washingtonu a Londýna ke zpracování.

Jeden z problémů, který bylo nutno řešit v průběhu provozu tunelu, bylo udržení stanovené teploty. Vzhledem k použité technice, vakuové elektronky v přístrojové části tunelu byly zdrojem značného tepla, které se nedařilo použitou klimatizací snížit. Problém musel být vyřešrn do příchodu zimy.

Důvodem bylo, že jednoho chladného rána se na povrchu silnice objevila skvrna (roztátí námrazy, vysušení vlhkých částí), která mohla vyvolat nežádoucí pozornost. Urgentně bylo nutno instalovat vodní chlazení prostoru, což se povedlo bez větších problémů. Přesto bylo třeba teploty i nadále monitorovat (v tunelu i nad ním), k čemuž dodala vhodné zařízení firma „Wallace and Tiernan Products“z New Jersey.


¨


Zařízení bylo „objeveno“ v dubnu 1956, když před tím bylo zaznamenáno v konverzacích hodně stížností na kvalitu telefonního spojení a byla požadována náprava. Skupina východoněmeckých techniků objevila tunel při inspekci hlavních kabelů.



Sovětská kontrarozvědka se rozhodla k odhalení tunelu až téměr rok poté, co byl Blake přeřazen na jiné pracoviště (z technického na operativní) a s tunelem neměl nic společného (přeřazen v r. 1955).
14. 4. 1959 se pak Blake vrací do Londýna. Pak odjíždí na další služební přidělení do Libanonu. MI 5 však již začíná tušit, že v MI 6 pracuje někdo pro sovětskou rozvědku. 3. dubna 1961 odlétá Blake do Londýna, kde je zatčen agenty MI5 a pak odsouzen k 42 letům vězení.

Závěr: Operace Gold byla naplánována a realizována v průběhu studené války, kdy západní spojenci, ale zejména USA, usilovaly o získání podstatných vojensko-politických informací o SSSR a záměrech dalšího vývoje ve východním Německu. Přínos operace byl ze strany CIA velmi vysoce hodnocen. Podobně k tomu přistupoval, ale až po odhalení tunelu, i „spřátelený“ tisk, který mj. považoval finance vydané na tuto operaci za „nejlépe zhodnocené peníze“.

Oficiální záznamy CIA (dnes některé z nich odtajněné – viz níže zdroje), je možno studovat na uvedených stránkách. Nutno ale vidět, že tyto záznamy byly psány v době, kdy zpravodajské služby USA a Velké Británie neměly o prozrazení operace už při jejím plánování žádné povědomí. Až do odhalení Blake, se stále domnívaly, že k prozrazení operace došlo náhodou při kontrole telefonních kabelů, v důsledku „určitých“ poruch způsobených jejich stavem a počasím.

Na straně SSSR bylo odhalení této operace využito k zahájení rozsáhlé politické kampaně a mělo také sloužit ke zdůvodnění vybudování tzv. „Berlínské zdi.“

1)CIA (Central Intelligence Agency, Ústřední zpravodajská služba) – hlavní rozvědná služba USA
Po 2. světové válce ukončil americký prezident Truman činnost Kanceláře strategických služeb (OSS), která působila za války jako vojenská rozvědka. V lednu 1946 Truman zřídil Central Intelligence Group (Ústřední zpravodajskou skupinu, CIG), která měla koordinovat americké zpravodajské aktivity. CIG byla zrušena roku 1947, kdy americký Kongres schválil zákon o národní bezpečnosti, kterým byla téhož roku vytvořena CIA. Prvním ředitelem CIA byl jmenován admirál Roscoe Hillenkoetter.

2)Secret Intelligence Service (SIS, neoficiálně také MI6, Military Inteligence Deputary 6)[1] je tajná britská služba. Byla založena roku 1909 a má provádět zahraniční špionáž.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Secret_Int ... ce_Service
Další podrobnosti k činnosti SIS na webu https://www.sis.gov.uk/

3)George Blake
Narodil se 11. 11. 1922. Do školy chodí v Haagu, poté odjíždí do Egypta k příbuzným, kde na káhirské anglické škole pokračuje ve svém vzdělávání. Do Holandska se vrací roku 1938. Pak přichází nacistická okupace a s ní 10.5 1940 letecký útok na Rotterdam, při kterém padlo za oběť bombám 26000 domů a bylo zabito či zraněno na 30000 lidí. George tento masakr přežil a začal proti okupantům bojovat.
Když byl zatčen gestapem a odvlečen do internačního tábora v Schoorlu, prchá, aby pokračoval v boji. Přidává se k podzemnímu hnutí a stává se v 18 letech vůdcem místní skupiny. Později přechází do aktivnější ilegální skupiny napojené na SOE, anglický Útvar zvláštních operací. Uniká gestapu a připravuje se na odchod do Anglie, kam se nakonec po strastiplné cestě přes Belgii, Francii, Španělsko dostává.
Po prověrce prochází množstvím školení, nastupuje nejprve jako námořník, poté je umístěn do výcvikových táborů tajné služby. Místo parašutistické akce však nakonec pracuje v ústředí SOE. Při spojenecké invazi v roce 1944 vstupuje jako příslušník štábu maršála Montgomeryho na francouzském území. Po skončení II. SV odchází jako velitel zpravodajské služby do Hamburku, kde shromažďuje informace o nacistickém námořnictvu. Do Londýna se vrací na jaře roku 1947 a tady o něho projevuje zájem tajná služba MI 6. Má se naučit rusky a také to v rekordním čase zvládá na Cambridgské univerzitě. Na podzim roku 1948 odjíždí pracovně do Soulu na tamní britský zastupitelský úřad (v krycí funkci vícekonzula). V průběhu války byl společně s ostatními pracovníky internován.
Na jaře 1953, přestože korejská válka ještě neskončila, je skupina diplomatů přes Čínu a Sovětský svaz přepravena do Londýna.
V roce 1954 mizí Blakeovo jméno oficiálně ze seznamu pracovníků ministerstva zahraničí, stává se kádrovým příslušníkem britské rozvědky MI 6. Ve skutečnosti již ale pracuje pro Sovětský svaz. Prochází bez poskvrny špionážními aférami kolem Macleana, Burgesse a Philbyho a dostává se do západního Berlína, horkého místa mezinárodní špionáže. Má velký podíl na odhalení operace Gold.




[align=center]Blake s manželkou[/align]

Oficiální záznamy k operaci Gold:
https://www.cia.gov/library/center-for- ... 61/5-4.pdf
Pokračování dokumentů CIA:
https://www.cia.gov/library/center-for- ... 61/5-3.pdf
Fotodokumentace k operaci Gold: http://einestages.spiegel.de/external/S ... turedEntry
Mapa k operaci Gold: http://toolserver.org/~geohack/geohack. ... e:landmark
Wikipedia k operaci Gold: http://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Gold

[v.m.]

Dle časových možností se chystám v budoucnu provést analýzu oficiálních odtajněných dokumentů CIA. V případě, že to provede někdo přede mnou, budu jen rád, odkazy na dokumenty jsou připojeny u stati.

Níže uvádím informaci zaslanou rezidentem Frankfurt řediteli CIA k operaci GOLD





*************************************************************

[v.m.]

Odhalení tajného tunelu

V příloze „A“ odtajněného dokumentu k operaci GOLD, se uvádí hodnocení důvodů objevení odposlechu, na základě tehdy zjištěných faktů a bez možnosti přihlédnutí ke skutečnostem, které v té době nebyly známy (Blake). Dokument je datován 15. Srpna 1956. Pro tunel a operační skupinu je zde používán název „PBJOINTLY“, což byl pravděpodobně vlastní název operace, zatímco termín GOLD se pravděpodobně používal jako krycí název až později.

Vyhodnocení bylo prováděno na základě skutečných událostí jako vyhodnocení dopravní situace, komunikací, zabudovaného mikrofonu v chodbě a osobním pozorováním.

Z dokumentu:

„Byl přijat zásadní závěr, že k odhalení „PBJOINTLY“ bylo čistě náhodné a nebylo výsledkem proniknutí do amerických a britských služeb, kterých se činnost týkala (pozn. CIA, SIS), porušení bezpečnostních předpisů, či testování kabeláže sovětskými či východoněmeckými orgány. Následuje detailní popis toho, co se ve dni odhalení odehrálo".

Poznámka:

Než přistoupíme k popisu situace a činností, je nutné zdůraznit: Ryze teoreticky mohlo dojít ke skutečnosti, že rozvědné orgány SSSR nepředaly informaci o zámyslu vybudování odposlechového tunelu v Berlíně orgánům kontrarozvědky, aby si uchránily svůj informační zdroj. Vzhledem k tomu, že ostatní informace o špionážní síti namířené proti SSSR byly v „jistých“ časových horizontech realizovány „likvidací“ jednotlivých agentů, zdá se být předchozí úvaha bezpředmětná. Také CIA, značně později, přisoudila odhalení tunelu jednoznačně činnosti Blake.
Je ale jisté, že k odhalení tunelu došlo až v okamžiku, kdy byl Blake povolán zpět do Londýna a připravoval se na další vyslání.

Z tohoto faktu můžeme usuzovat, že rozvědné a kontrarozvědné orgány SSSR rozehrály proti CIA rozsáhlou zpravodajskou hru. Zda došlo k „hledání“ poškozených kabelů skutečně spontánně na základě nepříznivých povětrnostních vlivů, či se pouze čekalo na vhodný okamžik, aby akce byla spuštěna, se nedá z dostupných dokumentů zcela reálně posoudit.

Z dokumentu:

"Operativní pracovník skupiny PBJOINTLY hodnotí povětrnostní situaci v noci na 16 dubna takto: nad Berlínem se přehnal silný déšť a bylo zaplaveno množství telefonních a telegrafních kabelů v oblasti Karlhorst a Mahlow. První porucha byla zaznamenána na kabelu FK 151 v Wassmannsdorfu dne 17. dubna.

Porucha byla odstraněna odříznutím vadné části a natažením nouzového kabelu v délce 3000 metrů.

Mezi 17. a 22. dubnem, kdy došlo k odhalení, kabely číslo 150, 151, 153 a 157, byly v různých časových úsecích mimo provoz. Ve stejném časovém úseku sovětští spojaři a východoněmečtí technici pošt a telegrafů, horečně pracovali na obnovení a udržení spojení.

Telefonní linky k maršálu Grečkovi, veliteli skupiny sovětských vojsk (GSFG), generálu Kosyikanovi, Malyi, Tsarenkovi a Dudakovovi nefungovaly, čímž byli odříznuti od komunikačního spojení.

Porucha na kabelu FK 150 způsobila ztrátu spojení hlavního komunikačního centra s Moskvou, stejně jako ke ztrátě komunikace „Vzdušné výstrahy, velení a řízení“ ve Východním Německu.

Východoněmečtí technici začali testovat spoje umístěné v Karlhorstu a Mahlowu, pracemi severně Mahlow. Hlavní porucha na FK 150 byla objevena a opravena ve Wassmannsdorfu 18-19. dubna a 19.4 druhá hlavní porucha v Schoenfeldu, pouze 2 km jižně od místa „napíchnutí“. Má se za to, že tato porucha byla odstraněna 20.4 v ranních hodinách natažením nového kabelu, ale spojení přes FK 150 zůstávalo i nadále neuspokojivé, proto i nadále probíhalo další testování.

(Pozn.: kabelu FK 150 se obávali američtí specialisté od samého počátku, protože vyhodnotili jeho stav jako silně neuspokojivý, poškozené izolace apod. Proto také odposlech kabelu byl zpožděn o 3 měsíce).

O situaci z 19.4 byla podána testujícími techniky informace 20.4 v tom smyslu, že se zdá být vše v pořádku a nebyly nalezeny další poruchy. Berlín o této skutečnosti informoval velitelství GSFG, že byla učiněna všechna možná opatření k nápravě.

V průběhu 20. 4. sovětští operátoři v Karlhorstu u propojovacích skříní v Mahlow a Zossen/Wuensdorrfu prověřili páry kabeláže FK 150, které zabezpečovaly spojení pro vysoce postavené představitele a provedli propojení/zapojení, tak jak to bylo možné. Odposlechem zjištěno, že nic nebylo sděleno o dalších závadách či potřebě odkrýt kabely.

Ale už 21. 4. Technici z Karlhorstu sdělili kolegům v Zossenu/Wuensdorfu, že FK 150 ještě nebyl opraven, a že zřejmě bude zapotřebí ještě tak 2 dnů k vyřešení problémů.

Testování a přesměrování obvodů započalo 21. 4., přičemž Sověti projevovali enormní starost o telegrafické spojení „Vzdušné výstrahy“ GSFG, pro který byl 17. 4. Použit kabel FK 130.

O situaci poruše na spojové síti „Vzdušné výstrahy“ informoval pplk.Vyunik, náčelník ústředny v Wuensdorfu, majora Alpatova, „šéfa“ ústředny v Karlshorstu, přímo do bytu. Dohodli se, že spojení musí být obnoveno do rána a Alpatov odešel do služby na svou ústřednu.

Nebyla získána podstatná informace k činnosti o testování a prováděným opravám v době od 03.00 20. 4. do 00.50 22. 4., nicméně se zdá pravděpodobné, že testování pokračovalo severním směrem až do zjištění poruchy a došlo k rozhodnutí vyměnit celou jednu sekci kabeláže až k napojení odposlechu, nebo došlo k rozhodnutí, vzhledem k opotřebení kabelu, nahrazovat jednu sekci kabeláže po druhé směrem k propojení, kde byl odposlech realizován.

Přibližně v 00.50 dne 22. dubna, bylo spatřeno cca 40 až 50 mužů na východní části of Schoenefelder Allee, kteří kopali na místech vzdálených od sebe cca 3 až 5 stop nad kabelem a také nad napojením odposlechu.
Přibližně v 02.00 byla odposlechová šachta objevena a v mikrofonech byla slyšet v cca 02.10 ruská konverzace, jejíž obsah svědčil o tom, že v šachtě nevidí nic podezřelého.

Do stropu odposlechové šachty byl vyhlouben malý otvor, který dovoloval prohlédnutí „komory“ a byl k tomu přivolán sovětský kapitán. Protože se domníval, že jde o místo určené pro zesílení signálu, nařídil jeho odkrytí, aby k němu získali přístup.“

Konec volného překladu části dokumentu z přílohy „A“.

Poznámka: Výše uvedené skutečnosti popisují situaci, jak došlo k odhalení místa napojení odposlechu na komunikační kabely. Mám za to, že popis poslední části těchto kroků, tj. nejméně od 00.50 22. 4., ale spíše už od 21. 4. , byl už plně v režii sovětské kontrarozvědky, která využila zaplavení spojových kabelů k tomu, aby ukončila, bez zveřejnění skutečnosti, že o tajném tunelu věděla, jeho činnost.

[Rosomak]

Zbývá dodat, že George Blake po odsouzení na 42 let po pěti letech (1966) za pomoci dvou protijaderných aktivistů a jednoho vězně utíká z vězení a dostává se do SSSR, kde dosud žije z důchodu KGB, napsal v roce 1990 autobiografii, která v Británii měla úspěch takový, že vláda zakázala vyplácení provizí, ale vyhrál u soudu. Nedávno napsal novou knížku...
http://en.wikipedia.org/wiki/George_Blake

[Lord]

Kdo chce vyhledávat další zajímavé dokumenty má možnost na
http://www.archives.gov/

World War II Photos
http://www.archives.gov/research/milita ... humbnails/
Nebo
http://media.nara.gov/

Cuban Missile Crisis
www.globalsecurity.org/military/ops/cuba-62.htm
www.gwu.edu/~nsarchiv/nsa/cuba_mis_cri/docs.htm

Ruské archivy
www.rusarchives.ru

Mitrochinův archiv
Kdo by chtěl něco v opačném gardu - hlavní zpravodajské operace KGB v Evropě a v Severní Americe.
Ve druhém dílu se oba autoři věnují Latinské Americe, Střednímu východu, Africe a Asii. Třebaže jsou pro nás tahle teritoria poněkud vzdálená, přesto se metody a cíle neliší – ovládnutí světa všemi prostředky.
Naši naivkové, kteří nevědí, jak se získávají a jak působí vlivoví agenti, tam najdou přehled celé řady vlivových operací i v tak průmyslově vyspělé zemi, jako je Japonsko.
Tomský hezky "obhajuje" skopičárny
www.youtube.com/watch?v=xZMdt7di19c

[v.m.]

Příloha „B“

Rekapitulace a hodnocení zpráv získaných prostřednictvím REGAL.

Objevuje se nám zde nový název operace/zdroje informací, pod názvem „REGAL“.

Zdroj je hodnocen následovně:

Operace poskytla USA a UK unikátní zdroj informací o sovětské sféře, jaká tady nebyla od roku 1948. Oficiální představitelé považovali operaci „PB Jointly“, v její aktivní fázi, jako přímý zdroj „včasného varování“ týkající se sovětských záměrů v Evropě, jestli ne dokonce ve světě.

V politické sféře:

V průběhu „života“ zdroje (11.5 1955 – 22. 4. 1956) byly získávány informace o intencích SSSR v Berlíně, včetně detailizace a pochopení každého „incidentu“ (také tím, že byly podávány z různých zdrojů). REGAL ukázal, že Sověti neměli zájem na konfrontaci s ostatními třemi okupačními silami, třebaže čelili stupňující tlaku východoněmecké strany, která chtěla získat suverenitu nad východní částí Berlína a Německa. Zprávy z REGAL také ukázaly na „rozmíšky“ mezi představiteli SSSR a východního Německa a nepřipravenost k řešení situace, kdykoliv byli do incidentu zapojeni občané některé ze Západních stran.

Poznatek o rozhodnutí SSSR vybudovat německou armádu (NLA) byl pomocí REGALU získán v říjnu 1955, takže o tom mohla být informována delegace USA na jednáních v Ženevě (na úrovni MZV).

REGAL také podal jasné svědectví o programu XX. Sjezdu KSSS a jeho implementaci. Ukázal také snahu Žukova omezit vliv politických pracovníků v armádě (což také zapříčinilo jeho pád), bylo možno zaznamenat v materiálech od podzimu 1955 až do poloviny dubna 1956.
Podal rovněž svědectví o vztahu mezi jednotlivými vojenskými představiteli SSSR a vztahů mezi Poláky a sovětskými vojsky umístěnými na území Polska.

Ve vojenské oblasti:¨

Všeobecně

a)Reorganizace Ministerstva obrany SSSR

b)Sovětské plány na posílení koordinace v rámci Varšavské smlouvy

c)Realizace veřejného prohlášení ke snížení síly sovětských OS

d)Identifikace tisíců sovětských důstojníků



Vzdušné síly:

a)Vývoj zdokonalování schopnosti jaderných leteckých sil v NDR

b)Přezbrojení sovětské armády v NDR novými bombardéry a dvoumotorovými přepadovými letouny s „airborne radar“ schopnostmi

c)Zdvojnásobení síly sovětských bombardérů v Polsku a zjištění nové letecké divize


Utajení:

a)Identifikace přibližně jednoho sta zařízení leteckých sil SSSR na území NDR, Polska, včetně klíčových výrobních kapacit

Pozemní síly:

a)Bojovou organizaci sovětských OS na území SSSR, která nebyla před tím identifikována žádným zdrojem

b)Sovětské výcvikové plány na jaro a počátek léta 1956 v NDR a Polsku

c)Zjištění několika tisíců sovětských polních postů (průzkumných)


Námořnictvo:

a)snižování personálu námořních sil

b)Organizace a administrativní procedury velitelství Baltické flotily a námořních základen na pobřeží Baltiku


Vědecká oblast:

a)Identifikování stovek osob zapojených do jaderného programu

b)Získání poznatků k těžebním oblastem uranu


Operační poznatky:

a)Organizaci, funkce a procedury Sovětské zpravodajské služby v NDR

b)Identifikace několika stovek příslušníků tajných služeb v NDR a Moskvě


Krátký závěr:

Je nesporné, že vytěžováním informací z konverzací na telefonních linkách získaly rozvědné služby USA a Velké Británie celou řadu poznatků, ke kterým tyto zpravodajské složky neměly jinak přístup.

Samozřejmě i to svědčí o „jisté“ kvalitě agentů pracujících pro USA a UK proti SSSR, pokud tyto sítě vůbec existovaly (předpoklad byl, že ano, protože když nic jiného, byly zde prostředky bývalých zpravodajských služeb fašistického Německa).

Z výčtu nelze zcela jasně identifikovat kvalitu získávaných informaci, i když zájem o implementaci XX. sjezdu KSSS a některé další, mohou vyvolávat jisté otazníky.

V každém případě je sumarizace zájmů a získaných poznatků poučná, a to i pro pochopení činnosti tajných služeb západních zemí.






*************

[Rosomak]

Nechci to hrotit do flame, ale přijde mi, že SSSR dobře USA a GB vodil za nos.
Spousty podvržených zpráv, falešná komunikace, zdání že to vyšlo.
Tj. chcete zprávy? Tak je máte.
Kvalitní základ podvržené komunikace na xx dalších let.

Myslím si to od té chvíle, co jsem viděl první dokument.
Nezdálo se mi, že by to Amíci utajili tak, jak jim v.m. fandí.
Pokud si to dobře přečtete, najdete základní průšvihy...

Ale to jen můj dojem, ta prosím k tomu tak přistupujte.

[Vladimír]

Zbývá dodat, že George Blake po odsouzení na 42 let po pěti letech (1966) za pomoci dvou protijaderných aktivistů a jednoho vězně utíká z vězení a dostává se do SSSR, kde dosud žije z důchodu KGB, napsal v roce 1990 autobiografii, která v Británii měla úspěch takový, že vláda zakázala vyplácení provizí, ale vyhrál u soudu. Nedávno napsal novou knížku...
http://en.wikipedia.org/wiki/George_Blake

Neboli opětně se ukázala nevýhoda demokracií proti diktatuře. V SSSR by ho v pro něj lepším případě popravili.

[cover72]

v.m.: píšeš "Zařízení bylo „objeveno“ v dubnu 1956 (...) Skupina východoněmeckých techniků objevila tunel při inspekci hlavních kabelů."
a zároveň
"Sovětská kontrarozvědka se odhodlala k odhalení tunelu až poté, co se 14. 4. 1959 Blake vrací do Londýna"

Tak které z těch dat je správné? Protože kdyby byl tunel odhalen v roce 1956, nemělo by smysl ho znovu odhalovat v roce 1959, no ne?

Jinak souhlasím s Rosomákem, že pokud sověti nebyli blázni, museli západní tajné služby od počátku zásobovat parádními dezinformacemi.

[v.m.]

v.m.: píšeš "Zařízení bylo „objeveno“ v dubnu 1956 (...) Skupina východoněmeckých techniků objevila tunel při inspekci hlavních kabelů."
a zároveň
"Sovětská kontrarozvědka se odhodlala k odhalení tunelu až poté, co se 14. 4. 1959 Blake vrací do Londýna"

Tak které z těch dat je správné? Protože kdyby byl tunel odhalen v roce 1956, nemělo by smysl ho znovu odhalovat v roce 1959, no ne?

Jinak souhlasím s Rosomákem, že pokud sověti nebyli blázni, museli západní tajné služby od počátku zásobovat parádními dezinformacemi.

Máš samozřejmě úplnou pravdu, a já se všem omlouvám. Při pokusu o krácení textu jsem se dopustil této neúmyslné deziformace.

Skutečnost byla následující:

Blake pracoval v technické sekci SIS a z tohoto titulu byl přítomen i první schůzce k operaci GOLD s Američany v Londýně. Zda se zúčastňoval i dalších jednání, jsem nezjistil.
V roce 1955 byl přeřazen na jiné pracoviště (zřejmě jedna z operativních sekcí - získávání agentů) a tak se ocitl mimo hru a podezření. V roce 1959 pak byl skutečně odvolán do Londýna a připravoval se na další přidělení.

Dle zdroje http://www.faqs.org/espionage/Ba-Bl/Berlin-Tunnel.html, odhalení tunelu chtěl politicky využít i Chruščov, čímž také ovlivnil rozhodnutí, kdy tunel "objevit".

V tomto smyslu také opravím hlavní příspěvek!

Děkuji za upozornění a zdravím

Vlado

[komisař]

O tomto tunelu je článek v časopisu Naše vojsko č. 10/2007, autor Miroslav Šiška

Georg Blake : Pro KGB začal pracovat z vlastního popudu od podzimu 1951, v říjnu 1953 byl přeřazen do Sekce Y v Londýně. V lednu 1954 pořizoval protokol o jednání s Američany a později předal i zákres plánku. Na jaře 1955 byl přeřazen do Berlína s úkolem řídit agenturní síť MI-6, avšak o plánu GOLD byl nadále průběžně informován. V hlavním článku je uvedeno, že k jeho zatčení došlo "3. dubna 1961 odlétá Blake do Londýna, kde je zatčen agenty MI5". V článku Miroslava Šišky je uvedeno, že "teprve polský dvojitý agent Michael Goleniewski, který v prosinci 1960 uprchl z Varšavy a přeběhl k CIA, identifikoval tohoto muže jako George Blakea"

Útvar SIS, Sekce Y (šéf Peter Lunn ) měla na starosti odposlechy sovětských diplomatických a vojenských linek Londýně, Ženevě a Vídni.

Šéf CIA Allen Dulles stavbu povolil v listopadu 1954.

Tunel byl dlouhý 583 metrů. Použity byly vlnité pozinkované desky a po stranách byly obloženy pytli z písku. V tunelu bylo instalováno výkonné klimatizační zařízení k odvodu tepla ze zesilovačů, protože se báli, že v zimě toto teplo rozpustí nad tunelem sníh a odhalí umístění tunelu.

Na sovětské vedení byly napojeny tři kabely a 432 zesilovačů a shodný počet magnetofonů. Denně to představovalo až 1200 hodin nahrávek. Celkem bylo pořízeno 50 000 cívek.

1. hlavní správa KGB - zahraniční rozvědka chránila pouze své spojení, konkurenční vojenskou GRU neinformovala !!!!

Objevení tunelu : 22. dubna 1956. Důvodem byla rýsující se Suezská krize, kdy SSSR uvažoval o vyslání dobrovolníků a zhoršující se situce v Maďarsku. SSSR tudíž potřebovala propagadistický úspěch.