PALBA.CZ

Cassius Chaerea píše:Nejlepší scéna hned na začátku. Ta bordelová scéna je prostě skvělá.

To nebyl bordel, ale normální ponorková hospoda. Takhle se v nich prý řádilo běžně. Pro zajímavost sem šoupnu základní seznam putyk, které měl znát každý správný ponorkář:

Lorient: Les Trios Soeurs (U tří sester, známější však pod přezdívkou Die Sechs Titten, tj. U šesti koz)
St. Nazaire: Astoria bar      
Gotenhafen: Libelle, Berliner Cafe.      
La Baule: Die Giftbude (Jedová chýše ) a Maritza bar. 
Brest: Cecilia bar.      
Kiel: Metropol, Monopol, Sans Souci a Bellevue.      
Flensburg: Cafe Delfs (pro námořníky), Sans Souei (pro poddůstojníky), Boccacio (pro vyšší šarže, bylo tam draho a orchestr) a dále Stadt Café, Café Haserl, Café Meyer, Deutscher Bahnhof Hotel, Haus Deutscher Arbeit a jakási kavárna poblíž námořnické školy.
Stralsund: Trocadero, Rathskeller

Cassius Chaerea píše:Když už je to téma zase oživené, tak dodám trochu své kritiky k filmu.

1. Trochu dost přehnáná odolnost ponorky - Pro "efekt" hlubiné nálože sklouzávají po boku ponorky a vybuchují ve vzdálenosti i jen několika metrů od trupu (když už ne přímo na trupu). Vypadá to pěkně, ale ubírá to z toho kouzla "realismu". To samé platí pak o tom útoku letadla u Gibu.
2. Filmová verze (nevím jak seriálová, tam mi část s Gibraltarem utekla) mate ke konci diváka (nebo aspoň mojí maličkost), když ponorka se zvedne ze dna a teď někam pluje. Otázka kam, zpět do Atlantiku, nebo do Středomoří?
3. Jenom jeden nácek na ponorku. Zbytek normální defétisti s kapitánem včele. U německého filmu z 80. let, bych tolik neočekával "60. léta" s nádechem hippies a neukončené denacifikace německé společnosti.
4. Nejlepší scéna hned na začátku. Ta bordelová scéna je prostě skvělá, to už zbytek filmu nemá možnost překonat, ale zase to není tak markantní jako u vojína Rayna a invaze.

No prostě pořádný válečný film.

K bodu číslo 2.: Ono v seriálovej časti tam má menší "myšlienkový pochod" poručík Werner a tam jasne hovorí že sa po Gibraltaru otočili späť do La Rochelle... takže žiadne stredozemné more... ale ako aj ty som si v "Director´s cut" všimol že toto tam neni, bol som tiež zmätený...

Potom sa mi ani na jednej zo scén s podvodnými pumami nezdalo že by sa nejaká skotúľala po boku ponorky, ale v blízkosti naozaj vybuchla... u Gibraltaru sa mi už zdalo že je to prehnané, ale koniec koncov ak bomba padla na 88mm delo je možné že by sa k palube ponorky ani priamo nedostala...

Noc v La Rochelle: rozhodne jedna z najlepších scén filmu, taká na zasmiatie, a trochu na porovnanie čo sa dialo pred a počas plavby... po už tam však chýba...

Jako reakce na knihu "Das Boot" vyšla v v roce1985 Německu kniha "Nein! So war das nicht". V ní bývalí ponorkoví kapitáni Kurt Baberg a Karl-Friedrich Merten objasňují a vyvracejí různé části Buchheimovy knihy. Dokonce se od ní distancoval i fregattenkapitän Heinrich Lehmann-Willenbrock ponorkové eso které ve filmu ztvárnil Jürgen Prochnow.

Clay Blair ve svém díle "Hitlerova ponorková válka" Buchheimovu knihu hodnotí jako negativní, defétistickou a protimilitaristickou se skrytou kritikou velkoadmirála Dönitze a obviňuje autora že se jednoduše svezl na poválečné protinacistické vlně.

Scrat

Scrat píše:Clay Blair ve svém díle "Hitlerova ponorková válka" Buchheimovu knihu hodnotí jako negativní, defétistickou a protimilitaristickou se skrytou kritikou velkoadmirála Dönitze a obviňuje autora že se jednoduše svezl na poválečné protinacistické vlně.

Na tom něco bude. Před časem jsem viděl jakýsi dokument, ve kterém vystupoval Buchheim, a když měl říct slovo "Dönitz", šklebil se jak vegetarián před řeznictvím.
Osobně si myslím, že film/knížka Das Boot by se v žádném případě neměly chápat jako nezpochybnitelné slovo boží. Jedná se přece o umění a ne o dokument. Tím chci říct, že nemá smysl se hádat o tom, jestli je něco "dobře" nebo "špatně". Historickou či vypovídací hodnotu to má v podstatě stejnou jako Čtyři z tanku a pes nebo Robinson Crusoe.

Ak by to bolo postavené len na čistej pravde, dovolím si povedať že by isto nemal taký úspech...

To je těžké takhle tvrdit. Je ale faktem že období ponorkové války popisované v knize se řadí k těm pro Němce šťastným. Na přelomu let 1941/42 u německých ponorek stále ještě platilo že vyplout do akce znamená vrátit se se slávou a dobrým skóre. Navíc pokud byl jeho velícím Lehmann-Willenbrock.
A čistá pravda? Když to vezmu do detailu tak kniha i film jsou dějově velmi nudné. Pokud pominu úvodní scénu v tom klubu tak samotný život na ponorce je většinou jen čekáním na "něco". Úspěch tohoto díla není v jeho obsahu ale v tom jakým způsobem je to podáno.

Scrat

Včera 16. října 2023 zemřel ve věku 107 let německý námořní důstojník Friedrich Grade sloužil na ponorkách U-96 a U-183, dohromady prodělal 415 bojových dnů na moři. Po válce sloužil u Bundesmarine a v legendárním filmu Das Boot (osobně pomáhal revidovat román) jej hrál Klaus Wennemann.
Friedrich Wilhelm Ernst Grade se narodil 29. března 1916 v Büdelsdorfu. Během druhé světové války byl členem námořnictva a sloužil jako hlavní inženýr u ponorek U-96 (Typ VIIC) a U-183 (Typ IXC/40). Je posledním přeživším účastníkem ponorkových hlídek. V roce 2017 vydal své dosud neznámé deníky, které si psal při operacích na U-96. Do všeobecného povědomí se Grade dostal následujícího roku, kdy kdy se jeho příběh dostal do médií jako součást remaku Das Boot. Po skončení služby U-96 absolvoval další dvě hlídky na U-183, poté trénoval posádky ponorek jako technický instruktor a to až do konce války. V roce 1958 byl Grade přijat do nově vytvořeného německého námořnictva, aby vedl vývoj nových ponorek. V roce 1970, krátce před svým odchodem do důchodu, pracoval na revizi románu Lothar-Günther Buchheima "Das Boot". Když v roce 1974 odešel do důchodu, měl hodnost kapitána. Grade byl ženatý a měl dvě děti, které se narodily v Eckernförde během války. Až do své smrti žil v domově důchodců v Bornheimu.