Re: Kabinet Kuriozit
Napsal: 15/1/2023, 10:34
Azbestový snížek.
Ve třicátých letech minulého století začaly filmové společnosti praktikovat dobře míněnou radu jednoho z hasičů, který navrhl používat jako umělý sníh azbestovou vatu, místo velmi hořlavé bavlny. Filmy jako Čaroděj ze země Oz tak využily krásný azbestový umělý snížek, tehdy prodávaný jako "Pure White" nebo "Snow Drift". Popularita azbestu jako umělého sněhu se rychle rozšířila i do domácností, kdy sloužil jako Vánoční ozdoba.
Azbest se různě využíval od konce 19. století a během druhé světové války byl velmi oblíbeným stavebním materiálem. Na konci 70. let začaly zákazy azbestu jeho použití výrazně omezovat. Ukázalo se totiž že pro člověka je azbest silný karcinogen. Ke kontaminaci lidského organismu dochází vdechnutím. Mikrovlákna mohou proniknout dýchacími cestami až do plic či dokonce do plicních sklípků, kde pak dráždí měkkou tkáň. Dlouhodobá přítomnost vláken v lidském organismu může vyvolat nádorové bujení čili rakovinu.
Společnost KENT přišla v roce 1952 s cigaretovým filtrem z Azbestu, pro ochranu zdraví kuřáků...
Azbest (někdy též osinek) je komerční název pro minerály ze skupiny silikátů, které se v přírodě nacházejí jako serpentiny a amfiboly. Používání azbestu se rozšířilo v druhé polovině 19. století, kdy se azbestová vlákna začala používat jako surovina nebo příměs výrobků z různých oborů průmyslu. Pro člověka je azbest prokazatelně silný karcinogen. Ke kontaminaci lidského organismu dochází vdechnutím. Mikrovlákna mohou proniknout dýchacími cestami až do plic či dokonce do plicních sklípků, kde pak dráždí měkkou tkáň. Dlouhodobá přítomnost vláken v lidském organismu může vyvolat nádorové bujení čili rakovinu. Negativní vliv azbestu na lidské zdraví je znám už dlouhou dobu. Poprvé v historii byl kvůli poškození zdraví tímto materiálem právní nárok na kompenzaci uznán v roce 1926 továrnímu dělníkovi v USA. Výroba a používání azbestu jsou v současnosti ve většině zemí silně regulovány či dokonce zakázány.
Chobotničí mutant s poruchou, díky níž získal 96 chapadel.
Podle oceánoložky Katherine Harmon mají chapadla chobotnic zřejmě vlastní inteligenci a žijí i po smrti chobotnice – i když jsou od jejího těla oddělena. Podle Harmonové to naznačuje, že inteligence chobotnic je zcela odlišná od jiných tvorů na Zemi. Pokus vypadal takto: Biologové usekli chobotnici chapadla a pak je vystavili různým druhům podnětů – horku, mrazu, bolesti apod. Ukázalo se, že chapadla na nejrůznější podněty reagují, a to poměrně inteligentně. Nejde přitom jen o klasické posmrtné křeče – chapadla opravdu dlouho dobu po oddělení těla inteligentně reagují. Pokus probíhal hodinu po odseknutí: chapadla reagovala na kyselinu, chlad, teplo, říznutí – vždy trošku jinak, podle typu podnětu. Podle vědců je to způsobené tím, že chobotnice mají zvláštní typ neuronů, tzv. nociceptory, které reagují na nebezpečí. Máme je i my lidé, ale u nás je kontroluje páteř – takže naše utržená ruka už na bolest nezareaguje. Dle biologa Petera Godfrey-Smithe jde o tzv. "rozložené vědomí". Chobotnice dle něj mají složitý nervový systém, soustředěný především kolem mozků, ale také mají více než 500 milionů neuronů v chapadlech. Kontroverzní je otázka, zda by chapadla mohla mít něco jako vlastní vědomí. Například, když je chobotnice umístěna do neznámého akvária, tak některá z jejích chapadel se schovávají do kouta, ale jiná se zase odvážně plazí po akváriu. Skoro se zdá, že tohle zvíře má víc myslí. Nutno dodat, že normální chobotnice má chapadel 8 a tento mutant (viz obrázek) má o 88 kousků víc. Možná to byl takový malý Stephen Hawking (1942-2018) podmořské říše. Na závěr dodejme, že Evropská unie vydala směrnici, která pokusy na chobotnicích výrazně omezuje, takže si na další experimenty budeme muset počkat.
Bezpečné zámky, aneb předchůdci moderních trezorových zámků. Zde na fotografii "Bramah lock", který vyrobil roku 1784 angličan Joseph Bramah. Aby mohl zámek tak složité konstrukce vůbec vyrábět, musel vymyslet a zkonstruovat několik obráběcích strojů, díky tomu je navíc považován i za zakladatele strojírenského průmyslu. Bramah vystavil zámek ve výloze svého obchodu, s nápisem nabízejícím vysokou odměnu každému, kdo jej otevře.
Za zakladatele bezpečných zámků se dá ale označit jiný angličan - Robert Barron (1736-1794), který si o šest let dříve nechal patentovat zámek pracující na dvojčinném principu stavítek se závorovým zubem a závory s jednoduchým labyrintem, jejíž zářezy určovaly počet západů. Barronův princip později vylepšil Jeremiah Chubb (1790-1846), který v roce 1818 přidal stavítka s labyrintem, jak je známe dnes, a osadil je pružinou. Od roku 1819 dodával na trh svůj vylepšený zámek zvaný "detector lock", který se vyznačoval tou vlastností, že po neúspěšném pokusu o jeho neoprávněné otevření bez originálního klíče, se díky důmyslnému mechanizmu zámek sám zasekl a tím upozornil svého majitele na tuto skutečnost. Zámek detektor prošel během několika let vylepšení, k nimž přispěl významnou měrou jeho bratr Charles, a začal se instalovat i do pokladen. Je dlouhou dobu považován za jeden z nepřekonatelných zámků své doby. Princip Chubova zámku postupem doby převzalo mnoho výrobců bezpečnostních zámků, a v různých podobách a variantách se vyrábí dodnes.
Zatímco se Barron a Chubb zabývali vývojem a zdokonalováním svých konstrukcí, v roce 1784 přišel Joseph Bramah (1748-1814) s vlastní konstrukcí bezpečného zámku. Zámek byl válcové konstrukce s axiálními "píchacími" stavítky. Klíč byl trubkové konstrukce se zářezy pro stavítka, z boku měl jednoduchý zub, který sloužil pouze k posunutí závory. Bramah si byl bezpečností svého vynálezu natolik jist, že vypsal odměnu 200 guineí, později 210 liber (současná hodnota cca 20 000 dolarů) tomu, kdo zámek otevře. Přes 60 let se toto nikomu nepovedlo. Až v roce 1851 otevření předvedl americký zámečník Alfred Charles Hobbs (1812-1891). Hobbs se s oblibou zabýval překonáváním zámků konkurence hlavně proto, aby prezentoval bezpečnost svých vlastních výrobků. Na výstavě v roce 1851 takto záměrně zdiskreditoval zámky firmy Bramah a Chubb. Bramahův zámek údajně překonal do dvaceti minut. Jeho vlastní vylepšení Bramahova zámku však překonal o pět let později další Američan Linus Yale. Bramahův zámek se také postupem doby dočkal různých variant. Kombinoval se například s Chubbovým systémem, kde plnil vstupní funkci, teprve potom bylo možné otočit klíčem a vystavit stavítka Chubbova systému do správné polohy. Bramahův systém se označuje za předchůdce takzvaných "píchacích zámků", které později vyráběli výrobci trezorů jako Wertheim a další. Jeho princip dodnes využívají výrobci zámků jako je Fichet, Picard a další.
Ve třicátých letech minulého století začaly filmové společnosti praktikovat dobře míněnou radu jednoho z hasičů, který navrhl používat jako umělý sníh azbestovou vatu, místo velmi hořlavé bavlny. Filmy jako Čaroděj ze země Oz tak využily krásný azbestový umělý snížek, tehdy prodávaný jako "Pure White" nebo "Snow Drift". Popularita azbestu jako umělého sněhu se rychle rozšířila i do domácností, kdy sloužil jako Vánoční ozdoba.
Azbest se různě využíval od konce 19. století a během druhé světové války byl velmi oblíbeným stavebním materiálem. Na konci 70. let začaly zákazy azbestu jeho použití výrazně omezovat. Ukázalo se totiž že pro člověka je azbest silný karcinogen. Ke kontaminaci lidského organismu dochází vdechnutím. Mikrovlákna mohou proniknout dýchacími cestami až do plic či dokonce do plicních sklípků, kde pak dráždí měkkou tkáň. Dlouhodobá přítomnost vláken v lidském organismu může vyvolat nádorové bujení čili rakovinu.
Společnost KENT přišla v roce 1952 s cigaretovým filtrem z Azbestu, pro ochranu zdraví kuřáků...
Azbest (někdy též osinek) je komerční název pro minerály ze skupiny silikátů, které se v přírodě nacházejí jako serpentiny a amfiboly. Používání azbestu se rozšířilo v druhé polovině 19. století, kdy se azbestová vlákna začala používat jako surovina nebo příměs výrobků z různých oborů průmyslu. Pro člověka je azbest prokazatelně silný karcinogen. Ke kontaminaci lidského organismu dochází vdechnutím. Mikrovlákna mohou proniknout dýchacími cestami až do plic či dokonce do plicních sklípků, kde pak dráždí měkkou tkáň. Dlouhodobá přítomnost vláken v lidském organismu může vyvolat nádorové bujení čili rakovinu. Negativní vliv azbestu na lidské zdraví je znám už dlouhou dobu. Poprvé v historii byl kvůli poškození zdraví tímto materiálem právní nárok na kompenzaci uznán v roce 1926 továrnímu dělníkovi v USA. Výroba a používání azbestu jsou v současnosti ve většině zemí silně regulovány či dokonce zakázány.
Chobotničí mutant s poruchou, díky níž získal 96 chapadel.
Podle oceánoložky Katherine Harmon mají chapadla chobotnic zřejmě vlastní inteligenci a žijí i po smrti chobotnice – i když jsou od jejího těla oddělena. Podle Harmonové to naznačuje, že inteligence chobotnic je zcela odlišná od jiných tvorů na Zemi. Pokus vypadal takto: Biologové usekli chobotnici chapadla a pak je vystavili různým druhům podnětů – horku, mrazu, bolesti apod. Ukázalo se, že chapadla na nejrůznější podněty reagují, a to poměrně inteligentně. Nejde přitom jen o klasické posmrtné křeče – chapadla opravdu dlouho dobu po oddělení těla inteligentně reagují. Pokus probíhal hodinu po odseknutí: chapadla reagovala na kyselinu, chlad, teplo, říznutí – vždy trošku jinak, podle typu podnětu. Podle vědců je to způsobené tím, že chobotnice mají zvláštní typ neuronů, tzv. nociceptory, které reagují na nebezpečí. Máme je i my lidé, ale u nás je kontroluje páteř – takže naše utržená ruka už na bolest nezareaguje. Dle biologa Petera Godfrey-Smithe jde o tzv. "rozložené vědomí". Chobotnice dle něj mají složitý nervový systém, soustředěný především kolem mozků, ale také mají více než 500 milionů neuronů v chapadlech. Kontroverzní je otázka, zda by chapadla mohla mít něco jako vlastní vědomí. Například, když je chobotnice umístěna do neznámého akvária, tak některá z jejích chapadel se schovávají do kouta, ale jiná se zase odvážně plazí po akváriu. Skoro se zdá, že tohle zvíře má víc myslí. Nutno dodat, že normální chobotnice má chapadel 8 a tento mutant (viz obrázek) má o 88 kousků víc. Možná to byl takový malý Stephen Hawking (1942-2018) podmořské říše. Na závěr dodejme, že Evropská unie vydala směrnici, která pokusy na chobotnicích výrazně omezuje, takže si na další experimenty budeme muset počkat.
Bezpečné zámky, aneb předchůdci moderních trezorových zámků. Zde na fotografii "Bramah lock", který vyrobil roku 1784 angličan Joseph Bramah. Aby mohl zámek tak složité konstrukce vůbec vyrábět, musel vymyslet a zkonstruovat několik obráběcích strojů, díky tomu je navíc považován i za zakladatele strojírenského průmyslu. Bramah vystavil zámek ve výloze svého obchodu, s nápisem nabízejícím vysokou odměnu každému, kdo jej otevře.
Za zakladatele bezpečných zámků se dá ale označit jiný angličan - Robert Barron (1736-1794), který si o šest let dříve nechal patentovat zámek pracující na dvojčinném principu stavítek se závorovým zubem a závory s jednoduchým labyrintem, jejíž zářezy určovaly počet západů. Barronův princip později vylepšil Jeremiah Chubb (1790-1846), který v roce 1818 přidal stavítka s labyrintem, jak je známe dnes, a osadil je pružinou. Od roku 1819 dodával na trh svůj vylepšený zámek zvaný "detector lock", který se vyznačoval tou vlastností, že po neúspěšném pokusu o jeho neoprávněné otevření bez originálního klíče, se díky důmyslnému mechanizmu zámek sám zasekl a tím upozornil svého majitele na tuto skutečnost. Zámek detektor prošel během několika let vylepšení, k nimž přispěl významnou měrou jeho bratr Charles, a začal se instalovat i do pokladen. Je dlouhou dobu považován za jeden z nepřekonatelných zámků své doby. Princip Chubova zámku postupem doby převzalo mnoho výrobců bezpečnostních zámků, a v různých podobách a variantách se vyrábí dodnes.
Zatímco se Barron a Chubb zabývali vývojem a zdokonalováním svých konstrukcí, v roce 1784 přišel Joseph Bramah (1748-1814) s vlastní konstrukcí bezpečného zámku. Zámek byl válcové konstrukce s axiálními "píchacími" stavítky. Klíč byl trubkové konstrukce se zářezy pro stavítka, z boku měl jednoduchý zub, který sloužil pouze k posunutí závory. Bramah si byl bezpečností svého vynálezu natolik jist, že vypsal odměnu 200 guineí, později 210 liber (současná hodnota cca 20 000 dolarů) tomu, kdo zámek otevře. Přes 60 let se toto nikomu nepovedlo. Až v roce 1851 otevření předvedl americký zámečník Alfred Charles Hobbs (1812-1891). Hobbs se s oblibou zabýval překonáváním zámků konkurence hlavně proto, aby prezentoval bezpečnost svých vlastních výrobků. Na výstavě v roce 1851 takto záměrně zdiskreditoval zámky firmy Bramah a Chubb. Bramahův zámek údajně překonal do dvaceti minut. Jeho vlastní vylepšení Bramahova zámku však překonal o pět let později další Američan Linus Yale. Bramahův zámek se také postupem doby dočkal různých variant. Kombinoval se například s Chubbovým systémem, kde plnil vstupní funkci, teprve potom bylo možné otočit klíčem a vystavit stavítka Chubbova systému do správné polohy. Bramahův systém se označuje za předchůdce takzvaných "píchacích zámků", které později vyráběli výrobci trezorů jako Wertheim a další. Jeho princip dodnes využívají výrobci zámků jako je Fichet, Picard a další.