Srovnání obou dělostřelectev z ruského pohledu
Na Topwaru je překvapivě detailní soupis dělostřeleckých systémů obou stran, jejich parametry a následuje docela zajímavé hodnocení:
Ukazuje se ne příliš příjemný závěr: děla armád NATO (s výjimkou Dany) snadno likvidují ruské houfnice. Navíc nejen z hlediska dosahu, i když dosah je někdy velmi důležitý, ale také z hlediska přesnosti. Dělostřelecké systémy ráže 155 mm, podle memoranda o balistice JBMOU (Joint Ballistics Memorandum of Understanding) s délkou hlavně 52 ráží, s progresivnějším systémem vývrtu hlavně, poskytují lepší stabilizaci střely za letu na vnější dráze a v souladu s tím větší dosah a lepší přesnost střelby. Různé senzory na samotné zbrani, systém pro příjem a přenos dat, balistický počítač spojený s navigačním systémem pro automatické zaměřování zbraně - to již není sci-fi, ale dnešní realita. Užitečnou možností je interakce s průzkumnými družicemi prostřednictvím systému NAVSTAR pro přesnější určení cíle, zatímco v ruské armádě je nejlepším přítelem střelce stále kompas.
Je třeba také něco říci o dělostřelecké munici zemí NATO, která je dodávána dělostřelcům ozbrojených sil Ukrajiny. Nejen, že vývoj samotných granátů nezůstal stát, samotné střely se staly přesnějšími díky použití různých elektronických korekčních zařízení. Naváděcí systémy jako PGK, FGK, CCF, umístěné ve hlavici střely se stabilizátorem pro korekci dráhy letu a chráněným programovatelným GPS-naváděcím modulem - je velmi efektivní. Autor se rovněž věnuje ruské naváděné munici Krasnopol. Jedná se prý o kvalitní výrobek se slušným dostřelem a ve srovnání s konvenční HE granáty i poměrně přesnou (1:10). Ale ve skutečnosti je Krasnopol morálně i fyzicky zastaralý. Maximální dostřel 25 km je dnes nic, zvláště ve srovnání s Excaliburem, který letí dvakrát tak daleko. Deset kilometrů je zkrátka hodně. Cena 36 tisíc dolarů za Krasnopol oproti 100 tisícům za Excalibur není tak působivé, ale stojí za to připomenout, že sovětský projektil je v provozu od roku 1986 a americký od roku 2005. Přičemž i deset let je z technologického hlediska hluboká propast, proto mnozí správně věří, že Krasnopol je mnohem horší než Excalibur. Otázkou pak je, kam půjde těch 100 000 dolarů. Zda se jen tak vyplácají při ostřelování plošných cílů, nebo použijí k likvidaci tanku nebo štábu.
Další věcí je protibaterijíní boj, což je dnes velmi aktuální téma a způsob, jakým se staví Ozbrojené síly Ukrajiny, z něj činí pro ruské střelce velmi nepříjemnou záležitost. Houfnice NATO s delším dosahem, spojené s průzkumnými bezpilotními letouny a satelity na nízké oběžné dráze, přenášející data téměř k velitelům baterií, dokážou to nejnepříjemnější – zcela neutralizovat početní převahu ruského dělostřelectva. Je tak jedno, kolik děl dokážete soustředit na úseku fronty, jelikož je Ozbrojených sil Ukrajiny začnou okamžitě zpracovávat. V případě snahy použít raketomety s delším dostřelem (kdy mohou zůstat mimo dostřel nepřátelského dělostřelectva), se zase stávají cílem Himarsů atd. Právě HIMARS již prokázal že dokáže přesnými údery likvidovat i velmi vzdálené cíle. V kombinaci navádění satelity a UAV může ruským dělostřelcům přinést značné problémy. Což mimochodem dělají.
Dál autor kritizuje houfnice 2S35 Koalice-SV ráže 152 mm. Ta prý zůstala na stejné úrovni vývoje jako Armata, Kurganěts a stále není připravená pro sériovou výrobu. "V důsledku toho bojujeme s tím, co máme k dispozici, a ani ve snu nás nenapadá být na stejné úrovni s NATO. Minimálně 12 vyrobených samohybných děl Koalice-SV, které se vyrábí od roku 2002 (více než 20 let), nemůže mít na současnou situaci absolutně žádný vliv. Ozbrojené síly Ukrajiny zatím nemají tolik kusů moderního dělostřelectva, jak by si přály, ale práce v tomto směru probíhají a moderní houfnice ještě dorazí. A jak pak budou muset naši kanonýři pracovat, je velmi těžké říci. Oni, střelci, absolutně nemohou za to, že v tichých a teplých kancelářích ruského ministerstva obrany více než 30 let vládl klid a mír. A nikomu nevadilo, že ruské dělostřelectvo je kompletně tvořeno hlavněmi sovětské konstrukce a výroby. Ano, samozřejmě, rozvoj Koalice velmi pomohl k posílení obranyschopnosti ruské armády. Všechna specializovaná média vzdala hold tomuto samohybnému dělu a popisovala, jak je dobrý a proč je německá PzH 2000 horší než 2S35. Ale PzH 2000 se vyrobily čtyři stovky a 2S35 jen... Ale co si budu povídat, jen Ukrajina má ve výzbroji víc německých samohybných houfnic, než má ruská armáda oněch 2S35. Je o čem přemýšlet, zatímco naši střelci bez nadsázky hrdinně plní své úkoly na frontě."
https://topwar.ru/208210-ukraina-protiv ... erija.html
Ukrajinci využívají náboje od všech spojenců, některé přitom nejsou pro houfnice certifikovány, včetně PzH 2000, což vede k většímu opotřebení. Válka požírá neuvěřitelné množství materiálu. Ukrajinci používají houfnice na vše možné, včetně zaminování, a ve zvýšené míře, ne vždy správně, nedostatečný výcvik, a nerespektování pokynů výrobce.
)