Juraj Tichý píše: ↑12/3/2023, 08:16
Ponechanie vecí na prírodu vyzerá byť ako dobrý nápad.
V Tatrách oblasti, ktoré boli ponechané na samovyvoj zarastli skôr a stromy su vyššie, ako v miestach kde sa vysadzalo.
Samozřejmě záleží, jak se rekultivace udělá.
O tom, že spontánní sukcese vede na drtiví většině míst střední Evropy k lesu, nikdo nepochybuje. Ani o tom, že ten les bude jiný než les vysázený, a v průběhu sukcese se budou vyskytovat stádia vhodná pro ohrožené druhy. Snad ovšem zaslouží upozornit, že to, co prosazuje velká část aktivistů včetně mnoha vědců, právě není management pomocí spontánní sukcese, ale jejího blokování (viz motýli, včely atd.).
To, co jsem tu psal - možná pro mnoho lidí příliš složitě - mělo za cíl ukázat, že neexistuje jeden jediný vhodný přístup. Vždy je nutné stanovit si cíle. To může být například:
a) nerušený vývoj, spontánní sukcese
b) získání stanovišť pro ohrožené druhy raně sukcesních stádií
c) zadržení vody v krajině
d) získání stanovišť pro ohrožené druhy pozdějších stádií sukcese
Nebo jejich kombinace. Lze vymyslet i cíle jiné. Ale co je důležité: Tyto cíle a jejich provádění mají své výhody a nevýhody a často jsou ve vzájemném rozporu.
Ad a) Spontánní sukcese je nejlevnější. Stanoviště vhodná pro druhy raně sukcesních stádií (což je velká část ohrožených druhů a vlastně všechny, o kterých se na postindustriálních plochách mluví) se objeví, ale za pár let zase zmizí. Některé složky ekosystému se vyvíjejí extrémně pomalu (typicky věci spojené s půdou), čili pro zvýšení např. zadržení vody v krajině to nemusí být nejlepší nápad. Jak to bude probíhat a vypadat, hodně záleží na tom, jak vypadá okolní krajina.
Ad b) Jednorázové náklady zanedbatelné, dlouhodobé náklady vysoké. Vyžaduje blokování sukcese managementem. Pokud jde o půdu, vyvíjí se asi ještě pomaleji než při spontánní sukcesi (nechce se mi to hledat, bude to dost složitá věc se spoustou faktorů, např. zda se pase nebo ne apod.)
Ad c) Jednorázově náklady vysoké - modelace terénu, navezení ornice, případně výsadba něčeho. Velmi záleží, jak se takové rekultivace udělá. Lze jí udělat úplně špatně, a lze jí udělat velmi dobře. Stanoviště pro raně sukcesní druhy nejsou. Lze očekávat zlepšení retenčních vlastností půdy v dohledné době.
Ad d) V podstatě stejné jako bod c.
bat píše: ↑12/3/2023, 11:49
Ideální by bylo ponechat rozhodnutí na odbornících, ale v reálném světě rozhodují zkorumpovaní politici resp. kdo je platí.
Právě že odborně to není vůbec jasné. Viz výše. Krom toho, věda podléhá trendům (dnes jsou sexy druhy raně sukcesních stádií), a ani vědcům nejde vždy pouze o vědu. Pravidelný monitoring organismů a management rozsáhlých ploch je dost dobrý business na desítky let. To se fakt nedělá zadarmo. Monitoring dělají zpravidla přímo ti vědci, kteří dané řešení navrhli, management často organizace na ně napojené.
Naopak mikro případ jsou tzv. permakulturní zahrady. Znám to jenom teoreticky, ale přijde mi to fascinující, kdy se vhodnou skladnou rostlin, půdy a organismů dá docílit i na malém místě udržitelnou plodící zahradu (údajně).
V obou případech se spoleháme na přírodu a její korektivní mechanismy.
Permakulturní zahradu lze chápat ve více významech. Rozhodně neplatí, že je stabilně udržitelná ve smyslu dostatku prvků a živin. To by byla pouze v případě, že by někdo na tu zahradu chodil na záchod a nakonec se na ní nechal pohřbít. Nicméně v řádu lidského života se nemusí úbytek živin způsobený odčerpáváním úrody projevit. Tzv. permakulturní zahrada má jednu zásadní nevýhodu - vyžaduje větší množství práce než zahrada, ve které se používají pesticidy a hnojiva. Sám totiž takovou zahradu mám (nesouvisí to se sexy trendem permakulturních zahrad, ale prostě se mi to líbí). A úroda není ani tak vždy skvělá. Také dost záleží na tom, co přileze nebo přiletí od sousedů, a také na tom, jestli jí můžete v některých částech sezóny pořád obhospodařovat (např. jednu až dvě hodiny denně věnovat sběru plzáků). Takže třeba odjezd v červnu na tři dny k babičce znamená, že celer letos nebude.
Všechno má svoje. Já to podporuji, ale na druhou stranu představa, že příroda za nás všechno udělá a my budeme jen sklízet, je úplně mimo realitu. Mám podezření, že většina nadšenců do permakultur v životě nedržela motyčku a rýč.
Edit: Narazil jsem na tento článek, doporučuji:
https://www.potravinovezahrady.cz/perma ... rzbovosti/