Aaron Goldstein píše:Obávám se, že například takový Izrael by s tebou nesouhlasil... Obyvatel méně o 1 pětinu.. Rozloha menší o více než polovinu... A přesto se úspěšně bránil (a ubránil) proti několikanásobné přesile... A to dokonce několikrát v relativně krátkém časovém údobí...
Tohle je absolutní blbost. Poměřuješ nesouměřitelné...až budeme Izrael, budeme mít stejnou historii jako Izrael, stejné sousedy jako Izrael, stejné spojence jako Izrael a milión dalších věcí jako Izrael, tak se můžeme bavit o tom, že budeme fungovat jako Izrael.
Tvůj/váš scénář počítá s tím, že dojde k rozpadu společenství jako jsou NATO a EU a budou tu opět figurovat národní státy se svými národními zájmy (řečeno slovy klasika - "Germany first"..."Poland first"..."Austria first"..."Slovakia first"...a bla bla bla) a expanze/agrese je možná. Dle vašeho scénáře je možné, že nejsme v nějakém vyšším celku, který by nám kryl záda, ale spoléháme se pouze na sílu vlastního státu a ozbrojených sil, které jsou koncipovány na principu "nedáme vám to sežrat zadara". Takže dejme tomu Německo, když nás bude chtít sežrat, nás nesežere úplně zadara...ale tím to hasne, protože to je vše co můžeme vlastními silami dokázat. Pokud zde nebude jiná hrozba nebo faktor, což není. Silový nepoměr je prostě příliš velký. Vy se tak trochu spoléháte na to, že vaším scénářem sice převrátíte celý systém naruby tak, aby nás Německo mohlo napadnout, ale zároveň pracujete s tím, že ten systém nás zachrání (tj. že fungují současné morální bloky, mezinárodní svazky a vůbec vše a někdo bude na Německo dělat ty ty ty a my jen kvalitním odporem budeme hrát na zdrženou a Němcům trochu pustíme žilou, než nás někdo na bílém koni přijde zachránit)...
Aaron Goldstein píše:Někteří probraní jsou... viz např. Skelet:
skelet píše:
nejúčinnější, ale i nejdražší způsob je ten prvorepublikový, respektive izraelský, respektive singapurský. Mít dostatečně silnou armádu, že to donutí i silnějšího protivníka zasednout k jednacímu stolu.
...a někteří (viz např. ty) budou tvrdit, že to nejde a lépe by nám bylo v něčí náruči....
Každý si může vybrat...
Aha....a Izrael či Singapur existují v lokálním/globálním vakuu, že? Vždy musí existovat páky, spojenci, hrozby vojenského/ekonomického rázu (ať už napřímo či opět zpostředkovaně přes někoho), aby to odstrašení mělo efekt. Silná armáda malého státu dokáže zastavit/odradit silnějšího protivníka pouze pokud tento je zrovna slabý, nepřipravený a nebo prostě momentálně nikoho obsazovat nechce a situace mu vyhovuje taková, jaká je. Protože bez dalších pák a faktorů je to prostá matematika.
A velice záleží na konkrétním lokálním rozložení a hlediscích...my nejsme Izrael, my nejsme Singapur, Izrael a Singapur nejsou Česká republika.
A vazalství v tomto případě není hanlivé slovo (ostatně můžeme se bavit o tom, kdy historicky vůbec bylo), ale určitý obchodní vztah. Ty jako stát nabízíš své služby a zdroje a za odměnu získáváš služby, výhody a ochranu. Zájmem malého a slabého státu je to, aby kolem něj fungoval systém (NATO, EU, atp.), který zaručí jeho samostatnost a práva, kteréžto by si měl sám o sobě velký problém vydobýt. V jeho zájmu by mělo být, aby do tohoto systému vrostl natolik, aby měl co největší šanci do svých záležitostí mluvit a systém ho chránil (ať už by se to větším entitám v systému líbilo či ne a preferovaly by vlastní větší přínos na úkor menší entity či ne, eventuálně chěl kompletně kopnout malou entitu přes palubu, čemuž ovšem zamezují systémové pojistky). Všechny entity v systému na něm více či méně parazitují a čerpají z něj výhody (jinak by nevznikl), ale malé entity mnohem více než ty velké. V momentě, kdy dojde ke zhroucení systému a nebo některé entity mají tendenci se z něj vyvazovat (pryč se zlým/zbytečným/svazujícím NATO, pryč se zlou/zbytečnou/svazující EU atd. atd.), tak tyto sice získají jistou volnost, ale pokud se malé entity okamžitě opět nezavrtají někomu jinému kam slunce nesvítí nebo nepřijmou podobná řešení (čímž stejně o tu volnost zase přijdou), tak nejsou v konkurenčním prostředí schopny přežít...na to jsou mo malá ryba.
Tedy jestli má někdo dojem, že systém národních států se svými vlastními zájmy je pro malé země bez protektorů a podobných vazeb rájem zaslíbeným, tak by ho mít neměl. Je tomu přesně naopak. Pokud dám na jazýčky vah to, že na jedné misce bude kupa povinností spojená s kupou výhod a budu do toho mít alespoň částečně co kecat a někdo mi vůbec bude naslouchat (ať už proto, že chce nebo prostě proto, že musí) a na druhé to, že budu "volný", ale taktéž sám za sebe, což znamená, že mne kterákoli větší entita, které se to zlíbí odrbe nebo zcela zruší a nebudu do toho následně mít právo kecat vůbec žádné, tak je má volba celkem jasná.
Takže budujme ozbrojené síly na základě potřeb ČR a ne Izraele, potýkejme se se spojenci/nepřáteli ČR a ne Izraele, budujme to s ohledem na naše zájmy v rámci vyššího celku a pěstujme vztahy tak, aby jsme do tohoto systému prorostli co nejvíce, tudíž nás neměl šanci odvrhnout (a to i v případě částečného rozpadu) a my si udrželi co nejvíce výhod a bezpečnostních garancí (což samozřejmě něco stojí), na které bychom jako samostatná entita nedosáhli, případně za mnohem vyšších obětí ekonomického i politického rázu (takže to jde stejně proti jakékoli ideji "volnosti").