Yaroslav Korovai napsal:
Putin nedokázal koupit ukrajinskou vládu, ve které je podle celého světa šílená korupce (a to je pravda) — zato dokázal koupit Trumpovu administrativu, kde jsou soustředěni „hlavní bojovníci“ proti světové korupci…
Trump je samozřejmě byznysmen, ještě nedávno chtěl s Ukrajinou „suroviny výměnou za nic“ (pamatujete si jeho slova: „Dohoda o zdrojích s Ukrajinou je již 'bezpečnostní zárukou' pro Ukrajinu. Věřím Putinovi, znám ho léta“). Dnes chce rozdělit Evropu s Putinem. Co Evropu, chtěl by rozdělit celý svět…
Moskevská říše požaduje od Ukrajiny, aby byla neutrální, bezjadernou zemí bez zbraní NATO. Tedy takovou, jakou byla před rokem 2014.
Proč tedy Moskevská říše napadla Ukrajinu v roce 2014?
Pokud je Ukrajina nezávislý stát, Rusko (ve skutečnosti Moskevská říše) ztrácí svou identitu, protože bez Ukrajiny se historie Ruska (ve skutečnosti Moskevské říše) začíná v 16. století, tedy Moskevským carstvím a ne jinak. Kyjevské období přidává k jejich vymyšlené historii tisíciletí, vytváří „základ“ jejich státnosti. Proto je pro Rusy (ve skutečnosti Moskevany) tato otázka – otázkou sebeidentifikace, a této pseudo-identity se nechtějí vzdát, protože jim dává naději stát se jedním z center vlivu v přeformátovaném světě a plešatému trpaslíkovi – doživotní carskou vládu.
Zkrátka, Rusové si nedokážou představit, že by Ukrajinci mohli usilovat o svou státnost, svůj státní jazyk, kulturu…
Proto nás plešatý trpaslík vidí buď mrtvé, nebo mankurty („denacifikace“ Ukrajiny – „osvobození“ Ukrajiny od Ukrajinců). Když v roce 2014 zahájil třetí světovou válku, už chápal, že jsme připraveni umírat za Ukrajinu, ale dodnes nechtěl pochopit, že jsme připraveni za ni zabíjet.
Je něco takového dnes možné? V co doufá? Ví, že historii píší vítězové, vítězové nejsou souzeni…
A co svět?
„Osel naložený zlatem vezme jakoukoliv pevnost,“ slova krále Filipa II., otce Alexandra Makedonského, si Putin zjevně dobře osvojil. Světová spravedlnost je totiž krásná dívka, o které se tolik sní, ale tato dívka ráda sedí na klíně multimilionářů, přinejmenším nikdy neusedne na klíně otroků…
Argenteis hastis pugnare — latinské okřídlené rčení. Doslova se překládá jako „bojovat stříbrnými kopími“. Přísloví je spojováno s odpovědí Pýthie, kněžky chrámu Apollóna v Delfách, na otázku krále Makedonie Filipa, otce Alexandra Velikého, jak dosáhnout vítězství nad sousedními státy: „Bojuj stříbrnými kopími a všude zvítězíš.“ Následně Filip, dříve než sousedé, začal razit zlaté mince, podroboval jedno řecké město za druhým, říkajíc, že neexistuje nedobytná pevnost, kam by nemohl vstoupit oslík naložený zlatem.
Navíc je Putin věrný leninista (v jeho chápání dokonce Ukrajinu stvořil), a proto se řídí poučením vůdce proletariátu: „Buržoazie zradí Vlast a spáchá všechny zločiny, jen aby uhájila svou moc nad lidem a své příjmy.“ A co se týče nespokojených v Moskevské říši, Putin se zřejmě řídí Leninovskými principy téměř doslovně: „Od inteligentní pakáže očistíme Moskevskou říši nadlouho,“ „Svoboda slova? — Nemáme v úmyslu skončit sebevraždou.“
Možná proto nyní vidíme sblížení pozic Trumpa a Putina. Samozřejmě dočasné. Samozřejmě je dvěma neadekvátním narcisům málo nejen jejich zemí, ale je jim těsno na jedné planetě Zemi…
V co doufají Rusové? Prostě se špatně učí z lekcí historie. Jak vlastní, tak světové. Kdyby se učili, možná by poslechli například slova alespoň Edgara Hoovera (ředitele Federálního úřadu pro vyšetřování po téměř půl století, od roku 1924 až do své smrti v roce 1972): „Mohl jsem se stát prezidentem, ale pravdou je, že člověk ze speciálních služeb nemůže řídit zemi, aniž by ji rozvrátil a neuspořádal teror pro své spoluobčany, a já to chápu“…
Michail Žvaněckij: „Proč nikdo nechce vyvést Rusko ze tmy a hrůzy koncentračního tábora? Protože by ho lidé pověsili na bránu a vrátili se zpět na pryčnu.“
V co doufají Evropané? Opravdu všichni oslepli?
Dalia Grybauskaitė: „Evropa se probudí a zděsí se, až Rusko začne pořádat teroristické útoky na jejím území. Až se to stane, nelijte slzy, ale vzpomeňte si, jak jste vyzývali Ukrajinu k mírovým jednáním.“
Ale ani ona si zřejmě nepředstavovala, že nastane doba, kdy Evropu, a co Evropu, celý svět budou chtít rozdělit Moskevská říše s Amerikou, že se Putin stane vzorem pro prezidenta USA…
Svět je nadále „slepý“ ne vůči Ukrajině, ale vůči své vlastní budoucnosti!
XXI. století, před lidmi neuvěřitelné možnosti a…, neuvěřitelné výzvy. Růst vzájemné závislosti a křehkosti světa. „Mávnutí motýlích křídel v Brazílii může způsobit tornádo ve státě Texas,“ Edward Lorenz.
Proto se i zlo stává silnějším a nebezpečnějším.
Co dál?
Čína, Moskevská říše, USA, si rozdělí svět a budou se dohodnutě vládnout?
Ve skutečnosti jsou vztahy Číny a Moskevské říše, stejně jako současné vztahy USA – Moskevská říše, poměrně nejednoznačné. Dlouhodobá rovnováha zájmů Moskevské říše a Číny, USA – Moskevská říše je vůbec nemožná. Čína a USA potřebují světový pořádek — takový či onaký, ale pořádek, zatímco Moskevská říše nepotřebuje žádný pořádek. Jediné prostředí, ve kterém může mít Putin vliv na světové procesy, je chaos, pevně namíchaný s mezinárodní politickou korupcí, rozsáhlou dezinformací a propagandou, zastrašováním nepohodlných a otevřeným terorismem proti těm, kteří se odváží vzdorovat.
Jakýkoli pořádek — unipolární, multipolární nebo založený na mezinárodním právu a mnohostranných organizacích — vážně snižuje možnosti Moskevské říše vytvářet problémy civilizované části světa. Století negativní evoluce ji zbavilo intelektuálních zdrojů nezbytných pro práci na vysoké úrovni dialogu, kdy jsou politické konstrukce vytvářeny „pro“ něco, nikoli „proti“ někomu, a jsou založeny na kompromisu a kvalitním strategickém hodnocení reality. Jinak by svět dnes vypadal jinak…
Přitom:
„Nejžhavější kouty v pekle jsou vyhrazeny pro ty, kdo v dobách největších morálních zlomů zachovali neutralitu,“ Dante Alighieri, Božská komedie.
Míru se kapitulací nedosáhne, dosáhne se jí otroctví a pouze povzbudí agresora k novým
„výkonům“…
„Historie neučí ničemu, pouze trestá za neznalost jejích lekcí,“ Vasilij Ključevskij.
„Čím dál se dokážete podívat zpět, tím dál uvidíte budoucnost,“ Winston Churchill.
„Stopy mnoha zločinů vedou do budoucnosti,“ S. J. Lec.
Mnichovská dohoda z roku 1938 rozvázala ruce nacistickému režimu Německa v dobývání evropských zemí a nakonec vedla k druhé světové válce.
Ukrajinci, kteří se v roce 1918 nechali zlákat k jednání s bolševiky, dostali v roce 1933 hladomor, následovaly deportace, nelítostné ničení všeho ukrajinského, ničení historické paměti, kultury, ducha národa.
Nevyhnutelně vyvstává otázka, jak něco takového mohli lidé dopustit.
Vrátíte se do současnosti a chápete. Co se změnilo? Všechno…, a nic…
Krize a tragédie, nepokoje a války vždy přinášejí lidem mnoho utrpení, zároveň jsou lakmusovým papírkem pro světlost lidstva. Těžké časy nás zkouší. A čím jsou složitější, těžší – tím přesnější je třídění.
Válka, zničená města a vesnice, miliony rozdělených rodin, zabití a zmrzačení lidé, děti, které dospěly v mžiku a kterým bylo ukradeno dětství…
Ať už potrvá jakkoli dlouho, víme, že zvítězíme, protože bojujeme za svou zemi, svou svobodu, svobodu svých dětí. Válka skončí, jen ne pro matky padlých vojáků, vojáků, kteří zaplatili slzami matek za šťastný život nových generací Ukrajinců…
A co svět? Svět bude existovat. Jenže za zločiny přijde zúčtování. Soudit ho budou děti. Ukrajinské děti!
https://www.facebook.com/share/p/1BuM4z ... tid=wwXIfr