Na Rusko se dívám racionálně, nemá navrch. Ministr Zůna o plánech s obranou
Celoživotní voják Jaromír Zůna, který to v armádě dotáhl na hodnost generálporučíka, si od začátku týdne zvyká na novou roli. Jako nestraník usedl za SPD v čele ministerstva obrany a stal se i vicepremiérem Babišovy vlády.
V politice je prý připraven na kompromisy a doufá v brzký konec války na Ukrajině. Bezprostřední hrozbu útoku Ruska na státy NATO nevnímá. „Pokud by uvažovalo o konfliktu s Aliancí, tak by takovou armádu nejprve muselo vybudovat a připravit. A protože by šlo o srážku velmocí, muselo by na to připravit celou společnost. To není otázka generace,“ říká v prvním rozhovoru pro iDNES.cz Zůna.
Za SPD jste se stal ministrem obrany a nečekaně i vicepremiérem. Jak silné slovo budete díky tomu mít na jednání vlády?
Pro mě je to nová situace a řeknu upřímně, až s takto vysokou ambicí jsem nepočítal. Pozice vicepremiéra dává ministerstvu obrany patřičnější váhu. V každém případě si myslím, že má pozice bude dostatečně silná, protože ten resort je zkrátka významný. Vážím si i nedávné diskuse s ministryní financí, to skutečně nebylo o žádných malichernostech, ale bavili jsme se principiálně o chodu státu.
Myslíte si, že se vám díky tomu podaří třeba získat i víc peněz do rozpočtu obrany?
Nám nejde o víc peněz, pokud by zůstaly prostředky na obranu v současné výši, tak máme veškeré potřeby pokryty. Jenže chybí ostatním resortům, a to velmi výrazně, zejména na mandatorní výdaje. A to chápu i z pozice ministra obrany. To znamená, že jsem otevřen diskusi ohledně rozpočtu. Na jedné straně je ekonomická realita a na druhé určité ambice, které vycházejí jak z Haagského summitu, tak z našich závazků.
Proč si myslíte, že pozice vicepremiéra za SPD padla z trojice nominantů právě na vás? Je to kvůli síle resortu, nebo máte k hnutí nejblíže i názorově…
... to bych ani tak neřekl. Myslím, že to vyplynulo z nějaké vnitropolitické diskuse uvnitř SPD, která si tímto způsobem vyhodnotila situaci a pozici svých kandidátů. Pravděpodobně to byla kombinace obojího, co jste zmínili.
Po nástupu jste řekl, že peněz máte sice dost, ale že i tak budete muset přepracovat některé kapitoly. Kde konkrétně budete chtít přidat nebo ubrat?
Tak, jak to je dnes, nikde. Ale předpokládám, že budou učiněna nějaká politická rozhodnutí, protože vláda musí sanovat potřeby jiných resortů, takže se i rozpočet ministerstva obrany nějakým způsobem pohne. Ale nepředpokládám žádné radikální změny.
Jako první budete řešit věci týkající se řízení resortu. Už víte, kdo bude v jeho vedení spolu s vámi?
V tom bude jasno příští týden a bude to rozhodnutí, které se učiní na půdě koaličních stran. Poté, co se tak stane, tak zveřejníme jména mých náměstků.
Neprozradíte ani jednoho?
Já je v tuto chvíli opravdu nevím.
A budete jich mít kolik? Vaše předchůdkyně Jana Černochová měla pouze dva náměstky.
Když jsem o tom přemýšlel před nástupem do funkce, tak pro mě by byli optimální tři. Pokud ale bude platit princip, že tam každá vládní strana, která na resortu nemá ministra, má mít svého zástupce, tak budou dva. V tuto chvíli tedy počítám spíše se dvěma, ale pokud přijdou tři, bude to v určitých ohledech výhodnější.
Po jednání s prezidentem jste řekl, že Česko by mělo vydávat peníze na obranu účelně a tak, aby mohly pokračovat modernizační projekty. Už máte představu, které projekty to budou?
Všechny ty, které jsou i nyní známé. V tomto ohledu tam není změna. Takže jestli byly obavy, zda se nezpomalí tempo investic, jestli náhodou nedojde k nějakému přehodnocení strategických projektů, tak zatím vše pokračuje a za mě je kontinuita zajištěna.
Vy se netajíte tím, že byste se chtěl soustředit na protivzdušnou obranu. Co konkrétně si pod tím máme představit, co byste chtěl vojákům pořídit?
Do konce roku bude hotová koncepce protivzdušné obrany, to znamená směr, kterým chceme jít. Už jsem byl na generálním štábu seznámen s tím, jaká principiální řešení oni navrhují. Za mě je to správně.
A tedy?
Teď se v podstatě dokončují nějaké detaily. Vy víte, že v programovém prohlášení je protivzdušná obrana zařazena jako jedna z priorit. Už v roce 2022 jsem to říkal paní ministryni Černochové a vývoj konfliktu na Ukrajině mi dal za pravdu. Ještě v roce 2021 tehdejší pan ministr Metnar podepsal kontrakt na protivzdušnou obranu, systém Spyder. Ten momentálně prochází vojskovými zkouškami a my ho musíme do roku 2028 integrovat do systému NATO. A další systém, který chceme pořídit a budeme o něm rozhodovat v lednu příštího roku, je systém All in One (vše v jednom). Ten nahradí tři systémy jedním.
Vaše předchůdkyně Jana Černochová vám zanechala dopis, v němž vám dala osobnější doporučení ohledně pomoci Ukrajině. Jak se k tomu postavíte?
Potřebu pomoci Ukrajině nikdo nezpochybňuje. Jde jen o to, v jaké formě bude do budoucna realizována. V současné době Ukrajina stále potřebuje zbraně, munici a finanční podporu. Ale souběžně probíhají jednání o ukončení ozbrojeného konfliktu. My podporujeme tento proces a doufáme, že dojde k ukončení konfliktu a bude dohoda o mírovém uspořádání. A poté ta pomoc dostane úplně jiný charakter. Bude to rekonstrukce a obnova Ukrajiny. Takže se na to dívám tak, že podpora, která byla až doposud vnímána především jako vojenská, může mít v budoucnu více humanitární a rozvojový charakter.
Budete pokračovat v muniční iniciativě?
Před chvílí o ní hovořil pan premiér Babiš v televizi, že žádal paní exministryni Černochovou, aby mu byly detaily iniciativy objasněny, a bylo to zamítnuto. Muniční iniciativu jako takovou dnes nikdo z vlády nezpochybňuje. Ani já ne.
A mělo by být Česko i nadále jejím hlavním garantem?
Je otázka, jak bude řízena, co bude jejím obsahem, jaké kontrolní mechanismy tam budou nastaveny a jakým způsobem bude probíhat její financování. V současné době jsme v komunikaci i s dárci na příští rok. Jsou to primárně peníze ze zahraničí. To říkal i pan premiér Babiš, že Česko už do toho nechce dávat vlastní rozpočtové peníze. Zahraniční donoři ale do toho peníze dávají a těží z toho i náš obranný průmysl.
Dá se říct, kolik do této chvíle Česko do té iniciativy vložilo celkově peněz?
Na nákup munice v rámci iniciativy dal stát v letech 2024 a 2025 celkem 1,7 miliardy korun. To jsou poslední dostupné údaje k říjnu letošního roku.
Předchozí vláda mluvila poměrně otevřeně o tom, že Rusko je pro Českou republiku největší bezpečnostní hrozbou současnosti. Jak to vnímáte vy?
Rusko je určitě v kategorii hrozby. Je to momentálně nejvýznamnější hrozba. Ale Aliance je nejsilnější vojenskou aliancí a také nejúspěšnější. Z různých komentářů vyznívá, jako kdyby Rusko mělo navrch. Ale to vůbec ne. Z výroků vrcholných představitelů Aliance, vrcholných představitelů armád členských států je patrný pravý opak. Kdyby se Rusko o něco pokusilo, tak by špatně dopadlo. Problémem Ruska je jeho nevypočitatelnost, agresivita toho politického systému a to, že Rusko je jaderná velmoc.
V současnosti zaznamenáváme spoustu výroků z řad německých, polských i třeba britských politiků ohledně toho, že se Rusko může chystat na ozbrojený konflikt. Máte podobný pocit?
Pokud by Rusko uvažovalo o konfliktu s Aliancí, tak by zaprvé takovou armádu muselo vybudovat, zadruhé by muselo takovou armádu připravit. A protože by šlo o srážku velmocí, muselo by na to připravit celou společnost. To není otázka generace. A navíc by případně Rusko muselo revitalizovat svoje vojenské kapacity po konfliktu na Ukrajině. Jako Aliance máme desetkrát větší rozpočet na obranu, než má Rusko. Lidské zdroje na mobilizační rozvinování armád v rámci NATO jsou výrazně vyšší, než jsou v případě Ruska.
Takže ty výroky, že Rusko za 5, 10 let bude schopno udeřit i jinde, považujete za přehnané?
Já se na to dívám racionálně. Nejsem laik v této oblasti a také disponuji nějakými informacemi, ať už z minulých funkcí, anebo z mých studií v zahraničí. A potom to celé vyznívá trochu jinak.
Členské země NATO se dohodly na zvýšení obranných výdajů na pět procent HDP do roku 2035. Jste pro?
To má stejný charakter jako maastrichtská kritéria. Je to politické rozhodnutí. Nemá to žádnou oporu v teorii výstavby armády.
Ale je to závazek?
Ano, přesně tak. Jde ale o to, jak tento závazek chápat. Od doby, co jsme vstoupili do Aliance a zavedli systém obranného plánování, jsem viděl řadu těchto kritérií, u kterých byla tendence vydávat je za cíl, ale ony jsou přitom pouze kontrolním prostředkem.
Takže budeme dávat pět procent?
Tlak bude obrovský, abychom se blížili těm procentům. Spojené státy už nechtějí být neustále vojensky zde v Evropě. Takže ano, bude tlak na tato procenta. Je ale otázka, jestli to je vůbec dosažitelné.
Podle prezidenta Petra Pavla Česko zřejmě letos nevydá ani dvě procenta HDP na obranu. Je proto nutné navyšování?
Já vám to řeknu jinak. Za vlády premiéra Fialy se po celé ty čtyři roky ani jednou nevyčerpala dvě procenta, byť to zaznělo na bilančním brífinku.
Ani letos?
Naplánováno je, že když všechno pozitivně dopadne, tak to budou dvě procenta, ale jistota to není, protože to je všechno tekutý proces. Abyste měli jistotu, že budete mít dvě procenta, museli byste plánovat 2,2 procenta, protože ty zakázky, ten tok peněz a tak dál, je prostě v pohybu.
Jak se stavíte k nákupu stíhaček F-35? Nehrozí jeho přehodnocení?
To je otázka strategického rozhodnutí. A jestliže se jednou učiní, tak by se mělo naplnit. Přehodnotit tento projekt by bylo velice složité. Navíc pro naše partnery, zejména Spojené státy, je vysoká priorita, aby ten projekt pokračoval.
Co byste všechno chtěl vojákům během svého mandátu pořídit?
Všechno, co je ve strategických projektech vyzbrojování. Třeba pásová bojová vozidla pěchoty, hlavní bojové tanky Leopard, střední transportní letoun, nadzvukový letoun páté generace.
