PALBA.CZ

Když ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD) při své první tiskové konferenci v úřadu označil otevřeně Rusko za agresora a naznačil, že by se mohl vydat na pozvání svého protějšku do Kyjeva, okamžitě cestu zatrhla strana SPD. S jejím místopředsedou Radimem Fialou pak musel natočit „antiukrajinské video“. Kolem tématu našlapuje ministr opatrně i během rozhovoru s HN.

Odmítá se například bavit o tom, jak se staví k tomu, že šéf sněmovny Tomio Okamura (SPD) dlouhodobě útočí na všechny Ukrajince v Česku. „To je vnitrostranická záležitost. Nesměšujte tady ty světy. Pro mě jsou rozhodující rozhodnutí vlády,“ říká Zůna. Na cestu do Kyjeva se podle svých slov nadále nechystá.

Ministr obrany také v rozhovoru vysvětluje, jak se Severoatlantická aliance dívá na to, že Česko neplní své závazky, jak by chtěl přilákat nové lidi do armády, když je nebude moci ochránit modernější technikou, nebo proč byla na ministerstvu zrušena Sekce průmyslové spolupráce.

Česko nesplní závazek NATO, kde se zavázalo, že vydá na obranu dvě procenta HDP. Nedívejme se jen na tenhle ukazatel, ale i na financování výstavby vojenských schopností, které po nás chce aliance. Kde teď opravdu jsme, jak se na nás v NATO dívají?
Tahle otázka se vztahuje k dokončenému cyklu obranného plánování NATO 2022 až 2025, které proběhlo teď nedávno v Bruselu. Šlo o multilaterální hodnocení, to znamená, že nás nehodnotili jenom nějací úředníci v alianci, ale byli tam zástupci všech členských států NATO, kteří měli k dispozici podkladovou zprávu. V podstatě to bylo jedno z nejkritičtějších hodnocení České republiky od našeho vstupu do aliance v roce 1999. Aliance hodnotila, že jsme pokročili v plnění našich závazků částečně, řadu z nich ale neplníme vůbec. Tím nejviditelnějším je například těžká brigáda. A rovněž hodnotili, že je tam v onom minulém období nedostatečné financování obrany.
Jde o to, že aliance nehodnotí primárně výdaje k HDP v procentech, ale hodnotí cíle. Jak jsou dosahované, plněné, jakožto příspěvek do kolektivní obrany a ty procenta si přepočítávají k našemu HDP, ale přes statistiku OECD. Analyzují, zda peníze jsou dostatečné k tomu, abychom ty cíle byli schopni naplnit. A to se v našem případě ne vždy daří. Tím pádem oni konstatují, že naše výdaje na obranu jsou nedostatečné a vzhledem k metodice výpočtu padají pod dvě procenta.
Jaký je výhled? Můžeme čekat, že se příští rok z pohledu podílu na HDP situace zlepší?
Tak jako minulá vláda jsme i my pro letošní rozpočet počítali s tím, že se přímé tvrdé i měkké výdaje na obranu sčítají dohromady a z toho je ono celkové procento. Jenže aliance poprvé v historii hodnotila uznatelnost a neuznatelnost výdajů. A striktně od sebe ty dvě kategorie oddělila. Posuzovala vlastně jenom výdaje na obranu, na schopnosti a všechno ostatní zařadila do jiné kategorie výdajů souvisejících s obranou a bezpečností. To dřív nebylo. Jednoznačně se to oddělilo, takže už do budoucna nebude možné, aby se tam započítaly výdaje na infrastrukturu a podobně. To oddělili.
A není tohle trochu problém pro vaši vládu, kde politici i úředníci mají pokyn zahrnout cokoliv, co je možné?
My jsme v zásadě udělali něco podobného, co dělala předchozí vláda po haagském summitu. Jenže aliance teprve hledala metodologii a to, jakým způsobem bude hodnotit. To se změnilo. Pro nás to znamená, že oddělením se snižují přímé výdaje, to je to číslo 1,78 procenta HDP. Nominálně máme 158 miliard plus nespotřebované výdaje. Nejde tedy o procenta HDP, ale o to, co se skutečně pro armádu pořídí, aby to splnilo požadavky, které po nás NATO chce.
Jinými slovy, teď budeme stát před otázkou: Protože ze zákona musíme dát dvě procenta HDP na obranu, jakým způsobem k tomu přistoupit? To bude předmětem diskuse ve vládě, ale máme tady jednu proměnu, se kterou nikdo v minulosti nepočítal. A to je krize na Blízkém východě. Dokud ten konflikt neskončí, tak nebudeme vědět, v jakém stavu může být vývoj naší ekonomiky, a tím i růst HDP.
Jak tedy v této situaci uvažujete o tom, jaké modernizační programy armády se budou rušit nebo odkládat?
Všechny strategické a zvlášť významné projekty běží a poběží. Skutečný dopad by byl, že by se nezahajovaly nové.
Takže třeba nákup nových osmikolových transportérů pro obě mechanizované brigády by se posunul?
To by bylo nové, takže ano. Ale všechno, na co jsou uzavřené smlouvy, poběží bez omezení. Letos uzavřeme 251 smluv v kategorii sledovaných, což znamená nad 300 milionů. A pak tam je asi 1100 dalších, které jsou nižšího řádu, ale pořád ve velkých objemech. Důležitý je pro nás trend do budoucna, protože zejména v letech 2027 až 2030 vrcholí řada projektů, které jsou pro nás rozhodující.
Ptáme se i proto, že velmi často říkáte, že se chcete soustředit na nábor nových vojáků, záloh i profesionálů. Jak je chcete přilákat, když jim neukážete, že je chcete lépe chránit modernější technikou v případě střetu. Jak je přilákat, když tu techniku, kterou je můžete ochránit, nemůžete pořídit?
Když jsem řekl, že strategické a zvlášť významné projekty běží, tak běží. To je třeba i bojové vozidlo pěchoty, F-35, a to je celá řada dalších. Pokud jde o nábor, tak doplňujeme stávající jednotky, které nemají dostatečný stupeň naplnění. To není otvírání nových jednotek a podobně. Personálie jsou prioritou, protože jsme v takové etapě, kdy je poslední okno příležitostí s tím něco udělat. Demografický vývoj po roce 2030 je velmi nepříznivý. Budou prostě muset přijít nové technologie, aby vykompenzovaly růst velikosti armády. Budeme se muset technologicky orientovat na pokročilé technologie, autonomní systémy, robotiku a podobně. Abychom při stejné velikosti jednotky nebo armády získali vyšší bojovou hodnotu, to znamená vyšší účinek na bojišti.
Ale co dělat, když na nákup těch nových věcí nebudete mít peníze?
Je otázkou, kolik co stojí. Řada věcí, o kterých se mluví, nejsou zase až tak finančně náročné. Třeba teď pořizujeme první etapu dronů, to je asi za 1,7 miliardy, to v těch více než 150 miliardách není částka, kterou bychom nezvládli. A takhle můžeme jít dál. V každém případě musí armáda představit koncepci, jakým způsobem to řešit. V Haagu Česká republika přijala nové cíle výstavby schopností jako příspěvek do kolektivní obrany. Je tam ještě větší břemeno než v minulosti, které musíme nést, a my musíme ty závazky do roku 2035 splnit. A generální štáb musí vykalkulovat trajektorii peněz. A tam budou ta zásadní politická rozhodnutí, kdy bude nutné říct, ano, na to máme a tuhle věc si nemůžeme dovolit.
A jakou roli má v tomhle celém český průmysl? Rušíte sekci průmyslové spolupráce, která se o něco takového starala, a řada lidí z byznysu je z toho nervózní. Jak to bude vypadat dál?
Na ministerstvu obrany jsme měli tři součásti, které se někde ve stejné oblasti překrývaly. Jedna z nich byla sekce průmyslové spolupráce. Náš úkol byl racionalizovat a optimalizovat struktury a k 1. 7. dosáhnout snížení počtu personálu o tři procenta. To pro nás není až tak náročné. Současně jsme chtěli posílit součinnosti s průmyslem a vytvořit silnější podmínky hlavně k podpoře exportu. Až jednou skončí konflikt na Ukrajině, tak se s tím, jak rostou kapacity průmyslu, zvýší konkurence na mezinárodním trhu. Vznikne tedy u nás v ekonomické sekci pracoviště, které se bude specializovat na čerpání prostředků z fondů EU nebo NATO. Věda se přesune na sekci obranné politiky a strategie k odboru, který se zabývá střednědobým plánováním. Odbor dohledu nad vojenským letectvím půjde na legislativní sekci, která se vytváří. A podpora veletrhů, konferencí a podobně, tedy oddělení mezinárodní spolupráce, se soustředí na ministerstvo průmyslu a obchodu. Nic se neruší, všechno posiluje, je to transformační změna, jejíž strukturu jsem měl promyšlenou už roky.
Pojďme k jedné aktuální kauze. Proč ministerstvo považovalo vydání podcastu Kamufláž s prezidentem Petrem Pavlem za „politicky citlivé“, když je to velitel vrchních ozbrojených sil?
To takto vůbec nebylo, to je prostě zkreslená informace. Zaprvé si video generální štáb mohl zveřejnit v kteroukoli vteřinu od momentu, kdy ho natočil, na oficiálním YouTube kanále ministerstva obrany. A nepotřeboval na to ani žádné schválení, protože má přístupy a může si tam věci volně vkládat. Tomu tak bylo i v minulosti a nikdo to nekontroloval. Ale generální štáb se rozhodl z nějakého důvodu, že si vytvoří paralelní, separátní kanál, na který tohle video umístí. A o tom procesu nám nic nesdělil a došlo k porušení rozkazu ministra obrany, který stanovuje pravidla pro komunikaci resortu s veřejností. Je to mimochodem poměrně nový rozkaz z poloviny loňského roku, který vydala paní ministryně Černochová, protože řešila úplně stejnou situaci.
Takže to, co říká šéf armády Řehka, že z vašich úst mělo zaznít, že…
Počkejte, já se k tomu dostanu, nezkoušejte ten problém personifikovat.
On tvrdí, že jste řekl, že rozhovor s prezidentem může být teď výsostně politickým tématem. Nás zajímá, jestli to je pravda, nebo ne.
Existuje zpráva s vyšetřováním a to je jediné, co platí.
Už existuje?
Finalizuje se. Když náš odbor komunikace zjistil při monitorování sítí, že generální štáb něco takového chystá, okamžitě s nimi vyvolal jednání. Problém nebylo video, my jsme nevěděli o jeho existenci. Jak můžete cenzurovat něco, když vůbec nevíte, že to existuje? Podstatou věci bylo dodržení rozkazu ministra obrany, což je interní normativní směrnice, která s tím souvisí, při zřizování tohoto separátního YouTube kanálu.
Pak následně odbor komunikace zjistil, že se natáčelo nějaké video, a několikrát opakovaně odbor komunikace ministerstva žádal to video ke zhlédnutí. Zase ne proto, aby se nějak cenzuroval obsah, ale abychom sladili komunikaci ministerstva obrany se sdělením prezidenta, abychom nešli někde proti sobě s nějakými informacemi, což by nevyvolalo dobrý dojem.
Byl jste zvolen do funkce ministra za SPD. Jaká je s hnutím spolupráce? Přece jenom na začátku jste veřejně uvedl, že je Rusko agresor, Ukrajina se mu brání, tak vám šel domluvit místopředseda Radim Fiala a natočili jste o tom i video.
Video o čem?
Bylo tam třeba, že nepojedete na Ukrajinu.
No ale to nesouvisí s usnesením Poslanecké sněmovny, které odhlasovalo i SPD (v minulém volebním období sněmovna přijala usnesení, kde bylo Rusko označeno za iniciátora války na Ukrajině – pozn. red.). Cesta na Ukrajinu byla jiná věc. To šlo o telefonický rozhovor s tehdejším ministrem obrany Ukrajiny, který mě pozval telefonicky na Ukrajinu. Já jsem poděkoval za pozvání, ale řekl jsem, že se pravděpodobně setkáme dříve na nějaké platformě Evropské unie nebo NATO, kde jsou velmi často jednání na úrovni ministrů a vždy je tam v programu i nějaká agenda týkající se Ukrajiny. On pár dní nato skončil ve funkci skončil a tím to celé padlo. Poté jsem se choval v souladu s tím, jak jsou koordinovány zahraniční cesty v rámci vlády, a mohli jste zaregistrovat, že tam jel ministr zahraničí.
Vy se teď na Ukrajinu nechystáte?
Ne, teď to není naplánované, protože je kalendář zahraničních cest úplně plný.
Jak vnímáte výpady pana Okamury, který třeba prohlašuje, že tady nechce mít tolik Ukrajinců, že zneužívají dávky, že jezdí na Ukrajinu na dovolenou. Vy jste vlastně voják z povolání, víte, jak válka vypadá. Sdílíte tenhle názor?
Já se těmito otázkami vůbec nezabývám, protože mě zajímá rozhodování vlády a koaliční rady.
Ale jste za SPD v ministerském křesle.
Pro mě jako člena vlády je rozhodující, a takto jsme se i domluvili, že se rozhoduje politicky na úrovni koaliční rady. A výstupy z ní jsou pro mě závazné.
Takže ta slova o Ukrajincích vůbec nevnímáte, neřešíte?
Já nevím, kam směřujete. To je vnitrostranická záležitost. Nesměšujte tady ty světy. Pro mě jsou rozhodující rozhodnutí vlády.
Bude končit výcvik Ukrajinců v Česku, nebo jim budeme ještě nějak pomáhat?
To není národní program, ale aliance a v současné době žádný výcvik ukrajinských vojáků na území České republiky neprobíhá. Ale běží program NATO na podporu výcviků ukrajinských vojáků.
Takže to není na nějaký popud třeba pana Okamury, že neposkytujeme pomoc, ale prostě v tuto chvíli nejsme v žádném programu?
Ne. V tuto chvíli nejsme v žádném takovém programu, to je odpovědnost aliance.
Zastavme se ještě u muniční iniciativy. V tuto chvíli je to v zásadě formální věc, která, pokud víme, spíš skomírá.
To není vůbec pravda, muniční iniciativa pokračuje a my v ní sehráváme koordinační, administrativní a manažerskou roli. Nejsou tam žádné peníze České republiky, finance tam vkládají donoři. Ti si také kontrolují, jakým způsobem jsou ty finanční prostředky využity, a sami rozhodují, jakým způsobem a za jaký materiál budou ty jejich peníze realizovány. Do toho my vůbec nevstupujeme.
Takže nebudeme ani jako Česko řešit to, jestli použít peníze z půjčky EU pro Ukrajinu právě pro financování muniční iniciativy?
To nejsou naše peníze.
Ale my můžeme sehrát roli tím, že iniciujeme nějaké jednání o tom, abychom ty peníze použili.
Ne, to nemůžeme. Protože to, jakým způsobem budou ty finanční prostředky využity, si stanovuje Ukrajina v konzultaci s Evropskou unií.
Pan premiér mluví o tom, že by ty peníze rád použil, protože z nich jdou samozřejmě peníze pro český státní rozpočet.
V tomto případě bude Evropská unie tím, kdo bude rozhodovat, co se za ty peníze pořídí na základě požadavků Ukrajiny. To se bude teprve řešit, až ten mechanismus naběhne. Ale pozor, v případě těch donorů je tam role rozhodovací kontroly, takže bude i na nich, jakým způsobem se ty finanční prostředky využijí.
A jejich ochota ty peníze posílat neklesá?
Ne.