Díky tvrdé práci na 23. základně taktického letectva se program lehkých víceúčelových letounů FA-50 posouvá kupředu. Její vojáci byli vrženi do hlubin a čelili výzvám, které v polských ozbrojených silách po léta nebyly. O své práci a letadle řekli portálu Defence24.pl.
„Nevím, co je pro nás největší výzvou. Nevidím žádné malé výzvy, ale největší byl asi čas. Smlouva na FA-50 byla podepsána v září 2022 a do konce roku 2023 jsme měli již 12 letadel. Začali jsme přijímat techniku pro údržbu, nářadí, technickou dokumentaci a zároveň jsme prováděli školení. Pracovali jsme mnoha způsoby. Paralelně se řešilo několik problémů, z nichž každý vyžadoval velké soustředění. Začínáme něco, co vydrží mnoho let a když začneme dobře, tak to vydrží. Zdá se, že dnes je vše na dobré cestě. Vstupujeme do normálního provozu a výcviku.“ – říká pplk. Marcin Boruta, zástupce velitele skupiny technických služeb a velitel podpůrné letky 23BLT.
Dodává, že takovým tempem se v Polsku pravděpodobně nikdy žádná specializovaná vojenská technika nerealizovala. „Zlomyslní lidé říkají, že během přehlídky v roce 2023 letěl s FA-50 Korejec. To není pravda. Polský pilot letěl pod dohledem korejského instruktora. Pak tu byl Radom a stejná situace. Ale na výstavě v Ostravě v září 2023, tam létal náš FA-50 provozovaný výhradně polským personálem a 16. listopadu 2023 provedl polský pilot první samostatný let na FA-50. Dá se tedy říci, že od srpna do listopadu jsme začali létat samostatně. A do 29. prosince jsme přijali do provozu poslední, 12. letadlo. Bylo to hodně práce,“ říká.
Práce, která probíhá. „Výbor zadavatele, tedy skupina specialistů odpovědných za implementaci FA-50, se skládá ze 75 specialistů. Skupina lidí z různých oborů zodpovědná za celý systém. Dokumentace k nasmlouvanému vybavení související s FA-50 byla tak velká, že jsme ji museli rozložit do krabic v jednom z krytů. Pouze první balíček měl 11 800 karet. Muselo se to prohlédnout a zkontrolovat. K dnešnímu dni (od začátku října 2024 - pozn. red.) jsme přijali většinu dílů pro program FA-50GF. Bude trvat nejméně 1,5 roku, než budou dodány všechny prvky stanovené ve smlouvě. Zejména proto, že máme také celý seznam připomínek, na které budou muset Korejci v souladu s ustanoveními smlouvy reagovat. Když se učíme pracovat na letadle, naši inženýři zjišťují různé problémy. Potřebujeme například více vybavení pro zabezpečení provozu letadel. U některých věcí jsou nějaké nedostatky, co se týče kontrolní a měřicí techniky,“ dozvídáme se z 23. základny taktického letectva.
K dohodě je zatím 37 dodatků, nejedná se však o záležitosti, které by bránily provozu letounu, a takové problémy se objevují vždy při zavádění nového typu složité a technicky pokročilé vojenské techniky. „Často se jedná o drobné věci, jednorázové součástky, maziva, spotřební materiál. Občas se stane, že výrobce nástroje v něm a jeho označení něco změnil. Pak je potřeba dodatek ke smlouvě. Vše je ale v záruce a je zde možnost rychlé nápravy.“ říkají inženýři základny.
Na jaře 2024 se objevil větší problém se schválením FA-50 k provozu kvůli procedurálním záležitostem. „Bylo to způsobeno tím, že to bylo první letadlo, které KAI představilo Evropě, a jednalo se o postupy vyžadované evropskými a polskými předpisy. Výrobce o tom byl informován, takže to pro ně nebylo překvapením, ale přesto to nebylo včas připraveno. Jednalo se o dokumenty ohledně pyrotechniky pro vystřelovací sedačky. Museli jsme počkat, až KAI splní tyto požadavky.“ Nakonec byl případ vyřešen.
Dosud (v polovině října 2024) bylo přijato 80 % všeho, co bylo součástí smlouvy a týkalo se letounů verze GF. Rok a půl pokračující adaptace znamená, že proces skončí přibližně 3,5 roku od podpisu smlouvy nebo 2,5 roku od zahájení dodávek.
Infrastruktura
Poslední MiG-29 vzlétl z 23. základny taktického letectva v lednu 2023, zatímco první FA-50 se tam objevily o sedm měsíců později, v červenci. Doba, kdy byl na základně relativní klid – dříve vykonávala bojovou službu – a kdy bylo možné volněji provádět investice do infrastruktury, byla velmi krátká. Zejména proto, že ze základny v té době operovaly i vrtulníky pátrací a záchranné služby, vrtulníky speciálních sil, letadla Pohraniční stráže a těžké bezpilotní letouny.
Přitom např. základny v Poznani-Krzesinách a Łasku byly před přijetím F-16 dlouhou dobu velkými staveništi. Podobně je tomu dnes ve Świdwinu (kde operují současně Su-22 a letka Sokolů pátrací a záchranné služby), který čeká na F-35A a FA-50PL a probíhají tam rozsáhlé, mnohaleté stavební práce.
K dnešnímu dni bylo v Mińsku Mazowiecki dokončeno šest rekonstrukčních projektů. Patří mezi ně:
výstavba hangáru obsluhy instalace paliv;
výstavba budovy simulátoru (téměř dokončen, nakonec 23. BLT bude obsahovat dva simulátory Full Mission Simulator (FMS) a dva simulátory Operational Flight Trainer (OFT); kromě toho bude ve Świdwinu jeden simulátor FMS a jeden OFT);
rekonstrukce skladu ZLT (letecko-technického zabezpečení);
renovace hangáru;
renovace prostoru pro testování motorů;
instalace uzemňovacích bodů.
Zrekonstruováno bylo také 12 krytých hangárů. Byly vyměněny podlahy, instalováno topení a nové osvětlení. Díky tomu jsou letouny udržovány v optimálních podmínkách a udržují si vysokou účinnost. Pohodlnou práci umožňují i přístřeškové hangáry postavené s ohledem na větší MiGy.
Jak dodávají, je dobře, že základna má 12 krytých hangárů, jeden pro každý FA-50. V konečném důsledku však budou dvě letky, tedy 32 letadel. Proto jsou potřeba obrovské investice. Infrastruktura, která musí být vybudována, aby 23BLT mohla plnit své úkoly jako základna 32 FA-50, zahrnuje dalších 14 úkolů. Jedná se o:
výstavba pojezdové dráhy, odstavné plochy a 20 lehkých přístřešků (uvedeno jako jeden úkol);
výstavba technického objektu pro druhou letku FA-50;
vybudování zóny QRA (Quick Reaction Alert) a zóny Combat Duty;
výstavba budovy pro opravu motorů;
konstrukce dynamometru třídy Hush House pro zkoušky motorů;
stavba pilotního domu;
výstavba dalšího výškového skladu ZLT;
výstavba skladu zbraní;
výstavba plnohodnotného údržbového hangáru s prostorem pro 10 letounů FA-50;
výstavba a adaptace místností pro servery a IT terminály;
rozšíření IT sítě a její přizpůsobení potřebám služby FA-50;
výstavba budovy letky údržby;
vybudování základny letky údržby NSP (EO NSP – Aircraft Ground Support Squadron).
Tyto investice v kombinaci s rozšířením sociálních místností pro mnohem větší personál základny než dosud a garáží pro nové letištní vybavení umožní nejen obsluhu dvou letek FA-50, ale udělají z 23BLT také servisní středisko pro tento typ letounu. „Připravujeme se na vyšší úroveň služeb a budeme poskytovat služby na vyšší úrovni než dosud na MiGách, pro naši základnu a Swidwin.“ říkají inženýři FA-50. Díky tomu lze na základně provést mnohem více prací, bez odesílání letadel nebo jejich součástí průmyslu. To se promítne do vyšší provozní dostupnosti.
Polská základna bude mít mnoho řešení podobných těm, která byla pozorována na jihokorejské základně Wonju, která je hlavní základnou korejských FA-50. „Všechno je již naplánováno a tyto investice jsou jen otázkou času. Připomeňme ale, že stavba bude probíhat v době, kdy základna plní své úkoly, a samotná dráha také vyžaduje renovaci. Vše se zde tedy bude muset utřídit a zavést postupně. Tím se také odkládá období nástupu do bojové služby a připravenosti provozovat takový počet letadel.“ vysvětlují letečtí inženýři 23BLT.
Současný stav 23. základny taktického letectva je takový, že teoreticky a s velkým odhodláním by její piloti mohli být v krátké době v bojové službě. Infrastruktura by umožnila provoz aktuálně vlastněných FA-50GF a technický personál základny je zcela připraven plně obsluhovat tuto flotilu. Jak jsme se během rozhovoru dozvěděli, aktuálně má zhruba 160 lidí a do konce roku se zvýší o dalších 100 lidí. Díky tomu se početní stav na přelomu let 2024 a 2025 dostane v tomto ohledu do poloviny. Nakonec bude v této funkci sloužit 550 lidí v Mińsku Mazowiecki. Budou obsluhovat letouny dvou perutí FA-50, ale také budou opravovat letouny třetí perutě, která bude dislokována u 21BLT ve Świdwinu. 23BLT tedy bude servisním centrem pro tento stroj.
Současný rychlý nárůst počtu pozemního personálu je dán tím, že základna již dosáhla schopnosti jeho samostatného výcviku, bez nutnosti posílat lidi do Koreje. Co stojí za zdůraznění, je, že současný personál inženýrů a leteckých techniků nejen zajišťuje lety, ale také provádí školení pro nové členy personálu a podílí se také na přípravě logistického balíčku.
Úzkým hrdlem zatím zůstávají piloti. Někteří z nich již byli vyškoleni a mají potřebné dovednosti. Zatímco však 160 členů pozemního personálu základny umožňuje vykonávat pohotovostní služby ve 24hodinových směnách, současný počet pilotů by umožnil tyto služby vykonávat pouze omezeně. „Pokud by byli odhodlaní, mohli by službu vykonávat, ale uvědomme si, že máme dva piloty na směně a další dva by po službě odpočívali. Při současném počtu pilotů by takovou situaci nebylo snadné udržet. A koneckonců jde o to, abychom, když už jsme ve službě, ji udrželi dlouhodobě, na jeden zátah. V takové situaci by se zastavil letecký výcvik, tedy to, co je v současnosti nejdůležitější. A jde o to, aby se naše jednotka dostala na takovou úroveň, aby se i 100 procent výcviku pilotů mohlo provádět v Polsku,“ vysvětlují zástupci základny.
Jak dodávají, v Mińsk Mazowiecki je potřeba vycvičit nejen piloty pro tucet FA-50GF, ale postupem času pro všechny tři letky FA-50, po 16 letounech. Dvě, které budou operovat z Mińsku, a jednu plánovanou pro Świdwin. Piloti, kteří se v současné době cvičí, to proto musí dělat obzvlášť intenzivně, protože někteří z nich budou pro tento typ letadla dělat instruktory.
V současné době je důležitější jiná priorita, a to dlouhodobé nasazení, které povede ke zvýšení počtu připravených pilotů. Jakmile toho bude dosaženo, budou moci snadno pokrýt bojovou službu a vystřídat své kolegy ze základen s letouny F-16 a F-35.
Bylo potřeba "Gap Filleru"?
Objednávka letounů FA-50 se vyznačovala tzv „obrácenou zásobovací pyramidou“. Nejprve se v Polsku objevila letadla a teprve poté začaly přicházet náhradní díly a technická dokumentace. Byl to určitý paradox, protože technický personál základny obvykle dostává technickou dokumentaci v takových situacích několik měsíců před obdržením prvního letadla. To zahrnovalo mnoho výzev, o kterých jsme psali výše. Velmi rychle se začaly objevovat otázky, kdy letadla nastoupí do bojové služby, protože „už jsou“.
Letouny FA-50GF, které jsou v současné době v Polsku, se zde mohly objevit tak rychle, protože to byly letouny již ve výrobě v době podpisu smlouvy a měly to být letouny vyráběné pro letectvo Korejské republiky. Z tohoto důvodu je jejich konfigurace stejná, jakou si pro sebe objednala korejská armáda, tedy FA-50 Block 10. V této situaci se zdá rozumné se ptát, zda mělo smysl brát letoun ve verzi GF. Přeci jen má omezené využití a jeho schopnosti jsou dnes příležitostí ke kritice.
“Nákup letounu verze GF nám dal čas připravit se na verzi PL. Množství věcí, které nyní přijímáme a implementujeme, je obrovské. Od dokumentů, přes vybavení, postupy, až po naši normativní dokumentaci. Když už máme FA-50GF, můžeme prohlásit, že až FA-50PL dorazí, budeme plně připraveni. Pokud by tomu tak nebylo, čekali bychom na první letadla 2-3 roky a nedělali bychom nic. To znamená, že naše operační připravenost pro FA-50PL by se objevila asi o tři roky později oproti situaci, kterou máme nyní. Je to pro nás dobrá doba, protože máme čas se toto letadlo naučit, i když ne ve finální verzi,“ říká letecký inženýr základny. Dodává, že tři roky čekání na FA-50PL by způsobilo, že by se personál shromážděný ve 23 BLT rozprchl. A tak jejich rozvoj a výcvik pokračuje.
Sluší se dodat, že to není jediná situace, kdy polské ozbrojené síly pořídily provizorní výzbroj při čekání na finální výzbroj. To byl případ dvou baterií „Mała Narew“ s raketami CAMM, zakoupených v očekávání 23 baterií systému krátkého dosahu Narew, 28 tanků M1A2SEPv2 Abrams zapůjčených od americké armády v očekávání 250 polských M1A2SEPv3 nebo osmi zapůjčených AH-64D Apache, na kterém se mají vycvičit polské posádky a pozemní personál před příletem 96 polských AH-64E.