Re: Tank T 90(S)
Napsal: 28/3/2021, 23:27
Julesak
Ne, to není jen můj názor. Zkus si odpovědět na otázku, k čemu je ti pancíř, který potom, co odolá zásahu je ve stavu, že další zásah do něj znamená úspěšné probití?
Sověti toto třeba zjistili empiricky při testech ukořistěných Tiger II. Imponovala jim síla jeho pancíře, ale při testech se právě projevilo, že když nejsilnější čelní pancíř dostal zásah, který ho nedokázal probít, tak následná střela to už dokázala.
Američané to zjistili během svých testů v průběhu WW2 a dával jsme sem i studii pancířů, kde je toto přímo zmiňováno.
Tahle vlastnost je opravdu dost důležitá a právě vrstvený pancíř je na to ideální, protože k podobnému zeslabení dochází jen a pouze v deskách, kterých se dotkla střela a obecně zhruba jen v oblasti 5x ráže střely.
Celá pancéřová ochrana není jen o tom, vydržet jeden zásah, ale vydržet zásah opakovaně. Dynamická ochrana je v tomto bídná, protože dokáže vydržet jen jeden zásah a následně je zničena a přestane plnit funkci pancíře. De facto hlavní výhoda dynamického pancíře je to, co psal Barrymore, hmotnost. Proto je to dobré doplňkové pancéřování, ale jako hlavní typ ochrany není ideální. Její použití má opodstatnění, pokud nemohu použít jiný, trvanlivější způsob.
Ale i T-80U zaostával za konkurencí. Švédské testy prokázaly, že jeho pancíř je horší, než Leo 2A5 a M1A2. Sice ne v dosažení maximální efektivní tloušťce, ale v pokrytí tanku maximálním pancířem. A pokud se bavíme i o vzájemném odstřelování, T-80U sice do značné míry odolával soudobé tankové munici, ale právě s tou výjimkou, že jakmile byl příslušný blok dynamické ochrany zničen, tak to skončilo. Na rozdíl třeba od Abramse, kde opět víme, že zásah M829A1 s jeho čelním pancířem prakticky nic neudělal.
Ne, to není jen můj názor. Zkus si odpovědět na otázku, k čemu je ti pancíř, který potom, co odolá zásahu je ve stavu, že další zásah do něj znamená úspěšné probití?
Sověti toto třeba zjistili empiricky při testech ukořistěných Tiger II. Imponovala jim síla jeho pancíře, ale při testech se právě projevilo, že když nejsilnější čelní pancíř dostal zásah, který ho nedokázal probít, tak následná střela to už dokázala.
Američané to zjistili během svých testů v průběhu WW2 a dával jsme sem i studii pancířů, kde je toto přímo zmiňováno.
Tahle vlastnost je opravdu dost důležitá a právě vrstvený pancíř je na to ideální, protože k podobnému zeslabení dochází jen a pouze v deskách, kterých se dotkla střela a obecně zhruba jen v oblasti 5x ráže střely.
Celá pancéřová ochrana není jen o tom, vydržet jeden zásah, ale vydržet zásah opakovaně. Dynamická ochrana je v tomto bídná, protože dokáže vydržet jen jeden zásah a následně je zničena a přestane plnit funkci pancíře. De facto hlavní výhoda dynamického pancíře je to, co psal Barrymore, hmotnost. Proto je to dobré doplňkové pancéřování, ale jako hlavní typ ochrany není ideální. Její použití má opodstatnění, pokud nemohu použít jiný, trvanlivější způsob.
Ale i T-80U zaostával za konkurencí. Švédské testy prokázaly, že jeho pancíř je horší, než Leo 2A5 a M1A2. Sice ne v dosažení maximální efektivní tloušťce, ale v pokrytí tanku maximálním pancířem. A pokud se bavíme i o vzájemném odstřelování, T-80U sice do značné míry odolával soudobé tankové munici, ale právě s tou výjimkou, že jakmile byl příslušný blok dynamické ochrany zničen, tak to skončilo. Na rozdíl třeba od Abramse, kde opět víme, že zásah M829A1 s jeho čelním pancířem prakticky nic neudělal.