PALBA.CZ

Po měsících hybridní války protivník zaútočil na členskou zemi NATO, aliance aktivovala článek pět o společné obraně. Přes Česko se valí spojenečtí vojáci na východ a uprchlíci na západ. U jedné obce na Moravě havaruje vojenské nákladní auto u jezera, které je jediným zdrojem vody pro obec. Mezi oběťmi nehody, která zahrnuje i dodávku s uprchlíky, jsou mrtví. Vojáci u chaotického zásahu ztratí zbraň a místní se bojí, že ji někdo zneužije.

Přijíždějí televizní štáby, některé z nich s cílem především natočit záběry, které mají ukázat, jaký chaos v členské zemi NATO panuje. A místní lidé s obavami do kamer řeší, kde vezmou vodu pro děti a jestli se ke ztracené zbrani nedostane nějaký pošuk.

Tohle je část scénáře, s nímž se tento týden ve vojenském prostoru Libavá musí vypořádat stovky vojáků ze 13 zemí NATO a jeho partnerů, stejně jako desítky členů českého integrovaného záchranného systému. „V takovém rozměru jsme tu společné cvičení vojáků, policistů, hasičů a záchranářů asi ještě neměli,“ říká velitel cvičení nazvaného Powerful Word plukovník Ivo Zelinka.

Cvičení je sice vidět a slyšet ve vojenských lesích, kde minulý týden během jeho prvních dnů občas zaharašil těžký kulomet tanku, nebo u střelnice pěchotní zbraně, ale to klíčové se odehrává ve virtuálním prostoru a především v hlavách vojáků a najatých civilistů. Zelinka totiž velí 91. skupině informačního boje, která podpořená kyberspecialisty z 92. skupiny cvičení připravila a účastní se ho. Účelem je nejen zvládnout situaci ve fyzickém světě, ale ukočírovat i tok informací. „Jde o hlavu vojáka, aby byl schopen splnit úkol,“ zdůrazňuje plukovník Zelinka.

To samé platí, pokud jde o civilisty. To má ale na starosti Zelinkova jednotka jen do jisté míry. Pro strategickou komunikaci státu, tedy jasnou zprávu a informování v čase krize a boj proti dezinformacím, jsou potřeba i další složky. Příkladem úspěšné strategické komunikace z poslední doby je postup polského premiéra Donalda Tuska ve chvíli, kdy se objevil (zřejmě ruský) pokus poštvat proti sobě Čechy a Poláky kvůli Těšínsku. Tusk odpověděl na sociálních sítích pomocí kreslených postaviček Reksíka a Krtka. Český premiér Andrej Babiš se vzmohl jen na chabé přeposlání polských zpráv.

Obrana na informační frontě totiž není jen cvičení. Je to v posledních měsících a týdnech každodenní realita evropských zemí, na které v tomto prostředí útočí především Rusko a v menší míře další aktéři jako Čína nebo Írán.

Scénář cvičení vznikal ve spolupráci všech účastnických zemí. Před dvěma lety se stejného cvičení účastnilo osm zemí, dnes je to třináct včetně dvou expertů ze Singapuru, kde mají „informační potíže“ s jinou autoritářskou zemí, tedy s Čínou. „Jedeme podle standardního scénáře NATO, jen letos pracujeme s článkem pět, tedy napadení, minule to byl článek čtyři, konzultace. Máme dané nějaké detaily, ale nejsou v něm třeba drony na civilním letišti,“ naráží Zelinka na události posledních měsíců v Evropě.

Vojáci se nejprve musí sžít do mezinárodních týmů. K tomu sloužil den, kdy jim čeští kolegové připravili pět stanovišť, kde museli společně například vyprostit zraněné z hořícího domu nebo obvázat sebe a potom zraněného v situaci „pod palbou“.

Pak už jsou to po většinu cvičení zase víc specialisté na spolupráci s civilním sektorem nebo na informační operace a řeší reálné situace. U ruin jednoho domu se jeden z českých důstojníků potměšile usmívá, když popisuje, že v rámci cvičení tento dům bude za pár dní hořet a vedle bude uprchlický tábor s 60 lidmi.


K čemu je vlastní internet

Pokud by někdo chtěl cvičení sledovat zvenčí, má smůlu. I virtuální prostor, tedy média, sociální sítě a „internet“, se odehrává na cvičišti, v tomto případě v programu německé firmy Prevency. Je to „syntetický internet“ pro modelování sociálních sítí, médií, botových sítí nebo jiných informačních hrozeb. Jsou v něm třeba televizní stanice připomínající českou ČT24 nebo ruskou RT, stejně jako sociální sítě.

Vznikal po roce 2021 ve spolupráci s Centrem excelence NATO pro strategickou komunikaci v Rize a po nakrmení správnými daty dokáže simulovat, co by se v takovém scénáři asi mohlo dít na sociálních sítích domácích i protivníka, jaké by asi byly výstupy médií a jak by na to vojáci mohli reagovat, respektive jak si některé problémy naopak ušetřit. Každá situace ve fyzickém světě má rychle odraz v tom virtuálním, a jak říká plukovník Zelinka, kdyby se na ni nereagovalo, může se vymknout kontrole.

„Jde o naše první cvičení mimo Litvu, tak se chceme co nejvíc dozvědět,“ říká jeden z litevských účastníků, který ale nemohl uvést své jméno. Protože jde o specialisty z citlivého vojenského oboru, jména nemohou sdělovat a někteří z jiných zemí při návštěvě novinářů důsledně nosili i šátky přes obličej. V některých spojeneckých zemích patří jednotky informačního boje přímo pod speciální síly. A zrovna Litva patří v NATO k průkopníkům informačního boje, proti ruským dezinformacím se organizovaně brání už více než 10 let.

Situace, kterou scénář simuluje, je ale až druhý krok po napadení území NATO. Předpokládá, že se členské země shodly, že jde o situaci podle článku pět Washingtonské smlouvy, a tudíž jsou spuštěny mechanismy vzájemné pomoci. Jenže Rusko svojí hybridní válkou, jejíž projevy jsou po Evropě vidět a cítit čím dál víc, cílí na to, aby k této situaci vůbec nedošlo – aby se nejsilnější zbraň NATO, tedy politická jednota, rozpadla ještě dřív.

Tato shoda dnes vůbec není automatická především kvůli nejistotě z toho, jak se zachovají Spojené státy vedené nepředvídatelným prezidentem Donaldem Trumpem. USA navíc chystají stahování některých svých vojáků z Evropy, zatímco země jako Polsko by naopak přivítaly větší přítomnost jako záruku bezpečnosti. Varšava nyní s Washingtonem vyjednává o zřízení stálé americké základny, zatímco litevský prezident Gitanas Nauseda minulý týden opakovaně během své návštěvy v USA potvrzoval, že dříve pozdržená rotace amerických jednotek do Litvy je na cestě. Ano, i takové prohlášení politika je strategická komunikace ujišťující vlastní občany a varující protivníka.

České cvičení se zapojením hasičů, policistů a zdravotníků není v těchto měsících na východním křídle aliance výjimkou. Nedávno svoji civilní obranu testovalo v největším cvičení za poslední léta Finsko. Podobné velké cvičení nyní organizuje Lotyšsko nebo Litva.


Nejde jen o vojáky

A v první polovině příštího roku se odehraje asi největší cvičení NATO Steadfast Defender, kde si armády aliance kromě boje vyzkoušejí v dosud nevídaném rozsahu také logistické operace, tedy přesun vojáků, materiálu a techniky a doplňování. „Tohle bude docela výzva, v tomto rozsahu jsme to ještě nedělali, ale je doslova kritické si to zkusit,“ řekl na nedávné konferenci Prague Defence Summit německý generál Kai Rohrschneider, který od roku 2024 stojí v čele logistiky aliance.

Česko by třeba logistika měla opravdu zajímat. V případě situace, kterou předpokládá scénář napadení aliance, většina české armády odchází bojovat na východ a z Česka se stane obří křižovatka a obří hotel pro vojáky ze všech možných zemí.

Taková cvičení čím dál víc vytahují z komfortní zóny vojáky, kteří pak nemusí být zaskočeni, až se něco opravdu stane. U civilistů je to horší, těm nikdo v demokratické zemi nemůže nařídit, aby se na nějakou krizovou situaci – nemusí to být zrovna válka – připravili. Protože kdo si jednou zkusí obvázat zraněného, zvládnout vlastní paniku při úprku z domu, kde někdo střílí, nebo nepropadne emocím při sledování záměrně vyhroceného příspěvku na sociální síti, je do budoucna odolnější. Už tím může pomoci sobě, svým blízkým i své zemi krizi zvládnout.

A jak zdůraznil plukovník Zelinka, takový člověk nemusí být nutně vojákem v první bojové linii. „Válka na Ukrajině ukázala, že poměr mezi vojáky na frontě a jejich podporou v zázemí je šest ku jedné,“ řekl. Ale těch šest, stejně jako ten jeden, musí mít jasno, proč a za co bojují, a být schopní odolat pokusům tohle jejich odhodlání zlomit.