Armády se to týká, ale pokud usoudíte, že už je moc politika, tak s tím naložte podle uvážení.
Dost zajímavý text v Politicu, který se dotýká dilematu, před kterým stojí americká armáda, pokud se jí Trump rozhodně nasadit na americké půdě. Klíčové otázky přitom navazují na nasazení armády při rasových nepokojích v roce 1992 v Los Angeles.
------
Když americký prezident naposledy nasadil americkou armádu na základě zákona o povstání - během smrtících nepokojů v Los Angeles v roce 1992 - byl u toho Douglas Ollivant. Ollivant, tehdy mladý armádní nadporučík, říká, že vše proběhlo poměrně hladce, protože o obnovení pořádku se staral někdo jiný - policisté - a ne jeho 7. pěší divize. On a jeho vojáci nemuseli nikoho zadržet ani na nikoho střílet.
„Bylo skutečně citlivé držet federální vojáky dál od předních linií,“ řekl Ollivant, který dostal rozkaz od prezidenta George Bushe, když výtržníci ve střední a jižní části Los Angeles zapalovali budovy, napadali policisty a kolemjdoucí, házeli kameny do aut a rozbíjeli výlohy obchodů po policejním zbití černošského řidiče Rodneyho Kinga na videozáznamu. „Snažili se nás udržet v podpůrných rolích, abychom podporovali policii.“
Na konci šestidenních nepokojů bylo 63 mrtvých a 2 383 zraněných - i když údajně nikdo z nich nebyl zraněn rukou armády.
Někteří příslušníci americké armády se však obávají, že příště by to mohlo být jinak. Podle téměř tuctu vysloužilých důstojníků a současných vojenských právníků, jakož i vědců, kteří vyučují na West Pointu a Annapolisu, probíhá uvnitř americké vojenské komunity intenzivní, i když tichá debata o tom, jaké rozkazy by byla povinna uposlechnout, pokud by se nově zvolený prezident Donald Trump rozhodl naplnit svá předchozí varování, že by mohl nasadit vojáky proti tomu, co považuje za domácí hrozby, včetně politických nepřátel, disidentů a přistěhovalců.
18. listopadu, dva týdny po volbách, Trump potvrdil, že plánuje vyhlásit stav nouze a použít armádu k masovým deportacím nelegálních přistěhovalců.
Jednou z obav je, že nasazení vojáků v aktivní službě na domácím území by mohlo vést ke krveprolití vzhledem k tomu, že pravidelná armáda je vycvičena především ke střelbě a zabíjení zahraničních nepřátel. Jediným způsobem, jak tomu zabránit, je stanovit jasná „pravidla nasazení“ pro domácí nasazení, která by určovala, kolik síly mohou vojáci použít - zejména s ohledem na ústavní omezení chránící občany a obyvatele USA - proti jakým lidem a v jakých situacích. A stanovení těchto nových pravidel by podle názoru mnoha členů vojenské komunity vyžadovalo mnohem více výcviku.
„Všude slyším, že náš výcvik je v háji,“ říká armádní generálporučík ve výslužbě Marvin Covault, který v roce 1992 velel 7. pěší divizi v takzvané ‚Joint Task Force LA‘. „Nejsem si jistý, že nyní máme takovou disciplínu, a to na všech úrovních velení, jako před 32 lety. To mě znepokojuje, pokud jde o lidi, které se chystáte nasadit do akce.“
V rozhovoru Covault uvedl, že se v Los Angeles snažil vyhnout použití smrtící síly tím, že svým vojákům zdůrazňoval, že jsou nyní „nasazeni v civilním světě“. Nařídil, aby komory zbraní zůstávaly prázdné s výjimkou sebeobrany, zakázal všechny automatické zbraně a požadoval, aby bajonety zůstaly na opascích vojáků.
Covault však dodal, že tato pravidla stanovil podle vlastního uvážení. Dokonce i tehdy se podle Covaulta setkal s určitým odporem, zejména ze strany praporů americké námořní pěchoty, které mu velely a které se snažily ponechat si samopaly M16 na svých obrněných transportérech. V jednom případě jednotka námořní pěchoty, kterou losangeleská policie požádala o „krytí“, špatně pochopila policejní termín „připravit se“ a vypálila asi 200 nábojů na dům obývaný rodinou. Naštěstí nebyl nikdo zraněn.
„Pokud budeme rychle a volně dodržovat pravidla nasazení nebo pokud se pustíme do operací bez stanovené mise a záměru, budeme na titulních stranách novin a to nebude dobré,“ řekl Covault v rozhovoru.
Trump opakovaně prohlásil, že by mohl použít armádu k potlačení domácích protestů nebo k zásahu v útočišti, aby je vyčistil od přistěhovalců bez dokladů, případně k obraně jižní hranice. Někteří členové vojenské komunity říkají, že jsou obzvláště znepokojeni vyhlídkou, že by vojáci mohli být použiti k Trumpovým politickým cílům. Covault řekl, že v roce 1992 neměl od Bushe žádný přímý rozkaz kromě toho, aby byl nasazen k obnovení míru. Z vlastní vůle, řekl, oznámil po přistání v Los Angeles na tiskové konferenci: „Toto není stanné právo. Důvodem, proč jsme tady, je vytvořit bezpečné prostředí, abyste se mohli vrátit k normálnímu životu.“ Podle Covaulta mělo toto prohlášení uklidňující účinek.
Když však o 28 let později policejní zabití dalšího černošského Američana George Floyda vyvolalo sporadicky násilné protesty po celé zemi, tehdejší prezident Trump podle svého bývalého ministra obrany Marka Espera otevřeně uvažoval o použití palebné síly proti demonstrantům. Trump se zeptal: „Nemůžete je prostě zastřelit? Prostě je střelit do nohou nebo tak něco?“. Esper to napsal ve svých pamětech z roku 2022 s názvem A Sacred Trust (Posvátná důvěra). Na jiném místě Trump vyzval svého předsedu sboru náčelníků štábů generála Marka Milleyho, aby z protestujících „vymlátil duši“ a „rozbil lebky“, a na Twitteru napsal, že „až začne rabování, začne se střílet“. Esper napsal, že musel „Trumpa od takových nápadů odvést“ a prezident je neprosazoval.
Někteří účastníci současné debaty se obávají, že Trump tentokrát nebude tak zdrženlivý. Svůj tým Pentagonu a národní bezpečnosti naplňuje zarytými loajalisty. Obavy se týkají nejen toho, kolik síly by mohlo být použito, ale také toho, zda by vojáci byli pravidelně nasazováni k prosazování politických zájmů nové administrativy.
Toto téma je uvnitř armády v aktivní službě mimořádně citlivé a mluvčí Pentagonu se k němu odmítl vyjádřit. Několik vysloužilých vojenských činitelů, s nimiž jsem hovořil, však uvedlo, že o něm opatrně hovoří se svými přáteli a kolegy, kteří jsou stále v aktivní službě.
A Mark Zaid, washingtonský právník, který dlouhodobě zastupuje vojenské a zpravodajské důstojníky, kteří se dostanou do rozporu s velením, mi řekl: „Mnoho lidí se na mě aktivně obrací, aby vyjádřili obavy z toho, co předvídají, že přijde, včetně civilistů ministerstva obrany a vojáků v aktivní službě.“ Mezi nimi jsou podle Zaida i lidé, „kteří buď plánují odchod z vlády, nebo budou čekat, zda nastupující administrativa nepřekročí nějakou hranici“.
---
Poté, co Národní garda D.C. dostala v roce 2020 rozkaz vyklidit demonstranty z náměstí Lafayette naproti Bílému domu za použití slzného plynu, gumových projektilů a zábleskových granátů, založila skupina právníků projekt „The Orders Project“, jehož cílem je propojit právníky a vojáky, kteří hledají právní radu.
Jeden ze zakladatelů, Eugene Fidell z Yale Law School, uvedl, že skupina se po nástupu první Trumpovy vlády rozpadla, ale nyní se znovu obnovuje.
„S návratem prezidenta Trumpa jsme připraveni pomáhat lidem v nouzi,“ řekl Fidell.
Incident na Lafayettově náměstí zůstává tématem určité debaty uvnitř vojenské komunity. Jeden z příslušníků gardy ve Washingtonu, major Adam DeMarco, veterán z války v Iráku, později v písemném svědectví Kongresu uvedl, že byl „nadměrným použitím síly“ „hluboce znepokojen“. „Jelikož jsem sloužil v bojové zóně a rozumím tomu, jak vyhodnocovat prostředí ohrožení, v žádném okamžiku jsem se necítil být protestujícími ohrožen ani jsem je nevyhodnotil jako násilníky,“ napsal. „Věděl jsem, že něco není v pořádku, ale nevěděl jsem co. Anthony Pfaff, plukovník ve výslužbě, který je nyní odborníkem na vojenskou etiku na U.S. Army War College, řekl, že tento zmatek odhaluje vážný nedostatek ve výcviku: Problémem je, že kontrola davu a policejní práce na domácím území „není něco, pro co bychom měli nějakou doktrínu nebo jiné standardní operační postupy. Bez nich by si prahy pro použití síly mohli určovat jednotliví velitelé, což by vedlo k ještě většímu zmatku.“
V případě aktivní armády se většina současných debat odehrává za zavřenými dveřmi. Někteří vojenští vysloužilci, vědci a právníci se proto snaží dostat tuto problematiku na veřejnost.
„Je právně i eticky riskantní vést o tom otevřené rozhovory,“ říká Graham Parsons, profesor filozofie na West Pointu, který v zářijovém článku v New York Times vyzval vojenské důstojníky a vojáky, aby zvážili možnost bránit se ‚zpolitizovaným‘ rozkazům. Jednou z obav je, zda by se armáda nemohla pošpinit podobným incidentem, jako se stal v roce 1970 v Kent State, kdy nervózní a špatně vycvičení příslušníci Národní gardy státu Ohio zastřelili čtyři vysokoškolské studenty.
„Vojáci jsou cvičeni převážně k tomu, aby bojovali, zabíjeli a vyhrávali války,“ říká Brian VanDeMark, historik Námořní akademie a autor knihy Kent State 2024: Kent Kent, autor knihy Kentská tragédie, americká tragédie. „Místní a státní policie jsou mnohem lépe vycvičeny pro zvládání psychologie davu, který může být ze své podstaty nepředvídatelný, impulzivní a iracionální. Pokud nejste dobře vycvičeni, jak si s nimi poradit, může být vaše reakce neadekvátní a přejít v použití síly.“ Dodává, že na Námořní akademii i na West Pointu „mám dojem, že jde o problém, o kterém se hodně přemýšlí a dělají si s ním starosti, ale otevřeně se o něm nediskutuje“.
Někteří právníci a odborníci na vojenské právo tvrdí, že i mezi sloužícími důstojníky přetrvává řada nejasností ohledně toho, jak by se měla armáda zachovat, zejména pokud se Trump odvolá na zákon o vzpouře a povolá vojáky k potlačení domácích protestů nebo ke shromáždění milionů přistěhovalců bez dokladů. Ve většině případů nezbývá důstojníkům a poddůstojníkům nic jiného než takové prezidentské rozkazy splnit, i když se jim eticky příčí, nebo jim hrozí propuštění ze služby či vojenský soud.
Covault to však říká na rovinu: „Ne vždy se musí poslouchat hloupé rozkazy.“
Podle dlouhodobě platných vojenských předpisů jsou vojáci povinni neuposlechnout pouze zjevně nezákonné rozkazy - například rozkaz k hromadnému vyvražďování civilistů, k němuž došlo ve vesnici My Lai během války ve Vietnamu. Podle více než 200 let starého zákona o povstání by však Trump měl mimořádně široký prostor pro rozhodování o tom, co je „legální“, říkají právníci.
„Základní skutečností je, že Insurrection Act dává prezidentovi nebezpečně široký prostor pro rozhodování o použití armády jako domácí policie,“ říká Joseph Nunn, expert z Brennanova centra pro spravedlnost. „Je to mimořádně široký zákon, který neobsahuje žádná smysluplná kritéria pro určení, kdy je vhodné, aby prezident nasadil armádu na domácím území.“ Nic v textu zákona o povstání neříká, že se prezident musí odvolávat na povstání, vzpouru nebo domácí násilí, aby ospravedlnil nasazení; formulace je natolik vágní, že by Trump mohl potenciálně tvrdit pouze to, že vnímá „spiknutí“.
Insurrection Act, směs různých zákonů přijatých Kongresem v letech 1792 až 1871, je hlavní výjimkou ze zákona Posse Comitatus Act, podle něhož se federální vojenské síly obecně nesmějí podílet na civilních donucovacích činnostech.
Většina Američanů si možná neuvědomuje, jak často se prezidenti odvolávali na zákon o povstání - podle názoru historiků často ku prospěchu národa. Je to sice už 32 let, co jej Bush použil, aby pomohl potlačit nepokoje v Los Angeles, ale na Insurrection Act se odvolával také prezident Dwight Eisenhower po rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci Brown v. Board of Education z roku 1954, kdy Ike nasadil 101. výsadkovou divizi (s pevnými bajonety na puškách), aby pomohla desegregovat Jih. George Washington a John Adams použili Insurrection Act v reakci na rané vzpoury proti federální moci, Abraham Lincoln se na něj odvolal na začátku občanské války a prezident Ulysses Grant ho použil k zastavení Ku-klux-klanu v 70. letech 19. století.
----
Ale pokud jde o příští Trumpovu vládu, skutečná otázka pro většinu vojenských právníků a personálu bude pravděpodobně méně čistě právnická a více etická: I když Trump rozhodne, že je něco legální, a soudy ho podpoří, jsou vojáci podle ústavy stále povinni dělat to, co říká?
Jeden z právníků, John Dehn z Loyolské univerzity - bývalý armádní důstojník z povolání a absolvent West Pointu - to nazývá „Milleyho problém“, čímž odkazuje na dobře zdokumentovanou úzkost bývalého předsedy sboru náčelníků štábů během Trumpova prvního prezidentství. Milley vyvolal kontroverzi tím, že se veřejně omluvil poté, co ho Trump použil na zinscenované fotografii z incidentu na Lafayettově náměstí. Během vzpoury 6. ledna 2021 údajně ujistil tehdejší předsedkyni parlamentu Nancy Pelosiovou, že „zabrání“ jakémukoli neoprávněnému použití armády, a přiznal, že volal svým čínským protějškům, aby je ujistil, že před Trumpovým odchodem z funkce nebudou spuštěny žádné jaderné zbraně.
Milley, který Trumpa označil za „fašistu do morku kostí“, později pro knihu Válka 2024 Boba Woodwarda uvedl, že se obává, že bude povolán do aktivní služby, aby čelil vojenskému soudu „za neloajalitu“. V jednu chvíli sám Trump navrhl, že by Milley mohl být popraven za velezradu.
Podobně někteří vojáci vyzývají vojáky, aby se připravili na odpor proti rozkazům, které považují za neetické, a tvrdí, že odpor může být oprávněný, pokud si voják myslí, že by ohrozil jeho vlastní pojetí vojenské „neutrality“.
Tím, že příslušníci ozbrojených sil odmítají plnit rozkazy o nasazení armády v amerických městech kvůli politickým cílům, mohou ve skutečnosti respektovat, nikoli podkopávat princip civilní kontroly,“ napsali 25. října na svém blogu Marcus Hedahl, profesor filozofie na Námořní akademii Spojených států, a Bradley Jay Strawser, vědec z Naval Postgraduate School.
Jiní členové vojenské komunity s tímto názorem nesouhlasí, někdy velmi ostře. Podle generálmajora letectva ve výslužbě Charlese Dunlapa, bývalého zástupce generálního advokáta, který nyní působí na Duke Law School, je takové uvažování značně zavádějící a mohlo by vést k rozsáhlým právním problémům vojenského personálu. „Jsem znepokojen, protože si myslím, že se objevily některé mylné informace. Faktem je, že pokud je rozkaz legální, pak ho příslušníci ozbrojených sil musí uposlechnout, i když ho považují za morálně zavrženíhodný.“
V článku pro Washington Post zveřejněném po volbách s ním souhlasil další generál ve výslužbě, bývalý předseda sboru náčelníků štábů Martin Dempsey, který uvedl, že je „lehkomyslné“ naznačovat, že „je povinností velení vzdorovat některým iniciativám a plnit ‚dobré‘ rozkazy, ale ne ‚špatné‘ rozkazy, které může vydat prezident“.
Dunlap cituje standardní vojenskou příručku pro vojenské soudy, která jasně uvádí, že „diktát svědomí, náboženství nebo osobní filozofie člověka nemůže ospravedlnit nebo omluvit neuposlechnutí jinak zákonného rozkazu“. Dunlap a další právníci rovněž upozorňují, že to potvrzuje precedent Nejvyššího soudu; v roce 1974 Nejvyšší soud rozhodl: „Armáda není poradním orgánem. Je to výkonná složka moci. Jejím právem je právo poslušnosti.“
Uvnitř armády je tento hlavolam známý jako „zákonný, ale hrozný“: Vojáci v činné službě nemají na výběr, zejména pokud rozkaz přichází od vrchního velitele. „Nikdo by neměl nabádat příslušníky armády, aby neuposlechli zákonný rozkaz, i když je hrozný,“ říká Nunn. „A to je zásadní, že je to tak, jak to má být. Nechceme žít ve světě, kde si armáda vybírá, jaký rozkaz splní, na základě vlastního svědomí. Nechceme chtít po dvacetiletém poručíkovi, aby vykládal rozkaz prezidenta.“
Podle některých vojenských právníků by to skutečně mohlo vytvořit další nebezpečný precedens, protože by to podkopalo princip civilní kontroly, který byl podle zakladatelů základem americké republiky. „Nemusíte hledat daleko pro příklady zemí, kde si armáda vybírá, jakými rozkazy se bude řídit,“ říká Nunn.
Většina právních expertů se shoduje na tom, že vojáci musí uposlechnout všechny nominálně legální rozkazy. Vojenští právníci však tvrdí, že je důležité, aby vojáci pamatovali na to, že i když jsou povoláni do akce, musí dodržovat ústavní práva lidí - včetně práva na shromažďování a ochrany před nezákonným zatčením a zabavením nebo nepřiměřeným použitím síly.
Podle právníků bude nakonec hodně záležet na tom, co Trumpovi řeknou jeho hlavní právní poradci a jak rozhodne soud. Ale poprvé, co si pamatujeme, „musíme vzít v úvahu možnost, že bychom mohli mít vrchního velitele, který je ochoten nařídit armádě něco, co je docela ohrožující pro ústavní pořádek,“ říká Parsons, vědec z West Pointu.
„I kdybychom si dali do pořádku zákon, co je správné udělat?“ dodává Parsons. „Pokud se prezident odvolá na zákon o vzpouře, nevíme, jaké jsou etické hranice. Mezi vojenskými právníky je to prostě neprobádané území.“
Říká jeden právník, který studoval mnoho případů vojensko-civilních konfliktů a hovořil pod podmínkou anonymity, protože se obává postihu ze strany nové Trumpovy administrativy: „Myslím, že to bude špatné, opravdu špatné. Bude to horší než minule. Trump je rozzlobený. Zoufale si přeje zapnout televizi a vidět na ulicích chlapy v uniformách.“
Dunlap však pro změnu doufá, že „zvítězí chladnější hlavy“: „Jsem opatrně optimistický, že si lidé uvědomí, že ne všechna rétorika z kampaně se dá převést do činů.“
https://www.politico.com/news/magazine/ ... t-00195609
