PALBA.CZ

Scotty87 píše: ↑25/7/2022, 14:42 Výroba F-16 není zaběhlá je naopak v útlumu. Stěhovala se výroba aby se uvolnilo místo pro F-35 a do toho přišlel covid. Zpoždění dodávek se dalo čekat.

Obecně jsme ale diskutovali o možnosti spolupráce s USA v oblasti vrtulníkového letectva a dalších zbraňových systémů. Dostali jsme velmi silný příslib, že vzhledem k tomu, jak Česko zafungovalo v rámci pomoci Ukrajině a díky kvalitně odváděné práci vojáků v NATO, bude mít Česká republika prioritu. A to včetně dodržení například termínů dodání vrtulníků.

Flogger G píše: ↑26/7/2022, 09:49 No právě, 5. generace obsahuje ve své definici tu konstrukční "neviditelnost" pro určité délky RL vyzařování, stroje 4,5 (4++) generace toho samého dosahují elektronickým vybavením.

Wasp píše: ↑26/7/2022, 11:19 Se asi změnila definice 5. generace, když už je F-35 tedy pětka

skelet píše: ↑26/7/2022, 10:44 Pátá generace, tedy zde konkrétně F-35 téhož dosahuje konstrukcí, ale je vybaven i rušičkou.

Out of the Shadows

The Royal Netherlands Air Force has been flying a pair of F-35As from Edwards AFB since January 2015 in the build-up towards initial operational test and evaluation. Combat Aircraft finds out how the journey has gone to date.
Report and photos - Frank Cébras / Bluelife Aviation
Edwards AFB, California, was chosen as the primary location for conducting formal operational evaluation of the F-35 Lightning II program. The infrastructure here as part of the JOTT (Joint Operational Test Team) includes a significant contingent from the Netherlands, which is dedicated to ensuring that the F-35A enters the Royal Netherlands Air Force (RNLAF) inventory as smoothly as possible.
The US, Australian, British and Dutch teams at Edwards have, in fact, worked together over the last few years exploring the F-35. They have been investigating its limitations and advantages, pounding the local flying areas on a daily basis, building hours and shining lights into dark corners.
Col Albert 'Vidal' De Smit, Commander of the Dutch detachment at Edwards, told Combat Aircraft, 'We have been generating sorties to get the maintenance system flowing and to give our maintainers extra experience. Flying means maintenance and when there's something to fix our people gain important expertise. This is also true for our IT personnel that work with ALIS [the F-35's autonomous logistics information system]. These experts also got to the next level of expertise with ALIS, which will be beneficial for the IOT&E'.
New jet, new missions
While technicians have gained valuable experience of turning spanners on the F-35, the four Dutch Lightning II pilots have striven to understand the aircraft from a tactical perspective. 'We worked on getting a better understanding of how we can execute the D-SEAD [destructive suppression of enemy air defenses] mission - it's a new mission set the F-35 brings to the NLAF,' adds De Smit. 'Additionally, we have been looking at how we can execute mission concepts that are very familiar to us like close air support [CAS]. The new variable message format [VMF] is the new datalink protocol that we use to talk to ground forces. VMF is fully digital and enables us to send, in addition to voice commands, imagery back and forth to the JTACs [joint terminal attack controllers]. In addition, the synthetic aperture radar can make images from a long distance through the weather. This is a whole new aspect in the CAS mission and will be a game-changer in the dialogue between JTAC and pilot because it offers a new way of finding and verifying targets'.
Within the detachment, the 323rd Test and Evaluation Squadron (TES) commander Lt Col Ian 'Gladys' Knight is leading the way when it comes to Dutch experience with the F-35. 'In CAS,' he says, 'VMF gives us options for supporting ground forces in a way we never had in the F-16. Instead of using voice radios and getting eyes on the target using a targeting pod close-in, we're able to use the SAR to make images of the target area and generate very accurate target co-ordinates. We pass these to the ground forces and confirm a target location using VMF from beyond visual range, assuring that enemy forces are not alerted to our air presence. All teh while we can be flying in pretty bad weather with long on-station times. This would have been impossible to do with our F-16s'.

While a lot of missions are conducted with the JOTT partners, the Dutch F-35s periodically fly with the 148th Fighter Squadron 'Kickin' Ass', the RNLAF's F-16 training unit in Tucson, Arizona, to evaluate and validate new tactics. 'The first time we go to test all these advanced capabilities to their fullest potential was about a year ago, with and against our F-16s in Tucson,' says Knight. 'The initial scenario was that our two F-35s would escort a four-ship of F-16s across a notional border and protect them against another eight-ship of F-16s simulating a modern adversary. A relatively inexperienced flight leader was in charge of the F-16s on our side and Lt Col Joost 'Niki' Luijsterburg, the Tucson detachment commander, was responsible for the adversaries. Up to this point, we had only practised these scenarios in the simulators and while we had a decent game-plan, we were all anxious to see how the F-35 would perform in real life. We figured that the F-35's stealth would keep us out of harm's way for most of the fight, but that we also need to protect the friendly F-16s, maximise the lethality of their missiles and get them to the target. To make this happen, we planned to initially use electronic attack against the adversary F-16s, see if we could avoid having them detect friendly fighters and datalink the location of the hostile aircraft to our F-16s. This way we could use the F-16s on our side to shoot down the initial wave of enemy fighters and keep our own missiles available once the 'Blue Air' F-16s had to focus on their target attack. The plan worked flawlessly.
'In the debrief 'Niki' told us it was one of the most memorable sorties he had ever flown. Having previously worked in the F-35 program office he was elated to find out how effective the F-35 was, but at the same time he was frustrated by not getting a single shot off the rail against us, while getting killed multiple times. After that sortie it really hit us that the F-35 was going to make a big difference in how we operate fighters and other assets in the Royal Netherlands Air Force'.

Ze stínů
Nizozemské královské letectvo létá s dvojicí letounů F-35A z Edwards AFB od ledna 2015 v rámci příprav na počáteční operační zkoušky a hodnocení. Combat Aircraft zjišťuje, jak tato cesta probíhala doposud.
Reportáž a fotografie - Frank Cébras / Bluelife Aviation
Edwards AFB v Kalifornii byla vybrána jako hlavní místo pro provádění formálního operačního hodnocení programu F-35 Lightning II. Zdejší infrastruktura v rámci JOTT (Joint Operational Test Team) zahrnuje významný kontingent z Nizozemska, který se stará o to, aby se letoun F-35A dostal do inventáře nizozemského královského letectva (RNLAF) co nejhladčeji.
Americké, australské, britské a nizozemské týmy v Edwards v posledních několika letech skutečně spolupracují při zkoumání F-35. Zkoumaly jeho omezení a výhody, denně bušily do místních letových prostorů, stavěly hodiny a svítily si do temných koutů.
Plukovník Albert "Vidal" De Smit, velitel nizozemské jednotky v Edwards, řekl pro Combat Aircraft: "Generovali jsme vzlety, abychom rozproudili systém údržby a poskytli našim údržbářům další zkušenosti. Létání znamená údržbu, a když je třeba něco opravit, naši lidé získají důležité odborné znalosti. To platí i pro náš IT personál, který pracuje s ALIS [autonomní logistický informační systém F-35]. Tito odborníci se také dostali na další úroveň odborných znalostí s ALIS, což bude přínosné pro IOT&E".
Nové letadlo, nové mise
Zatímco technici získali cenné zkušenosti se soustružením klíčů na F-35, čtyři nizozemští piloti Lightningu II se snažili pochopit letoun z taktického hlediska. "Pracovali jsme na tom, abychom lépe pochopili, jak můžeme plnit misi D-SEAD [destruktivní potlačení nepřátelské protivzdušné obrany] - je to nová sada misí, kterou F-35 přináší do NLAF," dodává De Smit. "Kromě toho jsme zkoumali, jak můžeme plnit koncepty misí, které jsou nám velmi dobře známé, jako je blízká letecká podpora [CAS]. Nový variabilní formát zpráv [VMF] je nový protokol datového spojení, který používáme pro komunikaci s pozemními silami. VMF je plně digitální a umožňuje nám kromě hlasových povelů posílat obrazové informace tam a zpět do JTAC [Joint Terminal Attack Controllers]. Kromě toho může radar se syntetickou aperturou pořizovat snímky na velkou vzdálenost přes počasí. To je zcela nový aspekt v misi CAS a bude to znamenat změnu v dialogu mezi JTAC a pilotem, protože to nabízí nový způsob vyhledávání a ověřování cílů".
V rámci odřadu vede velitel 323. testovací a vyhodnocovací letky (TES) podplukovník Ian "Gladys" Knight, pokud jde o nizozemské zkušenosti s F-35. "V rámci odřadu je to pro nás velmi důležité. "V CAS," říká, "nám VMF dává možnosti podpory pozemních sil způsobem, který jsme u F-16 nikdy neměli. Namísto používání hlasových radiostanic a sledování cíle pomocí zaměřovacího modulu v jeho blízkosti jsme schopni pomocí SAR pořizovat snímky cílové oblasti a generovat velmi přesné souřadnice cíle. Ty předáváme pozemním jednotkám a potvrzujeme polohu cíle pomocí VMF z prostoru mimo vizuální dosah, čímž zajišťujeme, že nepřátelské síly nejsou upozorněny na naši leteckou přítomnost. Po celou tu dobu můžeme létat za velmi špatného počasí s dlouhými časy na místě. To by s našimi F-16 nebylo možné.

Zatímco mnoho misí probíhá s partnery JOTT, nizozemské F-35 pravidelně létají se 148. stíhací letkou "Kickin' Ass", výcvikovou jednotkou RNLAF pro F-16 v Tucsonu v Arizoně, aby vyhodnotily a ověřily nové taktiky. 'Poprvé jedeme otestovat všechny tyto pokročilé schopnosti v jejich plném rozsahu asi před rokem, a to s našimi F-16 v Tucsonu a proti nim,' říká Knight. 'Původní scénář spočíval v tom, že naše dva letouny F-35 budou doprovázet čtyřčlennou skupinu letounů F-16 přes pomyslnou hranici a chránit je před další osmičlennou skupinou letounů F-16 simulující moderního protivníka. Za F-16 na naší straně odpovídal poměrně nezkušený velitel letu a za protivníky podplukovník Joost 'Niki' Luijsterburg, velitel oddílu v Tucsonu. Do této chvíle jsme tyto scénáře cvičili pouze na simulátorech, a i když jsme měli slušný herní plán, všichni jsme byli zvědaví, jak se F-35 zachová ve skutečnosti. Usoudili jsme, že stealth F-35 nás po většinu boje udrží mimo nebezpečí, ale že musíme také chránit spřátelené F-16, maximalizovat smrtící účinnost jejich raket a dostat je k cíli. Abychom toho dosáhli, plánovali jsme zpočátku použít elektronický útok proti protivníkovým F-16, zjistit, zda se nám podaří zabránit tomu, aby zjistily přátelské stíhačky, a datovým přenosem sdělit polohu nepřátelských letounů našim F-16. Tímto způsobem bychom mohli využít F-16 na naší straně k sestřelení počáteční vlny nepřátelských stíhaček a ponechat si k dispozici vlastní rakety, jakmile by se F-16 "modrého vzduchu" musely zaměřit na útok na cíl. Plán fungoval bezchybně.
Při hlášení nám Niki řekl, že to byl jeden z nejpamátnějších letů, které kdy absolvoval. Jelikož předtím pracoval v programové kanceláři F-35, byl nadšený, když zjistil, jak je F-35 účinný, ale zároveň byl frustrovaný z toho, že proti nám nedostal ani jeden výstřel ze zábradlí, přičemž byl několikrát zabit. Po tomto výletu nám skutečně došlo, že F-35 bude mít velký vliv na způsob, jakým provozujeme stíhačky a další prostředky v nizozemském královském letectvu".

Dogfighting in the F-35
While there appears to be little discussion regarding the beyond visual range (BVR) prowess of the F-35, close-in dogfighting has always been an area that's attracted detractors when it comes to the F-35, with reports of poor performance when it came to turning and burning.
Knight offers a very different perspective based on his experiences flying the jet, as opposed to online speculation. 'The first thing to realize when comparing modern fighter aircraft is that every type has compromises and it's up to the pilot to get the best performance out of the jet. The F-16 is a relatively small and lightweight fighter; this meant we had great sustained high-speed turning performance and simple handling characteristics. The flight control laws were designed in such a way that the pilot can simply pull back on the stick as hard as he or she wants and the aircraft will give its maximum performance. On the flip side, we've always had to make do with limited fuel, limited payload and sluggish slow-speed manoeuvrability due to flight control limitations.
'The F-35 is a very different aircraft, and it took pilots a while to adjust and figure out how to max-perform it. What didn't help is that until about 18 months ago we were restricted in envelope, which meant we couldn't pull as much G as we wanted to, nor fly with high-alpha. It was an eye-opener for all of us when those restrictions were lifted and we finally got to see the full potential. Actually, it was an eye-opener for a lot of adversary pilots as well.'

The F-35 is far larger than the F-16, and it carries twice as much fuel and three times the payload. 'Consequently the F-35 loses energy a bit faster than the F-16 at higher speeds,' continues Knight. 'But the slow-speed handling is amazing. The F-35 pilot has the option to continuously point the nose at the adversary, even at ridiculously slow speeds, which is a great capability to have in combination with high off-boresight missiles and a helmet-mounted sight. You need to be careful manoeuvring the aircraft at higher speeds, because if you keep pulling back on the stick the aircraft will give you as much alpha as it can, but it will bleed a lot of energy in the process. It's up to the pilot to recognise when to try to maintain airspeed and energy and when to give that away to prosecute with missiles or guns. I typically tell new pilots that the F-35 sits somewhere in between the F-16 and F/A-18 when it comes to within visual range manoeuvring'.
Knight divulged a little more information about flying basic fighter manoeuvres (BFM) in an F-35. 'When our envelope was cleared to practise BFM we got the opportunity to fight some fourth-generation fighters. Remember, back the rumors were that the F-35 was a pig. The first time the opponents showed up [in the training area] they had wing tanks along with a bunch of missiles. I guess they figured that being in a dirty configuration wouldn't really matter and that they would still easily outmanoeuvre us. By the end of the week, though, they had dropped their wing tanks, transitioned to a single centerline fuel tank and were still doing everything they could not to get gunned by us. A week later they stripped the jets clean of all external stores, which made the BFM fights interesting, to say the least...
'High-G manoeuvring is fun, but having high fuel capacity and the ability to carry lots of stores is great too. During the weeks when we were flying BFM we also needed to drop a GBU-12 [laser-guided bomb] on the China Lake weapons range. Back in our F-16 days we'd have had to choose, since there is no way you can BFM with a bomb on your wing, let alone having the fuel to fly both missions in a single sortie. With the F-35, however, this isn't much of an issue. On one of the sorties, my colleague, Maj Pascal 'Smiley' Smaal, decided he would fly BFM and still have enough fuel to go to the range afterwards and drop his weapon. During the debrief, the adversary pilot told us he was confused as to why we went to the range after the fight. When 'Smiley' told him that he was carrying an inert GBU-12 the entire time and that he then dropped it afterwards during a test event, the silence on the other end of the line was golden'.

Psí souboje v letounu F-35
Ačkoli se zdá, že o schopnostech F-35 v boji mimo dohled (BVR) se příliš nediskutuje, boj zblízka byl vždy oblastí, která přitahovala kritiky, pokud jde o F-35, se zprávami o špatných výkonech, pokud jde o zatáčení a hoření.
Knight nabízí zcela odlišný pohled založený na jeho zkušenostech s létáním s proudovým letounem, na rozdíl od internetových spekulací. 'První věc, kterou je třeba si uvědomit při porovnávání moderních stíhacích letounů, je, že každý typ má kompromisy a je na pilotovi, aby z letounu dostal co nejlepší výkon. F-16 je relativně malá a lehká stíhačka; to znamenalo, že jsme měli skvělé trvalé výkony při zatáčení ve vysokých rychlostech a jednoduché jízdní vlastnosti. Zákony řízení letu byly navrženy tak, že pilot může jednoduše přitáhnout knipl tak silně, jak chce, a letoun podá maximální výkon. Na druhou stranu jsme se vždy museli spokojit s omezeným množstvím paliva, omezeným užitečným zatížením a pomalou manévrovatelností při nízkých rychlostech kvůli omezením řízení letu.
'F-35 je zcela jiný letoun a pilotům chvíli trvalo, než se přizpůsobili a zjistili, jak dosáhnout maximálního výkonu. Nepomohlo ani to, že ještě před 18 měsíci jsme měli omezenou obálku, což znamenalo, že jsme nemohli vytáhnout tolik G, kolik jsme chtěli, ani létat s vysokou alfou. Když byla tato omezení zrušena a my jsme konečně mohli vidět plný potenciál, otevřelo nám to všem oči. Vlastně to otevřelo oči i mnoha protivníkům.

F-35 je mnohem větší než F-16 a unese dvakrát více paliva a třikrát větší užitečné zatížení. "Proto F-35 ztrácí energii o něco rychleji než F-16 při vyšších rychlostech," pokračuje Knight. "Ovladatelnost při nízkých rychlostech je však úžasná. Pilot F-35 má možnost neustále mířit přídí na protivníka, a to i při směšně nízkých rychlostech, což je skvělá schopnost v kombinaci s raketami s vysokým off-boresightem a přilbovým zaměřovačem. Při manévrování s letounem ve vyšších rychlostech musíte být opatrní, protože pokud budete neustále stahovat páku řízení, letoun vám sice dá co nejvíce alfa, ale vykrvácí při tom spoustu energie. Je na pilotovi, aby rozpoznal, kdy se má snažit udržet rychlost a energii a kdy se jí vzdát a stíhat raketami nebo zbraněmi. Novým pilotům obvykle říkám, že F-35 se nachází někde uprostřed mezi F-16 a F/A-18, pokud jde o manévrování na dohled".
Knight prozradil trochu více informací o létání základních stíhacích manévrů (BFM) na F-35. 'Když byla naše obálka schválena pro nácvik BFM, dostali jsme příležitost bojovat s několika stíhačkami čtvrté generace. Vzpomeňte si, že tehdy se říkalo, že F-35 je prase. Když se protivníci poprvé objevili [ve výcvikovém prostoru], měli křídelní nádrže spolu se spoustou raket. Asi si mysleli, že když budou mít špinavou konfiguraci, nebude na tom záležet a že nás stejně snadno převálcují. Do konce týdne však odhodili křídelní nádrže, přešli na jedinou středovou nádrž a stále dělali všechno pro to, aby se od nás nenechali postřílet. O týden později zbavili letouny všech vnějších zásob, což učinilo souboje s BFM přinejmenším zajímavými...
'Manévrování ve vysokém G je zábavné, ale mít vysokou kapacitu paliva a možnost nést spoustu zásob je také skvělé. Během týdnů, kdy jsme létali BFM, jsme také potřebovali shodit GBU-12 [laserem naváděnou bombu] na zbraňovou střelnici China Lake. V dobách našich F-16 bychom si museli vybrat, protože není možné, abyste mohli BFM provádět s bombou na křídle, natož abyste měli palivo na obě mise v rámci jednoho výletu. U F-35 to však není velký problém. Při jednom z výsadků se můj kolega, major Pascal "Smiley" Smaal, rozhodl, že poletí BFM a ještě bude mít dost paliva, aby se po něm mohl vydat na střelnici a shodit zbraň. Během hlášení nám protivníkův pilot řekl, že je zmatený, proč jsme po boji šli na střelnici. Když mu "Smiley" řekl, že celou dobu nesl inertní GBU-12 a že ji pak odhodil po skončení během testovací akce, bylo na druhém konci linky zlaté ticho".

Flogger G píše: ↑26/7/2022, 13:55 Jak jsem zde již smolil dříve, detekovat stroje stealth uměla ČSLA a byla schopna pasivními prostředky RTZ navádět stíhací letouny na cíle tvářící se neviditelně. Měli bychom být k sobě upřimní. Rusko, dříve SSSR, z našich technologií těžilo, protože přebíralo námi vytvořené systémy a dále si vyvíjelo vlastní pasivní prostředky RTZ, když bylo odstřiženo od zdroje. Jak jsou daleko v pasivní detekci cílů se moc neví, jsou to spíše odhady. Ovšem jejich domácí S 400 je vybaven aktivním i pasivním systémem vyhledávání cílů, v jaké vybavenosti to prodávají Turecku vědí zúčastněné strany.

Ještě upozorňuji na neblahé zkušenosti Izraelců s automatickým přebíráním opatření REB z USA. Od doby zavedení rušících kontejnerů do výbavy svých taktických letounů na počátku 70. let min. st. si tyhle věci sami ověřují a teprve poté tomu opatrně začínají věřit a využívat to.