Před několika lety jsem psal o tom, jak vysokí úředníci tvrdili, že Rusko se snaží ovlivňovat západní debaty o energetice, včetně odporu proti jaderné energii a frakování, a zároveň prezentuje svůj vlastní vývoz plynu jako alternativu. Případ Německa však sahá hlouběji, než jsem tehdy měl prostor prozkoumat. Kdo přesně formoval německou energetickou politiku a jak se jedna z nejvyspělejších ekonomik světa stala tak katastrofálně závislou na ropném státu?
V roce 2014 vznesl generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen šokující obvinění. Řekl, že Rusko vede sofistikovanou dezinformační kampaň zaměřenou na západní environmentální skupiny a financuje odpor proti těžbě břidlicového plynu, aby udrželo evropskou závislost na ruských dovozech. „Setkal jsem se se spojenci, kteří mohou potvrdit, že Rusko v rámci svých sofistikovaných informačních a dezinformačních operací aktivně spolupracovalo s takzvanými nevládními organizacemi, environmentálními organizacemi bojujícími proti břidlicovému plynu, aby udrželo evropskou závislost na dováženém ruském plynu.“
O dva roky později Hillary Clintonová v soukromém rozhovoru uvedla, že tento vzorec se projevoval i jinde: „Čelili jsme dokonce falešným ekologickým skupinám, a to jsem velká zastánkyně ochrany životního prostředí, ale tyhle byly financovány Rusy.“
Již několik let se ptám, do jaké míry se to týkalo jaderné energie. Moderní psychologické operace málokdy vytvářejí obavy. Zveličují ty stávající, neúnavně je opakují a zaměřují je na citlivá místa demokratických společností. V Německu bylo tímto citlivým místem jaderná energie.
Nepravděpodobní spojenci
Nejprve se podívejme na to, co víme. Organizace Friends of the Earth byla založena v roce 1969 díky daru ve výši 200 000 dolarů od majitele společnosti Atlantic Richfield, jedné z největších amerických ropných společností. Jednou z prvních velkých kampaní této ekologické organizace byl odpor proti jaderné energii.
Greenpeace se od svého založení v roce 1971 aktivně staví proti jaderným zbraním a jaderné energii, přičemž chytře spojuje technologii jaderných zbraní s civilním jaderným průmyslem. Během kampaně proti fosilním palivům prodávala energetická družstva v Německu (tehdy nazývaná Greenpeace Energy), která nesla značku Greenpeace, ale byla právně samostatná, produkt s názvem ProWindGas, který se prezentoval jako obnovitelný a dokonce byl inzerován jako veganský. Jeho energetický mix tvořilo 89 % plynu, 10 % bioplynu a 1 % zeleného vodíku. Čtete správně: nevládní organizace, jejíž deklarovaným posláním je boj proti fosilním palivům, prodávala německým spotřebitelům 99 % plynu pod značkou obnovitelné energie. Stránka o této záležitosti byla mezitím z webových stránek Greenpeace odstraněna, ale některé dokumenty zůstávají online.
Bill Wirtz, vedoucí politický analytik, ve svém článku pro Genetic Literacy Project uvedl, že WWF Německo, BUND (Přátelé Země) a NABU (Svaz pro ochranu přírody a biologické rozmanitosti) – tři ekologické organizace, které z ekologických důvodů vystupovaly proti plynovodu Nord Stream – všechny upustily od svého odporu poté, co společnost Gazprom slíbila finanční prostředky na ochranu životního prostředí. Někteří zástupci těchto organizací zároveň zasedali ve správní radě nadace v hodnotě několika milionů dolarů, kterou ovládá Gazprom.
V letech 2007–2010 přijal Sierra Club, významná a vlivná protijaderná organizace a největší a nejstarší environmentální skupina v USA, více než 25 milionů dolarů od společnosti Chesapeake Energy, jedné z největších společností zabývajících se těžbou plynu v Americe.
Nedávno Dominique Reynié, ředitel pařížské Nadace pro politickou inovaci (Fondapol), uvedl: „Zjistili jsme dokonce, že zejména společnost Gazprom poskytovala finanční prostředky ekologickým nevládním organizacím, které do vlád některých evropských zemí, jako je Belgie, dosadily ministry, a které se pak zjevně zapojily do jakési výměny služeb tím, že prosazovaly postupné ukončení jaderné energetiky.“
Po tomto rozhovoru jsem se pokusil kontaktovat Reyniého, ten však nebyl k dispozici pro další komentář.
Víme, že v minulosti se takzvaným „ekologickým“ skupinám podařilo úspěšně postavit se proti jaderné energii, ale konkrétně v Německu tyto protesty pomohly posílit vliv strany Aliance 90/Zelení, přispěly k rozhodnutí země o postupném ukončení jaderné energetiky a sehrály klíčovou roli při formování celkové klimatické a energetické politiky.
Povzbuzeni svým úspěchem pokračují ve svých výstřelcích dodnes. V roce 2022, kdy jaderné elektrárny udržovaly světla rozsvícená, zatímco ruské rakety mířily na energetickou síť na Ukrajině, viděl Greenpeace příležitost využít krizi k lobování proti zařazení jaderné energie do zelené taxonomie EU. Ve skutečnosti ukrajinská vláda uprostřed války veřejně potvrdila svůj závazek vůči těmto elektrárnám, protože pro Ukrajince znamenaly rozdíl mezi vytápěním jejich domovů a zmrznutím v zimách s teplotami pod bodem mrazu. Aktivistům to však bylo jedno.
Politici, kteří upřednostnili Gazprom před vlastními občany
Podívali jsme se na organizace, teď se podívejme na konkrétní osoby. Nejjasnějším příkladem je Gerhard Schröder. Jako německý kancléř v letech 1998 až 2005 Schröder zahájil proces odklonu od jaderné energie v Německu a po odchodu z úřadu byl pozván do představenstva společnosti Gazprom. Během svého působení ve funkci si také vybudoval, jak sám popsal, úzké osobní přátelství s Vladimirem Putinem.
Když Rusko napadlo Ukrajinu, Schröder dokonce obvinil z „válečného štvaní“ Ukrajinu, nikoli Rusko, a trval na tom, že Putin nemá o vojenskou intervenci zájem. Mnoho jeho spolupracovníků na protest rezignovalo, on však odmítl přerušit své vazby na Kreml.
Pak je tu Manuela Schwesigová, předsedkyně vlády severovýchodního německého spolkového státu Meklenbursko-Přední Pomořansko. V roce 2021 pomohla založit Nadaci pro ochranu klimatu a životního prostředí (Stiftung Klima- und Umweltschutz MV). Na první pohled to vypadalo nevinně, zapojovala se do iniciativ, jako je sázení stromů se školáky. Později se však zjistilo, že také nasměrovala miliony eur od Gazpromu na dokončení plynovodu Nord Stream 2 a jeho ochranu před sankcemi USA. Bývalý ministr zahraničí Heiko Maas, který byl ve funkci v době založení nadace, uvedl, že se jednalo o „rozhodnutí učiněné v Meklenbursku-Předním Pomořansku, nebylo to rozhodnutí spolkové vlády“.
Schwesigová se v zakládacích dokumentech uvedla jako jedna z zakladatelek. Manažer pro komunikaci projektu Nord Stream 2 zasílal její kanceláři návrhy na úpravy jejích veřejných prohlášení a usiloval o přístup k neoficiálním briefingům s novináři. Dokumenty zveřejněné na základě německého zákona o informacích o životním prostředí ukázaly, že její kancelář fungovala, slovy deníku Die Welt, jako „pobočka Gazpromu“. Když invaze na Ukrajinu znemožnila obhajobu tohoto uspořádání, státní daňová úřednice přiznala, že v krbu své kanceláře spálila několik daňových přiznání, včetně daru od Gazpromu ve výši 20 milionů eur.
Schwesig nakonec změnila taktiku a prohlásila, že podpora Nord Stream 2 byla chybou, přesto však zůstává ve funkci dodnes.
V Belgii postupovala ministryně energetiky za Stranu zelených Tinne Van der Straeten podle podobného scénáře. Dříve spoluzaložila Blixt, advokátní kancelář specializující se na energetiku, která spolupracovala s významnými klienty z energetického sektoru, včetně Gazpromu. V letech 2020 a 2021 odolávala rostoucím výzvám průmyslových skupin a opozičních stran k prodloužení životnosti reaktorů. Během tohoto období se plánování politiky soustředilo na nahrazení jaderné výroby kombinací rozšiřování větrných elektráren na moři a záložních plynových elektráren. Jako ministryně se zasazovala o budoucnost Belgie poháněnou ze 100 % obnovitelnými zdroji, zatímco její vláda schválila nahrazení sedmi belgických jaderných reaktorů plynovými elektrárnami. Reaktory v té době zajišťovaly polovinu elektřiny v zemi.
Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 však Van der Straeten a belgická vláda svůj původní postoj přehodnotili a rozhodli se prodloužit provoz dvou reaktorů o dalších deset let, tedy do roku 2035.
Tento případ nicméně nabízí výmluvný pohled na politickou dynamiku, která formovala postupné odklánění Evropy od jaderné energie.
Zpětně se rozhodnutí Německa a velké části Evropy uzavřít jaderné elektrárny jeví méně jako ekologická volba a více jako strategická zranitelnost, která byla aktivně vyvolána. Jaderná energie nabízela Evropě vzácnou kombinaci nízkouhlíkové energie, stability sítě a energetické nezávislosti. Její odstranění vytvořilo mezeru, kterou obnovitelné zdroje samy o sobě nemohly zaplnit, což uvrhlo země do krize a přimělo je obrátit se k ruskému plynu. Tato závislost se dokonale shodovala se zájmy dvou mocných skupin: ruského státu a průmyslu fosilních paliv. V několika zdokumentovaných případech se tyto zájmy dokonce shodovaly.
V Německu byly důsledky patrné dlouho předtím, než byl uzavřen poslední reaktor. Zpráva Deutsche Bank z roku 2007 již varovala, že pokud k postupnému odklonu od jaderné energie dojde, Německo dramaticky zvýší svou závislost na ruském plynu. Jejich varování bylo ignorováno. Rovněž recenzovaná studie zjistila, že samotná uzavření v roce 2011 stála Německo 3 až 8 miliard eur ročně na zdravotních nákladech způsobených zvýšeným spalováním uhlí. A další analýza zjistila, že kdyby Německo udrželo svůj jaderný park v provozu, 94 % jeho elektřiny by v roce 2024 mohlo být bez emisí.
Tak to máte. První německý kancléř, který prosadil odklon od jaderné energie, se stal předsedou představenstva společnosti provozující plynovod, kterou vlastnil muž, kterého nazýval svým přítelem. Regionální ministr založil klimatickou nadaci, která sloužila k přesměrování peněz Gazpromu do toho samého plynovodu. A environmentální skupiny po celé Evropě přijímaly ruské peníze, lobovaly proti jaderné energii a přesvědčovaly německou veřejnost, že je nebezpečná a zbytečná.
Kdybych byl Němcem, požadoval bych důkladné vyšetřování. Jak hluboko sahá ta zkaženost? Kdo další byl zapojen? A kdy budou konečně ti zodpovědní pohnáni k odpovědnosti?
https://zionlights.substack.com/p/who-r ... c_ref=t.co
jako případ jednoho takového užitečného a naivního idiota.